WeeWar přečtené 186

Agent Mossadu 2005, Daniel Silva

Napínavé, zajímavé a vcelku realistické špionážní čtení. Nesrovnatelně uvěřitelnější než Já, poutník.

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Tak jsem to přecejen dolouskl. Každopádně to není kniha pro každého. Čtenář musí mít náladu na fakt bizzar. Je to prostě hraniční typ humoru, který skrzeva nekončící sérii absurdních scének spletených do celkově neuvěřitelně praštěného příběhu reflektuje historické, sociologické, rasové, národnostní a já nevím jaká další fakta, ale hlavně a především předsudky a obecná klišé. Někdo to bude milovat, někdo nenávidět, ale spoustu lidí to nechá spíše úplně chladným, takže proto jen 3 hvězdy.. PS: když jsem použil slovo klišé, tak mě tak nějak zároveň napadlo i album The End Of The Cliche od Carla Coxe z roku 1995/96, to byla doba:)... celý text

Země je příliš daleko 1988, Kir Bulyčov (p)

Bych nevěřil, že mě to takhle vcucne. Stejně dobré staré príma sci-fi žůžo dobrodrůžo jako Slyšel jsem Zemi, ale rozhodně o dost napínavější. Konec bych snesl i drsnějsí, ale co už, neni to holt sci-hell, ale jen sci-fi :D... celý text

Slyšel jsem Zemi... 1984, Kir Bulyčov (p)

Klasické survival dobrodružné scifi čtení. Příběh i technikálie májí hlavu i patu, postavy i jejich smýšlení jsou uvěřitelné, milé a přátelské:D prostředí je popsáno tak, že číst si knížku v letadle, které zrovna spadlo někde na Aljašce a vy jste pád přežili, mohli byste si klidně říct, že vás vlastně teď čeká možná dlouhá, ale přece jen procházka růžovou zahradou bez trnů.... celý text

Noční klub. Díl druhý 2003, Jiří Kulhánek

Po prvním díle, který mě mile překvapil, pobavil, chvílema i nadchnul jsem se hned zakousl do dvojky a též ji zhltl na jeden zátah. Lecos se tu vysvětlí, hero je ještě víc superhero, ale už to prostě není taková překvapivá bomba jako první setkání. Je to zkrátka a dobře "jen" ještě šílenější pokračování šílenosti:)... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

lidi, už to nekomentujte! :) dyť to má za měsíc víc komentářů, než Orbis Pictus za celou dobu od prvního vydání...

Mimozemšťané v Guslaru 1979, Kir Bulyčov (p)

Když vás tato kniha SF povídek mine, nestane se asi nic. Ale zas na druhou stranu nápady s KONCEM HRY a CHOBOTNICÍ jsou jednoduše perfektní a i ty ostatní mají myšlenku. No a nedá mi to nedodat, že smýšlení obyvatel Guslaru o jeho velikosti je vtipným zrdcadlovým obrazem mínění Rusů o velikosti jejich převeliké matičky Rusi.... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Můj první Kulhánek a upířina jako taková též. Právě teď (02:32, za chvíli vstávaj děti) po dvou dnech dočteno. Sice jsem si hned na první straně, při první scéně říkal, že to bude úplnej hnus/ pitchovina (nemám moc rád "reálné" krutosti, jsem citlivej kluk), ale kousl jsem se do rtu, čtečku nepřeladil a četl dál. Hodnocení zkrátím: právě teď jsem si do kindlu odeslal druhej díl. A aby se neřeklo, hodnotím dál: jako fakt haha ftipný superhero maso:D Některé popsané scénky si asi/snad vzali jako inspiraci i Marvelovští kreativci na sveho Deadpoola! Nadsázka: Podle fotky páně autora zde v jeho profilu (jiné neznám a negooglil jsem!) soudím, že je tohle psaní i nějaká forma autoterapie:) Váhám mezi čtyřma a pěti stars. Zatím dám jen ty čtyři, uvidíme po finále;) EDIT po přečtení dvojky: 5 stars... celý text

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

ke knize je tady toho napsáno víc než dost, takže z mé strany není třeba nějakých dalších pitev a dalekosahlych filozofickospolecenskych rozboru, ktere jsou stejne ve finale o nicem (pardon) - je to proste top5 scifi a ani to, ze Cesi maji GMO Adelu, ktera jeste nevecerela, na tom nic nemeni. Nicmene, pokud existuje nejaky zanr resici apokalypsy a postapokalypsy bez ucasti priblblejch zombie a smmmrrrrrrticich viru, je na prvnim místě přes 100 let stará Válka světů od Wellse. Den trifidů je ale hned na druhém místě. A na druhém místě je jen věkem, nikoli obsahem, myšlenkou, či zpracováním. Prostě klasa nad klasy, čtěte! PS: Trosku podezrivam pana Cílka, že si i sem chodi pro inspiraci:)... celý text

