Shaxx
přečtené 1126
Město, nedlouho poté
2018,
Pat Murphy
Povedený žánrový mix, kde se mísí postapo s fantaskními prvky, kapkou magického realismu a surrealismu. Je to asi nejmilejší postapo svět, co jsem kdy četla. Svět, ve kterém v San Franciscu žijí převážně umělci z různých sfér, kteří na stav ohrožení reagují tím, co jim jde nejlépe – uměním. Stejně tak město je jeden velký, živoucí organismus, který si nehodlá do sebe jen tak pustit vetřelce. Závěrečný střet vojenské síly s „flower power“ byl téměř až humorný a milý. Zajímavé dílo. Jen mě trochu mrzelo, že samotné postavy nedostaly trochu více prostoru, aby s nimi čtenář mohl ještě chvilku pobýt, protože byly zajímavé, zejména třeba takový Stroj.... celý text
Plamen v temnotě
2017,
Sabaa Tahir
Re-reading 2023 za účelem dočtení série. Dvojka je pořád dobrá, ale je na ní vidět, že je to takový typický vycpávkový díl. Hlavní hrdinové jsou na útěku s nějakým těžce proveditelným plánem, pořád na cestě, pořád v pohybu a ve střehu. Dvojka navazuje přesně tam, kde se příběh přerušil, a ačkoli se to zdá nemožné, vydává se snad po ještě temnější stezce než její předchůdce. Když jsem to četla poprvé, pamatuju si, že mě autorka parádně překvapila nečekanými a docela krutými zvraty, které sice při opakovaném čtení už nemají takový náboj, ale vzhledem k tomu, že jsem nečetla další díl, mě pořád uvádějí do nejistoty, jak se tohle sakra vyřeší. Jiskra dala zažehnout plamenu – bude však hořet, nebo navždy zhasne v temnotě?... celý text
Němé duše
2023,
Jitka Ládrová
Z Němých duší jsem nadšená. To, že je to fantasy román, ve kterém se důvěra oplácí zradou je naprosto výstižné, jediná anotace, kterou potřebujete vědět. Už dlouho se mi nestalo, že bych se od něčeho nemohla odtrhnout. Jitka píše velmi čtivě, s elegantní lehkostí dokáže parádně vykreslit prostředí, ve kterém se příběh odehrává, takže vklouznout do děje a nových míst je velmi snadné. Postavy jsou velkým tahounem celé knihy, jsou napsané prostě parádně. Příběh sledujeme z pohledu čtyř hrdinů - Omden, Namia, Maargelus a Runel (ten se stal mým favoritem). Omden a Namia mají navíc zajímavé zázemí - žijí v domě dámských společnic, lidově řečeno v luxusním bordelu. I s popisem fungování daného zařízení a s vidinou toho, že by se Namia jednoho dne měla stát jednou z placených kur...ehm, společnic, se podařilo vyhnout zbytečným obscénnostem a dané místo je prodchnuté více atmosférou exotična než sprostoty, jak se na takový podnik na úrovni patří. Postavy se chovají uvěřitelně, činí občas i nepředvídatelná rozhodnutí, což jim přidává na lidskosti, nejedou podle zajeté šablony a rozhodně nejsou černobílé. Pro fantasy román je zajímavým prvkem to, že v příběhu téměř vůbec nefiguruje magie (a i tak to krásně funguje, ale je mi jasné, že to může řadu lidí zklamat a nenaplnit něčí očekávání). Od Jitky jsem si kdysi před lety, když jsem začínala číst české autory, kupovala na pražském Coniáši (snad rok 2017?) sborníky povídek a držet teď v rukou její ucelený román je moc fajn pocit. Jsem ráda, že tomu Host dal šanci a že Němé duše vyšly.... celý text
Magie mrtvých
2011,
Ilona Andrews
