Mišulenka

Příspěvky

TmaTmaBernard Minier

Na Minierových knihách je dobré to, že lze s úsměvem na rtech jen prostě pozorovat nejen vývoj fiktivních postav, ale i jeho vlastní styl koncepce, vyjadřování a nástinů reality.
Baví mě, fakt!

27.03.2019


KruhKruhBernard Minier

Popravdě mě tento příběh chytil podstatně víc než předešlý díl. Potěšily mě návraty do minulosti, které ledacos vysvětlily, líbí se mi i fakt, že se postavy dál vyvíjejí a nezůstávají stát na místě jako Big Hero Všudybyl-všechnoznal-a-Odvšehomělklíče.
Za mě pět hvězdiček za pěkný čtivý příběh, nápaditost a nenáročnost. A taky za citát od A. Bretona, ten mi upřímně rozpíchal duši.

26.02.2019


MrázMrázBernard Minier

Příjemně napínavá detektivka. Neurazila, nenadchla a líbila se mi.

21.02.2019


Zfetovaná dušeZfetovaná dušeZdeněk Horký

Tohle není literatura. Takový příběh osloví pouze určitou část populace, která reflektuje vlastní zkušenost nebo zážitky zprostředkované někým blízkým. Zkrátka je to pro lidi, které nějakým způsobem iritují drogy, a to ať už pozitivně nebo negativně (kritérium hodnocení na tu kterou stranu nechám na každém, nechť volí dle svého vlastního svědomí; abych nevystupovala jako moralista).
Mě tohle vyprávění zabilo. A i ty zbytečky iluzí, které mi po tom všem zůstaly. Paradoxně za tohle vystřízlivění děkuji.

A na závěr jen takové malé memento: Každému, co jeho jest.

12.12.2018


Pět komínů - Příběh z AuschwitzPět komínů - Příběh z AuschwitzOlga Lengyel

Tohle je Velká Kniha. Je plná bolesti a naděje, nevkusu a štěstí, deziluzí a víry. Hluboce smekám před každým, kdo dokáže o těchto hrůzách znovu vzpomínat a vyprávět. Myslím, že není ani možné si v dnešním světě naplno uvědomit, kolik hrůzy a děsu "ti lidé tam" museli zažívat každým dnem a každou podělanou vteřinu. Strach najednou dostává úplně nový rozměr, který svírá u srdce a způsobuje úzkost.

Obrázky Davida Oléra jsou prostě... strašný a jsem ráda, že existují.

27.07.2018


PočátekPočátekDan Brown

Po poslední Brownově knize jsem k Počátku přistupovala skepticky a bez očekávání něčeho smysluplného. A moc ráda jsem se nechala překvapit.
Příběh mě bavil a když si odmyslím tu protivnou debilní eidetickou paměť a Langdonovo všudybylství a všechnoznalství, tak dávám čtyři hvězdičky.

16.07.2018


Jedna želva za druhouJedna želva za druhouJohn Green

Původně jsem komentář vůbec psát nechtěla, ale nakonec jsem se k němu dokopala.
Kniha je svižná a čtivá, ale rozhodně jsem z ní neoněměla úžasem. Byl to takový průměrný román pro holky psaný chlapem a jako bonus obohacený o lehký nástin problematiky OCD. Jako proč ne, ale šlo by to i jinak a lépe.

Takže dávám tři hvězdičky za čtivost. Vrátila jsem se do svých šestnácti, kdy jsem podobné příběhy hltala jako nenažraná, ale oslnivý flashback to bohužel nebyl.

04.06.2018


PoselPoselMarkus Zusak

Jako konzumentský čtenář a hrdá matka na rodičovské jsem se nevyhnula hned od začátku tristnímu srovnání Posla a Zlodějky knih, ačkoliv - to je přece jasný!!! - tahle dvě díla stavět vedle sebe nejde.
Ale měla jsem problém.
Zatnula jsem zuby. Koncese. Nějak to šlo. Čtivá kniha je, o tom žádná, ale nějak mě nenakopla a neusadila mě do mého čtecího křesla.