Ještě máme, co jsme chtěli 1991, Miloslav Švandrlík

Mozna je to usmevne, ale bohuzel vlastne ne az tak vtipne, jak by se na prvni dobrou mohlo zdat. Tim mene v dnesni dobe styskacu po dobach vlastne vubec ne davno minulych, ci vyvolavacu jeste neceho horsiho. Jasne, neni to zadnej Solzenicin, jenze ten zde vysmivany dusevni a moralni marast pritakavacu, oportunistu a mas nemych tvari je snad jeste horsi, nez lagry na Sibiri. Netroufam si ani hodnotit, ale vrele doporucuji precist, je to kratke, nikoho to nezabije. Nekoho jen pobavi, nekoho donuti i k zamysleni. Treba jsem jen citlivka a straspytel;)... celý text

Budování státu I. 1991, Ferdinand Peroutka

Nejsem zadnej politolog ani historik, takze je pro me dost tezke hodnotit myslenky a motivy autora v kontextu doby a s odstupem dnes jiz nekolika generaci. Kazdopadne je to zajimave, byt jazykove na me trochu namahave cteni, ktere na me udelalo nesmazatelny dojem, ze Peroutka, nikoli Hitler, byl gentleman a evidentne slusny clovek. Mozna by se mi chtelo napsat, ze i vetsi GM a slusnějsí človek, než by si udalosti zasloužily. Ale jak se rika, po bitve je kazdy general. Knihu doporucuji vsem, kteri chteji nahlednout nejen do sporu se soucasnym ponekud vetchym (at uz tak, ci onak) panem na Hrade(2016). Toliko k motivu, proc jsem vlastne knihu cetl. Jinak je kniha vecne historicky opravdu velice prinosna k tomu, aby clovek alespon trochu pochopil to, proc se stalo to, co se s nasim narodem stalo, kde a v jakem stavu se v soucasnosti nachazime... A dale bych doporucil nejakemu grafomanovi (v dobrem), aby tyto texty prelouskal do soudobe spisovne cestiny, aby to jednoho dne mohli cist i moje doposud male deti (pokud to bude vubec historicky a politicky mozne).... celý text

Pištec na bráně k západu 2006, Jaroslav Mostecký

Ze začátku mě to moc nebralo, dokonce jsem se přes začátek pokusil překousat v průběhu let několikrát, až se mi to jednou, nevím proč, zadařilo a jsem tomu rád. Krajina i děj je popsán barvitě a čtivě. A tenhle typ konce jsem teda nečekal:)... celý text

Děti Duny 2007, Frank Herbert

Finále, třetí pokračovaní jádra! ságy Duna je zase ještě jinčí, než její druhý díl. Zde se ještě více a hlouběji, možná že čtenářsky bolestněji, ponoříte do detailů světa Duny. Nebojte se toho ale ani za mák. Když celé čtivo necháte uležet, sem tam se k něčemu vrátíte, něco prodiskutujete s přáteli, byl by v tom všem čert, aby vas ve finale neosvitil duch svaty, duch pouste Duny.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Oproti prvnímu dílu je to sice na první pohled slabší, ale dejte tomu čas, nechte dozrát, je totiz dost velka pravdepodobnost, ze vam to postupně do sebe vše zapadne a priblizite se o dalsi krok k souziti s Dunou.... celý text

Duna 2006, Frank Herbert

Klasika, kterou musí přečíst (a asi i četl:) každý, jenž jen trochu snese tento žánr.

Podoba 2010, Tana French

Zápletka vcelku zajímavá, některé scény až děsivé, ale jako celek nevim, nevim, něco tomu prostě chybí. Lepší tři hvězdy.

Nemravná dívka na vdávání 2002, Miloslav Švandrlík

Za mě dobrý, pobavil jsem se, oddechl si. Trošku jako kdyby to z prkna vypadlo z Ringových Dívčích válek (Pro pana Švandrlíka bohužel, páč Ringa jako člověka fakt nemusím)... celý text

Tobiáš Lolness 2009, Timothée de Fombelle

Tohle balení knihy, tedy dva romány v jednom je úplně ideální. Nemusíte, a třeba ani jako já si nevšimnete, že jde o dvě díla:) Knihu jsem kupoval neteři na základě recenze v Respektu a vlastně ani nevím, zda ji přečetla. Vím ale, že já ano a zhltl jsem ji jako jednohubku. Je to sice na první pohled dětská kniha o boji dobra a zla s dětským protagonistou v hlavní roli, ale ten soudobě společenský přesah, jakýsik envirormentální pohled na věc a boj proti předsudkům je čistě dospělácká záležitost zapasovaná do krásného, až magického prostředí stoletých stromů a bujných trav.... celý text

Cesta do země Mašukulumbů 1974, Emil Holub

Objevné čtení o tom, jak drsné a náročné (finančně, materiálně, organizačně, fyzicky i psychicky) byly výpravy tam, kam se i dnes vypravit na vlastní pěst považuje za téměř šokující, bláznivé, či přinejmenším nezodpovědné dobrodružství.... celý text

Večerní zprávy 1992, Arthur Hailey