Vivienca komentáře u knih

Knížka mě nebavila, musela jsem se hodně přemáhat, abych dočetla. Autor sice v úvodu píše, že není nutné mít přečtené dvě předchozí knihy, aby děj dával smysl. S tím nesouhlasím. Zejména první půlka je prošpikovaná odkazy na dřívější děj - kdo koho ne/má v oblibě, co ne/vyšlo, kdo koho ne/chrání apod. Předešlé knihy jsem nečetla, takže to byl pro mě nezáživný guláš o mnoha neznámých.

Postavy jsou vesměs nesympatické, z čehož jednoznačně vyčnívá Baxterová, která mě tak iritovala, až jsem doufala, že ji snad nějaký záporák brzy sejme a bude od ní pokoj.

Zvláštní je i styl, jakým autor píše "mrazivý thiller". Nelze mu upřít smysl pro humor - téměř až groteskní humor, což ale v kontextu daného textu vyznívá bizarně a nepatřičně. Humorný popis některých scének by měl určitě velký úspěch v béčkovém sitcomu, ale v detektivce "na život a na smrt" vyznívá dost rozpačitě.

Moje první knížka od autora a bohužel i poslední.

03.04.2024

Možná jsem čekala něco trochu jiného. První polovina knihy popisuje život v Severní Koreji prostřednictvím příběhu hlavní hrdinky a přesto je popis odosobněný, téměř reportážní. K hlavní hrdince Pak jsem si proto nevytvořila žádný vztah a ačkoli popis reálií ze života Korejců byl tristní, osud samotné Pak jsem nijak osobně neprožívala.

Autorka se občas pozastavila nad zvláštní rozporuplnou chemií, která mezi ní (spisovatelkou) a hlavní hrdinkou (vypravěčkou příběhu) zprvu převládala. Jako dva cizokrajní ptáci, kteří se ostýchavě pozorují a jeden druhému nevěří. Ani to se mi však nedařilo s oběma ženami "prožít" a pochopit.

Druhá půlka knihy resp. tam, kde se Pak dostává do Číny je už o něco osobnější a z mého pohledu je i samotný příběh zajímavější. Autorka se přesto dál snaží držet faktického výkladu událostí, jakoby se sama bála jít hlavní hrdince více pod kůži a být osobní. Je tam spousta momentů, které by stálo za to více a hlouběji rozepsat, dát jim větší prostor. Možná to byl autorčin záměr - vyhnout se patosu, zůstat stroze objektivní, držet se faktů... ale nemůžu se ubránit dojmu, že to knížce moc neprospívá, spíše naopak.

Hlavní hrdinka je tak pro mě těžko uchopitelná osoba, která sice našla odvahu převyprávět svůj traumatizující životní příběh, přesto mi ale zůstává vzdálená a cizí. Asi jsem čekala něco jiného nebo něco víc, takže ačkoli jsou svědectví děsivá a otřesná, dávám pouze tři hvězdy.

19.03.2024

Příběh vyšetřování brutální vraždy se rozděluje do dvou samostatných linek, které spolu zdánlivě nemají souvislost, aby se v závěru opět jakž takž propojily v rádoby důmyslném odhalení. Příběh se tak rozštěpí do dvou úrovní, jež jsou si vzájemně cizí a jedna druhé bere vítr z plachet.

Motiv dětského vraha je úděsný i fascinující zároveň a když je příběh (i čtenář) v nejlepším, autor náhle zpomalí tempo, změní směr i kulisy a započne se rozvleklé vzpomínání hypnotizéra Erika na dávnou experimentální léčbu a partičku jeho prazvláštních pacientů... Působí to, jako když z Mercedesu, který letí po německé dálnici přesednete do solidního Volkswagenu a pokračujete okreskami - pohyb vpřed a celkem slušný výhled z okýnka tu sice je, ale už to prostě není ono. Knížka v jistém bodu ztratí nit i tempo a už nenaváže.

Během četby také nejednou vyvstane otázka reálnosti toho, co je autorem popisováno - opravdu může brát policie na lehkou váhu zmizení nezletilého (nemocného) kluka a vnímá to pouze jako "pubertální nešvar...?" Opravdu je možné, že se bývalý kriminalista v penzi dokáže ve vyšetřování dostat dál jen za pomocí několika telefonátů "bývalým známým" a domácí vysílačky naladěné na policejní frekvenci...?

Čtenářskému dojmu nepomůže ani fakt, že většinu z tlusté bichle tvoří nafoukaná prázdná vata, kterou je utrpení se prokousat.

