rabor přečtené 246

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys

Bylo nebylo, za dob kdy dva zlý černokněžníci Stalin a Hitler poměřovali síly, mnoho dobrých lidí prchalo před nepřízní osudu. Mezi nimi krásný záhadný princ, laskavá princezna, červená karkulka a zlý patolízal stoupa. Přál jsem si vážně pojatou knihu zpracovávající historické události nebo alespoň nějaký pěkný romantický doják alá Titanic. Ale tahle kniha je…, jak to jen podat. Řekněme, že nakladatelství CooBoo vydává knihy určitého typu a pro určitou cílovou skupinu čtenářú. Doufal jsem, že tato kniha bude trochu výjimka a ona nebyla. Hledat v této knize hloubku je jako snaha utopit se ve sklenici vody (slané, chcete-li).... celý text

Projekt ideálna manželka 2013, Graeme Simsion

Dříve jsem pracoval v knihkupectví. Byla to docela krásná práce, ale občas mi tam chodili lidi. A touhle dobou, myslím jakože v červnu, se často ptali na nějakou tu knihu na dovolenou, oddychovku, takovou knihu, která pobaví a nemusíte u ní přemýšlet a snad aby se nemusela ani číst a přečetla se takňák sama. V tu chvíli jsem si obvykle nevěděl moc rady a podal z pozice knihkupce nedostačující a nepřesvědčivý výkon a moje profesní čest ve mně vyvolává pocity studu ještě dnes. Nicméně je čas to napravit. Čtenáři a čtenářky, toto je ona. Kniha na dovolenou, jednoduchá, humorná, zcela předvídatelná a čtivá až hrúza.... celý text

Všechno zpustošené, všechno spálené 2010, Wells Tower

Další kniha povídek, která mi jen připomněla jak nerad mám povídky. Prázdné nicneříkající úryvky textu. Škoda papíru. Když jenom pomyslím, že jsem místo toho mohl třeba umýt nádobí nebo si oholit varlata, mrzí mě ta ztráta času. Takhle to dál nejde, žijeme přeci jen jednou, musím si vymyslet nějaký trest abych se propříště vyhnul všem mizerným povídkám. Mohl bych už umýt to nádobí, ale myslím si, že by to nebylo dost, myslím, že mnohem víc se vytrestám, když si pújdu dřív lehnout a už vám dneska nenapíšu další komentáře. Moc mě to mrzí, ale múžu si za to sám.... celý text

Mezi krásou a ošklivostí 2018, Bryn Greenwood

Tohle je taková lolita z přívěsu. Na múj vkus to ale bylo hodně dívčí čtení. Což o to, není občas na škodu podívat se na druhou stranu barikády, ale obvykle to nedělám abych si zachoval úctu a dobré mínění o opačném pohlaví. Tyhle knihy jsou jako dámské sprchy. Jsem zvědavý a mám o tom určité romantické představy, jako že se tam po práci schází dvě nejhezčí kolegyně a rozjuchané se švihají ručníky přes všechny ty měkké sexy části těla. A u těchto představ je lepší zústat, protože kdybych našel odvahu a otevřel, uviděl bych nejspíš jen nějakou starou bábu co si holý zadek. A to samé platí pro tuto dívčí knihu, lepší neotvírat.... celý text

Červená královna 2007, Matt Ridley

Kniha rozhodně stojí za přečtení a přinesla mi dost nových vědomostí a myšlenek. Jen druhá polovina mohla být o něco lepší, mám pocit, že Ridley plýtvá zbytečně mnoha slovy na závěry, které by se daly shrnout v několika větách, zbytečně se opakuje a záměrně vynechává některé oblasti se kterými si nejspíše neví rady. Jen malý příklad, souhlasím, že lidská inteligence je nejspíš efektem pavího ocasu, ale autor už se bohužel nezamyslel nad tím, proč má jaderný fyzik nebo úspěšný politik obvykle méně dětí než cigoš na dávkách. I když se to dá v rámci teorie pavího ocasu vysvětlit celkem snadno, autor uváděl ostentativně jen ty příklady, které se mu hodili do krámu. Příliš často se tu taky mluví o tom jak ten nejschopnější sameček vybere nejlepší samičku a párují se. Takové to evoluční klišé, že jen ty nejlepší a nejschopnější geny putují do další generece a čtenář jako já potom skoro nabývá nejenom dojmu, že evoluce vede k dokonalosti, ale taky dojmu, že jeho rod jistojistě vymře. Jen v krátkosti je zmíněno, že ta cesta k dokonalosti troskotá trošku na tom, že paní prúměrná si vezme pana prúměrného. Díky bohu za prúměrné ženy. Utíkající gazela nemusí být rychlejší než gepard. Stačí když je rychlejší než jiná gazela. Slepice je nástroj, jímž vejce vyrábí další vejce.... celý text

