Sídlo hrůzy
Lee Mountford
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495431/bmid_sidlo-hruzy-xEk-495431.jpg
4
194
56
Sestry Sarah a Chloe společně zdědí dům, o jakém se jim v životě ani nesnilo. Zní to jako pohádka, má to však jeden háček... Krátce poté, co se ženy do monumentálního sídla nastěhují, se v domě začnou dít zvláštní věci. Na různých místech po domě se objevuje odporný zápach, prudce klesá teplota, ozývají se nevysvětlitelné zvuky a majitelky mají každou chvíli pocit, jako kdyby je někdo pozoroval. K tomu všemu najdou v horním poschodí tajnou studovnu plnou bizarních okultních artefaktů a záhadnou knihu psanou v latině. Podivné zážitky jsou čím dál častější a hrůzostrašnější. Postupně dospějí až k nervy drásajícímu vrcholu, kdy obyvatelé stanou tváří v tvář ďábelské moci ovládající dům Perronových. Podaří se jim toto setkání přežít a spasit vlastní duše?... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
Haunted: Perron Manor , 2020
více info...
Přidat komentář
Slabsi prumer - nemuzu rict, ze bych se u cteni vylozene nudila, ale hruzou jsem taky nenadskakovala. Proste typicky pribeh o "strasidelnem dome", nic vic se od toho ocekavat neda.
Moc se mi líbí, jak se temnota přibližuje; ty prvotní náznaky nečekaného, nevídaného, kterým lidé přisuzují běžné věci a vlastnosti těchto věcí, a jak tyto věci uklidňují a přispívají k pohodlí života. Ale zároveň, jak tyto věci dokáží svým tvarem, rozměry a stabilitou zmást a vše uvádět na pravou míru.
Najednou si nejsme jisti, jsme zmateni, překvapeni a nevěříme. Hlavně nevěříme sami sobě (mám vidiny, asi jsem unavený).
Ianua Diaboli.
Impius Sanguis.
Nejprve jsem přečetla druhý díl série Štvanci, a to Ďáblovy dveře, a můj názor je ten, že obojí je skvěle napsaný horor.
Vzhledem k tomu, že mám Ďáblovy dveře za sebou, zdá se mi, v porovnání s nimi, že nadcházející díl Očistec by mohl autor napětí zintenzivňovat, gradovat a stavět na širším okruhu lidí/jevů a snad i míst, byť by se v základu stále jednalo o dům Perronových. V Ďáblových dveřích se odehrává přímo ples přízraků. Zde - v Sídle hrůzy - jde o jednotliviny. Tento díl považuji za úvod do autorovy tvorby a já se budu těšit na jeho Očistec.
PS: Třeba tím Očistcem nakonec projdu a budu ho všem doporučovat. :-)
(SPOILER) Kniha má rozvláčné tempu. Až na pár do detailů popsaných lekaček celou dobu čekáte, kdy se to rozjede. A to přijde až v moment, kdy si hlavní hrdinka uvědomí, že to, co považovala za přeludy nebo sice podivné, ale racionálně vysvětlitelné situace je předehra k opravdovému probuzení poměrně nebezpečného domu. Ten v první polovině knihy takřka nevystrčí růžky a spíše se seznamujeme s osobami, které se do něho nastěhují. Pak to však začne být stále podivnější a hlavní hrdinka chce z domu pryč. Její sestra jí kvůli tomu má za příliš slabou. Nakonec se všichni domluví, že zítra ráno to zabalí a odjedou. A to je ten moment, kdy si duchové i nebezpečný démon uvědomí, že už není na co čekat, vyšlápnou si na nejmenšího člena rodiny a konečně se v plné kráse (často dost ohavné) ukážou všem členům rodiny. Když už se zdá, že rodina i přes nestihnutý odjezd dokáže vyváznout a vy jim absolutně fandíte, ať to zvládnou, tak nám autor naservíruje dost bolestný konec. První polovina knihy je slabší a nikterak nenadchne ani neurazí. Konec to však vyváží uvědoměním, akcí, bojem o život a strachem matky o dítě. Celkově knihu hodnotím pozitivně. Možná proto, že jsem v četbě hororů nováčkem. Nakonec mě však kniha pobavila.