Autor má fantastický dar vytvořit tíživou atmosféru, vystihnout temné charaktery lidí, dokáže uchopit zajímavá témata, ale přesto jsem od L. Keplera čekala více, proto dávám pouze 3* ačkoli potenciál tu byl mnohem vyšší.

5 24.02.2024

Opět skvělé večery ve společnosti detektiva Eriky :-) Poctivě zpracovaná detektivka, na které se mi velmi líbí, že autor se v postupech vyšetřování drží reality - pátrání není dílem jednoho detektivního "génia", ale celé řady dalších lidí a postupů (genetika, patologie atd.)
Postava Eriky se od minulého dílu zajímavě vyvíjí. Je zajímavá, má v sobě empatii, cit ale i určitou tvrdost a umanutost. Styl autorova psaní je zvláštně věcný i detailní zároveň, což se mi velmi líbí.
Co se mě naopak při čtení rušilo: nadřízení jdou tak tvrdě proti Erice, až to vypadá, že je to jen partička nahodilých nekompetentních diletantů. Toto jejich jednání mnohdy postrádá logiku (ne že bych měla o policejních činitelích velké ideály... :-) ale přece jen...)
V závěru knihy mě poněkud zaskočilo, že drobná ošetřovatelka má nad Erikou (předpokládám dobře trénovanou policistkou) výraznou fyzickou převahu...?? Tenhle pomatený skřet si s téměř 180 cm vysokou policistkou háže jako s hadrovou panenkou? Tomu jsem prostě neuvěřila a jejich souboj mi tudíž připadal nevěrohodný. Takových detailů, které úplně nesedí a kazí požitek z četby je tam více.
Na závěr, nemohu si odpustit: není těch homosexuálních postav na jednu knihu už přece jen moc? Je to zbytečné, hodně na sílu. Přesto výborná knížka a ráda si přečtu další.

6 11.02.2024

Hlavní postava Mary mi moc nesedla. V závěru knihy se k mému překvapení dozvídám, že se autorka celou dobu snaží vykreslit Mary jako mimořádně důvtipné kurážné děvče, které svým vhledem dokáže ohrozit organizovaný zločinecký gang... Mě ale celou dobu připadá, že má víc štěstí než rozumu a některé její úvahy a troskotající "hrdinné" počiny jsou až roztomile naivní...
Na druhou stranu co se autorce nedá upřít je vytříbený styl psaní - její popisy krajiny, atmosféry, pocitů a všeho co je spíše tušené než viděné mají v sobě nádhernou poetiku. V kombinaci s archaickou češtinou (měla jsem starý výtisk od překl. Bezpalce) je to lahodící počtení.
Přesto pro mě Jamaica bude patřit mezi knížky, které po přečtení odlkládám a už se k nim nevracím.

4 26.01.2024

Pěkná poctivá detektivka. Erika je mi sympatická, ačkoli její chování je někdy dost nekonvenční. Dá se to ale pochopit vzhledem k jejímu nedávno prožitému traumatu, takže i přes své zvláštnosti nepůsobí nepatřičně.
V textu je sice dost detailního popisu, ale nepůsobí to jako vata. Naopak se daří věrně vykreslit atmosféru. Jediné co mi vadí a vždycky jsem protočila oči, když autor rádoby nenápadně vyzdvihne homosexuální orientaci hned u dvou velmi líbivě vykreslených postav. Hned jsem si říkala, že to není náhoda a šla si vygooglit něco o autorovi... A měla jsem pravdu. Jen si říkám, jestli to má zapotřebí?

10 26.01.2024

Sídlo hrůzy? Celá kniha je jedna velká hrůza... Tři hlavní postavy jsou nesympatické, nadřazené, k lidem, jež se jim snaží být nějak nápomocni se chovají přezíravě a hrubě. Pro ně navzájem je zdvižený prostředníček jakýmsi základním pilířem komunikace.
Děj nijak negraduje, většinu knihy vyplňuje plkání a vzájemné špičkování ústřední trojice. Sem tam se na scéně objeví nějaké to strašidlo, "vystrčí růžky" a pak si zase na drahnou dobu zaleze někam do stinného kouta, takže se všichni vzájemně ujistí, že se vlastně "nic nestalo", že to přece "není možné - my na duchy nevěříme" a jede se dál...
Tajemná okultní studovna je sice čtenáři zpřístupněna, ale kromě vágního popisu "artefaktů, které jsou jistě velmi staré a cenné" se o nich nedozvíme vůbec nic.
Příběh temně vygraduje až na několika posledních stránkách, kdy je už náročný čtenář poněkud uondán hlavními postavami i rozvláčností děje a je mu vcelku fuk jak to skončí, hlavně aby ta hrůza už proboha nějak skončila.
Konec je uspěchaný, useknutý, nedopovězený... Skoro se až obávám, jestli celá tahle "hrůza" nebude mít ještě nějaké pokračování. Ráda si ji nechám ujít.

