Československo: Stát, který zklamal
Mary Heimann
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433148/bmid_ceskoslovensko-stat-ktery-zklamal-BD3-433148.jpg
2
43
16
Kniha Mary Heimannové, která se dostává českému čtenáři do ruky, je na historickou práci nezvykle vášnivá, neúprosná a tvrdá. Popisuje vznik Československa od jeho založení v roce 1918 až po rozdělení v roce 1992 - od začínající demokracie, přes nacistickou okupaci, komunistickou diktaturu, Sovětskou invazi, normalizaci a konečně opět přechod k demokracii. Její největší přednost je právě v tom, že se nesnaží českému nebo slovenskému čtenáři zalíbit. Jako by z každé stránky textu znělo poslání – Historie by neměla být propagandou. Neměla by „vychovávat“ skládáním nepravdivých mýtů o vlastní výlučnosti, hrdinství či utrpení. Neměla by zamlčovat nebo omlouvat. Protože jedině pravda je v historii jedinou hodnotou a měřítkem. A jedině taková pravda může vytvářet společnost v demokracii. Autorka se pokusila zbavit dějiny Československa mýtů a postavila je proto především na narativu národních menšin a jejich vztahu k umělé „československé“ většině. Hlavním tématem se pro ni proto stává střetnutí nikdy neuspokojených nacionalismů, násobený později ještě iracionalitou totalitních ideologií. Jde o netradiční pohled, vymykající se zavedenému pragocentristickému „českému“ vnímání minulosti.... celý text
Literatura faktu Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2020 , PetrkovOriginální název:
Czechoslovakia: The State That Failed , 2009
více info...
Přidat komentář
Je to ako keby dejiny ČSR písal Lord Runciman. Je dobré vidieť, že sa v Británii máločo zmenilo od tej doby v pohľade na krajinu, o ktorej "nikto nepočul"...
Autorka si vzala příliš velké sousto. Napsat syntézu celých dějin nějaké země, to vyžaduje hodně bádání, hodně dílčích studií, pochopení spousty souvislostí atd. Napsat syntézu je těžší než napsat dílčí analýzu. Pustit se do studia dějin nějaké země tím, že rovnou její dějiny "napíšu", resp. "přepíšu", většinou nedopadá úplně dobře a tahle kniha není výjimkou.
Kniha za přečtení stojí, i když nepopírám že se nečte zrovna snadno (nepomáhá tomu totiž ani strohý styl psaní - nebo možná strojový český překlad?). Navíc je více než jasné, že s mnoha pohledy/závěry autorky skutečně nelze souhlasit. Nicméně i přesto, nemohu říct, že by se jednalo o kontroverzní knihu, která je plná úmyslných lží, které by nás Čechy, měly démonizovat.
SPOUSTA věcí vás totiž donutí min. k tomu se nad určitými tématy zamyslet a důkladněji je prozkoumat. Některá pravda bude hodně bolet, protože nebudeme si nic nalhávat: spousta témat z našich dějin 20.století bylo a je (byť z různých důvodů) jaksi opomíjena...
Výstižnější název pro knihu by byl spíše: Československo, stát který selhal (protože on skutečně selhal).
Madam Mary prostě přijala premisu, že Češi a Slováci vždy byli zakomplexovaní, podlí a směšní podlidé z Východu nemající historické (a ani jiné) právo na vlastní stát a že vlastenectví je vlastně hrdelní zločin a na tuto premisu pak naroubovala celé své taky dílko. Jakkoli je mi jasné, že ne všichni hrdinové z učebnic (nejen) našeho dějepisu byli hrdiny bez bázně a hany i v reálném životě, považuji za nebetyčnou drzost a urážku tón, jaký madam ze vševědoucího Západu pro svoji knihu zvolila. Stejní lidé dnes zamořují politiku i každodenní život nás všech všemi těmi BLM, MeToo, GreenDeal apod. Nejhorší na tom všem je ale to, kolik masochistických Čechů a Slováků se oddává sebemrskačství a je ochotno podobné verze a úpravy dějin přijmout a dokonce podporovat. Pak se nemůžeme divit, že se pro Západ stáváme jen něčím ve smyslu užitečných idiotů.