Závěr byl příjemně mile filozofický a udělal mi radost. :-)

28.05.2018


Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaustCo odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaustMiloš Bondy

Po dlouhé době jsem si udělala morbidní radost knihou, která mě v knihkupectví doslova přivázala k sobě a nechtěla se mě pustit, takže jsem si ji prostě koupit musela.

Mám za sebou pěknou řádku zpovědí osob přeživších holocaust a ještě mě jich dost čeká a u této knihy mě zase celé tělo brnělo a svíral se mi žaludek. Já k tomu vlastně ani nemám slov, protože k tomu, co bylo, už de facto není co říct. A k něčemu takhle fatálnímu tuplem.

Je divné podotknout, že pan Bondy sepsal svoje vzpomínky nesmírně čtivou a atraktivní formou, ale tak na knihu mimo jiné pohlížím.

03.04.2018


To prší mořeTo prší mořeRadka Třeštíková

Poslední rok a půl je ze mě ryze konzumentský čtenář, neboť se mi čtecí čas smrskl na minimum kvůli mé báječné dcerce. A tak jsem si pořídila v pořadí druhou knihu paní Třeštíkové a těšila se na - dle mého prvního soudu - prvoplánový jednoduchý příběh. A tu jsem náhle zjistila, že se mi rozdrnkala struna mých vlastích vzpomínek a čtení pro mě bylo hodně bolestivé. Jako nezávislý, emočně plochý pozorovatel bych hodnotila třemi hvězdičkami... ale za mě, jako MĚ, je to pět a s klidným svědomím, protože téma je pro mé oči, které toho už tolik viděly, hodně těžké a silné.

03.04.2018


Jiskra životaJiskra životaErich Maria Remarque

Naturalismus bez příkras. Žádné zbytečné omáčky. Jen surový hnus všude kolem.
I když jsem už knihu kdysi četla, stejně mě ohromila dvou úderností a chladným strachem.
Nemá smysl moc se rozepisovat, tohle téma pro mě vždycky zůstane hlubokou morbidní fascinací a Remarqův styl vyjadřování jen podtrhuje tu strašlivou hrůzu.

Musím vložit pár citací, které mě chytly za duši.
... Byl sám překvapen, že už nemá strach, ačkoliv si byl vědom, že jej Handke má v hrsti; ale všechny ostatní pocity překonal náhle jiný, silnější: nenávist. Nebyla to ta kalná, slepá a nízká, tak obvyklá v táboře, každodenní malicherná závistivá nenávist, kterou pojímal jeden zbědovaný a vyhladovělý tvor k druhému kvůli nějaké výhodě či nevýhodě, - ne, cítil chladnou, jasnou, vědomou nenávist, a pocítil ji tak silně, že sklopil oči, protože se domníval, že by to Handke jistě poznal...

... "... Člověk může myslet jen na nejbližší nebezpečí. Vždycky jen na jedno. A brát jedno po druhém. Jinak by se zbláznil."...

... "...509 říkal, že to není pravda, když to člověk vnitřně neuzná. Zprvu jsem tomu nerozuměl. Teď už vím, co tím myslel. Nejsem zbabělec a ty nejsi děvka. Všechno, co nám udělali, nic neznamená, dokud se tak necítíme."...

07.02.2017


Lovci hlavLovci hlavJo Nesbø

Mé druhé setkání s panem Nesbo hodnotím velmi positivně. Příběh byl příjemně reálný a glosující hlavní hrdina mě nesmírně bavil.
Pět hvězdiček... vlastně bez rozmýšlení :)

31.07.2016


Meč osuduMeč osuduAndrzej Sapkowski

Druhá povídková kniha je prostě pecka. Příběhy jsou delší, mnohem hlubší a je mi strašlivě líto, že je už konec. Chci další!
V těchto dvou úvodních knihách miluju Geralta. Je to ten drsný muž, navíc Zaklínač, který dokáže mít rád a zároveň zabít, který má strašidelný a neutěšený život a přesto nekňučí. Miluju i Ciri. Malušenkou, rozcapenou holčičku. Miluju Marigolda.
Parádní zážitek, který předám své dcerušce. Bezpochyby si Zaklínače oblíbí jako já. Cítím to. :-)

