SV321 komentáře u knih

Druhý díl Kaiserova životopisu Václava Havla je obsahově o dost "roztříštěnější" než díl první. Čte se o něco méně "plynule". Je to dáno tím, že doba po roce 1989 byla neskutečně dynamická a řešilo se ohromné množství různorodých problémů. Je to kromě životopisu vlastně i do značné míry historie České republiky v prvních deseti letech její existence.

Velmi dobře je popsán česko-slovenský poměr vedoucí k rozpadu Československa. K vrcholům patří kapitoly o vstupu do NATO a zejména o poměru k Německu, kdy jistý Havlův prvotní naivně idealistický přístup k historickým česko-německým problémům rychle narazil na meze reálné politiky. Dobře je vylíčen neúspěch některých Havlových iniciativ v domácí politice.

18.11.2023

Autor si Václava Havla váží, ale nepatří k jeho nekritickým fanouškům. A je to pro tuto knihu dobře. Není to žádná nudná hagiografie, ale čtivě napsaná biografie, která se nebojí zmínit i některé spornější momenty z Havlova života. Hlavní postava je tak "životnější" a vlastně i více vynikne její pozitivní zápis do historie v době komunismu.

Václav Havel byl někdy považován za "nepraktického intelektuála", ale jak Kaiser ukazuje, Havel dokázal uvažovat velice realisticky, uměl velmi prakticky organizovat a dávat dohromady různé opoziční proudy, výborně formuloval společná stanoviska. Dokázal některé události i velmi umně "režírovat".

Dobře popisuje rozdíl mezi skutečným nekomunistou Havlem a "osmašedesátníky". Havel, i vzhledem k rodinnému prostředí, si na rozdíl od jiných nikdy s režimem skutečně nezadal. Jak autor připomíná mnohé jeho texty, které vydržely test času. K vrcholům patří jeho polemika s Milanem Kunderou o "českém údělu", kdy Kundera fantazíroval o jakémsi pro svět prý úžasném československém roce 1968, na což mu Havel zcela realisticky odpovídal: čím se to tady chlubíme? O něco větší svoboda slov, svoboda shromažďování apod.? Vždyť tyhle základní svobody mají v úplně každé západní demokratické zemi!

Stejně tak autor zmiňuje i to, co z jeho pohledu naopak hodně zastaralo, např. často zmiňovaná esej Moc bezmocných, z Kaiserova pohledu "dobrá analýza se scestnými závěry".

Kaiserova kniha je pro mě asi nejzajímavější ze všech Havlových životopisů. Je pochopitelně zároveň i částečnými dějinami disentu 70.-80. let, Charty, VONSu, vztahů mezi různými disidenty. Místy je to i celkem vtipně napsáno, např. pasáže o cestách Mercedesem do práce v pivovaru.

1 18.11.2023

I skoro po sto letech stále svým pojetím, čtivostí a dobovým vhledem do událostí nepřekonaná práce o prvních dnech, měsících a letech republiky.

1 17.11.2023

Velmi dobrý nápad s alternativní historií českého pohraničí. Zhruba první půlka celkem slušná, odsypávající, hezky vykreslené dobové reálie, poměrně věrohodně popsána možná situace s neodsunutými Němci v pohraničí po pádu komunistického režimu. V době sjednocujícího se Německa by se jistě i čeští Němci hlásili o svá práva. Celý ten porevoluční chaos s Němci, Romy, skinheady, odcházejícími komunisty a přícházející novou politickou garniturou...

Samotný kriminální příběh trochu slabší, postavy popravdě ne úplně věrohodné. V poslední třetině mě to celé nějak přestalo bavit. Přišlo mi jako by autor v závěru moc ani nevěděl, jak to celé vlastně uzavřít. Celý závěr mi přišel nějak uspěchaný, nerealistický a vlastně mě ani nebavil, dočetl jsem spíš "z povinnosti".

4 17.11.2023

Pro mě nejzajímavější Mňačkova kniha. Zejména vzhledem k roku vydání - 1963. V té době musela působit jako zjevení.

4 08.04.2023

Tahle kniha je krásnou ukázkou toho, že knihy které mají v názvu velká slova o "pravdě", "lžích" a "mýtech" většinou za moc nestojí.

08.04.2023

Známá česká historička v nevelké knížce podává přehledným způsobem souhrn dějin v období od stavovského povstání až do korunovace Marie Terezie. Vše je samozřejmě hodně stručné, ale stručné celkem "kvalitně", nechybí v zásadě nic, co by na tomto malém rozsahu nemělo chybět - ať už jde o děje politické, hospodářské, náboženské a kulturní. Ke kapitolkám jsou připojeny i stručné medailonky hlavních osobností. Pěkná je i obrazová příloha.