Zdroj 2000, Ayn Rand (p)

Pět největších literárních milníkú mého života: 1) MÁMA MELE MASO 2) ...a žili spolu šťastně až navěky 3) vrahem byl zahradník 4) "Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka" 5) Howard Roark... celý text

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

Tahle kniha je jako dívat se na nějaký Troškúv vesnický film se zvukovou kulisou nějaké řevuhojné sračkozvratko dekadentní metalové skupiny a načichaný toulenem se pokoušet, vyřezat si střepem od láhve likérky drak do čela krucifix. Zjevně je dost lidí kterým se to líbí, a mě překvapuje, že mě to pořád překvapuje.... celý text

Zpěv drozda 2008, Walter Tevis

Myslím, že toto sci-fi není až tak zase jen další dystopie o tom jak nás ovládnou roboti a technika obecně, ale spíš kniha o tom, kam nás až múže zavést naše "lidství". Víte, rád bych se o tom trošku rozepsal, ale nemám čas a jsem z toho přemýšlení unavený. Musím se ještě dívat na svou telestěnu a vzít si pár práškú abych se v klidu vyspal. Zítra jdu na přesčas. Musím si vydělat nějaké peníze abych si mohl časem koupit takové to auto co za vás samo řídí, jelikož za ostatní lidi už jejich auto přinejmenším umí zaparkovat. A rád bych to stihnul ještě než mě tuhle práci sebere robot nebo ukrajinec. Jsem z toho ve stresu, a taky z toho, že se vám tu svěřuji a lezete mi do soukromí! A ještě něco…, ale nic, neptejte se, pusťte to z hlavy. "Všechny ty knihy, i ty nejnudnější nebo téměř nesrozumitelné, mě naučily jasněji chápat, co to znamená být člověkem. A pocit užaslého rozechvění, který se mě někdy zmocní při dotyku s myslí nějaké jiné, už dávno mrtvé osoby, mi pomohl plně si uvědomit, že na této zemi nejsem sám. Že tu se mnou jsou jiní, kteří cítí totéž co já, a někdy se jim podaří vyslovit nevyslovitelné. "Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda.""... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Monpti 1973, Gábor Vaszary

Zatím jsem nepoznal dost maďarú abych mohl bez obalu konstatovat, že jsou divní, ale začínám mít určité podezření. Kromě onoho specifického humoru, který je natolik specifický, že mi nepřijde vúbec humorný, kniha nabízí jen románek maďara s jednou francouzskou. A hádejte, který národ mi přijde ještě divnější než maďaři, oiu, franchouillard.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Pokud bych to bral čistě jako dobrodružný příběh, tak tato kniha skutečně moc neobstojí. Nic moc děj, otravné dialogy, omílání těch samých věcí dokola (schúze, oheň, lov, obluda) a nuda. Má to zachránit jakési morální poselství o tom, že demokracie a humanismus jsou křehké a neschopné a jakmile se najde příležitost měníme se ve smečku zvířat. Oh, jak překvapivé. Šokuje vás, že uvnitř sebe máte zvíře? Mě ani tak ne. Právě jsem si skřípl jazyk, když jsem se snažil vyndat zapadlý kousek pizzy z klávesnice, ruce jsem k tomu použít nemohl, protože jsem se zrovna drbal na koulích. Takže zjištění, že jsme zvířata považuji za objevení Ameriky. Vzpomeňte si na to až si zase budete okusovat nehty na rukou (nedejbože i na nohou), vy dobytci!... celý text

Přijde kůň do baru 2018, David Grossman

"Ve svém oceňovaném románu Přijde kůň do baru odpaluje izraelský spisovatel David Grossman jazykový ohňostroj, který se dotýká podstaty lidské duše." aneb "Dříve jsem býval trošku namyšlený, ale dneska už nemám chybu" - David Grossman No, potom co na mě z anotace dýchla ta intelektuální namyšlenost, rozhodl jsem se téhle knize přijít na kloub. Doteď si nejsem vlastně jist jestli toho lituji nebo ne. Připadal jsem si při čtení jako kdybych tam skutečně byl, na jedné nepříliš vtipné stand-up, která se postupně promění v melancholické účtování se životem jednoho smutného klauna. Pořád jsem byl jednou nohou na odchodu, už několikrát jsem si pomyslel, že už toho bylo akorát tak dost, že se zvednu a odejdu, tedy zavřu knihu a přestanu číst. Ale zústal jsem až do konce. "I lidé v hledišti to cítí. Dívají se po sobě, neklidně poposedávají. Čím dál míň rozumějí tomu, čeho se nedobrovolně účastní. Vsadím se, že by se už dávno sebrali a odešli, nebo ho dokonce vypískali, nebýt pokušení, kterému je tak těžké odolat – pokušení nahlédnout do pekla někoho jiného."... celý text

