marlowe
přečtené 2144
Dědina
2018,
Petra Dvořáková
Netuším, jestli bych byl knížkou tak nadšený, kdybych ji jenom četl z papíru. Ale audiokniha (s více interprety) byla pro mne obrovským zážitkem – a už teď je mi jasné, že si ji v budoucnu znovu poslechnu (což u mne bude spíše výjimka, než pravidlo). Jedním slovem nádhera! Ta řeč, ty dialogy, ta dynamika vyprávění...! Na rozdíl od mnohých komentujících si nemyslím, že by autorka ukazovala jen záporné rysy „vesničanů“ – naopak, tenhle výjimečný román je hlubokou sondou do lidských povah obecně, do jejich uvažování a prožívání reality, sice mnohdy ovlivněného člověčí malostí, ale i láskou k půdě a k práci, k tradici, vztahem k předkům atd. – a je úplně jedno, jestli všichni ti Václavové, Josefové a Maruny žijí ve města, anebo na vesnici. Takoví prostě jsme. Doporučuji – zvláště v podobě knížky do ucha (Pavla Tomicová, Dita Kaplanová, Jiří Vyorálek, Jaromír Dulava, Johanna Tesařová, Robert Hájek, Ivana Uhlířová).... celý text
Velká kniha detektivek: Zdánlivě nemožné zločiny
2023,
* antologie
Ani velká jména Mistrů detektivního žánru z tohoto povídkového souboru nedokázala vykřesat nadprůměrnou záležitost. Laťku mírně pozvedl snad jedině Gardner. Umístit nejblbější povídku na samotný závěr knihy považuji za vrchol editorského neumětelství. Jednu hvězdičku přihazuji za ilustrace a celkově za krásnou dárkovou úpravu knihy. A malé technické upozornění pro ty z vás, kdo rádi čtete v posteli před usnutím: Knížka váží dvě kila, tak si pořiďte nějaký stojánek s opěrkou...... celý text
Ve znamení střelce
1994,
Agáta Bílá (p)
Jaroslav Velinský si asi moc dobře uvědomoval, že tohle není žádný majstrštyk – proto (podle mého) ten pseudonym. Příběh působí až příliš kostrbatě a vycucaně z prstu – ono v téhle „dívčí detektivce“ vlastně ani není moc o čem hrát. Ale v dialozích je autor rozpoznatelný... Obálka knihy vysloveně odpuzující.... celý text
Úsměv Štěstěny
2021,
Rebecca Gablé
Velké zklamání. Současné čtyřiadevadesátiprocentní hodnocení ve mne vzbuzovalo obrovskou naději na potencionální literární zážitek – ale ten se, bohužel, nekonal. Škoda. Dočetl jsem to celé, byť ve druhé polovině jsem už docela masivně přeskakoval. Velice záhy jsem totiž pochopil, že tahle knížka má daleko blíže k romantické story než ke skutečnému, plnohodnotnému historickému románu. Co mi nesedlo? - přílišná černobílost postav - skutečnost, že vývoj mnohých dějových linek se řídí spíš přáním autorky, než logikou věci - předvídatelnost vývoje příběhu - výskyt četných dramatických prvků, které jako by vycházely z kratochvilného čtiva (padoušsky proradný mladý šlechtic, strojící úklady proti hlavnímu hrdinovi ap.) Do dalších autorčiných knihy se už pouštět nebudu.... celý text
V rodině a jiné povídky
1990,
Guy de Maupassant
Jak už to u podobných povídkových sbírek bývá, některé geniální – a jiné naopak slabší...
Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová a jiné povídky
1962,
Božena Benešová
Vždycky jsem si myslel, že je to knížka pro děti – z toho je vidět, jak se nevyplatí nedávat ve škole pozor. Byl jsem dost překvapen, že novelka byla napsána už v roce 1936 (paní Benešová ji dokončila těsně před smrtí), a už vůbec jsem netušil, že je to „příběh o pedofilovi“, tedy že pojednává o tématu – chtělo by se napsat – zcela moderním. Dal jsem zasloužených 80%, protože knížka je to velmi zvláštní, velmi poetická – a velmi nepředvídatelná. Jinak příběh byl dvakrát zfilmován (v roce 1939 a 1966). Zajímavé je, že v hlavních rolích (v té verzi z šedesátých let) vystupují už prakticky dospělí herci Klára Jerneková a Jaromír Hanzlík, což je zajímavý posun oproti novele, kde hlavní hrdince je pouze „jedenáct roků a dva měsíce“.... celý text
V kruhu prvním 1
1992,
Alexandr Isajevič Solženicyn
Obsáhlá výpověď bez výraznější dějové linky, ale o to víc vypovídající o hrůzách stalinských represí. Mnoho jednotlivých střípků (jednotlivých životů), které se dohromady složí v obraz obludnosti doby, kdy pánem nad životem a smrtí byl car Stalin a kdy nejudělovanějším trestem bylo pětadvacet let. Ve výše uvedené anotaci je objasněn původ názvu románu – ale autor jej v knize samotné vysvětluje trochu jinak: Innokentij klesl na kámen u pramínku a řekl nešťastně: „Život se mi rozpadl.“ „Ale jak to? Jak to, že se ti rozpadl, Inku?“ zoufale namítla Klára. „Přece jsi mi slíbil, že mi všechno vysvětlíš, a nic mi nevysvětluješ.“ Podíval se na ni bolestným pohledem. Vzal do ruky ulomenou větvičku jako tužku. Na vlhké zemi nakreslil kruh. „Vidíš ten kruh? To je vlast. To je první kruh. A tohle je druhý.“ Nakreslil větší kruh. „Tohle je lidstvo. Zdá se ti, že první je součástí druhého? Naprostý omyl! Je tu plno zábran a předsudků. Je tu dokonce ostnatý drát a kulomety. Tady tělem ani srdcem neprorazíš. A vypadá to, že žádné lidstvo ani není. Jen pořád vlast a vlast, a každý má přitom jinou...“ Těžké čtení – ale rozhodně doporučuji.... celý text
Agónie a extáze
2019,
Irving Stone (p)
Obdivuhodná kniha o obdivuhodném člověku – jeden z nejlepších románů za posledních mnoho let, který jsem četl. Vřelé doporučení každému, kdo by měl zájem.
Malý hrdina a jiné povídky
1926,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Povídku Malý Hrdina napsal Dostojevskij ve vyšetřovací vazbě v Petropavlovské pevnosti (1848), těsně předtím, než byl odsouzen k trestu smrti. Po carské milosti následoval jeho desetiletý pobyt na Sibiři – takže povídka mohla vyjít až v roce 1857, kdy byla vyhlášena úplná amnestie a Dostojevskij měl zase – po deseti letech – možnost publikovat. Až v roce 1859 pak vyšly Dostojevského romány Strýčkův sen a Vesnice Stěpančikovo a její obyvatelé – ale to už je jiný příběh...... celý text
Knihonoš
2022,
Carsten Henn
Podobně jako u románu Claire Alexanderové Osamělá Meredith, i tady musím autora vyplísnit za jeho "kalkulování se čtenářovými emocemi" - už to skoro vypadá, že stejně jako má Leonard Hofstadter z Velkého třesku alergii na laktózu, já začínám mít alergii na autorské předem vypočítané "hraní na city".... celý text
Příběh mladšího bratra
2008,
Ludmila Vaňková
Autorka se se čtenářem neznalým historie nijak nemaže – člověk si při čtení připadá jako žáček, který se nepřipravil na hodinu. Opravdu VELIKÉ množství postav, zapletených do sítí vzájemných rodových vztahů (román bych směle nazval „rodokmenem v próze“), a čas od času i nejednoznačné literární vedení postav (někdy tápete, kdo že to je zrovna na scéně), mně činilo potíže a nutilo k častému listování zpět, což u čtečky není až tak jednoduché. Dočetl jsem jen díky Wikipedii – a do dalších dílů (ani do dalších autorčiných knih) už nepůjdu.... celý text