Vivienca
přečtené 205
Konec hry
2020,
Daniel Cole
Knížka mě nebavila, musela jsem se hodně přemáhat, abych dočetla. Autor sice v úvodu píše, že není nutné mít přečtené dvě předchozí knihy, aby děj dával smysl. S tím nesouhlasím. Zejména první půlka je prošpikovaná odkazy na dřívější děj - kdo koho ne/má v oblibě, co ne/vyšlo, kdo koho ne/chrání apod. Předešlé knihy jsem nečetla, takže to byl pro mě nezáživný guláš o mnoha neznámých. Postavy jsou vesměs nesympatické, z čehož jednoznačně vyčnívá Baxterová, která mě tak iritovala, až jsem doufala, že ji snad nějaký záporák brzy sejme a bude od ní pokoj. Zvláštní je i styl, jakým autor píše "mrazivý thiller". Nelze mu upřít smysl pro humor - téměř až groteskní humor, což ale v kontextu daného textu vyznívá bizarně a nepatřičně. Humorný popis některých scének by měl určitě velký úspěch v béčkovém sitcomu, ale v detektivce "na život a na smrt" vyznívá dost rozpačitě. Moje první knížka od autora a bohužel i poslední.... celý text
Můj život v Severní Koreji
2023,
Serin Čche
Možná jsem čekala něco trochu jiného. První polovina knihy popisuje život v Severní Koreji prostřednictvím příběhu hlavní hrdinky a přesto je popis odosobněný, téměř reportážní. K hlavní hrdince Pak jsem si proto nevytvořila žádný vztah a ačkoli popis reálií ze života Korejců byl tristní, osud samotné Pak jsem nijak osobně neprožívala. Autorka se občas pozastavila nad zvláštní rozporuplnou chemií, která mezi ní (spisovatelkou) a hlavní hrdinkou (vypravěčkou příběhu) zprvu převládala. Jako dva cizokrajní ptáci, kteří se ostýchavě pozorují a jeden druhému nevěří. Ani to se mi však nedařilo s oběma ženami "prožít" a pochopit. Druhá půlka knihy resp. tam, kde se Pak dostává do Číny je už o něco osobnější a z mého pohledu je i samotný příběh zajímavější. Autorka se přesto dál snaží držet faktického výkladu událostí, jakoby se sama bála jít hlavní hrdince více pod kůži a být osobní. Je tam spousta momentů, které by stálo za to více a hlouběji rozepsat, dát jim větší prostor. Možná to byl autorčin záměr - vyhnout se patosu, zůstat stroze objektivní, držet se faktů... ale nemůžu se ubránit dojmu, že to knížce moc neprospívá, spíše naopak. Hlavní hrdinka je tak pro mě těžko uchopitelná osoba, která sice našla odvahu převyprávět svůj traumatizující životní příběh, přesto mi ale zůstává vzdálená a cizí. Asi jsem čekala něco jiného nebo něco víc, takže ačkoli jsou svědectví děsivá a otřesná, dávám pouze tři hvězdy.... celý text
Hypnotizér
2011,
Lars Kepler
Příběh vyšetřování brutální vraždy se rozděluje do dvou samostatných linek, které spolu zdánlivě nemají souvislost, aby se v závěru opět jakž takž propojily v rádoby důmyslném odhalení. Příběh se tak rozštěpí do dvou úrovní, jež jsou si vzájemně cizí a jedna druhé bere vítr z plachet. Motiv dětského vraha je úděsný i fascinující zároveň a když je příběh (i čtenář) v nejlepším, autor náhle zpomalí tempo, změní směr i kulisy a započne se rozvleklé vzpomínání hypnotizéra Erika na dávnou experimentální léčbu a partičku jeho prazvláštních pacientů... Působí to, jako když z Mercedesu, který letí po německé dálnici přesednete do solidního Volkswagenu a pokračujete okreskami - pohyb vpřed a celkem slušný výhled z okýnka tu sice je, ale už to prostě není ono. Knížka v jistém bodu ztratí nit i tempo a už nenaváže. Během četby také nejednou vyvstane otázka reálnosti toho, co je autorem popisováno - opravdu může brát policie na lehkou váhu zmizení nezletilého (nemocného) kluka a vnímá to pouze jako "pubertální nešvar...?" Opravdu je možné, že se bývalý kriminalista v penzi dokáže ve vyšetřování dostat dál jen za pomocí několika telefonátů "bývalým známým" a domácí vysílačky naladěné na policejní frekvenci...? Čtenářskému dojmu nepomůže ani fakt, že většinu z tlusté bichle tvoří nafoukaná prázdná vata, kterou je utrpení se prokousat. Autor má fantastický dar vytvořit tíživou atmosféru, vystihnout temné charaktery lidí, dokáže uchopit zajímavá témata, ale přesto jsem od L. Keplera čekala více, proto dávám pouze 3* ačkoli potenciál tu byl mnohem vyšší.... celý text
Noční lov
2017,
Robert Bryndza
