Můj život v Severní Koreji

Knih o KLDR jsem přečetl již povícero, takže jsem ke knize přistupovat zocelený :D
Do cca strany 130 jde o "klasické" vymývaní mozků alá KLDR, nicméně od útěku do Číny se příběh přece jen mění, zejména proto, že autorka je žena. Její zdánlivé zlepšení situace nabere bohužel další pád. Nejhorší na tom je, že se nebavíme o středověku, byť to tak vypadá, ale o době pár let zpátky. Nejsem chorobný optimista, abych si myslel, že toto všechno už je dávná minulost.
Závěr knihy je bohužel hodně stručný, což mi přišlo fakt škoda a myslím, že by jistě měla co říct.
Děsivé je, že buřtík si již vychovává novou následnici, která patrně celý tento absurdní stát povede dál.

Krutá pravda o životě v Severní Koreji očima malé dívenky a později mladé ženy, v kterou vyrostla.... Neustálý hlad, žádná lékařská péče, bez elektřiny a mnohdy i bez vody... To a mnohem více nám vypráví Čihjon, která se nikdy nevzdala....

Tuším, že je to má první kniha, která se věnuje tématu o strastiplném životě v Severní Koreji a nejen v ní.
Dozvíme se životní příběh malé holčičky, která vyrůstala v prostředí, ve kterém by se dobrovolně nikdo nechtěl ocitnout. Postupně se seznámíme s neskutečným vymýváním mozků od útlého věku, krutými tresty a hladomorem, který tuto zemi postihl...proč asi?
Přiznávám, že mě kniha zaujala zejména v její druhé polovině. O dětství se dozvíme tak jakoby vzdáleně, zatímco dospělost hl. hrdinky je již popsána velice emotivně. U některých scén se mi chtělo brečet.
Jsou tu velké skoky mezi vyprávěním.
Doufala jsem šťastný konec pro všechny.

První půlka se mi poněkud táhla, ale od autorčiny dospělosti už jsem knihu přečetla jedním dechem. Vlastně celé čtení knihy se mi chtělo brečet, v té druhé polovině úplně. Nedokážu pochopit, že tohleto není jen vymyšlené, ale že se to opravdu děje. Že jsou někde lidé tak izolovaní od ostatního světa, že netuší, co se jinde děje, že je to tak drsný život, který si my normální smrtelníci vůbec nedokážeme představit, že uprchnout neznamená mít lepší život, no prostě pro mě naprosté scifi úplně k pláči. Obdivuju hlavní hrdinku, protože tohleto je opravdu hrdinka, co všechno dokázala přežít. Doporučuju všem přečíst!

Strašně smutný vyprávění. Jakmile sem začala číst,dostala jsem se uplně dovnitř příběhu tak,že jsem to viděla před očima. Tohle si z nás nikdo,kdo to nezažil ani nedokáže představit,že v dnešní době,v tomhle světe,je místo,které je uplně odpojené od okolního světa a žije si tak nějak jen pro sebe,aniž by jeho obyvatelé jen tušili,co se za hranicemi děje. Přála bych všem uprchlíkům ze S. Koreje,aby se jim podařilo utéct a našli svůj lepší život jinde.

Další jedinečná kniha o příšerném režimu.

Místy se kniha moc nedá číst, pokud tedy nejste úplně otrlí. Minulý týden se Kim v Číně vesele kamarádil s Putinem a čínským Velkým kormidelníkem. (Btw, i o Říši středu se v knize dočtete zajímavé podrobnosti, například o prodávání otrokyň a dětí.) Že jsou to režimy odporné a nízké, to každý, kdo chce, ví. Ale o to je horší, že zde máme pátou kolonu zapšklých ničitelů lidskosti, kteří se chvějí blahem při pomyšlení, že by je tito zvrácení geronti vedoucí tyto odporné země podrbali za uchem. Měli jsme je tu za protektorátu, prznili národ 40 let za komunismu a už se těší na své posty, na které si je možná až 20% národa svobodně zvolí zá pár týdnů ... Asi si to zasloužíme ...

Knížku jsem četla se slzami v očích. Otřesné svědectví skutečného života v této, pro okolní svět, uzavřené zemi.

Úžasné svědectví. Kniha se čte jedním dechem. Konec příběhu jsem čekala více podrobnější, ale i tak je to jedinečná kniha o Severní Koreji a životě zde, kterých není mnoho.