Toto byla moje první kniha od Bryndzy. Nesrovnávám tedy s jeho předchozími díly - což tu v komentářích dost často zaznívá - a já myslím, že to vůči žádné knize ani autorovi není fér. Každá autorova kniha (podobně jako dítě) je jiná, má svou duši, vlastní charakter a poslání...

Kniha splnila přesně co jsem očekávala - nekonečné napětí, nepříjemná tušení, divný strach... Četla jsem po večerech, což je ideální kulisa k vychutnání temného příběhu. Hlavní hrdinka mi byla celkem sympatická, bavily mě i postřehy z lékařského prostředí stejně tak tísnivý popis chorvatského letoviska po sezóně. Příběh má spád a opravdu jsem měla problém knížku odložit. Konec každé kapitoly nabídne důvod začíst se do další. Styl psaní i překlad perfektní.

Jediné co mě na příběhu trochu ruší je velmi omezený počet postav, které nám autor představí. Jejich charaktery jsou vykresleny celkem jednoznačně, tudíž není tak složité uhádnout, kdo je "ten zlý". Měla jsem problém přistoupit na tuto přímočarost a stále jsem očekávala, že se na scéně určitě objeví ještě někdo další, určitě přijde ještě nějaká oklika, která nás nakonec dovede k pravdě. Leč nikdo další nepřibyde a oklik jsem se také nedočkala. Rovnice byla opravdu tak jednoduchá jak vypadá. Tam jsem se jako čtenář cítila maličko ošizena, ale nakonec to nijak neubírá na celkovém dojmu a knížku můžu s klidným svědomím doporučit.

7 19.11.2023

Julie se svou "kouzelnou hůlkou" je až moc komplikovaná a svérázná na to, aby mi mohla být sympatická. Občas mě napadlo, zda se autoři nepokusili o jakousi detektivní repliku Dr. House (Julie totiž také chodí o holi, má nevyřešená traumata, je single, mezilidské vztahy jsou pro ni velmi komplikované...) Na rozdíl od House se mi ale pod kůži nedostala a "přítelkyně" z nás asi nebudou.
Děj knihy plyne - nebo spíš splývá nekomplikovaně a nerušeně, občas uspává, sem tam někde odbočí aby se zase vrátil do svého uondaného korýtka, kterým nás donese až k "velkému finále" ve stylu A. Christie, kdy se ve společenské místnosti honosného sídla v koktejlových šatkách budeme konfrontovat s šokujícím odhalením ohůlkované pátračky Julie.
Odhalení vraha mě až tak moc nepřekvapilo neb další velké klišé říká (v tomto případě napovídá), že pod svícnem je největší tma - tudíž hledejme tam, kde by nikdo jiný nehledal. Za mě bohužel zklamání.

7 17.11.2023

Příběh na mě působil dost klaustrofobicky - v první polovině se neustále motáme v složitém pletenci chodeb starého domu, což nás zpočátku příjemně navnadí, jenže když už si nad spletitými chodbami Sofie zoufá po stopadesáté, začne si zoufat i čtenář. Kromě dvou hlavních postav (a tří vedlejších, které jsou načrtnuty jen hrubými obrysy) žádné další zajímavé charaktery nepotkáme, tudíž buď si čtenář oblíbí Josepha a Sophii nebo má po zbytek knihy smůlu, autorka mu žádnou další postavu nenabídne. V druhé části knihy se zase s hlavními protagonisty zavřeme v polorozpadlém sídle Kensingtonu a s lehce zdviženým obočím se brodíme jedním klišé za druhým: "Sofie věděla, že vydat se do útrob temného strašidelného domu, kde to je o kejhák, je velmi nebezpečné, ale přece nebude Josepha rušit od práce?!"
Jako oddychovka dobré, ale... přečteno a ve vteřině zapomenuto. Knížka putuje dál...

2 16.10.2023

Milé překvapení! Knihu bych určitě nezařadila mezi horory, je to spíše klasická duchařinka ve stylu B. Erskinové. První polovina knihy se příjemně vleče, takže ji můžete kdykoli odložit - druhá půlka už takový "komfort" nenabízí... Každá kapitola končí šokujícím odhalením nebo se nadechuje k poodhalení některé ze záhad - prostě knížka už vás jen tak nepropustí a musíte číst dál a dál. Opět se mi velmi líbí prostředí a reálie staré aristokratické Anglie se vším, co k tomu patří - honosná sídla smetánky, intrikující služebnictvo, svázanost protokolem... Byla jsem zvědavá, jestli se autorka nenechá nakonec strhnout k nějakému kýčovitému happy endu stran Stelly a jejího "parťáka" a musím říct, že to ustála na výbornou. Knížku opravdu mohu doporučit.