Taky by mě docela zajímalo, jak by se tato osvícená autorka (a hlavně její spoluobčané) stavěla k tomu, kdyby si někdo z Východu dovolil napsat podobné pojetí dějin jejich národa a například zesměšňovat či dokonce kriminalizovat třeba Otce zakladatele Spojených států
Autorka se v této své silně kontroverzní knize dopustila mnoha nepřesností a zjevně i úmyslných lží s cílem poškozovat nejen naši zemi jako takovou, ale také značně dehonestovat české občany a naše předky. Už samotný název knihy je problematický. Lživý a v mnoha směrech nenávistný obsah knihy mě přesto vyděsil. Autorka dělá z pachatelů oběti a naopak. Určitým způsobem na několika místech své "zvrácené" knihy naznačuje, že jsme měli zůstat poskoky mocnějších.
Tuhle knihu může adorovat snad jen vlastizrádce nebo pomatený čecháček, který se vyžívá v sebemrskačství.
Za mě výborná kniha. Trochu mě překvapuje její zdejší nízké hodnocení... ačkoliv... na druhou stranu možná ani tolik ne. Dá se trochu očekávat, že pokud někdo začne demytizovat a rozebírat náš oblíbený postoj, kde se my Češi vidíme jak malý stát, zmítaný dějinami, kterému každou chvíli někdo ubližuje, tak narazí. Souhlasím s tím, co už tu bylo někým řečeno, že je občas poměrně užitečné si přečíst pohled na náš národ od někoho "z venčí", kdo není tak zatažen do našich žabomyších válek a pocitů ublížeností a zkouší se na posledních 100 let našich dějin podívat trochu střízlivějším pohledem a jen tak mimochodem nadhodit myšlenku, jestli si za spoustu věci nemůžeme tak trochu sami.
Jak už jsem řekl, za mě velice podnětná a zajímavá kniha, ke které se určitě ještě někdy vrátím.
Opět se potvrzuje, že nejlepší knihy o místních dějinách píší cizinci. Nechci použít slovo českých, protože to by byla podpora klišé, že zde žili jenom Češi, patřilo to tu Čechům...jazykově.
Pro ty, co se nespoléhají na znalosti od "soušky" učitelky před rokem 1989 v knize není nic úplně objevného.
To hlavní proč je velice zajímavá a přínosná, spočívá v tom, že autorka přišla na „zelenou louku“ místní historie a dospívá ke stejným závěrům jako ti, co jsou místními nacionalisty titulování jako zavilí revanšisté. Prostě kdokoliv nezúčastněný, nezatížený místními fabulacemi přijde a bude studovat místní dějiny, dospěje k témuž. Dopsala knížku v roce 2009 a potom šest nakladatelů s ni postupně podepsalo smlouvu a .... nedodrželo ji.
Ano, boří mýty (existující pouze v hlavách neznalých nebo nacionalistů), o první republice jako enklávě demokracie a práv tzv. menšin (to je potřeba, jinak nejde obhájit ponížení německy mluvících Čechů na občany druhé kategorie), o existenci tzv. československého národa (kdy Slováci, jak mohli tak 1939 a 1992 od Čechů utekli), o tom, že německy mluvící Češi měli "dostatečná práva", ovšem dle blahosklonného posouzení českých nacionalistů.
Zde je vidět ona fatální chyba způsobená pocitem Čechů, že "jsou na koni" a tím pádem nemusí být vícejazyčný stát.
To že si věci uvedené v knize přiznáme neznamená, že sami sebe dehonestujeme. Pravda bolí a lži slouží k ovládání lidí.
Česká nacionalistka Božena Viková-Kunětická mezi světovými válkami tvrdila: „Nikdo nemá právo bráti národu iluze, ať jsou jakékoliv; vžitá iluze jest jedním ze sloupů, na nichž spočívá národ; v takových případech není dovoleno klásti si otázku pravdy; pravda jest v citu.“
Mary Heimann, ano, žádná Mary Heimannová neexistuje, bere iluze a je to dobře.