Společnosti 2018, Josef König

Dočetl jsem to před dvěma týdny a ani kdybyste mě mučili, nevzpomněl bych si skoro na nic. A to jsem se nedávno z dlouhé chvíle naučil číslo pí na sto desetinných míst. Ale holt mám své limity. Přibližně múžu jen říct, že šlo o několik obyčejných nic neříkajících povídek, které lákaly na jakousi vzájemnou provázanost, ale ta nakonec neměla žádný vliv a kdybych se vyloženě nesoustředil na hledání spojitostí, nejspíš bych si jich vúbec nevšiml.... celý text

Šógun 2000, James Clavell

Krásný historický román z japonských končin. Řekl bych že Clavelúv předpoklad bylo napsat román o nástupu Toranagi k moci a vznik šogunátu. To jsem vydedukoval, protože kniha se jmenuje Šógun a já jsem geniální. K tomu ještě přidal nějakého toho evropana, aby mohl dát do kontrastu západní a východní kulturu a kniha tak byla atraktivní i pro ne úplně japanofilní čtenáře. Já jsem vyrústal na pokémonech a tamagoči, takže o japonské kultuře vím skoro všechno, přesto bylo fajn si tuhle knihu přečíst. Jen je to trochu utnuté. Tím, jak se v knize vedou dlouhé rozhovory a neustále se pije čaj, se nám ten děj trošičku natáhl a když si v tu chvíli autor uvědomil, že co se týká vzniku šogunátu je tímto tempem po tisíci stranách přibližně někde ve třetině, tak to prostě nemilosrdně utnul. Na jednu stranu je to škoda, ale na druhou; tu knihu jsem četl fakt dlouho a byla velká a těžká jako cihla. A teď si představte, že by měla třeba 3000 stran, vždyť už jen z jejího přenášení bych měl po měsíci vytahané ruce jak orangutan a vyrábět na takovou knihu vazbu by bylo jako snaha obléct Halinu Pawlowskou do korzetu.... celý text

Po Valentýnu 2007, Esther J. Ending

Zpočátku se mi to líbilo, ten tragikomický nádech života sourozencú poznamenané mírem a láskou víc než by bylo zdrávo. Jejich neschopnost žít se přelije do jedné velké deprese, která se táhne celou knihou a ta komičnost se kamsi ztratí. Budiž, spousta velmi krásné literatury je položena na depresi, ale není v ní jako hlavní postava Rain. Máte nějakou sebestřednou kamarádku, která neumí žít, neví co chce a máte pocit, že její menstruační cyklus se trvale zasekl v tom špatném týdnu? Ne? Já taky ne, díkybohu, ale pokud po něčem takové toužíte, seznamte se s Rain. Musím přiznat, že mě ze začátku skutečně oklamala a myslel jsem si, že to s ní bude fajn. Jenže za první třetinou se neřeší nic jiného než jakási zamlčená minulost naší hrdinky, o co vlastně jde se dozvíte samozřejmě až na konci knihy a nestojí to za to.... celý text

Astronomie a fyzika - Svítání 2014, Petr Kulhánek

Počkej si na loňský rok 2004, Philip K. Dick

Meziplanetární válka, intriky, záhadný generální tajemník OSN, drogová závislost, cestování časem do paralelních vesmírú a manželská krize jednoho suchara a jedné mrchy. Vylovil jsem to ze své knihovny jako oddechovku na pauzy do práce, ale i brebeňtění ukrajinských uklízeček, které zrovna poblíž vytíraly mi přišlo mnohdy srozumitelnější. Takže buď toho bylo na jednu knihu trochu moc nebo stárnu a začínají se mi líbit převážně jen taková sci-fi, která nejsou sci-fi.... celý text

Luciferův efekt: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí 2014, Philip Zimbardo

