Aghatte komentáře u knih

Nápad dobrý, vynikající, ale přišlo mi, že se do toho autorka sama zapletla, příliš překombinovala a už nevěděla, jak z toho ven. První kniha byla výborná,nadšeně jsem skočila po druhé.... Ale toto jsem po nadšení z prvních stránek, kdy to vypadalo opravdu slibně, prolistovala a odložila, nebavilo mě to. Škoda, myslím si, že psát umí a dokáže vyplodit neotřelé myšlenky... Proto dávám hvězdy dvě.

3 24.08.2019

Prostředí komiků je mi cizí. Aghatu miluji, sbírám její knihy, čím starší vydání, tím lepší. Zaujala mě ta troufalost, ale pak jsem se musela omluvit. Nešlo o to se přiblížit či vyrovnat, ale "vzdát hold", což je rozdíl.
A také výborná obálka, hned zaujme.
Povedená detektivka se spoustou odporných hrdinů, kterých mi ani nebylo líto, že je po nich. Získala jsem představu, že udržet se ve světě "humoru" dokážou jen bezpáteřní hnusní jedinci, kterým není nic svaté. Nebo nuly, které musí klesnout až na dno a dělat ze sebe ještě většího debila, než už jsou. (Vzpomněla jsem si i na jedince z naší obrazovky)
Vstupy z představení mě nebavily a vůbec mi to nepřipadalo vtipné, spíš ubohé.
Ale nečekala jsem, že se budu u detektivky smát - ani jednou, nic tam není k smíchu.
Originální kulisy a prostředí, které je neokoukané.
Byla to dobrá kniha, a mně se to moc líbilo, bála jsem se, vraha jsem neuhodla a ani mě to nenapadlo. Přečteno za dvě noci a plný počet bodů. Aghata by autora určitě pochválila :-)
Byl by určitě hezký i film - opuštěný ostrov, výtah, tajemné úkryty, bazény, trezory, mrtvoly, absurdní skákací hrad, šílený smích v éteru a hystericky štěkající parodie na psa... Umím si to představit.
A jdu si přečíst Deset černoušků pro oživení paměti, ne pro srovnání.

7 24.08.2019

Dlouho jsem na ni čekala v knihovně v pořadníku, ale nic moc mi to nedalo. Psychorady, a v podstatě se nic člověk nedozví, ani kdyby byl ten přejídač co se nezvladatelně snaží nakrmit své emoce. Ani pro tyto osoby to není dobrá kniha. Hlavně pro ně není!
Je totiž nepřátelská a nudná.Takže mám obavy, že po přečtení povedou první kroky právě k lednici.... :-)

Tak mně to právě sedlo. Laskavost, to je správné slovo, čím to vystihnu. Velmi milá a laskavá kniha se spoustou podprahových mouder.
Já jsem si ji užila a bylo mi líto, že končí, ale asi skončila právě včas :-) Letní počteníčko, které ale dá víc něž obyčejná pubertální road movie.
Já ty poloautistické hrdiny pana Greena mám ráda.

6 24.08.2019

Já jsem tedy zklamaná, naprosto zbytečná knížečka, kdybych chtěla něco podobného napsat já, stěží bych našla vydavatele. Autorku neznám (herečka?), zaujal mě ten rozruch okolo. Dlouho jsem na knihu čekala v pořadníku v knihovně. Plácání matky od dětí, jako tolik jiných, každá považuje za originální se zesměšňovat, a nebo naopak "konečně vidět" ty krásy kolem nás... nuda.
Známe to všechny, někdo o tom dokáže psát laskavě a s grácií, v tomto případě cítím jen potřebu schvalovat vinu na ostatní, a přání líbit se.
Odloženo, s chutí vrátím, žádná "myšlenka" mě nezasáhla.

