Ferdinand Peroutka

Svým stylem Ferdinand Peroutka povýšil českou žurnalistiku na novou úroveň. Dosáhl závratných úspěchů, ale zřejmě nikdy nebyl úplně šťastný. Měl komplikovaný vztah k ženám, bojoval s rodinným psychickým zatížením, spokojený nebyl ani v americkém exilu. A to ještě nemohl tušit, co o něm bude říkat český prezident v roce 2015.

- předmluva z článku Petra Zídka, magazín LN, 20.2.2015

kousek ze samotného textu:

Peroutkovým novinářským vzorem se na počátku jeho kariéry stal Karel Havlíček. "Havlíček, když psal, psal tak, aby podle toho mohl jednat, kdyby druhý den se stal ministerským předsedou. A to mělo velký vliv na můj celý život," vzpomínal Peroutka o několik desetiletí později.
Dnes by asi adeptovi novinářského řemesla podobnou zásadu mohl bez výhrad doporučit jen málokdo. Role politiků a novinářů jsou mnohem oddělenější, než tomu bylo v Peroutkových dobách, o Havlíčkových ani nemluvě. Dodržování Havlíčkovy zásady se u Peroutky ukázalo problematické zejména v letech 1938 až 1939 a 1945 až 1948. Peroutka v těch časech možná až příliš akceptoval politické poměry v jejich fatalitě a projevoval větší pochopení pro dobové politiky, než si zasloužili. Tím vyvolal zčásti oprávněnou kritiku budoucích pokolení, ale také absurdní obvinění z "fascinace nacismem", z antisemitismu či intelektuálního selhání.