Addie komentáře u knih

Jsem moc ráda, že jsem Malého prince nečetla v rámci povinné četby, ale na základě vlastního výběru, protože mám pocit, že by mi z něj asi leccos uniklo (i tak však nejsem ,,dospělá" a všemožně se dospělosti bráním, protože zkrátka nechci přestat vidět slona v hroznýši:o)).
Když nad tím tak přemýšlím, tahle kniha mě přivedla k četbě a lásce k četbě jako takové.
Pokud jednou vidíte, co je očím neviditelné, nelze tuto knížku nemilovat - toť můj názor.
A nebudu lhát, když napíšu, že jsem navždy zodpovědná za to, že jsem ji k sobě připoutala...

22 27.03.2011

Obraz Doriana Graye asi nikdy nepřestanu doporučovat.
Pro Wildeovo slovo a jazyk jakožto nástroj umění, pro brilantní závěr, pro mistrovskou formu i obsah... A pro mnohem víc, co by se jen těžko popisovalo pouhými slovy.
...
"Ti, kdož objevují v něčem krásném ošklivý smysl, jsou zkažení a přitom neokouzlují. To je nedostatek.
Ti, kdož objevují v něčem krásném krásný smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje.
A vyvolení jsou ti, pro něž něco krásného znamená jenom krásu."
Díky za pravdu, kterou jste nám odhalil, mistře...

16 27.03.2011

Brrr, tak tohle bylo zlo v ryzí podobě, nehledě na to, že jen alegoricky (člověk by si skoro přál neznat spojitosti, pak by to snad byla jen škaredá knížka o několika zlých zvířátkách)!
Orwell je geniální v tom, jak předběhl dobu.
Nemám ráda výmluvné fráze typu "Kdo nezažil, nepochopí!", ale tady nemůžu jinak, než napsat: "Kdo nečetl, nepochopí!", protože zažít to je zlý sen, a tak raději "Chápat a nikdy (si ani nepřát) zažít!"
Kniha, co učí respektu a pokoře - v tom je totiž nevídaná síla.

10 28.03.2011

Nestárnoucí klasika, co nikdy neomrzí.
Už jen proto, že znamená i sílu toho slova.
A tím je DĚTSTVÍ.

9 28.03.2011

Nebylo snadné se při poslechu Chopina (který až příliš pasoval do atmosféry četby) seznamovat se Szpilmanovou životní cestou s vědomím, že jde o nic než pravdu.
Nelze ani vyjádřit, jakou úctu po přečtení chovám k němu, Hosenfeldovi a životům milionů dalších válkou postižených.

8 21.04.2011

Po brilantní Farmě zvířat jsem se ani nenamáhala se domnívat, že má Orwell ještě větší eso v rukávu, měl však - v podobě románu 1984. A tak mi po nepřímém zobrazení režimu na zvířatech tahle kniha poskytla mnohem děsivější náhled na dané téma - zřejmě proto, že tohle všechno v příběhu prožíval člověk.
Ačkoliv zpětně nedokážu pochopit, proč jsem se zprvu nedokázala pročíst dál za prvních 20 stran, jsem neskutečně ráda, že jsem došla konce, protože mě kniha jako celek patrně ovlivnila (jsem obezřetnější, i když při našem současném režimu zrovna nemusím) a zanechala na mě nesmazatelný dojem. Rovněž mě napadá, že jsem jakožto obsahu neznalá měla pocit, že pravděpodobně půjde o jakýsi odborný výklad antiutopických názorů, za což se teď zpětně stydím, neboť to má i silnou dějovou linku, spád, živočišnost (ale i bestialitu, jinak to nešlo).
V momentě, kdy se Winston ocitl v mučírně, jsem měla nekonečno chutí naživo řvát na ty bestie, nenáviděla jsem VB i Stranu. Jak by jen někdo mohl...?!
Patrně nemám, co bych vytkla. Je to trefné dílo bez příkras z těch, co asi vždycky budu vyhledávat.

8 12.04.2011

Krchovský a jeho výkřiky schované do veršů...
Snad nadějný básník s beznadějí?

8 01.04.2011

Moje první ucelené setkání s Kingem (předtím jen povídkové), z něhož mám velmi dobrý pocit.
Danny byl prostě úžasný.
Bylo by prokletím či spásou být takto osvícen? Toť otázka.
Pozn.: Jack Nicholson se role jeho otce ve filmovém provedení zhostil ďábelsky dobře.

8 01.04.2011

A teď mi laskavě definujte krásu, vážení...