Potrebný kritický pohľad z odstupu. Napriek sporným pasážam množstvo užitočných podnetov na premýšľanie i do diskusie.
Vlastně "necenzurované" dějiny Československa, než nějaká analýza. Navíc je tam řada chyb.
Tři hvězdy - s přimhouřenýma očima. Knihu přes všechny nepřesnosti a často i chyby oceňuji za nový náhled na celé martyrium Československé republiky od začátku do konce.
Dílo postavené na snaze šokovat. Ze střípků pravdy postaví autorka pyramidu lží a ještě má tu drzost moralizovat.
Kniha je odpad i jako alternativní historie.
Napřed poznamenám, že jsem zemským patriotem a ke své rodné řeči chovám nehynoucí úctu. Přesto chovám silnou nedůvěru ke státu (konkrétně k tomu našemu, ostatní nehodnotím) a k národnostnímu vlastenčení. Přesto si s Mary Heimannovou nijak nenotuji. Autorka se pouští především v úvodu a závěru do dosti svévolných interpretací českých dějin, které příliš nevyplývají z textu. Spíše to vypadá, že Heimannová (ano, přechyluji) vyslovila napřed tezi a pak se na ni pokusila napasovat československé dějiny. Přičemž pasáže s provokativními "závěry" jsou ty čtivější, období komunismu je pouze znovu převyprávěno, aniž by z něj cokoli nového vyplývalo.
Několikrát se Heimannová uchýlí k (alespoň pro mě) nesmyslné argumentaci typu „Kdyby první republika byla méně šovinistická a pragocentrická, byla by se stala autoritářskou, a dokonce fašistickou přibližně v téže době jako její sousedé. “ Češi navíc nevynalezli národovectví, byl to fenomén zmítající celou Evropou a národnostní emancipace byla v té době asi nezbytnou k přežití. Stejně jako Masaryk s Benešem si nevymysleli řevnivost mezi Čechy a Němci, zmiňují se o ní kronikáři od Kosmase po Pavla Stránského. Němce v Praze ani jinde Češi hospodářsky určitě nezastiňovali, naopak. O cikánské komunitě má autorka divné představy - za první republiky neměli svého zástupce v parlamentu, po sametové revoluci jim nebyl navrácen majetek ??? Jinde se autorka odvolává na svědectví „nejméně jednoho svědka“ (čímž se dá podložit patrně jakékoliv tvrzení). Těchto nonsensů je v textu víc.
Mary Heimannová si dala hodně práce, ale ne dost k pochopení. Ano, český, slovenský i německý národ má mnoho kostlivců ve skříni. Ano, nacionalismus způsobil hodně bídy a utrpení, i ten český. Ale nějak necítím, že by tato paní byla oprávněna zaujatě hodnotit, čím si Češi, Slováci, Němci a ostatní národnosti v českých zemích a na Slovensku prošli.
Propagandou uměle vytvořená čs.
republika nemohla fungovat, obzvláště pokud v jejím čele stála tak morálně pokřivená osobnost jakou byl dr. Beneš. Jeho podíl na bolševizaci je obrovský. A k takové osobnosti se hlásí moderní česká státnost, co více dodat!!
Křivě nastavené zrcadlo.
Další variace módního stereotypu o permanentním selhávání pomýleného českého národa, jehož představitelé měli tu drzost, že proti vůli sudetských Němců založili stát zvaný Československo a poté v tomto nedemokratickém státě strašlivě utlačovali všechny menšiny...
"Národní sebemrskači" budou z knihy pochopitelně nadšení.
Štítky knihy
Československo: Stát, který zklamalKniha Československo: Stát, který zklamal je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 46x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 19x |
| Chystám se číst | 52x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 1x |
Nejsem historik, tak nevím, jestli můj názor určitě objektivní, ale zase jsem o této knize nechtěl zatím přečíst žádné recenze, abych se nedal ovlivnit názory jiných, ale hned jak to sem dám. Chci o této knize najít, co nejvíc informací, co o tom píšou jiní, abych viděl, jak moc se můj názor liší.