Trochu provokativní název knihy "Temno" odkazuje k románu Aloise Jiráska z roku 1915, který bývá často dezinterpretován. Jiráskův román se vůbec netýká pobělohorského období, odehrává se až ve 20. letech 18. století a jeho hlavním tématem je svatořečení Jana Nepomuckého. Potěší, že Čornejová hned v úvodu Jiráska oceňuje jako velmi dobrého znalce pramenů, autora čtivého díla a brání jeho dílo proti nejedlovským zkreslením (i dnes často opakovaným různými ignoranty, kteří Jiráska vůbec nečetli), které přinesla doba komunismu zejména v 50. letech.

V knize občas překvapí některé překlepy, drobné chyby nebo některé formulace, např. nevím, co autorku překvapuje na tom, že Thurn dostal inkolát aniž by ovládal češtinu. Podmínka češtiny byla přece stanovena až v roce 1615 (a ani pak se reálně nedodržovala).

1 31.07.2022

Pokud jste už nějaké knihy o Leninovi, ruské revoluci, bolševickém převratu a občanské válce četli, tak vás tahle kniha nějak výrazně nepřekvapí, víceméně vychází z předchozí literatury. Knihu vystihuje její anglický podtitul "An Intimate Portrait". Na rozdíl od jiných životopisů (D. Volkogonov, R. Service) se autor více než na "velkou politiku" soustředí skutečně na Leninův osobní soukromý život, jeho vztahy se ženami, přáteli, oponenty i nepřáteli. Autor je novinář, takže je to napsáno skutečně velmi čtivě. Více než polovina knihy se věnuje Leninovu životu do odjezdu zaplombovaným vlakem do Ruska v dubnu 1917. Řekl bych celkově, že je to velmi dobrý doplněk k nějakému podrobnějšímu a "odbornějšímu" zpracování dějin ruské revoluce (O. Figes, R. Pipes atd.).

4 11.03.2022

Grafomanský deník Marie Červinkové-Riegrové, dcery staročeského "vůdce národa" Františka Ladislava Riegra, je neskutečně bohatým zdrojem různých "zákulisních" informací o české společnosti, politice a kultuře 80. let 19. století. V deníku zachytila politická jednání v Praze i ve Vídni, český zemský sněm i Říšskou radu, spory mezi staročechy a mladočechy, polemiky mezi Národními listy a Pokrokem, různé aféry, kulturní vývoj v oblasti divadla a literatury, vztahy mezi občanskou společností a českou šlechtou atd. Částečně jde i o cestopis - cesty na Moravu, do Vídně, na Orlík apod. Snad vyjdou i další plánované díly.

1 23.01.2022

Dnes už klasická studie o kulturně-společenské situaci ve Vídni v období "fin de siècle". Rozebírá zrod nových radikálních směrů v oblasti kultury, vědy, politiky a společnosti, které se zcela rozešly s předchozím obdobím.

1 23.01.2022

Skvěle napsaná kniha nejen o Hitlerově mládí ve Vídni, ale i o celkové politické, společenské, kulturní a hospodářské situaci ve Vídni na přelomu 19. a 20. století.

1 23.01.2022

Autorka si vzala příliš velké sousto. Napsat syntézu celých dějin nějaké země, to vyžaduje hodně bádání, hodně dílčích studií, pochopení spousty souvislostí atd. Napsat syntézu je těžší než napsat dílčí analýzu. Pustit se do studia dějin nějaké země tím, že rovnou její dějiny "napíšu", resp. "přepíšu", většinou nedopadá úplně dobře a tahle kniha není výjimkou.

3 23.01.2022

Kniha v rámci možností celkem dobře připomíná toto už pozapomenuté téma, které hýbalo českou společností v druhé polovině 19. století a mělo značný vliv na konečný odklon české společnosti od Rakouska.

Co mě ale nemile překvapilo, jsou různé chyby v knize, např.: na s. 16 "Leopold I. patřil mezi ty Habsburky, kteří se nedali korunovat na českého krále" - Leopold I. přece byl korunován 14. září 1656. Nebo na s. 33 "Josef II. nepokládal za nutné korunovační akt absolvovat a stejně odmítaví byli i předchůdci Marie Terezie" - kteří předchůdci Marie Terezie kromě Josefa I. nebyli korunování?

1 29.12.2021

Velmi čtivě napsaná historie vzniku Husova pomníku, přípravy trvaly 25 let. Zajímavé je to i v souvislosti s Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí, o kterém se i nyní před obnovou dost diskutovalo. Autor v knize popisuje zuřivé polemiky, které se o tento sloup vedly už v 90. letech 19. století.