Opět skvělé večery ve společnosti detektiva Eriky :-) Poctivě zpracovaná detektivka, na které se mi velmi líbí, že autor se v postupech vyšetřování drží reality - pátrání není dílem jednoho detektivního "génia", ale celé řady dalších lidí a postupů (genetika, patologie atd.) Postava Eriky se od minulého dílu zajímavě vyvíjí. Je zajímavá, má v sobě empatii, cit ale i určitou tvrdost a umanutost. Styl autorova psaní je zvláštně věcný i detailní zároveň, což se mi velmi líbí. Co se mě naopak při čtení rušilo: nadřízení jdou tak tvrdě proti Erice, až to vypadá, že je to jen partička nahodilých nekompetentních diletantů. Toto jejich jednání mnohdy postrádá logiku (ne že bych měla o policejních činitelích velké ideály... :-) ale přece jen...) V závěru knihy mě poněkud zaskočilo, že drobná ošetřovatelka má nad Erikou (předpokládám dobře trénovanou policistkou) výraznou fyzickou převahu...?? Tenhle pomatený skřet si s téměř 180 cm vysokou policistkou háže jako s hadrovou panenkou? Tomu jsem prostě neuvěřila a jejich souboj mi tudíž připadal nevěrohodný. Takových detailů, které úplně nesedí a kazí požitek z četby je tam více. Na závěr, nemohu si odpustit: není těch homosexuálních postav na jednu knihu už přece jen moc? Je to zbytečné, hodně na sílu. Přesto výborná knížka a ráda si přečtu další.... celý text
Hospoda Jamaica
1947,
Daphne du Maurier
Hlavní postava Mary mi moc nesedla. V závěru knihy se k mému překvapení dozvídám, že se autorka celou dobu snaží vykreslit Mary jako mimořádně důvtipné kurážné děvče, které svým vhledem dokáže ohrozit organizovaný zločinecký gang... Mě ale celou dobu připadá, že má víc štěstí než rozumu a některé její úvahy a troskotající "hrdinné" počiny jsou až roztomile naivní... Na druhou stranu co se autorce nedá upřít je vytříbený styl psaní - její popisy krajiny, atmosféry, pocitů a všeho co je spíše tušené než viděné mají v sobě nádhernou poetiku. V kombinaci s archaickou češtinou (měla jsem starý výtisk od překl. Bezpalce) je to lahodící počtení. Přesto pro mě Jamaica bude patřit mezi knížky, které po přečtení odlkládám a už se k nim nevracím.... celý text
Dívka v ledu
2016,
Robert Bryndza
Pěkná poctivá detektivka. Erika je mi sympatická, ačkoli její chování je někdy dost nekonvenční. Dá se to ale pochopit vzhledem k jejímu nedávno prožitému traumatu, takže i přes své zvláštnosti nepůsobí nepatřičně. V textu je sice dost detailního popisu, ale nepůsobí to jako vata. Naopak se daří věrně vykreslit atmosféru. Jediné co mi vadí a vždycky jsem protočila oči, když autor rádoby nenápadně vyzdvihne homosexuální orientaci hned u dvou velmi líbivě vykreslených postav. Hned jsem si říkala, že to není náhoda a šla si vygooglit něco o autorovi... A měla jsem pravdu. Jen si říkám, jestli to má zapotřebí?... celý text
Sídlo hrůzy
2022,
Lee Mountford
odpad!
Sídlo hrůzy? Celá kniha je jedna velká hrůza... Tři hlavní postavy jsou nesympatické, nadřazené, k lidem, jež se jim snaží být nějak nápomocni se chovají přezíravě a hrubě. Pro ně navzájem je zdvižený prostředníček jakýmsi základním pilířem komunikace. Děj nijak negraduje, většinu knihy vyplňuje plkání a vzájemné špičkování ústřední trojice. Sem tam se na scéně objeví nějaké to strašidlo, "vystrčí růžky" a pak si zase na drahnou dobu zaleze někam do stinného kouta, takže se všichni vzájemně ujistí, že se vlastně "nic nestalo", že to přece "není možné - my na duchy nevěříme" a jede se dál... Tajemná okultní studovna je sice čtenáři zpřístupněna, ale kromě vágního popisu "artefaktů, které jsou jistě velmi staré a cenné" se o nich nedozvíme vůbec nic. Příběh temně vygraduje až na několika posledních stránkách, kdy je už náročný čtenář poněkud uondán hlavními postavami i rozvláčností děje a je mu vcelku fuk jak to skončí, hlavně aby ta hrůza už proboha nějak skončila. Konec je uspěchaný, useknutý, nedopovězený... Skoro se až obávám, jestli celá tahle "hrůza" nebude mít ještě nějaké pokračování. Ráda si ji nechám ujít.... celý text
Tíživé ticho
2023,
Robert Bryndza