Předně si vážím toho, že je někdo schopen napsat takovouto náročnou knihu a neopírá se o nějaký standartní výklad, není zatížen předsudky a zkusí to napsat pěkně poctivě znova, o to víc ocením, když se do této práce pustí zahraniční autor, který není zatížen, nějakými předsudky, dějepisem z dětství, národní hrdost, či bolest.
Přestože jsem o 20. století přečetl řadu knih, oceňuji, že spoustu věcí autorka otevřela z jiného pohledu a zařadila do jiného kontextu. Z knihy mě zaujaly hlavně kapitoly o pražském jaru a následující normalizaci, kde si myslím, že mám díry ve vzdělání a rád se do toho zase pustím.
Celkem mi tam ale vadilo nálepkování autorky. Působí to na mě, že autorka si vymyslela název, stát, který zklamal, tedy mám nějaké tvrzení a snažím se ho obhájit, proto nastuduji české dějiny a co toto můj pocit uspokojuje použiji a co ne, to ne. Prostě mám nějakou senzaci, všechno je jinak, než jste si mysleli, a to se bude prodávat.
Určitě není dobrý pohled, jak zveličujeme naše charaktery a děláme ze sebe slušný národ, který nikdy nikomu neublížil. Ale autorka to kyvadlo podle mě úplně obrátila. Daleko raději bych četl nějakou vyváženou knihu, samozřejmě popsat to, jak jsme se zachovali k Němcům, což považuji za naši národní bolest, nebo absurditu, jak k platnosti západní části republiky se použil historický kontext a k východní národnostní, což jde úplně proti sobě.
Autorka ale měla popsat i pozitivní stránky první republiky, takto z toho Masaryk a Beneš vychází, jako dva kariéristi, kteří si vymysleli svoje Československo, tedy vysloveně negativně, autorka strašně nálepkuje a používá jen půlku informací. Například tam popisuje, jak Viktor Dvorčák, založil východoslovenský národní výbor, protože dle něj jsou východní Slováci samostatný národ, ale vůbec nezmiňuje že to byl placený agent Maďarska, pochybuji, že to autorka nečetla, prostě se to do tohoto konceptu československých hajzlíků nehodilo.
Docela osobně jsem si bral poznámky o uplakanosti české hymny, národního divadla, které jsme si založili, abychom ukázali naši českou nadřazenost, či to, jak jsme my vyprovokovali druhou světovou válku mobilizací, možná si to ani autorka neuvědomuje, nebo to zde nezmínila, ale přesně tohoto se Beneš dle názoru Prokopa Drtiny bál, abychom nebyly vnímáni, jako důvod, proč byla válka a proto přistoupil na Mnichovský diktát a český národ ho pak bral za zrádce, bylo to dle mého názoru přesně naopak, než píše autorka.
Ale i přesto bych bral knihu, jako pozitivní, nebýt jedné poznámky. Zde je vidět, jak málo někdy stačí, aby kniha byla vnímána pozitivně, či negativně, pohár, který přetekl, způsobila poznámka pod čarou (63 kapitola 6), když Češi soudili Franka, kde se zmiňuje, že Ti největší zločinci, odsouzeni nebyli, protože umřeli včas a mezi nimi tam zmiňuje i Háchu, tento ničím nepodložený faul, mě naprosto otrávil dojem z této knihy, Hácha, který byl nemocný stařec nad hrobem, prezidenství vzal, protože k tomu byl přesvědčen a několikrát zlomen, táhl tu svoji káru protektorátu celou válku, nevím o tom, že by někomu vědomě ublížil, tak je autorkou vnímán jako daleko větší zločinec než Frank, který má na svědomí desítky lidských životů a vypálení Lidic a Ležáků. Nebýt této poznámky, bych asi dal i přes výhrady lepší hodnocení, takto nemohu dát víc než 2 hvězdičky.