29.12.2021

Velmi slušné souhrnné zpracování českých dějin. Kniha vyšla v roce 1914 jako učebnice pro školy. Znovu byla vydána v roce 1922 pod názvem "Dějiny československé". Je zajímavé srovnat ty texty z roku 1914 a 1922 - řekl bych, že z více než 90% jsou shodné. Co Pekař změnil, jsou hodnocení některých událostí. V roce 1914 byl takový "diplomatičtější", v roce 1922 ostřeji některé věci kritizuje (např. zrušení české dvorské kanceláře v roce 1749 apod.).

Můžeme to brát dvěma způsoby: 1) buď v roce 1914 nemohl plně vyjádřit své skutečné smýšlení. 2) nebo naopak po vzniku Československa vyšel vstříc dobové atmosféře. Asi to bude do jisté míry kombinace obého.

1 29.12.2021

Velmi slušné souhrnné zpracování českých dějin. Kniha vyšla v roce 1922 jako učebnice pro školy. Ve skutečnosti je to jen nové zpracování učebnice, kterou Pekař napsal v roce 1914 pod názvem "Dějiny naší říše" ještě za Rakouska. Je zajímavé srovnat ty texty z roku 1914 a 1922 - řekl bych, že z více než 90% jsou shodné. Co Pekař změnil, jsou hodnocení některých událostí. V roce 1914 byl takový "diplomatičtější", v roce 1922 ostřeji některé věci kritizuje (např. zrušení české dvorské kanceláře v roce 1749 apod.).

Můžeme to brát dvěma způsoby: 1) buď v roce 1914 nemohl plně vyjádřit své skutečné smýšlení. 2) nebo naopak po vzniku Československa vyšel vstříc dobové atmosféře. Asi to bude do jisté míry kombinace obého.

1 29.12.2021

Trochu nevyrovnaná kniha o současné ruské společnosti. Skládá se v podstatě ze tří částí - první popisuje (už opadlou) vlnu protestů v Rusku v posledních letech a situaci kolem Navalného a dalších představitelů opozice. Druhá část je takové trochu "letem světem" seznámení se sovětskou/ruskou historií od bolševického převratu. Poslední část se věnuje jeho vlastním vzpomínkám na život v SSSR (to je možná nejzajímavější) a současnému putinovskému režimu. Dobré je, že autor upozorňuje na mnohá umělecká díla, která pokládá za výstižná pro dokreslení ruské reality a ruské mentality, ať už jde o písně, knihy nebo filmy - pro někoho to mohou být tipy na další sledování nebo četbu.

Mitrofanovův obrázek Ruska je hodně depresivní, ale asi celkem realistický. Naději pro nějakou změnu do budoucna autor moc nevidí - po tolika vlnách vyvražďování, represí a emigrací ruských elit jednoduše pro nějaké Evropě bližší uspořádání společnosti v Rusku podle něj "chybí lidi".

1 28.12.2021

V knize mě zaujala kapitola o "ztracených německých metropolích", kde je na jednu rovinu kladena Praha a Königsberg. Ano, skutečně, Královec (Könisgberg) dobytý na jaře 1945 Rudou armádou a anektovaný jako Kaliningrad k Ruské federaci je zmiňován společně s Prahou jako "ztracená německá metropole". Praha je v knize prezentována jako "sedm set let německé město", srdce "německého kulturního a intelektuálního života", kde německý císař Karel IV. založil v roce 1348 "první německojazyčnou univerzitu". Že hlavním jazykem pražské univerzity ve 14. století byla latina, autor asi netuší. Nevím z čeho při popisu poměrů v Praze vycházel, trošku to připomíná výklad z knihy "Prag und das Reich" od Wolframa von Wolmara z roku 1943.

Podobně nesmyslná je na konci knihy mapa zobrazující náboženské poměry ve střední Evropě - ukazuje, že v roce 1560 byly prý Čechy a Morava z 90% římsko-katolické země! Připomínám, co napsal Josef Pekař: na konci 16. století byly Čechy a Morava země "ohromnou většinou nekatolické". I mezi šlechtou účastnící se zemského sněmu byla katolíků maximálně čtvrtina.

Kladu si otázku, jak "kvalitní" je asi tato kniha v jiných kapitolách o nám vzdálenějších tématech?

8 22.12.2021

Jak je i v anotaci uvedeno, spíše než "dějiny Česka" jde o "moderní" (spíše bych řekl módní) volnější eseje někalika autorů na témata českých dějin, hodně prezentující jejich osobní názory, často na na vodě stojící. Do série Dějiny států tahle kniha úplně nezapadá. Celkově zklamání.

3 23.05.2020