8 28.03.2011

Hlavně prosím mějte na paměti, že Pelíšky (ač je mám i tak velmi ráda) jsou jen kouskem puzzle o nejméně tisíci kouscích!
Pan Šabach a jeho úžasná literární krasojízda...
Co dodat? Výtečné.

8 28.03.2011

Nevím, čím to je, snad tím, že nejsem kdovíjaká romantička, ale příběh těchto dvou mi připadal chvílemi zkrátka přeslazený a utopický, přestože chovám úctu k jeho osudu. Možná jsem moc velká realistika na to, abych uvěřila a nechala se tím vším unést. Přesto nemohu říct, že jde o kýč, vždyť je to příběh, který inspiroval tisíce dalších!
Pro mě tedy dílo klasikovo, který nemohl zklamat formou, a tak pro mě malinko zvítězila nad obsahem.

8 27.03.2011

Smuténka je kouzelná, plná krásných slov krásného významu. Krásná při své melancholii a něžnosti dotýkající se lidského srdce.

7 18.06.2011

Je i docela možné, že kniha svým způsobem znázorňuje ono známé "Věř a víra tvá tě uzdraví".
V jistém slova smyslu na myšlenkách knihy není nic světoborného, jen jsou tak prosté a samozřejmé, až jsou zcela opomíjeny...
Těžko s ní tedy člověk nalezne nový smysl života, popř. ,,návod" jak žít, ale jen si připomene hluboké pravdy, kterých se kdysi dávno z neznámých důvodů vzdal.

7 01.04.2011

A člověk najednou zjistí, že Američani se zmůžou jen na podprůměrný remake něčeho, co dosahuje mnohem vyšší hodnoty, že není žádná Samara nýbrž pouze Sadako...
A celkově se dostáváme úplně jinam...

7 01.04.2011

Obecně se traduje, že pokračování bývá mnohem slabší, než první dílo dané série (ačkoliv mě úvodní Kruh až tak nenadchl, protože jsem v něm značně tápala). A ano, pro mne samotnou byla i Spirála (druhý díl série) jistým druhem zklamání. To však nemohu napsat o Smyčce, která mi jakožto dílo uzavírající Suzukiho trilogii vše předchozí vynahradila. Měla spád, objasnila pavučinu záhad celého příběhu. Dokonce mi ani v nejmenším nepřekážela její jistá odbornost. Hrozně mi imponují obsažené myšlenky ohledně toho, co všechno by mohlo být (nebo snad i je?) ve světě možné. Stav, kdy jde realita rukou v ruce s imaginárním světem...

6 20.05.2011

Pamatuji si, jak jsem H.P. a Kámen mudrců dostala na Vánoce a byla jsem strašně udivená, protože jsem o něm do té doby nic neslyšela. Dlouho jsem se nemohla prokousat za kapitolu Chlapec, který zůstal naživu. Pak se ale přiznám, že nejspíš i z popudu následné potterománie jsem prolomila bariéry a objevila školu čar a kouzel, ke které jsem se pak vrátila v dalších dílech.

6 01.04.2011

Ne zcela běžné téma, věrohodná psychologie postav... Zkrátka těším se na další Kafkovu tvorbu.

5 26.06.2011

Nemohu než souhlasit, až na předposlední stranu, díky které se mi ohledně poslání knihy konečně rozsvítilo, jsem s touto knihou příliš dlouho bojovala. Čapek je bezesporu pánem svých myšlenek, ale tímto nechronologickým pokusem o jejich prezentování mi je kdovíjak nepřiblížil, škoda. To však může být dáno i tím, že dílo mělo ve výsledku představovat prakticky vzato spíš sbírku fejetonů než román. Navíc jde o jeho prvotinu. Takže jsem sice zklamaná, ale vím, že bylo v rámci mnou přečtených jeho knih i lépe.

5 11.05.2011

Nemůžu se zbavit chtíče být onou Baudelairovou temnou kráskou, leč mám asi smůlu, jak jinak.
Baudelaire je umělec, jenž může použít jakákoliv na oko ohyzdná témata, a vždycky mne donutí zatajit dech a zamilovat se do jeho veršů...

5 01.04.2011

Znám nespočet lidí, co byli nadšeni stejnojmenným filmem, o mně to však neplatí.
Komiksová podoba mě však totálně odrovnala (a to se nevnímám jako slabou povahu), chvílemi ve mně vyvolávala neuvěřitelné stavy úzkosti, že jsem se obávala, že ji nedočtu. Ani plakat jsem nemohla, což by bylo jednodušší než snášet drásavé pocity v takovém rozměru.
Upřímně, tohle dílo mohu doporučit jen na vlastní nebezpečí.

5 27.03.2011