4 24.08.2019

Druhá kniha Charlese Martina, kterou jsem si půjčila. Nemohla jsem ji odložit, takže dnešní bouřková noc se hodila jako přesná kulisa. Přečteno do rána.
Opět trochu málo uvěřitelné lékařské zákroky jako v minulé knize, tam šlo pomalu o operace srdce, takže (ač sama zdravotník) neumím si to v reálu představit. Stejně tak si neumím představit to prostředí, ani popisy různých technických záležitostí mi moc nešly do hlavy - opět shoda s minulou knihou.
Ale, co je hlavní, šlo o dialogy. Tolik koncentrovaného dobra, lásky, naděje, v podstatě tam není nic špatně. Brečela jsem jako želva většinu knihy a promítala si do toho svoje vlastní démony. A to má správná kniha umět. Vtáhnout nás a vytáhnout z nás, co se dá. Donutit přemýšlet, analyzovat, vzpomínat, bědovat, brečet, křičet, smát se a běhat a tancovat. I bez nohou.
Tento pan autor to dokáže, takže plný počet bodů a nějaké nepřesnosti mu odpouštím. Ráda. A kouknu se, co dalšího pěkného nám napsal.

19 07.08.2019

Moje druhá kniha po Sedmilhářkách. Autorka píše velmi dobře. Líbí se mi její styl, nebojí se otvírat mysl postav a seznamovat nás s myšlenkami, které by měly zůstat utajeny. Umí být vtipná, sžíravá, chytrá i ironická. Jen romantika jí moc nejde.
Zápletka byla předvídatelná. Kdo už něco přečetl ( cca 8 knih týdně 40 let jako já... :-)) ), hned pochopil, co je obsahem dopisu. Zajímalo mě, jak si s tím aktéři poradí, jak se k tomu postaví. Přiznám se, že jsem taky v poslední třetině přeskakovala.
Milostná aférka s učitelem tělocviku byla ta trapnější část knihy...
Ovšem, a píšu to znovu, překvapuje mě, jak se autorka staví k "problematice" tlustých žen. Zřejmě projektuje nějakou svoji vlastní fobii, životní zkušenost, trauma..., nevím, co to je. Ale stejně jako v předchozí knize, kdo je tlustá mladá žena, je odepsaný! Proboha, proč ji na tom tak záleží to zdůrazňovat. V minulé knize bych to pochopila jako součást děje, zde však Felicity stála na pokraji, a bylo by celkem jedno jak vypadá nebo kolik váží.
Je zde cítit pochopení s vrahem, je zde cítit odpuštění a opět pochopení ženy oběti, která chtěla domnělého vraha také zabít, ale žena s nadváhou... Konečná. Bez života, bez lásky, bez přátel, odsunutá na pokraji společnosti, terč posměchu a odsouzeníhodná. Až když zhubla, život začal.
Tak to mi teda silně vadí. Na světě jsou miliony žen, které nemají velikost XS a žijí plnohodnotný život, ve kterém jsou milovány a milující. Vůbec nechápu ten důraz na to, proč by to tak být nemělo.
Půjčím si další knihu už jen proto, abych zjistila, zda to tam bude mát autorka opět :-)

11 07.08.2019

Kniha je plná rozumů o štěstí, o všem, co už víme, co známe a co jsme slyšeli tolikrát... První dojem.
Druhý dojem je hlubší, zasáhne a nepustí. Vypočítejme si, co všechno máme, a.... už nic dál nemusím vědět. Nic víc nechci.
Pohladím své krásné, zdravé, chytré, spokojené děti, které jsou hodné a veselé. Nikdo mě nebije, venku se nic neděje, pro jídlo jdu do krámu, nikdo nestřílí, těším se do práce, mám práci, mám peníze, nemám auto, ničeho se nemusím bát... Chápete? O tom to je. Celá kniha, celý život, celé to naše štěstí.
Jen dnes, teď a tady.
Co bylo, nezměním, co bude, nevím.
Jedu vlakem, čtu knihu o štěstí, nic mě nebolí, netrápí, netísní, nepálí... Jsem šťastná.
A Vy?

6 30.07.2019

Vůbec mě to nebavilo, nicneříkající popisné plácání, neměla jsem trpělivost dojít k jádru problému, po první třetině jsem koukla na konec a odložila. Zklamalo mě to, o autorce tam bylo psáno v superlativech, čekala jsem nějaký aaach, s ono nic...