Kniha je psana v tomto stylu: Sarah se citila podrazdena a nastvana. Chtela si projit dum. Jeji sestra se ji zeptala:
“Sarah, jsi nejak nastvana? Chces si projit dum?
Styl psani mi vubec nesedl. V deji muzeme mluvit o minimalni dynamice, gradaci a o budovani napeti nemuze byt ani rec. Priseraci se objevuji na scene jako figurky na orloji. Poprve mozna vydesi, podruhe uz to neni nic noveho.
Srovnani s Darcy Coates- i kdyz je DC takova naivni, dokaze ovsem z jednoho ducha vytezit napeti na pul knihy. Proste umi psat(a to nejsem buhvijaky fanda) a ac vite, jak to dopadne, proste se nemuzete odlepit a ctete dal. Sidlo hruzy pro me osobne pripadala hrozne cist.
Sídlo hrůzy? Celá kniha je jedna velká hrůza... Tři hlavní postavy jsou nesympatické, nadřazené, k lidem, jež se jim snaží být nějak nápomocni se chovají přezíravě a hrubě. Pro ně navzájem je zdvižený prostředníček jakýmsi základním pilířem komunikace.
Děj nijak negraduje, většinu knihy vyplňuje plkání a vzájemné špičkování ústřední trojice. Sem tam se na scéně objeví nějaké to strašidlo, "vystrčí růžky" a pak si zase na drahnou dobu zaleze někam do stinného kouta, takže se všichni vzájemně ujistí, že se vlastně "nic nestalo", že to přece "není možné - my na duchy nevěříme" a jede se dál...
Tajemná okultní studovna je sice čtenáři zpřístupněna, ale kromě vágního popisu "artefaktů, které jsou jistě velmi staré a cenné" se o nich nedozvíme vůbec nic.
Příběh temně vygraduje až na několika posledních stránkách, kdy je už náročný čtenář poněkud uondán hlavními postavami i rozvláčností děje a je mu vcelku fuk jak to skončí, hlavně aby ta hrůza už proboha nějak skončila.
Konec je uspěchaný, useknutý, nedopovězený... Skoro se až obávám, jestli celá tahle "hrůza" nebude mít ještě nějaké pokračování. Ráda si ji nechám ujít.
Úpřimně se přiznám že jsem se bála. Musela jsem odložit knihu a predýchat to.
Ale přečteno a musím říct že to bylo fakt úžasně napsané a jsem zvědavá na pokračování.
Přečteno, dá se říct, jedním dechem. Nechci psát, že mám divné pocity i u nás doma, ale trošku možná ano. Vždycky mě lákala duchařina, ale taky z ní mám trochu nahnáno, takže se raději do ničeho moc nepouštím. Co kdyby...
Wow! Tohle bylo masterpiece! Mám ráda když čtu knížku a něco mi dá a tahle mi dala hodně. Přečteno za dva dny. Děj na sebe krásně navazuje skoro jako bych četla Darcy. Napínavé stránky ubíhaly samy. Občas jsem se i pěkně bála. Některé scény jsou dost detailně popsané. Hned se vrhám na další díl o domu Peronových!
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Je napsaná ve stylu, ve kterém i píše Darcy Coates, takže jestli ji máte rádi, určitě si tuto knihu přečtěte. Je možná za mě ještě děsivější než jak píše samotná Darcy. Kniha je plná otázek a tajemství, ale také hrůzy a utrpení. Vážně mě to moc bavilo a doufám, že druhý díl bude také tak skvělý, jako tento.
Tohle bylo veliký překvapení. Hodně chytlavé, napínavé, plné akce. Trošku mi chybělo některé věci dotáhnout více do detailu, ale ve výsledku jsem si čtení užila. Určitě sáhnu po druhé knížce ze série.
(SPOILER) Dobré čtení, strašidelné, při nějakých scénách jsem se fakt bála. Je to dost podobné Darcy Coates. Konec mě hrozně překvapil, bylo to takové z ničeho nic a nečekala jsem, že se to stane. Těším se na druhý díl.
Za mne vydařena duchařina i když trošku přehnaná,ale to se dá za tu čtivost prominout.Příběh sester Sarah a Chloe Pearsonových,které zdědí dům po svém strýci.Jejich strýc byl obchodníkem se vzácnými artefakty.To co sestry po něm zdědí je fakt pecka.
