100 nejlepších hororů
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19492/bmid_100-nejlepsich-hororu-aua-19492.jpg
4
126
126
Soubor povídek, které mají společné téma: napětí, strach, hrůzu a děs. A že je Miloslav Švandrlík neobyčejně vynalézavý ve strašení a nahánění husí kůže, se můžete přesvědčit i vy sami. Bát se se Švandrlíkem je neobyčejný čtenářský požitek, který ovšem nevede k deportaci na psychiatrickou kliniku, ale ke čtenářskému maratonu až na konec knihy. Texty jsou doplněny ilustracemi nezaměnitelného Neprakty.... celý text
Přidat komentář
Velmi příjemné čtení, které neomrzí. Humor páně Švandrlíka mám rád a přestože jsou v knize i slabší příběhy, tuhle knížku neodložím nikam daleko, ani hluboko ...
Neřekla bych, že šlo ve všech případech o horory, někdy to byly spíše povídky s překvapivou pointou a u všech jsem se dobře bavila typickým švandrlíkovským humorem. Některé jsem znala z filmového zpracování (třeba ze série Okno do hřbitova). Doporučuji.
Švandrlíkovy horory čtu od mládí a líbí se mi na nich české prostředí a jména, a široký tematický záběr. Od klasického thrilleru, přes psycho a gothic horor, duchy, démony, upíry, monstra, až po slasher a gore! A vždy mají výraznou pointu a notnou dávku černého humoru.
Samozřejmě nesmím zapomenout skvělé ilustrace mistra Neprakty!
Skvělá kniha hororů. Prakticky všechny tyto povídky se opakují v různých knihách, pod jinými názvy. Čtivé, perfektní, mrazivé, vtipné.
Tady si každý najde něco, ale jako celek to úplně super není. Některé povídky jsou super krátké, některé jsou spíš úsměvné. Děsivé to je spíše jen občas, když se nad tím zamyslíte... Ale povídka, kde je důchodce závislý na zvuku umíráčku mě dostala:-).
Tato zbierka poviedok ma nadchla. Autor ju podal svojskou ľahkosťou a napätím. Tajomstvá mystiky, domácich legiend a povier. Skvelá práca.
Rád si ich pozriem vo filmovej tvorbe,
so skvelými hercami.
Švandrlík není zrovna těžká literatura,ale přesto jej mám moc ráda. Pobaví, neurazí a jeho horory jsou fakt super
Je zvláštní jak si ke kresbám Neprakty chystáte úsměv, ale ono to zde tak nefunguje, jsou to fakt horory bez humoru.
Strašidelnost 100 x.
Jeden za všechny : Kutilský sběratel okouzlený umělecky ztvárněnými kříži se jal na své zahradě vystavit tuto sbírku. Její rozsah byl megalomanský a když pro extrazážitek vršil k nim podlouhlé kopečky z hlíny byla z toho atrakce pro turisty.
K dovršení titánské iluze bylo jen třeba nákladně přesunout mramorovou hrobku na střed zahrady, což se stalo tím posledním pracovním činem a odpočinek po práci zde byl i tím posledním. Ve svém, na svém na věky.
Fajnové dílo s extra hororovou náplní.
Né moc zdařilé nahuštění jinak výborných příběhů. Pan Švandrlík věděl, proč je vydávat pozvolna, v několika knížkách. Humor i horor se má dávkovat po kapkách.
Kompilácia hororových poviedok pána Švandrlíka je obsiahlou zmesou čierno-humorných príbehov. Niektoré z nich boli v roku 1996 zadaptované v seriály "Draculův švagr" či neskôr v nevydarenom seriále "Okno do hřbitova". Autor nešetrí cynizmom ani vtipnými hláškami a zároveň dokáže čitateľa spoľahlivo zamraziť. Prekvapí tu typické české prostredie i ukážka nátury priemerného českého človeka. Ale nechýbajú tu ani vtipy na adresu jednej nemenovanej menšiny (hlavne poviedka "Výrobce rachejtlí" je v tomto prípade excelentná). Potešia kresby pána Wintera-Nepraktu, pretože jeho výtvarnícky štýl bol nezameniteľný. Priznám sa, že som knihu dostal pred mnohými rokmi k svojim 12 narodeninám a v priebehu niekoľkých mesiacov som prečítal veľa poviedok. Takže sa jedná o jednu z mojich prvých kníh vôbec. A má svoje pevné miesto v mojej knižnici.