17.07.2016


Poslední přáníPoslední přáníAndrzej Sapkowski

Budu se opakovat, ale vrátila jsem se literárně k Zaklínači po dlouhých 13 letech a musím se přestat divit, že mě tehdá tak ohromil. Sapkowského povídky jsou velké a plné, Zaklínač je tím, za jakého bych ho ráda považovala, ještě nefňuká a nerozčiluje mě svým mentorováním. Za mě plný počet bodů.

21.06.2016


Dívka, která kopla do vosího hnízdaDívka, která kopla do vosího hnízdaStieg Larsson

Trilogii mám už nějaký ten měsíc dočtenou a stále jsem tiše z povzdálí váhala, jak uchopit komentář. Udělám to naprosto buransky, zato výstižně.
Skvělé dokreslení příběhu, perfektní background, parádní myšlenka. Moc jsem si tenhle příběh užila!

14.06.2016


...a postarej se o Elišku...a postarej se o EliškuLucie Müllerová

Z literárního hlediska nechci knihu hodnotit, protože bych byla asi hodně zlá. Prostě a jednoduše toto nemá s literaturou nic moc společného. Tématicky je však kniha přízračně děsivá, i přes přehršel patosu, životní situace obou žen je nezáviděníhodná a smutná.

14.06.2016


Dívka, která si hrála s ohněmDívka, která si hrála s ohněmStieg Larsson

Druhý díl byl ještě větší smršť informací a emocí než jeho předchůdce. Byla jsem celou tou komplexitou nadšená a začala jsem mít Lisbeth ráda. Zpočátku jsem se k jejímu charakteru stavěla skepticky, připomínala mi jednu asociální osobu i z mého okolí a byla mi kvůli tomu protivná. Ale fandím jí. Ve-L-L-L-mi!

... Mimmi se několik vteřin tvářila překvapeně a pak se na celé kolo rozesmála.
"Znám jenom jediného člověka na světě, kterého by napadlo u mě po roce a půl jen tak beze všeho zazvonit a zeptat se, jestli nemám chuť si zašoustat."

... "Nehledě na to, že ty vlastně ani nejsi lesba. Kdepak. Asi budeš bisexuální. To je nakonec nejlepší - máš ráda sex a na pohlaví kašleš. Jsi entropický chaotický faktor."...

... V Mikaelově případě manželství skončilo rozvodem. Eričin případ skončil konstatováním Gregera Beckmana, že tak dlouhá erotická vášeň je ztřejmě příliš silná na to, aby si člověk mohl myšlet, že je od ní odradí nějaké konvence nebo společenská morálka...

... Neexistují žádní nevinní. Existují jen různé stupně odpovědnosti...

22.02.2016


Muži, kteří nenávidí ženyMuži, kteří nenávidí ženyStieg Larsson

Dlouho, předlouho trvalo, než jsem se osobně setkala s knihami pana Larssona. Ani ne tak kvůli medialisaci jeho trilogie, ale tak všeobecně - pořád bylo co číst a nevěřila jsem, že něco může být v tomto žánru tak moc dobré.
Vánoční podstromečkový kontakt už jsem jednoduše nedokázala dál přehlížet a pustila jsem se do prvního dílu.

Můj názor? Pecka! Naprostá a úžasná psychologická a sociologická sonda, kolorit různých povah, postavy vykreslené s bohatou a skládačku doplňující precizností, ta hromada survě popsaných emocí... Sedím pěkně na zadku, usmívám se a jen kroutím hlavou. Ale asi to mělo přijít až teď...

Přikládám jen dvě citace, které mě šlehly přes oči, jako bych dostala facku od nejlepšího přítele.
"...a odpouštěl jim, protože jsme byli příbuzní. Poté jsem zjistil, že příbuzenský vztah není žádnou zárukou lásky..."

