Silná trojka
Laura Lippman
Psychologický krimi román ze studentského prostředí se odehrává na dobře situovaném předměstí Baltimoru. Když bylo Josie osm let, přestěhovala se na předměstí Baltimoru. Zde si našla kamarádky Kat a Perri a všechny tři si slíbily věčnou věrnost. Po deseti letech se všechny setkávají na toaletách střední školy a Perri má revolver. Dojde k tragédii a záchranáři nalézají zastřelenou Kat, těžce postřelenou Perri a zraněnou Josie, která tvrdí, že Perri zastřelila Kat, jí postřelila a pak spáchala sebevraždu. S touto oficiální verzí se však nemůže smířit seržant Lenhardt, který má dojem, že vše proběhlo poněkud jinak. Autorka kromě kriminální linie podává i psychologický obraz chování současné americké školní mládeže a čtenáře vede vsuvkami z minulosti a různými náznaky k závěrečnému (ale prakticky předvídatelnému) rozuzlení.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
To the Power of Three , 2005
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Jako čekala jsem od toho víc, ale s předchozími čtenářkami nesouhlasím. Nezdála se mi zase tak špatná. Ale také bych možná hodnotila jinak kdybych to četla sama. S kamarádem jsme se smáli snad úplně všemu. Jo a nesmím zapomenout na velký spoiler: CHLOE NENÍ VRAH! Hrozně se omlouvám všem (hlavně tobě Ondříšku) ale já jsem to nenapsala.
To jako vážně jsem druhý komentář? Noo, ale s tím, co mi ukradl první místo musím souhlasit. Knihu jsem otevřela úplně náhodou v knihovně a začalo mě zajímat, jak že to tedy bylo. Původně jsem chtěla napsat, že na knize bylo špatně všechno kromě zápletky, ale nakonec to musím přehodnotit, protože detektivní zápletka byla zajímavá jen do chvíle, kdy se všechno maximálně zamotalo, a od té doby to působilo, jako by to autorka neměla předem domyšlené a teď se to snažila nějak trochu smysluplně ukončit. Co se týče zbytku... Neustálé odbíhání od děje k absolutně nesmyslným drobnostem, za jehož délku a četnost by se nemusel stydět ani Victor Hugo (Který byl ocšem mnohonásobně lepším spisovatelem, takže si tohle mohl dovolit), dost naivní postavy s nesmyslným a nereálným chováním (Ano, v Americe jsem sice nebyla, ale pochybuju, že studenti kdekoli na světě se chovají až takhle hloupě) a vo mi vadilo nejvíc, byl pocit, že autorka si o všech mužích myslí, že jsou zřejmě chodící přirození, protože všichni mužští hrdinové tráví veškerý svůj čas chlíonými myšlenkami na všechny ženy (v jednom případě tedy muže) okolo sebe, a to i v těch nejmíň vhodných situacích ( Například u mrtvoly). Tu jednu hvězdu dávám za to, že přes všechny tyhle chyby mě stejně celou dobu nepřestalo zajímat rozutlení.
Vůbec mě to nebavilo, nicneříkající popisné plácání, neměla jsem trpělivost dojít k jádru problému, po první třetině jsem koukla na konec a odložila. Zklamalo mě to, o autorce tam bylo psáno v superlativech, čekala jsem nějaký aaach, s ono nic...
Nic jsem od ní nečekal, knihu jsem našel v knihovně k vyřazení a jevila se zajímavě. Byla ale zbytečně zdlouhavá, děj nebyl tak napínavý, aby udržel pozornost po 350 stran, vyvrcholení vlastně docela zklamání.