"To si ani dokážete představit. Nikoho na světě by to ani ve snu nenapadlo. I když tam lidé žijí v nepředstavitelných podmínkách, nikdo se neodváží si stěžovat."
Nedokážeme a vše se odehrává i nadále v reálném čase. V čase největšího konzumu a přebytku existuje stát, kde jsou lidem vštěpovány zásady, že jen strana má smysl a je nejdůležitější. Strach, bída, hlad a neustálá kázeň. Život, který snad už ani není životem. Nechápu, že ani desetiletý hladomor nebyl tou poslední kapkou a bublina nepraskla.
"Před pár lety zahynula jedna mladá žena, když se snažila z plamenů zachránit podobiznu vůdce. I její dítě zemřelo, ale podobizně se nic nestalo."

Na konci knihy jsem nechápala, kde Čihjon brala sílu a naději jít dál. Jeden životní příběh a tolik bolesti a zároveň urputnosti.

Od knihy jsem čekala asi víc. Vyprávění hlavní hrdinky o životě v Severní Koreji mi přišel tak neosobní, že jsem se do ní nedokázala vcítit a místy se i nudila. Nicméně obdivuji odvahu těch, kteří na cestu za svobodou odhodlají i za cenu ztráty života a opuštění svých nejbližších.

Při čtení jsem si musela stále připomínat, že nečtu "příběh" ze středověku, ale že se vše odehrává prakticky v součastosti. Nejen Severní Korea, ale i Čína a spousta dalších zemí stále "nedospěla" a nevidí každého člověka jako důstojnou lidskou bytost. A mozky má vymývané především západní kultura mediálním obrazem, kterým se tyto země prezentují.
Obdivuji paní Pak Čhjon za její sílu předávat informace a dále se angažovat, po tom všem, čím musela projít.

Život na severu Korejského poloostrova dobře vystihuje zadní strana knihy, kde je zobrazena noční mapa oblasti. Na jihu a v Číně zářící světla, Severní Korea ponořená do tmy.. Kniha se čte dobře. Jen jsem si říkala, jak je možné, že ti lidé věřili či věří tomu, že se v ostatních zemích mají daleko hůř, když oni sami nemůžou mít ani vajíčko a musí pomalu počítat i zrnka rýže? Je neuvěřitelné, jak hluboce musí mít vymyté mozky, aby věřili tomu, že vůdce je dělá nejšťastnějšími lidmi na světě. Další hrozné místo na zemi, kde stále vládne komunismus.

Závěr vyprávění je už dost zkrácený, klidně bych ho ještě o pár stránek rozvedla.

„Čím to, že sladké okamžiky lidského života jsou tak snadno zatlačeny vahou bolestných vzpomínek nesmazatelně vrytých do zborceného srdce?“

Tuhle knihu, a jí podobné, by si měl přečíst každý, kdo má neustálou potřebu si na něco stěžovat. Měl by si to přečíst každý teenager, ať si uvědomí, v jak bohaté společnosti si tu žijeme a že nemít nejnovější iPhone fakt neznamená konec světa.

Kniha „Můj život v Severní Koreji“ je doslova nabušená intenzivními emocemi – od poměrně úsměvných situací, až po úplné zhroucení lidského ducha, z kterého se mi chtělo akorát tak brečet.

Uprchlíků ze Severní Koreje je jako šafránu. O to cennější je pak jejich svědectví, rozhodnou-li se o svém osudu veřejně mluvit. Nezvyklou formu zvolila Pak Čihjon, která svou knihu napsala ve spolupráci s jihokorejskou spisovatelkou a lidskoprávní aktivistkou Čche Serin. Kniha tak symbolicky sjednocuje korejský poloostrov alespoň na lidské, individuální rovině.

O Severní Koreji jsem toho už přečetla tolik, že mě snad už nic nedokáže překvapit. Bída, hlad, nedostatek, uměle pěstovaný kult osobností, které svůj lid dovedly leda tak do pekel a rozhodně si nezaslouží obdiv. Namlouvat tolik let lidem, že se mají vlastně dobře, ačkoliv nemají co jíst, nemají základní potřeby, hygienu, vzdělání, nic, tomu se říká umění. "Krásná" kniha, pokud se tedy tak dá ohodnotit příběh, u něhož nebudete chápat, jak je něco takového možné...