"...Naučil jsem se jednu věc - nepouštět se do předem prohraného boje. Na struhé straně nidy nesmíte dopustit, aby člověk, který vás urazil, beztrestně vyklouzl. Vyčkejte času, a až budete zase na koni, tak mu to vraťte - i když už nebudete muset."...

17.01.2016


FantomFantomSusan Kay

Ke knize Fantom jsem se vrátila po dlouhých dvanácti letech jeden nedělní večer po úžasném zážitku díky českému zpracování známého muzikálu.

Opět mě uchvátil nejen příběh o Erikovi jako takový, ale i stylistika, to, jak Susan a překladatelka skládaly slova, jak kouzelně sestavovaly jednotlivé obrazy, až se mi tajil dech. Věřila jsem a věřím Susan každé slovo, Erik je pro mě posvátnou postavou a její fantazie se v mých očích stala pravdou, respektive jakousi legendou.
Nad Erikem přemýšlím ještě teď a stále si stojím za tím, že mu nemám jeho chování za zlé. mnohdy jsem ho i chápala, ačkoliv nejednal rozumně, zodpovědně nebo - řekněme - dle základních životních zásad. Tolik velkých zklamání nelze jen tak přejít a s ohledem na jeho možnosti a přednosti ho osud zavedl do celkem přijatelných zákoutí práva a spravedlnosti.

Při čtení jsem měla neustále v hlavě melodie z Weberova představení, vyskakovaly mi před oči texty, které znám zpaměti a nejedna pasáž výborně dokreslila písně, při jejichž poslechu může člověk jen tušit, co všechno mohou znamenat.

Jsem toho příběhu plná. Už asi napořád!

29.09.2015


Poslední dítěPoslední dítěJohn Hart

Zajímavé, děsivé, skutečně bezcitné. Knížka měla hlavu, patu i spád. Nechybělo jí nic, co dělá dobrou knihu opravdu dobrou knihou. A něčím byla jiná.

Johnny mi připadal tak strašně reálný, jako by autor popisoval svoje chování, svoje emoce, svoje zážitky. Jedná se o nesmírně osobitá vyjádření nad vším, co se mu stalo. Pro někoho sígr, pro někoho rváč za pravdu. Podle mě byl veliký hrdina. Protože bojoval do konce dechu. Protože vytrval, i když už to všichni vzdali. Protože začal zase věřit, ačkoliv ho Bůh zradil.
V příběhu je plno podnětů k dalšímu rozvedení, přemýšlení a infiltraci do našich životů a pro každého je to něco jiného...

Pro mě to je ten malý Johnny.

09.09.2015


PečovatelPečovatelMo Hayder

Takže, vážení, tohle je jeden z nejlepších thrillerů, který jsem kdy četla. Autorka se s brilantním vyjadřováním pustila mimo jiné do často odvrhovaných a přecházených detailů, které této knize dávají úplně jiný šmrnc. Je to takový nádech tajemna, odlupuje slupku, pod kterou nikdo nejde...
Poslední dobou se setkávám s problémem, že brutalita nahrazuje kvalitu příběhu; a bohužel jsem toho byla svědkem i u mého oblíbeného autora. Mo je profík. Sice brutální, ale priority má seřazené rozumně.

Příběh samotný drnkal na jednu z nejcitlivějších strun. Ačkoliv zatím maminka nejsem, byla místa, při jejichž čtení se mi fakt nedobře dýchalo, když jsem se jen na chvilku, momentově a bezhlavě vžila do rolí matek v knize. A nejhorší na tom všem je, že tohle se prostě může kdykoliv stát!

Byla to první kniha od Mo a troufám si říct, že rozhodně ne poslední. A snad jí zůstane ten nebetyčný nadhled nad všemi těmi selfvykradači a bude pořád stejně dobrá!

09.09.2015


Stalo se mi všechnoStalo se mi všechnoEva Urbaníková

Pecka! Měla jsem pocit, jako by to vyprávěla některá z mých kamarádek. Připomínalo mi to i moje přemýšlení. Nedělo se v podstatě nic, co by se nestalo jiným, jen když se to děje právě dotyčné osobě, divně to bolí.