Kniha o knihách, paráda, romantika trochu umělá, ale jinak super prázdninové čtení, doporučuji všem Knihoholkám :-)

10 24.07.2019

Po předchozí knížce s krámkem s čokoládou a bonbony toto hodnotím jako slabší odvar. Méně sympatická hrdinka, ještě méně sympatická nejlepší kamarádka, jediná záporná postava k politování, milostné zápletky amatérské, "temná" minulost milovaného po odhalení skoro trapná, nesnesitelný milionář...., od půlky už jsem jen listovala.
Stále zdůrazňovaný protiklady - město/vesnice, práce/podnikání, umělá krása/prostá krása... Domácí mazlíček byl naopak k pomilování, úplně jsem ho viděla cákat se v tom dřezu.
A navíc, musím pořád něco jíst, když to čtu, jak tam líčí vůni chleba a ty "svačinky" v podobě dřevorubeckých obložených chlebů :-))
Oddechovka do práce na noční. Není to zlé, lepší než ty samé mrtvoly, co jsem četla v posl.době.
Jdu na pojízdný krámek s knihami, ale víc sladkobolu už asi nesnesu. Čekám stejný scénář.

4 17.07.2019

Průměrné, předvídatelné. Trochu mě rozčilovaly ty psychokecy, kdyby takhle se mnou někdo mluvil, taky si to hodím. Bylo to příliš uhlazené a učebnicové. O psychologii a psychiatrii vím své, takže mi ten americký model moc neseděl. Ale riziko komuny - jakékoliv- dobře zachyceno a vykresleno, bohužel nic, co by bylo až tak vyjímečné. Davové psychozy a podrobení si lidí vlivem strachu je otázka velmi nebezpečná, a je dobře, když se o tom píše. Ke konci mě to trochu nudilo, přeskakovala jsem stránky, trochu jsem se i bála.
Dobrá kniha, přečtena za 24 hodin, nic excelentního, ale žádný odpad. Jiné knihy jsem zatím od autorky nečetla, ale podívám se po nich.

3 15.07.2019

Pokud budete psát o světě, kde se všichni mají rádi, drží se za ruce, běhají po louce, zpívají veselé písničky a nikomu se nic špatného nestane, nikdo to asi číst nebude....
Kdežto seberte kdejakého úchyla, zabijte pár dětí - pokud možno obzvláště perverzním způsobem- přidejte nudné město se spoustou prolhaných nadržených lidí (a opět dětí), kde všichni lžou a každý je něčím ujetý - a máte světový bestseller.
Zajímalo by mě, kde autorka (která chtěla psát už od třetí třídy) bere ty zvrácenosti. zda se radí s psychology, či nedejbože se jedná o její představy či vlastní zkušenosti.
Po přečtení mám chuť se vrátit k Vejce a já, kde maminka skutečně miluje své děti a jediná zhýralost je 6 vajec k snídani.
Za mě tedy 2 hvězdy za jazyk, píše dobře, ale ten obsah... Stydím se, že to čtu, a divím se, proč si zahlcuji mozek vším tím hnusem. Ty šílené vztahy, nejen v rodině, ale ve společnosti, lhaní, ubližování, 13tileté děti, které běžně berou drogy a mají sex, šikana, neúcta k životu svému i ostatních.... Příliš mnoho koncentrovaného zla na můj vkus.
To není detektivka, to je soutěž, kdo popíše co nejvíc úchylností na jednom místě.

10 13.07.2019

Čekala jsem více, začátek byl slibný, pak to ale sklouzlo k nudě, začala jsem přeskakovat. Jakoby to psali dva autoři, jeden opravdu dobrý, kt. se ale rychle vyčerpá a půjčí pero druhému, aby zatím něco psal, než chytne další dech. Tak to šlo ve vlnách, nahoru dolů, a to mě nebavilo. Vtipné místy, ale ne moc. Chytré místy, ale ne moc...

5 13.07.2019

Asi jsem četla něco jiného, nic nervy drásajícího tam nebylo, spíš pořádná nuda...