4 25.08.2023

Výborná knížka pro malé čtenáře, která bude bavit i dospělé. Ideální délka kapitol na večerní čtení před spaním. Nám se moc líbila a určitě si od této autorky přečteme další.

12.06.2023

Tak toto bylo velké zklamání... První půlka rozvleklá a nudná avšak stále s nadějí, že až se "něco stane", pak to určitě začne a bude to nervy drásající jízda. Nicméně jakmile se tedy (konečně!) "něco stane" příběh si dál pokračuje vyhlídkovým tempem a žádný svižný spád se nekoná. Mnohokrát jsem chtěla odložit, ale z respektu k mé oblíbené autorce jsem nakonec dočetla. Moc mi přitom nepomáhali ani hlavní postavy, kdy Michael je od začátku silně nesympatický, Santonix špatně čitelný a tak trochu praštěný a Ellii celkem těžko uvěřitelná... Tohle se prostě nepovedlo...

2 12.06.2023

Číst Šepot z lesa bylo jako lovit v přeplněném omáčníku šťavnaté kousky libového masa... :-) Přiznám se, že jsem přeskakovala pasáže, kde autorka popisuje všednodenní život hlavního hrdiny či dobových reálií atd. Prokousat se jimi bylo nad mé síly a asi bych knížku i odložila. Nedivím se autorce, že se o hlavním hrdinovi Petrovi tak rozepisovala - i mě byl velmi sympatický! Ale té omáčky bylo přece jen "cu fíl". Autorka vládne slovu, má vybroušený styl psaní, její postavy jsou tak uvěřitelné, že určitě nějakého Mílu, Hanku, Petra...možná dokonce i Květu alias Lilianu ze svého okolí znáte. Konec příběhu - samotný závěr knihy na mě působil, že jej autorka neměla čas dopsat. Jakoby jí někdo "vytrhl list z pod ruky", protože knížka už musí jít do tisku... Useknutý závěr "však on už si to každý domyslí" velmi kontrastuje s rozvleklým příběhem. Přitom jistě by bylo zajímavé se dozvědět, jak se dovršení události odrazilo na životech našich hrdinů - dokázal Petr zůstat ve vsi, splnila Hanka své hrozby, jakým způsobem se proměnil kraj a chování místních po takové události? Téma ztracených dětí je velice silné a těžké a vždy velmi proměňuje společnost a její vztahy. Bylo by proto zajímavé dopřát příběhu nějaký epilog. Zároveň (a to je spíše můj osobní zájem, který knížce nijak nepřidá ani neubere) zajímalo by mě, zda má autorka děti... Já bych řekla, že ne... :-)

7 24.02.2023

Hezká knížka, pěkné ilustrace. Líbila se.

24.02.2023

Synovi se knížka docela líbila, ale mě se nečetla dobře. Na čtení pro děti jsou to hodně dlouhé a krkolomné věty (pokud děti se čtením teprve začínají). Příběhy bláznivé až překombinované, kdy jedna katastrofa přebíjí druhou. Jiné knížky jsme četli s větší chutí.

1 24.02.2023

Máte rádi duchařské příběhy, u kterých vás mrazí v zádech a bojíte se zajít si pro jogurt do vlastní kuchyně? Tak to vás Záhada domu Marwicků hodně zklame... Příběh nijak negraduje, "duchařské" výjevy pročtete se stejným klidem jako svůj nákupní seznam a dvě hlavní hrdinky jsou tak ploché a nezajímavé, že je vám celkem jedno, jak to s nimi vlastně dopadne. Za mě velké zklamání, ale protože jsem dostala celou sérii jako dárek, asi mě ještě pár výprav do strašidelných domů čeká... :-)