Paní Eva zabrousila na tenký led o spokojeném soužití muže a ženy, prezentovala ústy Lindy a Vandy dost odvážné teorie, ukázala nám, čtenářům, Katarínu jako silnou ženu, která má city, ale neumí s nimi pořádně pracovat, protože nemá dost zkušeností. Myslím, že manželství s tím hovadem ji poučí dost.
Byla jsem nadšená stylem, jakým je příběh psán, protože byl místy drsný, místy naivní, místy milý a místy ohavný.
Tleskám femi-románu a dávám pět hvězdiček.

A přikládám pár citací...
... "Jsou zvyklí na tabulkový život. Tabulkové chování, tabulkové výsledky, tabulkový růst zisku, ženy s tabulkovými postavami. Kdo by se potom těšil do živelného prostředí batolat, kde nic nefunguje jako včera, kde nemáš záruku, že zítřek bude takový, jak si ho naplánuješ, protože může přijít horečka, a kde je i žena nevyzpytatelná, nezařaditelná a má jisté nároky? Nároky, které nesplní žádná asistentka ani kurýr, nikdo. Takové normální, rodina, chápeš?"...

... "Být mužem je diagnóza. Narodí se a neví, kde je sever," řekla Vanda. "Měli by s rodným listem fasovat i kompas."...

... "Moje milá, netušíš, jaké kombinatoriky je žena schopná, když si jde dobře, ale opravdu dobře zašukat."...

... "Víš, naši tátové byli stejní, a když mohli, tak si zašoustali. Jenže v drtivé většině případů věděli, kde je sever, vrátili se domů k ženě a k dětem, a ani je nenapadlo navazovat paralelní vztahy."
"Můj táta..."
"Tvůj táta byl předskokanem těchhle zasraných egoistů."
Přikývla jsem. Zase. Co jiného jsem měla dělat?
"Potkají slepici, co brečí, když vypráví o svém mizerném dětství, zapomenou na to, že svým dětem chystají stejné peklo, z jakého chtějí zachraňovat tu chudinku..."...

21.08.2015


Jak přicházejí snyJak přicházejí snyRichard Matheson

Silný příběh. Příběh o velké lásce, o hledání a pochopení, o naprostém nepochopení a následné rezignaci, příběh o poznání smyslu života a neutuchající naději.
Jestli je něco po tom, když už nic není, jestli mám i já naději na podobný myšlenkový svět, na reinkarnaci, bude to fajn. Stačí tomu jenom věřit.

Je znát, že autor má o tématu hodně načteno, ale forma, jakou je příběh vyprávěn, je tak strašně klišoidní a laciná, až mi z toho bylo místy nedobře. Možná to je chyba překladu, nevím, ale měla jsem s tím velký problém. Stejně tak s pocitem, že se autor marně snažil o laické napodobení Dantovy Božské komedie, což bylo i jednou zmíněno v souvislosti s vrstvami země v životě po životě. Kdybych byla mladší, asi bych byla nadšená.
Takhle jsem potěšená tématikou jako takovou, myšlenkou a ponouknutím jít dál, i když už si sebevíc budu myslet, že to nejde, a tím obrazem velké a silné lásky, která se zpočátku zdála růžovoknihoidně dokonalá, ale byla plná hrbolů jako kterákoliv jiná...

21.08.2015


Noční klub - díl druhýNoční klub - díl druhýJiří Kulhánek

Musím souhlasit s tvrzeními, že je druhý díl o dost akčnější, vtipnější a celkově zábavnější. Tobiášovi solidně stouplo ego a i duch příběhu se stal jaksi sarkastičtější, ale... proč vlastně ne?! :) Za mě plný počet!

17.08.2015


Noční klub - díl prvníNoční klub - díl prvníJiří Kulhánek

Noční klub jsem četla kdysi dávno, ještě jako čerstvá a iluzemii prolezlá fantasačka, fanynka Johna Sinclaira... a prostě byla jsem ještě dítě.