3,5* Ono se říká, nesuď knihu podle obálky...Ale někdy je to fakt těžký. I z toho důvodu mě tahle série úplně minula a dostala jsem se k ní až teď na doporučení, že je to podobné jak série s Mercedes Thompson. Urban fantasy je pro mě takový oddechový žánr, Magie navíc jede v zajeté podšabloně žánru - držkatá sarkastická hlavní hrdinka, co ovládá nějakou nadpřirozenou sílu, umí se rvát, pravděpodobně by přežila i srážku s kamionem, motají se kolem ní statní alfasamci a musí přijít na kloub nějaké záhadě, ve které se mnohdy ocitne i jako hlavní účastník, aniž by to předem tušila. U takových knih si člověk musí užít zábavu, kterou děj a chování hrdinky nabízí a přimhouřit oči nad nedokonalostmi. Nicméně i tak mě tu trochu mrzelo, že nebylo víc vysvětleno prostředí, ve kterém se příběh odehrává - chvílemi to popisy budov až připomínalo postapo město, kde se to jen hemží kožoměnci, upíry, všelijakou havětí...a mezitím tam žijou očividně i obyčejní smrtelníci, kterým podobní sousedi nepřijdou zvláštní? Možná se vše bude vysvětlovat postupně, uvidím. Každopádně to má rozhodně plus za hojný počet zohavených mrtvol :)... celý text
Piranesi
2021,
Susanna Clarke
Tolik obsahu v tak úzké knížce, až jde z toho hlava kolem. Je těžké něco k tomu napsat, protože mi jakýkoli opis děje, či připomínky k příběhu, mi připadají jako sprostý spoiler, který by sebral možnost tomu, jenž je touto knihou nepolíben, užít si toho, jak prapodivně krásná tahle kniha je (krásná, i když s lehkým závanem něčeho, co není po chuti a to je naprosto v pořádku). Je to skvělý mnohovrstvý příběh, který je zvláštní už svou podstatou, tak i formou vyprávění. Jelikož MILUJU magický realismus, byla to pro mě trefa do černého.... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Řekněme, že jsem čekala něco jiného. Nejlépe nějakou "villain origin story", kde autorka naservíruje mladého soon-to-be záporáka a donutí čtenáře, aby mu propadli. Aby jeho charisma bylo tak odzbrojující, že i zatvrzelí bojovníci za dobro si ho oblíbí. Že se dozvíme něco o historii her, že proběhne nějaká romance, co vyrazí dech. A ono ne, tohle bylo...fakt špatný? Jedna hvězda navíc je za nostalgii. Jedním z problémů je samotný Coriolanus, on je totiž na facku už od začátku. Sebestředný narcista, který pečuje zejména o své ego, někdy naivní až téměř stupidní, nepříjemná postava už od první chvíle. Nekoná se tu nějaký zásadní a postupný psychologický přechod k temné straně vlivem tragických událostí. Je to jak u Osvícení od Kubricka - s tím, jak mnozí říkají, že Nicholson byl špatnou volbou pro Jacka Torrance, protože nedokázal vykreslit postupné pohlcení šílenstvím, vzhledem k tomu, že Nicholson vypadá jak magor už od první scény. Romance byla jedna z nejhorších, co jsem kdy četla. Celá postava Lucy je křečovitá a ne moc uvěřitelná, skoro až otravná, i když trochu jiným způsobem než Snow. Kniha nemá žádnou akci, spád, dokonce i kapitoly, kde se něco děje, jsou napsané tak nezáživně, že čtenáři až přijde, že se nic neděje. Jenom Coriovo fňukání a myšlenky na to, co by se mohlo podělat. Jestli existuje někdo, kdo HG ještě nečetl, prosím nezačínejte s touto knihou jako první.... celý text
V kleci
2019,
Ellison Cooper