Moje několikátá kniha o životě a útěku ze Severní Koreji. A jak to tak v životě bývá, ani v KLDR nejsou životy lidí stejné. Tady se setkáváme se životem Čihjon, která je oddaná Straně a rodině Kimů. Její vnímání režimu se postupně mění, až do momentu, kdy je učitelkou na základní škole a její žáci postupně umírají na podvýživu v důsledku hladomoru v zemi. Rozhodne se s rodinou utéct do Číny před téměř jistou smrtí, ale ani tam na ní nečeká hezká budoucnost..
Je to neskutečný životní příběh plný zklamání a zrady, ale i naděje a lásky. Další sonda do pro nás neuvěřitelného života v diktatuře.
Mrzí mě, že některé části knihy nebyly podrobněji rozvedeny, ale už jen to, že se Čihjon se svým osudem svěřila je na smeknutí pomyslného klobouku.
Určitě stojí za přečtení. Doporučuji!

Toto je moje několikátá kniha čtená o Severní Koreji a opět mě úplně dostala!!!!Tohle rozhodně stojí za to si přečíst!

Je s podivem, že jsem tuto knihu ještě neviděl na sociálních sítích, což je určitě škoda. Na knihu jsem narazil v knihovně a anotace knihy mě zaujala do takové míry, že jsem si knihu půjčil a přečetl.

ČCHE SERIN je jihokorejská spisovatelka. Vystudovala literaturu na pařížské Sorbonně. Žije v Londýně a Soulu. Napsala knihu podle vyprávění PAK ČIHJON, která bydlela v Severní Koreji a dnes žije s manželem a 3 dětmi v britském Manchesteru. Působí jako politička a lidskoprávní aktivistka.

Příběh je založený na skutečných událostech.

Sledujeme dětství a dospívání Pak Čihjon, která bydlela se svými rodiči v Čchongdžinu v Severní Koreji. Měla starší sestru a bratra. Oblíbila si babičku a měla ráda svého tátu. Sledujeme její útěk ze Severní Koreje a co se následně všechno přihodilo.

Byl to velice silný příběh a Pak Čihjon prožila těžké chvíle. V určitém okamžiku jsem nemohl uvěřit, co všechno pro ni osud připravil a jak se se vším musela popasovat. Učinila velmi těžká rozhodnutí a mě tyto části hodně dojaly.

Pak Čihjon se rozhodla s tímto příběhem svěřit jihokorejské spisovatelce Čche Serin a požádala ji, aby podle jejího vyprávění napsala tuto knihu. Autorka si zpočátku nebyla jistá, ale nakonec souhlasila a vzájemně je to obohatilo.

Život v Severní Koreji určitě není jednoduchý a v této knize je popsán každodenní život. Nebylo mi příjemně při hodně popisech včetně poprav lidí, které sledovali také děti. V 90. letech zasáhl Severní Koreu hladomor a hodně lidí včetně dětí zemřelo! Nedokážu si představit, když člověk nemá dostatek jídla a má pořád hlad, a nakonec když to dospěje do takové fáze, že nemá vůbec nic k jídlu a důsledkem toho je, že zemře!

Samozřejmě jsou zde zmíněni také vůdcové Kim Il-song a Kim Čong-il, kteří jsou alfou a omegou v Severní Koreji.

O Severní Koreji napsala skvělé knihy česká spisovatelka NINA ŠPITÁLNÍKOVÁ. Z těchto knih jsem se dozvěděl hodně informací.

Myslím si, že pokud vás zajímá Severní Korea, určitě si přečtěte knihu MŮJ ŽIVOT V SEVERNÍ KOREJI. Tato kniha vás obohatí o nové poznatky a dočtete se skutečný příběh ženy, která se rozhodla o svém životě otevřeně vyprávět.

Kniha obsahuje ÚVOD. V závěru knihy se nachází POZNÁMKY.

Citáty:

Celý život jsem žila jako občanka Jižní Koreje a teď jsem objevila jiné Korejce. Čihjon na tom byla podobně. Uvědomily jsme si, že nejsme Jihokorejka a Severokorejka, ale že jsme prostě jen Korejky. Tohle prozření mě nakonec dovedlo od nejasného nepříjemného pocitu ke psaní.

S novým pohledem na Koreu Čihjon a já dáváme zaznít našim hlasům. Naše hlasy se šíří. Souběžně. Rezonují. Letí rychlostí zvuku. Pohyb každé z nás zanechává stopy v té druhé. Skrze text navazujeme nový vztah se světem.