Toto byla moje první kniha od Bryndzy. Nesrovnávám tedy s jeho předchozími díly - což tu v komentářích dost často zaznívá - a já myslím, že to vůči žádné knize ani autorovi není fér. Každá autorova kniha (podobně jako dítě) je jiná, má svou duši, vlastní charakter a poslání... Kniha splnila přesně co jsem očekávala - nekonečné napětí, nepříjemná tušení, divný strach... Četla jsem po večerech, což je ideální kulisa k vychutnání temného příběhu. Hlavní hrdinka mi byla celkem sympatická, bavily mě i postřehy z lékařského prostředí stejně tak tísnivý popis chorvatského letoviska po sezóně. Příběh má spád a opravdu jsem měla problém knížku odložit. Konec každé kapitoly nabídne důvod začíst se do další. Styl psaní i překlad perfektní. Jediné co mě na příběhu trochu ruší je velmi omezený počet postav, které nám autor představí. Jejich charaktery jsou vykresleny celkem jednoznačně, tudíž není tak složité uhádnout, kdo je "ten zlý". Měla jsem problém přistoupit na tuto přímočarost a stále jsem očekávala, že se na scéně určitě objeví ještě někdo další, určitě přijde ještě nějaká oklika, která nás nakonec dovede k pravdě. Leč nikdo další nepřibyde a oklik jsem se také nedočkala. Rovnice byla opravdu tak jednoduchá jak vypadá. Tam jsem se jako čtenář cítila maličko ošizena, ale nakonec to nijak neubírá na celkovém dojmu a knížku můžu s klidným svědomím doporučit.... celý text
Až najdu klíč
2023,
Alex Ahndoril (p)
Julie se svou "kouzelnou hůlkou" je až moc komplikovaná a svérázná na to, aby mi mohla být sympatická. Občas mě napadlo, zda se autoři nepokusili o jakousi detektivní repliku Dr. House (Julie totiž také chodí o holi, má nevyřešená traumata, je single, mezilidské vztahy jsou pro ni velmi komplikované...) Na rozdíl od House se mi ale pod kůži nedostala a "přítelkyně" z nás asi nebudou. Děj knihy plyne - nebo spíš splývá nekomplikovaně a nerušeně, občas uspává, sem tam někde odbočí aby se zase vrátil do svého uondaného korýtka, kterým nás donese až k "velkému finále" ve stylu A. Christie, kdy se ve společenské místnosti honosného sídla v koktejlových šatkách budeme konfrontovat s šokujícím odhalením ohůlkované pátračky Julie. Odhalení vraha mě až tak moc nepřekvapilo neb další velké klišé říká (v tomto případě napovídá), že pod svícnem je největší tma - tudíž hledejme tam, kde by nikdo jiný nehledal. Za mě bohužel zklamání.... celý text
Dům tajemných stínů
2022,
Darcy Coates
Příběh na mě působil dost klaustrofobicky - v první polovině se neustále motáme v složitém pletenci chodeb starého domu, což nás zpočátku příjemně navnadí, jenže když už si nad spletitými chodbami Sofie zoufá po stopadesáté, začne si zoufat i čtenář. Kromě dvou hlavních postav (a tří vedlejších, které jsou načrtnuty jen hrubými obrysy) žádné další zajímavé charaktery nepotkáme, tudíž buď si čtenář oblíbí Josepha a Sophii nebo má po zbytek knihy smůlu, autorka mu žádnou další postavu nenabídne. V druhé části knihy se zase s hlavními protagonisty zavřeme v polorozpadlém sídle Kensingtonu a s lehce zdviženým obočím se brodíme jedním klišé za druhým: "Sofie věděla, že vydat se do útrob temného strašidelného domu, kde to je o kejhák, je velmi nebezpečné, ale přece nebude Josepha rušit od práce?!" Jako oddychovka dobré, ale... přečteno a ve vteřině zapomenuto. Knížka putuje dál...... celý text
Ztraceni
2021,
Anita Frank
Milé překvapení! Knihu bych určitě nezařadila mezi horory, je to spíše klasická duchařinka ve stylu B. Erskinové. První polovina knihy se příjemně vleče, takže ji můžete kdykoli odložit - druhá půlka už takový "komfort" nenabízí... Každá kapitola končí šokujícím odhalením nebo se nadechuje k poodhalení některé ze záhad - prostě knížka už vás jen tak nepropustí a musíte číst dál a dál. Opět se mi velmi líbí prostředí a reálie staré aristokratické Anglie se vším, co k tomu patří - honosná sídla smetánky, intrikující služebnictvo, svázanost protokolem... Byla jsem zvědavá, jestli se autorka nenechá nakonec strhnout k nějakému kýčovitému happy endu stran Stelly a jejího "parťáka" a musím říct, že to ustála na výbornou. Knížku opravdu mohu doporučit.... celý text
Tonička a pirát Jedno oko
2016,
Dana Šianská
Výborná knížka pro malé čtenáře, která bude bavit i dospělé. Ideální délka kapitol na večerní čtení před spaním. Nám se moc líbila a určitě si od této autorky přečteme další.... celý text