Vyšetřovatelka Sayer Altair se asi nezařadí mezi geniální vyšetřovatele, kteří svou schopností řešit zapeklité případy ohromují kolegy a veřejnost. Ba naopak, skoro by se dalo říct, že nepatří mezi nejostřejší pastelky v penále. Některé prvky vedení vyšetřování byly diskutabilní a daly by se označit až za neschopné, ale co si budeme, v realitě to někdy není o moc lepší - kolik justičních omylů nebo zanedbání při vyšetřování vedoucích ke zkresleným výsledkům nebo horším důsledkům se běžně dělo? Mraky. Ono vše neběží jednoduše jako v Kriminálce Las vegas :D Knize by prospělo, kdyby zchudla tak o sto stran, děj byl příliš natahovaný tím, jak se stále zahýbalo do slepých uliček. Vrchní záporák byl mírným zklamáním. Celkově je to takový přijatelný průměr.... celý text
Elantris
2017,
Brandon Sanderson
Že bych si od Sandersona přečetla i jeho nákupní seznam, to víme. Za mě je prostě brilantní mistrovský vypravěč. Stále se mi ještě nedaří posbírat sanici, co mi upadla při čtení jeho první vydané knihy, tedy této knihy. Výborné postavy, bavila mě jejich interakce a vztahy, skvělé politikaření a intriky. Asi nikdy nepřestanu děkovat knižním bohům, že je Sanderson tak plodný autor.... celý text
Závěj
2023,
C. J. Tudor
Začátek byl slibný, ale pak to šlo velmi rychle z kopce směrem k nižšímu a nižšímu hodnocení. Střídají se tři dějové linky, přičemž každá z nich obsahuje zbytečně moc postav. Postupně se odhaluje, že se víceméně jedná o jakousi variaci na postapo thriller, bohužel více informací kdy, jak a co se vlastně dělo, že vše dospělo k současnému stavu se čtenář nedozví, takže vše je jen lehce nastíněno. Pravděpodobně z toho důvodu, že se autorce asi nechtělo vystavět pořádné základy, ale chtěla jen použít cool kulisy pro příběh bez námahy kolem :) Aby se odvedla pozornost od chabě vystavěného prostředí, děj začne připomínat scénář od Tarantina, takže se k postapo thrilleru přidá i dovětek survival koseníčko, což ale vůbec nevadí, protože postavy nemají žádný výrazný charakter, jehož ztrátu by čtenář mohl oplakávat. Hrdinové se dost často ocitají v absurdních situacích, kde dostanou prostor pro zkratkovité jednání, které je v přímým souladem s nesmyslností dané scény. Zápletka obsahuje tolik děr, že připomíná snahu nabrat vodu ze zamrzlého potoka cedníkem. Od autorky ještě zkusím i jinou knihu, protože tohle bylo moje první střetnutí s autorkou a třeba mi nějaké její jiné dílo sedne lépe.... celý text
Temný karneval
2018,
Ray Bradbury (p)
Hororové povídky od Bradburyho - moc milé překvapení. Jako u každé sbírky povídek tu mám ty, které se mi líbily hodně, ty, které byly průměrné a najdou se i takové, které nebyly zrovna mým šálkem čaje. Rozhodně chci vypíchnout ty, které se mi líbily nejvíce a to byly: Kostlivec, Emisar, Zástup, Usměvaví lidé, Malý vrah, Kosa.. Ale rozhodně vede Kostlivec, to byla paráda. Téměř všechny povídky mají jeden rys společný - jsou krásně předvídatelné, ale vůbec jim to neubližuje. I když člověk ví, jakou cestou se bude děj ubírat, neubírá to na kráse - je to jak ve zpomaleném filmu sledovat, jak z napřažených rukou padá jablko vstříc svému neutěšenému a nevyhnutelnému konci - rozprsknutí se na podlaze. Skvělé podzimní čtení.... celý text
První kniha hřbitovní
2016,
Neil Gaiman
Taková milá temnější variace na Knihu džunglí :) Nemůžu říct, že bych byla fanda toho, jak se střídali ilustrátoři, preferovala bych jeden ucelený styl ilustrace, ale jinak příběh je jinak moc fajn.... celý text