Naprosto pekelná jízda ve stylu Darcy Coates a jejích Strašidelných domů. Jsem maximálně spokojená. Děj svižně odsýpal od prvních stránek, napětí se příjemně stupňovalo. Žádné nudné natahování děje a zbytečná omáčka okolo. Kniha mě okamžitě pohltila, a jen těžko jsem ji odkládala. K rychlosti čtení také přispívaly krátké kapitoly. Místy mi skutečně běhal mráz po zádech, obzvlášť v pozdních večerních hodinách. Nechtěla bych na takovém místě strávit jednu jedinou noc. A přesto. Tahle místa člověka prostě lákají....
Rozhodně si musím pořídit další část této strašidelné série. Už se moc těším :-)
Nebylo to úplně špatné, docela pomalý rozjezd a až ke konci se ti nějak rozjelo.
Příběh má celkem předvídatelný děj, naštěstí je kniha napsaná čtivě a rychle vás pohltí, že jí dáte na jeden zátah.
Škoda že nebylo vysvětleno, proč je dům takový jaký byl.
Na mě to bylo málo strašidelné. Jako že bych se nějak bála a naskakovala mi husí kůže, to bohužel vůbec ne.
Přečtená za jedno odpoledne, naštěstí to co není v knize vysvětleno je vysvětleno v dalších dílech, protože autor má na svědomí dalších 5 počinu v této sérii. Mě se hrozně líbila, strašidelné domy je prostě můj šálek kávy a záhodno, okultismus trošku děsu, co víc si přát?
Pro me skvele, ctive, bez hluchych mist. Precteno za jediny den. Velmi prijemny a ucelne vyuzity den prokrastinace. Objednavam dalsi dil.
Pro me skvele. Precteno za jediny den. Velmi prijemne straveny den prokrastinace. Uz objednavam dalsi dil!
Jelikož jsem v tomhle žánru ještě poměrně nováček, tak se mi tahle kniha dost líbila.
Má pro mě mnoho kladů. Jedním z nich jsou hlavně postavy, u kterých se mi ze všeho nejvíc líbila jejich racionalita. Oceňovala jsem, že postavy nevěřily na nadpřirozeno. Protože, co si budem, kdo by si divné zvuky ve starém baráku vysvětloval jako působnost nadpřirozených sil? Asi nikdo.
Moc se mi líbila i atmosféra. Kniha mi přišla i průměrné děsivá. A je pravda, že když jsem knihu četla doma sama v noci, tak jsem měla celkem nahnáno.
Kniha byla pro mě i hodně čtivá, takže jsem ji přečetla během jednoho dne.
Co mi na knize vadilo...
Rozhodně konec, jelikož jsem měla pocit, jako by autor příběh nedopsal.
Taky mi přišlo, že autor nevyužil potenciál prostředí, které si připravil. Vzhledem k historii domu jsem čekala děsivé historky a minulost, jenže jsem se nedozvěděla zhola nic.
Chybělo mi taky nějaké zakončení a vysvětlení.
Přesto všechno jsem si čtení užila.
Slabé.
Nebylo to moc děsivé, děj se hrozně táhl, některé popsané scény byly spíš nechutné.
Všechny postavy jsou banda skeptiků a celou knihu tvrdí, že "duchové neexistují" a jinou možnost nai nepřipouštějí. Což na druhou stranu chápu, protože se v knize nestane nic vysloveně nevysvětlitelného.
Autor zároveň doslova nacpal všechnu akci do posledních 30 stránek knihy. Celou knihu se nic neděje a najednou se tam na asi 10 stránkách stane úplně vše.
Nelíbilo se mi rozložení děje, ani mě kniha nijak zvlášť nezaujala.
Podprůměr.
Štítky knihy
Sídlo hrůzyKniha Sídlo hrůzy je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 230x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 155x |
| Chystám se číst | 110x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 6x |
Horory miluju, nejvíc ty které jsou podle pravdy. Tady úplně nevím, co napsat. Jako ano byly tam chvíle kdy člověku přeběhne mráz po zádech nebo se lekne ale pro mě to bylo slabší. Neříkám, že by kniha byla nějak špatně napsaná ale myslím, že by tam toho mohlo být více. Ale jinak se to četlo dobře.