Mišulenka
přečtené 217
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Naturalismus bez příkras. Tuto knihu a například i film Requiem for a dream by měly děti znát už ze základních škol...
Knihu jsem přečetla v rekordním čase a na konci jsem ji s otevřenou pusou zavřela. Styl krátkých kapitol, které nutí čtenáře číst ještě kousek a ještě trošičku a poslední dvě stránky, než půjde spát a nakonec stejně zjistí, že přečetl půl knížky, mám strašně ráda. Kromě toho příběh byl... pro mě (coby nadšence psycho-thrillerů) naprosto úžasným zážitkem.... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Budu se opakovat, ale vrátila jsem se literárně k Zaklínači po dlouhých 13 letech a musím se přestat divit, že mě tehdá tak ohromil. Sapkowského povídky jsou velké a plné, Zaklínač je tím, za jakého bych ho ráda považovala, ještě nefňuká a nerozčiluje mě svým mentorováním. Za mě plný počet bodů.... celý text
Meč osudu
2011,
Andrzej Sapkowski
Druhá povídková kniha je prostě pecka. Příběhy jsou delší, mnohem hlubší a je mi strašlivě líto, že je už konec. Chci další! V těchto dvou úvodních knihách miluju Geralta. Je to ten drsný muž, navíc Zaklínač, který dokáže mít rád a zároveň zabít, který má strašidelný a neutěšený život a přesto nekňučí. Miluju i Ciri. Malušenkou, rozcapenou holčičku. Miluju Marigolda. Parádní zážitek, který předám své dcerušce. Bezpochyby si Zaklínače oblíbí jako já. Cítím to. :-)... celý text
Krev elfů
1999,
Andrzej Sapkowski
Po druhém čtení s odstupem jedenácti let, musím... (promiňte mi stejný začátek u všech dílů celé ságy) ... opět smeknout. Je znát ten veliký rozdíl vnímání v šestnácti a teď, když je člověk dospělý a má ledacos za sebou, a to jak v oblasti života jako takového, tak i literárně. Nezbývá než říct, že je to parádní rozjezd. Hrubou linii si samozřejmě vybavuju, ale spoustu větších či menších detailů objevuju znovu jako tenkrát, když jsem byla ještě dítě. Zbožňuju Ciri. Miluju její černobílé vnímání světa, protože ona na něj v tomhle věku má nárok. Miluju, jak zkouší být afektovaná; jak se snaží být dámou a zaklínačem zároveň. Miluju její otázky. Klubíčko s milionem začátků příběhů se rozplétá... Drobná vsuvka v podobě vysvětlení podstaty světa Yarpenem Zigrinem a nádherné zvolání Geralta v Shaerrawedd: ... "Poněváč sa množíte jako králiky," zakřípal zuby trpaslík. "Ludé by akorát trkali, s kým sa dá a kde sa dá, imrvére dokola. A ludským robám stačí posadit sa na chlapské gatě a hnedka jim naroste břucho... Cos tak zčervenala, hotový vlčí mák? Chtělas temu rozumět, jo nebo né? Taková je čistá pravda a históryja světa, kterému vládne ten, kdo šikovněji rozbije druhému lebku a rychleji zbúchne robu. A vám, luďom, je těžko konkurovat - v zabíjání aj v jebání."... ... "Už víš, proč zde Scoia´tael byli a na co se chtěli podívat? Rozumíš, že je třeba vyvarovat se toho, aby se elfská a trpaslická mládež opět nechala zmasakrovat? Chápeš, že já ani ty se nesmíme zúčastnit toho vraždění? Tyto růže kvetou po celý rok. Dávno měly zplanět, a přesto jsou krásnější než šlechtěné růže ze zahrad. Různí elfové. Ti zapálení, hloupí, pro které je symbolem omšelý kámen. I ti rozumní, pro něž jsou symbolem nesmrtelné, věčně se rodící květy, elfové, kteří pochopili, že bude-li keř vytržen a země vypálena, růže z Shaerrawedd již nikdy nerozkvetou. Rozumíš tomu?" Přikývla. "Chápeš teď, co je neutralita, kterou tak odsuzuješ? Být neutrální neznamená být lhostejný a bezcitný. Není třeba zabíjet v sobě city. Stačí v sobě zabít nenávist. Víš?"...... celý text