1 27.01.2023

Protože jde o světový bestseller, budu v hodnocení trochu přísnější. Navíc chvály je tu dost, takže moje "troška do mlýna" je spíše pohledem z té druhé strany.
Ano, překombinované - to rozhodně je, ale mám dojem, že určitá "rozmanitost" děje už je jakousi autorovou značkou a evidentně na většinu čtenářů funguje dobře. Pachatelovo doznání - vysvětlení motivu, popis provedení atd. - podané formou monologu přes čtyři strany, beru jako menší zradu na čtenáře i hlavního hrdinu. Ale budiž... S čím mám ale větší problém je 1. uvěřitelnost charakterů postav 2. reálná proveditelnost některých skutků zejména s ohledem na udávané časy.
POZOR SPOILERY
Třeba sympatický chlapec jménem Oleg... Malý kluk který nikdy ale fakt NIKDY neremcá, vždycky je pro každou taškařici a zachovává stoický klid i v momentě, kdy ho ve výtahové šachtě za vlasy drží dlaň, která se zároveň ve stejném momentě odtrhává od zbytku těla... Na Harryho nikdy není naštvaný, vždycky je to "parťák do nepohody" a jakkoli traumatizujícími zážitky prochází zůstává zcela bez duševní poskvrny. Jestli navzdory strýčkovi Harrymu přežije své dětství, bude to novodobý Robocop.
Ráchel - Olegova matka... Nějak mě autor nedokáže přesvědčit, že žena jejích kvalit tak zoufale prahne po muži, který je na kilometr cítit chlastem a cigaretami, je bez peněz, věčně ožralej s nateklýma žilnatýma bulvama a červeným opileckým nosem...
Ono i to Harryho - těžký alkoholik - občas jako nepije - a někde v tomto mezičase je geniální polda, který má promyšleno dvacet tahů dopředu a neujde mu ani sebemenší detail...je velmi těžko uvěřitelné a přijatelné vzhledem k tomu, jak běžný alkáč funguje (kdo má zkušenost, ví o čem mluvím).
Abych jen nekritizovala: Co se mi líbí moc, to je autorova hra na kočku a na myš. Občas čtenáři něco prozradí dopředu a čtenář se pak baví nad lopotou Harryho, který si k tomu musí dojít sám. Jindy nám naopak dá autor pocit, že víme něco navíc, že zase tak trochu předbíháme a víme co se stane....abychom zjistili, že nás tak trochu napálil a ono je to vlastně trochu jinak. To byly momenty, které mě na knížce bavily nejvíc. Ačkoli mám k Pentagramu výhrady, celkově hodnotím kladně a určitě si od J.N. přečtu další kouosek.

7 23.08.2021

J. Nesbo, Netopýr: První bestseller, který vás bude nudit... Nějak takto by mohla začínat anotace knihy :-) Na dojmu moc nepřidává otřesný překlad do češtiny. Hned v prvních dvou kapitolkách se nám tři různé postavy "perlivě" zasmějí.... Redaktor by si měl aspoň pro začátek pořídit slovník synonym!

7 12.11.2020

Celkem zklamání
(Pozor může být vnímáno jako spoiler)

Hned na začátku si třikrát zaskáčeme v čase i místě, což - spolu s těžko zapamatovatelnými jmény - vedlo k tomu, že jsem listovala zpět, abych se utvrdila, že "aha, tohle je někdo jiný... Jiný příběh..." Na začátek tedy trochu těžkopádné klopýtání.

Vata - nezáživná a nudná. Kdybych do ní hodila trochu cukru, můžu si na Matějský pouti otevřít stánek. Nutila mě občas pár řádků přeskočit. Vykreslení i těch nej-vedlejších postav do barvitých detailů spíše příběhu ubíralo, než že by přidalo na plastičnosti (což byl asi původní záměr).

Absurdita některých scén u mě zcela přehlušovala zážitek ze čtení. (SPOILER) Ku příkladu: Pachatel s krvácivým poraněním tepny(!!) dokáže v těžko přístupném terénu vystopovat a dostihnout unikající oběť. Následně ji setnout hlavu, tělo precizně odklidit - odnést do auta, postavit obrovského sněhuláka - v gumových rukavicích(!!), doběhnout zpět do stavení, zamést po sobě stopy a z místa činu odjet - toto vše, prosím pěkně, bez zanechání jediné stopy během cca dvou hodinek... Klobouk dolů před takovým supermanem, jemuž během takové šichty například ani jednou nezakrvácela proseknutá tepna... Prostě žádná stopa! O svědcích, kteří by ho v některém úkonu vyrušili, ani nemluvě... Podobných absurditek je tam vícero.

Několikeré dopadnutí pachatele provází natolik nekomplexní a chabé indicie, že by se s takovým závěrem vyšetřování nespokojila ani Jessica Fletcherová, natož bystrý čtenář, který jen útrpně čeká, kdy komisař zjistí, že má zase toho nepravého.

Celá ta "záhada" kolem kolegyně Katrine, začne být už někdy v půlce průhledná jak půlnoční přízrak...

Na to, že se jedná o bestseller a fenomén jsem měla hodně vysoká očekávání. Bohužel nebyla naplněna.

5 01.11.2020