Dneska po jedenácti dlouhých letech mám sice stejný názor, ale z úplně jiných důvodů - takových, jaké jsem kdysi v sedmnácti vidět nemohla.
Napadá mě trilion slov, ale myslím, že když řeknu Geniální, tak tím vyjádřím naprosto všechno. Nechybí tady akce, napětí, humor, čtenář není unavován sáhodlouhými popisy krajiny (zajímalo by mě, jestli pan Kulhánek opravdu na těch místech, jimiž protáhl Tobiáše, byl) nebo nekončícími filosofickými úvahami nad sebou sama. Je to svižné, úžasné dílo, alfa a omega, které prostě musí každý fantasák a sci-fák znát :)

30.07.2015


Bouřková sezónaBouřková sezónaAndrzej Sapkowski

Na jedné straně se řadím ke skupině anticipačních stresařů, protože i já jsem se bála, že Sapkowski vykrade sám sebe (jako se to ostatně stává i jiným bestsellerovým autorům); ale na straně druhé jsem se těšila, protože jsem prostě baba zvědavá a Sapkowského styl miluju. Geralta už ne, z toho jsem vyrostla po druhém přečtení ságy; Bouřková sezóna mi jen potvrdila, že někdy není příjemné být naivní.

Takže krátké shrnutí - Jsem konzumenstký čtenář, který si spíš než detailů v příběhu všímá koncepce a stylu, jakým je kniha psána, takže za mě paráda. Příběh pěkně plynul, nehemžil se zbytečně "starými známými", svět je tak strašně osobnostně bohatý a i Zaklínačův čas si zasloužil nové postavy. Zpočátku jsem se usmívala nad nápadem ukradnutých mečů, říkala jsem si, že by byl z Geralta až takový blbous, nicméně zápletka byla nakonec pěkně zamotaná a kvalitně rozmotaná.
Ale klidně už bych nechala Geralta do děl budoucích odpočívat poklidným věčným spánkem udatného reka.

... "Smrt je jediný moudrý rádce, kterého máme. Kdykoliv máš pocit, že je něco špatně a že budeš sprovozen ze světa, a ty máš tenhle pocit pořád, obrať se ke své smrti a zeptej se jí, jestli je to tak. Smrt ti řekne, že se mýlíš. Protože doopravdy vlastně záleží jen a jen na jejím dotyku a na ničem jiném už ne. Smrt ti řekne: Ještě jsem na tebe nesáhla."...

22.07.2015


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelStoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelJonas Jonasson

Nechci být zbytečně kritická, nechci srovnávat staříka s Forrestem Gumpem nebo do určité míry s přívřenýma deseti očima s naším Járou Cimrmanem, ale nejde si odpustit poznámku, že to tu už bylo. Je to příjemný a milý příběh, ale mému humoru přímo nesedl. Neříkám, že jsem se neusmála, usmála, ale to bylo všechno. Neznamená to samozřejmě, že je to špatně - tisíc lidí, tisíc chutí; jsem ráda, že jsem tohoto "čupr dědka" poznala, nechť si žije svým poklidným životem na Bali a já se vrtnu k mému oblíbenému Pratchettovi.

07.07.2015


Schindlerův seznamSchindlerův seznamThomas Michael Keneally

Žádný román, ale syrový naturalismus.

Dlouho jsem se ke čtení odhodlávala a dlouho jsem se prokousávala první třetinou. A pak jsem si jednou sedla a byla jsem na konci. A říkám: "Ufff."
Při čtení se mi v hlavě míchaly obrázky ze Spielbergova filmu, dokonce jsem si mnohdy tápala, zda jsem to či ono neviděla v Šedé zóně nebo jiném podobně drsném filmu, snažila jsem se jednotlivé osoby zasadit k hercům. Nevyhla jsem se tomu, přiznávám.

Kniha nabízí dost surový náhled na jednání Oskara Schindlera, člověk ledacos pochopí a navíc si uvědomí, že ač to byl "jen" takříkajíc klikař, měl svědomí a mozek.
Nejsem si jista, zda bylo ve filmu nějak detailněji zmíněno, co se s Oskarem dělo po válce, myslím, že ne, a tak jsem byla mile překvapena, že jsem to zjistila.