Zahrada mrtvých duší
2022,
Lukáš Boček
Výborný debut. Styl psaní mě neskutečně bavil, atmosféra je naprosto skvělá – melancholie a nostalgie jdou ruku v ruce, je to nasycené emocemi, které rezonují i po dočtení. I přes to, že se velmi rychle ukáže, jakým směrem bude příběh mířit (odhalení tajemství), tempo je pozvolné a střídá pohledy tří členů rodiny, včetně nedávno zesnulého otce rodiny. Jeho kapitoly, zejména v pozdější části knihy, mě velmi zajímaly, přinášely náhled do mysli, která pro běžně smýšlejícího jedince není zrovna pochopitelná a autorovi se podařilo tuhle část zvládnout na jedničku. Je smutným faktem denní reality, že problém (jak obyčejně nicneříkající a ploché se tohle slovo zdá vůči skutečnosti), který v příběhu rodinu rozerval na kusy, je bohužel v rodinném kruhu častější, než by se mohlo zdát a vzniká tak spoustu pochroumaných duší, které si to nesou po celý život. Ústřední postavy působily přirozeně, stejně tak dialogy, které ano – mnohdy byly takové „literární“, aneb neumím si moc dobře představit, že by probíhaly v reálném životě mezi dvěma osobami, ale i tak mi nepřišly křečovité a prostě to tam sedlo. Grafická úprava knihy je jedním slovem bomba – od obálky, až po vnitřní ilustrace. Budu se těšit na další knihu od autora.... celý text
Tíživé ticho
2023,
Robert Bryndza
Moje první setkání s Bryndzou. Určitě ještě zkusím i jeho detektivní série, pro které je znám a které čtenáři vychvalují, ale bohužel Tíživé ticho mě nezaujalo. Zhruba tak do první třetiny bylo vše v pohodě - hlavní hrdinka v pohodě, děj odsýpal, ale pak se vše totálně zvrhlo do nepovedené bondovky, jednání Maggie se občas vymykalo chápání i nad rámec vypjaté situace (a přidalo tak pouze na nesympatičnosti postavy), děj vygradoval do absurdních situací, které působily jako přitažené za vlasy a křečovitý konec tomu nasadil korunu.... celý text
Dcera Rudozimy
2023,
Ed McDonald
Dcera Rudozimy pro mě měla pár zásadních nešvarů, které mi nedovolují hodnotit větším počtem hvězd. Když mě ani po tři sta stranách nezajímala ani jedna z postav, bylo mi jasné, že je něco špatně. Hlavní hrdinka - to je kapitola sama o sobě. Velmi nesympatická a protivná, nedařilo se mi jí fandit nebo prožívat její útrapy. Kdyby jí někdo náhle kuchl, ani slzu bych nezamáčkla. To stejné platí i pro zbytek postav, byly mi ukradené. Autor často sklouzával k repetitivním opisům a když jsem zhruba po desáté četla slovní spojení - kabátec v barvě býčí krve, tak už se mi taky vařila krev... Mým pocitům nepomohl ani překlad, objevovaly se zde občas krkolomně sestavené věty, případně některé zvolená slova mi moc neseděla do zbytku věty. První polovina byla na tohle horší, potom už se to mírně zlepšilo, takže druhá část mě bavila víc. Jména a pojmy pochází očividně z irštiny, což samo o sobě hezky pasovalo do fantasy žánru, například draiohn z irského draio atd., horší to bylo s názvy klanů, chvílemi se snadno pletly (nicméně vzadu je slovníček). Magický systém není rozebraný nějak do detailu, spíš jsou nastíněny jen hrubé obrysy, předpokládám, že v druhém dílu to půjde víc do hloubky. Mám z toho tedy rozporuplné pocity a proto hodnotím jen třemi hvězdami.... celý text