Jiskra života
1969,
Erich Maria Remarque (p)
Naturalismus bez příkras. Žádné zbytečné omáčky. Jen surový hnus všude kolem. I když jsem už knihu kdysi četla, stejně mě ohromila dvou úderností a chladným strachem. Nemá smysl moc se rozepisovat, tohle téma pro mě vždycky zůstane hlubokou morbidní fascinací a Remarqův styl vyjadřování jen podtrhuje tu strašlivou hrůzu. Musím vložit pár citací, které mě chytly za duši. ... Byl sám překvapen, že už nemá strach, ačkoliv si byl vědom, že jej Handke má v hrsti; ale všechny ostatní pocity překonal náhle jiný, silnější: nenávist. Nebyla to ta kalná, slepá a nízká, tak obvyklá v táboře, každodenní malicherná závistivá nenávist, kterou pojímal jeden zbědovaný a vyhladovělý tvor k druhému kvůli nějaké výhodě či nevýhodě, - ne, cítil chladnou, jasnou, vědomou nenávist, a pocítil ji tak silně, že sklopil oči, protože se domníval, že by to Handke jistě poznal... ... "... Člověk může myslet jen na nejbližší nebezpečí. Vždycky jen na jedno. A brát jedno po druhém. Jinak by se zbláznil."... ... "...509 říkal, že to není pravda, když to člověk vnitřně neuzná. Zprvu jsem tomu nerozuměl. Teď už vím, co tím myslel. Nejsem zbabělec a ty nejsi děvka. Všechno, co nám udělali, nic neznamená, dokud se tak necítíme."...... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Po druhém čtení s odstupem jedenácti let, musím... (promiňte mi stejný začátek u všech dílů celé ságy) ... jen nevěřícně vrtět hlavou a usmívat se, a to nejen nad příběhem jako takovým, který byl završen naprosto elegantní a úchvatnou 560-stránkovou tečkou, ale i nad faktem, jak málo jsem si pamatovala, jak odlišně jsem vnímala. Jak mi to tehdy vlastně vůbec nedocházelo! Já vážně nemám slov. Jsem ohromená a zaražená v posteli. Sága byla něco tak impozantního a luxusního, že jsem si naprosto jista, tak jako asi nikdy ne, že nebude nikdy ničím překonána. Tolik emocí, tolik prskavek myšlenek, tolik zklamání a tolik vlastně nesmyslné radosti. Na úplný závěr pár citací: ..."Stále více mi připadá," začala, ovíjejíc se plédem, "že příběh vlastně žádný počátek nemá. Nejsem si ani jista, zda už skončil. Nevím, jak to vysvětlit, ale hrozně se pomíchala minulost s budoucností. Jeden elf mi vysvětlil, že je to jako s hadem, který se zakousl do vlastního ocasu. Ten had se prý jmenuje Uroboros a to, že hryže vlastní ocas, znamená, že kruh se uzavřel. V každém úseku času se skrývá minulost, přítomnost a budoucnost. V každé chvíli času se skrývá věčnost. Rozumíš tomu?" "Ne." "Nevadí."... ..."Vyšli jsme z Brokilonu na bláznivou výpravu. Bez sebemenší naděje na úspěch jsme se vydali za přeludem, za snem, neuskutečnitelnou touhou a vybájeným ideálem. Jako ztřeštění blázni. Ale já, Geralte, jsem si ani slůvkem nepostěžoval. Neposmíval jsem se ti, nenadával ti do pitomců. Víš proč? Vedla tě naděje a láska...." ...Říkali jsme si něžná slůvka. Říkali jsme si banální vyznání. Říkali jsme si krásné lži. Ty lži ale nebyly vypočítavé, neměly klamat... ..."Pah," prskla po dlouhém mlčení Sheala de Tancarville. "Na tom není nic nepochopitelného. Žádná z nás není dokonalá." Filippa do ticha bolestně sykla, Assire vzdychla a zvedla zrak ke stropu. "Konečně," dokončila Sheala. "Každou z nás to už někdy potkalo. Každou z nás, jak tady sedíme, už někdy nějaký muž podvedl, využil a zesměšnil."... ...Pojednou zatoužil, aby ji mohl obejmout, přivinout k sobě, hladit po vlasech. Chránit. Nikdy nedovolit, aby zůstala sama. Aby ji potkalo zlo. Aby ji potkalo něco, co v ní vyvolá touhu se pomstít...... celý text