Ferdinand Peroutka

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Karel Tužil · pseudonym

česká, 1895 - 1978

Nová kniha

Ferdinand Peroutka: Juvenilní texty 1913–1918

Ferdinand Peroutka: Juvenilní texty 1913–1918 - Ferdinand Peroutka

Předkládaná kniha edičně zpracovává juvenilní texty významného českého novináře Ferdinanda Peroutky (1895–1978), které vyšly jako jeho první literární a kritick... detail knihy

Populární knihy

/ všech 37 knih
Proč nejsem komunistou
Proč nejsem komunistou
Budování státu - komplet
Budování státu - komplet
Budování státu I.
Budování státu I.
Oblak a valčík
Oblak a valčík

Nové komentáře u autorových knih

O české a německé kultuře O české a německé kultuře

„Takové plkání o všem možném, hlavně o Kafkovi a Mileně Jesenské. Jde však spíš o drby (i když u Kafky byly zajímavé postřehy). Kniha nepřináší hlubší podněty ani k česko - německým vztahům.“... celý text
— sika444

Proč nejsem komunistou Proč nejsem komunistou

„Jakkoli kniha vznikla v určité antikomunistické hysterii na začátku 1990, pravou sílu nabírá teprve teď. V době, kdy komunisté již jako historický relikt odešli z vlády a člověk by řekl, že je vše zažehnáno, ale není - v Eurovolbách se probudila opět temná síla a poslala tam naši reprezentantku z KSČM... Je šokující, fascinující a uchvacující, co 11 humanistů dokázalo vidět v komunismu už v roce 1924-1925, kdy odpovídali na anketní otázku v Přítomnosti. Vždyť v té době ještě nevznikl ani Stalinismus, naši komunisté se ještě ani pořádně nebolševizovali, ještě se ani André Gide nevrátil ze SSSR, nevypukl socialistický realismus, v době, kdy ještě odjížděli nadšenci zakládat komuny do Sovětského svazu. A o teroru 50. let zatím nikdo netušil, ani komunisté sami. A s touto malou zkušeností, jen s Marxovou teorií, Leninovou revoluční praxí a sotva drobného úkroku v podobě NEPu, tady Čapkové, František Langer, Ladislav P. Procházka, Fráňa Šrámek, Josef Kopta, Jan Herben, Jaroslav Kallab, jaroslav Kříženecký, Richard Weiner a Ferdinand Peroutka formulují své výtky proti komunismu s naprostou přesností a vyhmátnutím podstatného. Dovolím si pár ukázek: Karel Čapek: "Moje srdce je na straně chudých." "Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoliv zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoliv pomoc." "Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst." "Chudí nejsou masa." "Živit chudého člověka sliby je okrádání chudého." "Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho pochmurnost. Čím hůře, tím lépe." "Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to plesnivá kůrka chudého nebo žranice pánů". "Předpokladem komunismu je umělá a nebo úmyslná neznalost světa....Velmi lehko se řekne, že les je černý, ale žádný strom v lese není černý, nýbrž je červený a zelený, poněvadž to je obyčejná borovice nebo smrk..." "Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu. Lékařská diagnóza by řekla, že to je patologický negativismus. Dnešnímu světu není třeba nenávisti, nýbrž dobré vůle, shody a spolupráce." "Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci." František Langer: "Druhé, co mi brání, abych byl komunistou, je ta nevyvratitelnost, s jakou je rozhlašován.... Kdybych byl komunistou, byl bych věčně střízlivým, kritickým, snad i skeptickým, což není zajisté v rozporu s vírou, ale zač bych vyletěl ze strany ještě dřív než Trocký..." "Pak nejsem komunistou protože, že pokládám dnešní společnost za schopnou života a vývoje...." "A právě revoluce jest tím, proč nejsem, nemohu a nechci být komunistou. Má z ní příšernou úzkost. Vím, že v Evropě by byla mnohokrát horší než v Rusku, kde život měl jednoduchou, až primitivní strukturu." Ladislav P. Procházka: "Hledím na komunismus jako na starý sen a velikou naději lidstva. První jeho hlasatel byl Kristus...první obce křesťanské byly komunistické....Idyla prvních křesťanských církví zmizela, když křesťanství zvítězilo a začalo vládnouti..." Fráňa Šrámek: "Nebyl jsem komunistou ani za těchto prvních dnů revoluce; slyším raději slovo svoboda než diktatura; slovo člověk raději nežli masa; slova proletariát může být hanebně zneužíváno..." "Nejsem komunistou, odmítaje nebezpečné metody, jimiž komunismus hledí získávat stoupence svým cílům. Soudím, že znamená degradovati člověka..." "Komunistická revoluce nebude koneckonců souzena podle toho, zda učinila svět komunistickým, nýbrž zda jej učinila lepším a šťastnějším..." Josef Kopta: "Komunismus, jako učení o zespolečenštění výrobních prostředků a zrušení soukromého majetku, předpokládá k realizaci svých cílů zcela jiný lidský materiál, nežli jest ten, který dnes obývá svět." "Jak míní pozitivistická doktrína vyřizovati věci metafyzické, které nelze z člověka odstranit a s nimiž se sráží právě v Rusku na každém kroku?" Josef Čapek: "Komunismu má jen dva pytle, do nichž utřiďuje člověka. V jednom má proletáře, který se odtud vyhrne a udělá revoluci. V druhém je buržoa, který pak má být potlučen a vytlučen. Do tohoto druhého pytle hází tedy komunista všechno, co není organizováno ve straně a znamenitě si tím zjednodušuje život." "Nejsem komunistou, protože mám rád člověka, protože mám větší úctu a lásku k dílu než k jakékoliv moci." Jan Herben: "Komunism je možný jen při nepatrném sdružení lidí, vázaných k sobě láskou. Například je možný v rozvětvené rodině..." "Nikdy jsem se komunismu neposmíval. Ale zhrozil jsem se ho, když velekněz ruského bolševictví vyslovil zásadu, že velké ideji možno, ba i nutno obětovat třebas devět milionů lidí. Co Lenin podnikl, bylo šílenství a zločin. Komunism, jenž má organisovat lidstvo k bratrství, nemůže být vykupován řekami krve." Jaroslav Kallab: "Nejsem komunistou, poněvadž komunism v té formě, jak jej hlásá třetí internacionála, nepokládám za schopný, aby umenšil utrpení, ani aby zmnožil život účelnou prací, ani aby přemohl vládu pověr a egoismu ve společenském životě." "Nejsem komunistou, protože komunismu neuznává mravních sil život umožňujících a udržujících. Více než láska k trpícím pudí nenávist k těm, kdo podle jejich mínění má život příjemnější. Nenávist však může bořiti, nemůže však založiti společenského řádu." Jaroslav Kříženecký: "Nevěřím ve správnost komunistické teorie: že kolektivum je větší realitou než individuum....Individualizace jest základním a jedním z nejcharakterističtějším projevem života vůbec." "Nevěřím ve správnost komunistických ideálů: že by zestejnění lidí a potlačení tendence k individualizaci leželo ve vývojovém směru lidstva." "Nevěřím ve správnost praxe komunistické strany: strana jest nejméně povolána a schopná k této práci. Svou násilnickou ideologií praxe působí jedině negativně, destruktivně...."“... celý text
— Apo73