Povídky v této knize nejsou hororové, ale spíše se jedná o černý humor. O úžasný černý humor s nezbytnými ilustracemi od J. W. Neprakty.
Většina z povídek byla fajn, člověk se i chvílemi bál, ale některé se mi nelíbily. Každopádně každý si v téhle knize něco najde :)
naprosto super jako celá jeho tvorba-směs horroru a jeho osobytého humoru-většina povídek se super koncem
Leta letoucí jsem v domovské knihovně, v horrorové polici, Švandrlíkova Draculova Švagra záměrně přehlížel. Protože jsem Švandrlíka měl zarytého jako humoristu a DŠ jsem (neznale) považoval za jakousi karikaturní parodii. Až díky seriálové verzi (byť poměrně slabé) několika povídek z tého knihy a žánrovému vyspění, jsem objevil Švandrlíka coby horrorového velkého fandu a autora. Pravdou je, že se za to otálení dost stydím. Pravdou však také je, že největší chybou této knihy je její rozsah. Švandrlík skvěle zvládá jak kratičkou, sotva dvoustránkovou povídku, tak i delší, několikastránkový, útvar. Ale vybrat a do jednoho svazku nacpat rovnou stovku, to s sebou nutně přináší rozmrzení a obecný úpadek zájmu. 100 nejlepších hororů obsahuje hromadu výtečných a skvělých povídek (za nejlepší - i jako TV verzi - považuji Popravu na Kramberku, to je horor jako řemen, nijak nezaostávají ale i např. Lojza, Imbecil, Draculův švagr - tolik odlišný od TV verze, ale stejně dobrý -, Geniální plán, Zvědavost, Přirozené vysvětlení atd. atd.). Minimálně třetina knihy obsahuje opravdu bravurní kousky. Druhá třetina pak slušné kousky, které nejsou zrovna moc originální, atmosférické, napínavé, ale zaujmou hlavně tou kombinací mrazivého, brutálního a švandrlíkovsky pojatého haškovského humoru. Protože humor (v tomto podání notně ironický, černý až brutální) jde Švandrlíkovi stejně dobře, ne-li lépe, jako jeho nejvybranější horrorové kousky. No a pak tu je ta třetí třetina - tu tvoří povídky poměrně slabé (jak z té horrorové tak i z humorné stránky), povídky, které dokola, jen v jiném hábitu, omílají jednu a tu samou pointu - a právě fakt, že se podobných povídek do knihy dostalo dost, se dost projevil na mém hodnocení - a v poslední řadě povídky, které nejasou jako nějak moc špatné, jen jsem nepochopil, proč se objevily v knize sdružující hororové povídky. Tedy, aby náhodou nedošlo k nějaké mýlce - Švandrlík ví, jak napsat dobrý, co dobrý, skvělý horror. Je to prostě letitý horrorový fanda, to z jeho povídek čiší, stejně jako věčné "kritizování" materialistů a skeptiků. Ale spíše než atmosférou (která ne, že by chyběla zcela, v některých povídkách je hustá fest) zasahují ironií, nečekaným zvratem a nečekanou pointou. Švandrlík vše podává dost lidově, prostě, takříkajíc od huby, což trošku té atmosféře u mnoha povídek brání, ale zase dokáže překvapit nečekanou brutalitou a až kontroverzními kousky (např. nekrofilií). Jak jsem již řekl, největším nepřítelem této knihy je její rozsah.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Bavila ma táto poviedková kniha.
Nešlo o čistý horor, skôr o zmes čierneho humoru s hororom, kde sa často objavilo aj skryté ponaučenie.
Vyberám niektoré, ktoré mi utkveli v pamäti:
Filmová skúška – trošku som tušila, ako to dopadne, ale bol to celkom dobrý krátky snuff.
Návrat – pekná duchárska poviedka, ktorá by sa úplne hodila do relácie Verte – neverte.
Nesprávme telo – tu ma príjemne zaskočilo, koľko sexuálnych scén sa objavilo – čakala som všetko možné, len nie to :)