Bez motivu

Šestice prominentních autorů v šestici detektivních povídek, z nichž každá je pojata zcela jinak a tak se ukáže šíře, krása i možnosti tohoto žánru v plné nahotě.

Tančící detektiv Williama Irishe je z originálního pohledu pojatý temný thiller o maniakovi. Jak je to samo o sobě vynikající, tak vadí zvolený styl překladu, kdy právě překladatel na sebe strhává největší díl pozornosti. Slangová mluva je jedna věc, ale vymýšlet si kvůli tomu pomalu div ne vlastní řeč; to už je trochu moc. A stačilo to pojmout třeba v hantýrce pražské galérky. Když už teda něco.

Bez motivu Daphne du Maurier je naopak to nejlepší z anglické psychologické detektivky. Právem jedna z nejslavnějších detektivních povídek vůbec, byť není problém hned na začátku přijít na to "co to spustilo". Tady jde však o to "proč" a díky Dapheninu stylu i „jak“.

Dobrodružství s pěticentem od presidenta Ellery Queena je naopak pradědečkem aktuálně módní vlny à la Šifra mistra Leonarda. Ovšem díky uvolněnému stylu, kdy se to nebere vůbec vážně je to zároveň i chytřejší, byť je to „pouze“ čtivá jednohubka.

Woolrichovo Oko mrtvého je pak spíše „Mikuláš a jeho detektivní případ“. Ovšem ta atmosféra klukovského dobrodružství jednoho raubíře je skvostná. I tak to však mohlo mít celkem mrazivou údernou tečku. Stačilo kdyby… No, přečtěte si to.

Chandlerův Nevadský plyn je pak ukázkovým zástupcem drsné školy v nejčistší možné podobě. A ne, to opravdu není myšleno jako výtka.

A na závěr kratičký Hammettův Muž, který stál v cestě, protože končit se má v nejlepším.

2/3 povídek bohužel již čteny jinde. Hammet s Woolrichem ovšem příjemně překvapili.

Skvělá směska šesti detektivek v jedné knize. Eda McBaina mám ráda a v téhle knížce mě nejvíce nadchla Bez motivu. Tuhle knížku považuji za skvělé přibalit s sebou na dovolenou.

Povídky mívají krátkou paměť, avšak tyto příslovečně nejsou bez motivu: první přetížená slangem zaujme právě přetížeností slangem; druhá prokazuje románově vyprávěčský talent autorky; třetí sonda do historie postrádá finální archeologický výkop; čtvrtá se noří do klukovského pátracího světa nápomocného dospělým; pátá odsejpá, protože tu neotravuje Marlowe, jinak chandlerovská rutina; šestá je úsečnou anekdotou na téma kdo jinému jámu... Vidíte, že si je s odstupem všechny pamatuji! 24/22

SPOILER
Oblíbený obří řízek přes celý talíř, žluťoučká bramborová kaše s máslem a nějaký salátek... Nebo kus parádní flákoty, třeba pořádný biftek, hranolky a ty všelijaké omáčky... jak a s čím to ti Američané vlastně jedí..? A navrch kus dortu... Ó jé...
Jenže, velká porce jednoho druhu jídla mnohdy nezachutná tolik, jako pár maličkostí, slaných, či sladkých. Pikantní jednohubky, pestře obložené, a k tomu jako báječná tečka drobné cukroví a koláčky...
Sbírka detektivních povídek, kde každá je úplně jiná a každá jinak zábavná, vyplnila další krátké období mojí čtecí krize. Když se nemůžu začíst, sahám po knihách úplně náhodně, na základě zmínky či komentáře zde na DK, a občas to vyjde. Jako třeba tato výborná skupinka.
Pro mě je to jednoznačně záležitost za 5*, protože všechny povídky mě opravdu bavily. Zdůraznila bych dvě: je to Bez motivu Daphne du Maurier, geniální věc, kterou jsem už dříve četla samostatně. Skvělé! Dokonalé! A detektiv je prostě k sežrání!
Teď konečně ten spoiler: přese všechno u mě nejvíc zabodoval příběh dvanáctiletého syna policisty, ohroženého degradováním, který na vlastní pěst pátrá, odkud se vzalo skleněné oko... až přivede policii v čele se svým otcem na stopu vraha. Bezva!
Poměrně krátké... a stálo to za to :-).

Soubory povídek jsou, docela samozřejmě, takovým degustačním menu, kde všechno, co je předloženo, není nutně strávníkovi po chuti. A tak, když k tomu dojde, to prostě odloží a přejde k jinému chodu. Ono by stačilo nezačínat tím, co člověku nejvíc chutná a dá se to dopředu tušit. V mém případě Daphne d.M. U ní se mi nikdy nestalo, že by mě nezajímalo, jak to bude a když jde o povídky, je to vždycky přesně podle starého dobrého Čechovova pravidla - není tam slovo zbytečně, jakmile se objeví puška, musí vystřelit. Ta její povídka byla tak mimořádná úplně ve všem - v zápletce, v průběhu i v tom konci, že je pak těžké "jíst"ještě cokoliv dalšího.

Antologie kromě toho, že pomáhají autorům se zviditelnit na menším prostoru, jim zároveň trochu ubližují tím, že dávají čtenáři možnost srovnání. V tomto případě pro mě tahouny jsou klasikové Chandler a Hammet a s nimi, Daphne du Maurier, která nezklame nikdy. Už jen kvůli jejich povídkám ta sbírka stála za to

Celým tahounem sbírky je Bez motivu Dafne du Maurier a Nevadský plyn Raye Chandlera. Nebýt těchto dvou příběhů, tak se celá kniha dostává do nehezkého podprůměru. Zavádějící je i název, který neznalého čtenáře přivádí na myšlenku, že všechny příběhy budou mít zápletku, která se na konci vyjeví jako "bez (zdárného) motivu". Přes veškeré výhrady mám jako čtenář po dočtení velmi příjemný pocit.
Ke knize mě přivedlo rozhlasové zpracování povídky Bez motivu v podání Petra Kostky, které mě nadmíru navnadilo. Realita byla sice jiná, ale ne úplně špatná.

Tenhle soubor povídek mě moc nenadchl. Jako nejlepší se mi jevila povídka Muž, který stál v cestě, ale byl to příběh trochu předvídatelný. Zaujala mě ještě povídka Tančící detektiv, v které jsem poznal předlohu pro TV adaptaci Síť na bludičku.

Detekktivní povídky Tančící detektiv a Bez motivu patří mezi nejlepší, které jsem kdy četla.

Trochu nesourodý slepenec šesti povídek nestejné kvality…