Budování státu I. Budování státu I.

„Dokonalý průvodce českou a slovenskou politikou v době, kdy se rozpadalo a nakonec i rozpadlo Rakousko-Uhersko. Opatrné našlapování kolem Rakušanů a Maďarů, nadšení z velmocemi uznaných hranic Československa, které nerespektovaly národnostní poměry a daly nám víc území, než se kdo odvážil doufat, okamžité poválečné konflikty se sousedními státy, čeští úředníci a učitelé na Slovensku místo Maďarů, klady a problémy v soužití, jednání všech významných postav u nás i v zahraničí. Styl je striktně dokumentární, ale popisované události se valí na čtenáře tak překotně, že četba připomíná napínavý thriller (jak napsal milan3144). ... Prvního ledna 1919, po odchodu Maďarů, byla obsazena také Bratislava. Maďarský novinář se vypravil k prezidentu Masarykovi, aby mu položil otázku, zda obsazení Bratislavy není imperialismem. Masaryk nepopřel, že toto město není slovenské. Řekl: Pravda, ale není ani maďarské. Je německé. 100 % (zatím jen 18 hodnocení s průměrem 92 %).“... celý text
— mi-380

Oblak a valčík Oblak a valčík

„Je to velmi těžká kniha. Zachycuje realitu z mnoha různých úhlů, je třeba u ní přemýšlet. Hodně. V této době je aktuální popírat minulost a překrucovat ji. Knihu překroutit naštěstí nelze.“... celý text
— Jaško

Budování státu I. Budování státu I.

„I skoro po sto letech stále svým pojetím, čtivostí a dobovým vhledem do událostí nepřekonaná práce o prvních dnech, měsících a letech republiky.“
— SV321

Přejít na knížky autora