Ještě máme, co jsme chtěli

18.08.2020

Když bylo řečeno A, musí být vysloveno i B a C. Kefalín či Švandrlík tu líčí "povojnové" pořádky včetně problémů pracovních, dočkáme se "Upírů v Praze" - parafráze na seriál ve Světu sovětů ve vztahu k sovětské okupaci - a také jeho krátké období kočovné společnosti. Prakticky všechny osoby jsou autentické, jen chameleonský Jaroslav Dumbera je skrytou identitou všeumělce Jaroslava Hužery - posuďte sami: pedagog, televizní pracovník, dabingový, filmový a divadelní režisér. Toho ale Kefalín pohřbil podstatně dříve než ve skutečnosti.

17 20.05.2020

(+ SPOILER) Knihy Miloslava Švandrlíka mám moc rád, tato je takovým řekněme pokračováním Černých baronů, kdy Kefalín žije svůj běžný život, občas potkává své bývalé kamarády a humor je zde stále skvělý. Nejvíc mě dostalo líčení Voňavky, který navštívil Kefalína a povídal mu dojemnou scénu se svým synem, kterou zakončil slovy "A von tam stál jak kokot a z očí se mu koulely slzy jak kobylí hovna". Prostě tohle nevymyslíš

18.08.2019

Kniha částečně autobiografická. Četla se dobře a mnohé v ní popsané události vhodně doplnily informace odjinud.

28.05.2019

Švandrlíkův smysl pro humor dokáže přežít i natahování a ředění, ale už to není ono...

1 08.02.2018

Kniha mi trochu připomíná sekyrkovou polévku - základ tvoří nesmrtelní Černí baroni, přidáme populárního autora a pár nostalgických vzpomínek na doby minulé. Zbytek je voda... Strávit se to dá, ale žádný velký zážitek (umělecký ani gurmánský) čtenáře nečeká.

02.01.2018

Kniha a hlavně její autor patřil k nejoblíbenějším autorům mého táty, který podobně jako on poznal na vlastní kůži život "černých baronů". Dnes už nám řada jmen, o kterých se v knize píše, nic neříká, ale není na škodu připomenout si tehdejší dobu, navíc podanou s humorem autorovi vlastním.

2 12.03.2017

Ještě že máme tuto knihu, která dotváří nezbytný kontext k Černým baronům a dle mého je Švandrlíkovou druhou nejlepší knihou. Za cenu realistického popisu událostí dokonce autor občas sleví z humorného popisu událostí - zejména při popisu procesu vydávání knihy Černých baronů. Chvílemi absentující humor ale dohání v dalších odstavcích, ve kterých se klasicky vyřádil nejvíce na sovětské kultuře (škoda že na youtube není Kalinový háj...)