Knihu jsem přečetla nedávno, a už nevím, o čem byla... A nepomohl mi ani krátký sestřih zde v úvodu. Nějaký les tam byl... Prostě nic moc. Klasika. Nějakej maniak a detektiv s pohnutou minulostí. Přečtu, odložím, neuchovám, neudržím. Ale číst se to dalo :-)

5 11.07.2019

Velmi nesympatické postavy, ovšem vzhledem k zápletce je to pochopitelné.... Tolik hnusu, beznaděje, zloby, smůly na jednom místě jsem už dlouho nečetla.
Velmi se mi líbil jazyk, autorka umí psát a její slova, věty, originální slovní obraty mě bavily a umí přesně pojmenovat, nově, neokoukaně.
Hlavní postava byla protivná, ale člověk jí to odpustil, když viděl, co má za sebou, věřím, že už získala pocit, že může na tomto světě dělat všechno, co chce, a nikdo ji nemá právo soudit.
Ostatních mi bylo tááák moc líto. Tolik beznaděje na jedné kupě a žádné východisko. Maminka, Ben, děti.... Ti ubožáci z toho Klubu, co to je za lidi?
Záporné postavy fakt záporné. Fuj.
Zápletka neprůhledná a vyústění tak překombinované, že to vážně nevymyslíš :-)
Neodložila jsem, ale v druhé půlce už jen listovala, a nechtěla se pouštět do detailů.
Jdu na Ostré předměty a jsem fakt zvědavá, co mě čeká...

7 11.07.2019

Slabší průměr, nic extra, hezké fotografie, překvapila mě informace, že oves je přirozeně bezlepkový...? To nevím. Prolistováno, vráceno do knihovny, nic, co by si člověk koupil.

3 29.06.2019

Kniha byla samé překvapení. Od bezduchého plácání znuděných paniček k hluboké sondě do nitra společnosti. Mě si autorka získala a přesvědčila mě, že za zdánlivou lehkostí psaní je několik rovin volající svou závažností, někdy až alarmující přímočarostí, o pozornost čtenáře.
To, co se zdá být příběh školy z předměstí, je nakonec obraz celé naší současné konzumní společnosti.
A co je hlavní otázka této knihy - Opravdu, pokud nebude až tak hezká a hubená, tedy bude nehezká a baculatá (tlustá), snižuje to její hodnotu jako člověka??? Bude o to méně člověkem hodným normálního života, pozornosti, přátelství, štěstí, lásky.... Nebo to je jen pro vyvolené? Většina z nich je krásná a hubená, ale za jakou cenu? Raději mrtvé, než deko navíc.
Domácí násilí, psychicky vyšinuté děti, dobročinnost jako léčba vlastních psychických problému, hledání svého nitra jógou, zrnem a meditací, až vypadám jako nějaký gurúpošuk, děti jako prostředek narušené komunikace mezi rodiči....
Já knihu neodložila a naopak, kouknu po dalších titulech autorky.

31 28.06.2019

Objevila jsem pana Sýkoru nedávno. V předchozím díle jsem kritizovala komunikaci mezi policisty, buď banda trotlů nebo Mirek Dušín. To zde trochu polevilo. I když některé zásahy byly opět velmi diletantské, ale za to uvěřitelné, jsou to jen obyčejné lidé a žádní Nick Sloter tady nepobíhá.
Bylo méně i Dylana. Toho bych nesnesla ani minutu :-)
Ale detektivka zdařilá, velmi jsem plakala a byla velmi naštvaná nad bezcitností některých aktérů. Výborná psychologie postav.
Prošla jsem si několik českých detektivek v rámci rozšíření obzorů ( zastávám názor, že u nás nic moc dobrého není), a tento autor mě velmi překvapil svou "světovostí". Jsem na to patřičně pyšná!
Filmovou podobu ničeho jsem neviděla, nevím, jestli by mi to názor zlepšilo či zhoršilo.
Kniha dobrá a na dovče jsem ji zvládla za dva dny. A to podnikatelské/ředitelské podhoubí je vážně napoblití a věřím, že se to bohužel děje stále a všude.

8 27.06.2019