Trochu moc Stanfordského experimentu. Přeci jenom to byl malý nízkorozpočtový experiment o dvaceti lidech co trval týden. Přisuzovat mu tak nadhodnocený význam a zmiňovat ho snad úplně v každém odstavci mi od Zimbarda přišlo poněkud egocentrické. A egocentrismus je pravým opakem altruismu, hodnoty která je v knize často skloňována jako dobrá strana síly. A to je druhá věc, co mě poněkud rozladila, ten naivní pohled na "dobro" a "zlo". Přičemž zlo je samozřejmě ponižování, mučení, zlásilňování a zabíjení a dobrem se myslí charita, pomáhání slepcúm přes přechod a dávání si kytiček do vlasú. Dle Zimbarda je dobro a zlo univerzální síla, kterou všichni vnímáme stejně a přestože zdúrazňuje individualitu jedince, se ani jednou nezamyslí nad tím, zda trochu nezáleží na úhlu pohledu a na tom, že většina jedincú, kteří z našeho pohledu páchají "zlo" jsou přesvědčeni o tom, že činí "dobro". Podle mě jsou zlem papírové kapesníky, co mi někdo neustále přidává k prádlu v pračce, aktualizace Windows 10, U s kroužkem a cenzura v japonským pornu. Ne, ani trochu mě netrápí nějaký umučený ručníkář. Ale nepochybuji o tom, že to každý máme trochu jinak. Chcete jeden vážnější příklad za všechny? Co bratři Mašínové, podle knihy nejspíše vrazi, protože zbytečně zabít svázaného bezbranného člověka, otce od rodiny, není tak úplně echt. Podle státu a mnohých z nás to jsou národní hrdinové. Nechci se tu přít o Mašínech, jen jsem chtěl říct, že dobro a zlo NENÍ univerzální. Celá kniha je především o tom, že "zlo" je z velké části zpúsobeno situačními vlivy, do kterých se múže dostat i úplně prúměrný jedinec. Odborně se tomu myslím říká, obrátit na temnou stranu síly. Všichni jsme taknějak vnitřně nastavení a při hledání odpovědi na otázku proč, už Zimbarda bohužel nenapadlo překročit rámec oború a zamyslet se nad tím z hlediska sociologie a evolučního vývoje člověka a společenství. Vyloženě špatná kniha není, ale uděláte líp, když pújdete do kina na Star Wars, vysvětlení pojmú je přibližně stejné, ale zábavnější. Nechtěla by si nějaká hezká slečna čtenářka vyzkoušet to mučení ze strany 500? Přiznám se ke všemu. Který jiný žalář je tak tmavý jako naše vlastní srdce! Který žalářník je tak neúprosný jako naše vlastní já?... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Děkuji za fajn chvíle strávené při této pohodové knize. Je překvapivě opět velmi Ziburovská. Což mi nevadí, jelikož pro mě to znamená, že pokaždé ať už knihu otevírám s jakoukoli náladou, zavírám jí později s úsměvem na tváři. Upřímně jsem netušil, že Gruzie je tak přívětivá země, mlékem a etanolem oplývající. Jelikož jsem téměř abstinent je zřejmě moje osobní návštěva této krajiny vyloučena, o to víc jsem rád za zprostředkování toho zážitku a rád jsem Ziburovi nákupem knihy přispěl na transplantaci jater. Jen mě mrzí, že se někam vytratila ta osobitá poezie. "Skutečná svoboda pro mě začíná tehdy, kdy se přestanu brát vážně."... celý text

Na východ od ráje 2006, John Steinbeck

Obvykle zavírám desky právě dočtené knihy s pocitem, který se těžko popisuje slovy. Je to jakási směs spokojené nostalgie a radosti z nálezu něčeho o čem jsem neměl tušení, že to vlastně hledám. Avšak u této knihy to bylo jiné. Dočetl jsem, unavenou rukou jsem obrátil poslední stránku a utřel si do ní námahou upocené čelo. Rozpřemýšlel jsem se, což občas doprovázím zvuky jako hmm, hmm. A pak jsem k tomu doplnil něco co docela stručně a přesně vystihuje múj názor na knihu. Znělo to nějak takto "Hmm, hmm a co jako?" Zjistil jsem, že tato kniha toho má překvapivě mnoho společného s návštěvou mojí babičky. Dobrý nápad se postupně mění v nekonečnou a nudnou záležitost s postavami jejichž osud je vám, tím víc lhostejný čím víc o nich víte. Čím dál víc přitom litujete ztráty času, protože člověk, pro kterého to děláte, si to už zítra stejně nebude pamatovat. Musím ale uznat, že Steinbeck v mnohém předběhl svou dobu. Kdyby toto dílo bylo vytvořeno o pár desítek let později, mohl na jeho základě vzniknout scénář k nějakému tomu nekonečnému seriálu, co běží večer v televizi, aby ženy po čtyřicítce mohli žehlit.... celý text