Neodpustím si pár citací, zejména ze závěru knihy.
... "S tím, že miliony z vás, vaši rodiče, děti a bratři, byli zlikvidováni, nesouhlasily tisíce Němců a dodnes jsou miliony těch, kteří neznají rozsah těchto hrůz." Dokumenty a záznamy, které už byly objeveny v Dachau a Buchenwaldu a jejichž podbrobnosti odvysílala stanice BBC, byly pro mnoho Němců první příležitostí, kdy slyšeli o této "obludné zkáze", řekl Oskar. Proto je opět prosí, aby si počínali lidsky a spravedlivě a přenechali vykonání spravedlnosti povolaným. "Jestli musíte někoho obvinit, udělejte to na správném místě. Protože v nové Evropě budou soudci, neúplatní soudci, kteří vás vyslechnou."...

... A tak se k ní vrátil. Ale po tom, co Richard viděl na popravišti v Plaszówě a v Osvětimi, ho už nikdy nemohla vzít na dětské hřiště, protože dostal hysterický záchvat pokaždé, když spatřil rám houpačky...

... V jednom dokumentárníím filmu německé televize z roku 1973 hovoří o Oskarovi a Brněnci i o svém vlastním počínání v táboře beze stopy zármutku či zahořklosti opuštěné manželky. Vnímavě poznamenává, že Oskar před válkou nic úžasného nevykonal a po skončení války také není ničím výjimečný. Měl jen štěstí, že v tom krátkém krutém období 1939 - 1945 poznal lidi, kteří v něm probudili dřímající nadání...

07.07.2015


Ženské příběhy II – Když promlouvá tělo…Ženské příběhy II – Když promlouvá tělo…Lilia Khousnoutdinova

Co příběh, to emoce. Pochopení, slzy, pobavení, nepochopení, chuť žít jinak. Všechno se to střídalo jako v němém filmu. Jsem ráda, ze jsem se k oběma knihám o ženách a pro ženy dostala.

01.06.2015


ZmizeláZmizeláGillian Flynn

Dobrý psycho. Fakt dobrý. Úžasná psychologická sonda v příběhu vyhnaného ad absurdum.

Vůbec jsem nevěděla, co čekat. Komentáře a hodnocení tady na Databázi mě lákaly, názor jedné z nejlepších kamarádek, s níž máme dost podobné postoje jak ke knihám, tak k životu obecně, zase odrazoval.
Takže jsem si udělala názor svůj. :)

Kniha mě strašně bavila, a to jak na počátku, kde jsem se neustále chytala za pusu a říkala si, jak v těch lidech vidím sebe, manžela a hrstičku lidí ze svého bezprostředního okolí, tak i ke konci, kdy už to bylo prostě jasné.
Říkala jsem si, že tohle konkrétní vnímání partnera/ partnerky není žádný div, že to tak prostě bývá, že muži a ženy uvažují opravdu úplně jinak, že bych měla začít přemýšlet ne "férově pro nás oba", ale vážně jako žena a nepodsouvat svému muži svoje hypotetické předpoklady, které následně vedou k anticipačnímu stresu; a naprosto zbytečně.
Cha cha, pěkně mě první část posadila na zadek. Druhá část mi zase trošku otevřela oči, autorka mě slušně převezla. Ale to nevadí, mohla jsem si dovolit být naivní coby konzumentský čtenář.
No a závěr... závěr mě bolel. Ne kvůli faktu jako takovému, nýbrž pro tu psychologickou hodnotu. Že jeden z partnerů se dostal do tak nepěkně patové situace, že se prostě smířil s tím, jak to je, zatímco ten druhý je neskutečně šťastný, kam to všechno dotáhl. A je to v tomhle případě o dost horší varianta, než kdyby byla Amy jenom jednoduše blbá; její neléčená nemoc je zkrátka průser. To už není symbiosa, to je parasitismus. Ale co, každému, co jeho jest.

Citace tentokrát vynechám, byly by pro mě moc kompromitující. :)

19.04.2015


1