Populární knihy
/ všech 6 knih
Nové komentáře u knih Klaus Mann
„Kam až je ochotný zajít člověk toužící po uznání, kariéře, úspěchu, slávě? Může obětovat své přesvědčení, aby mohl pracovat, zapřít svou rodinu, aby se zalíbil, zbavit se své lásky, aby se nekompromitoval, mlčet, když vraždí jeho přátele, aby neskončil stejně jako oni, protože když jste hodně vysoko, pád může bolet, jak dlouho může lhát sám sobě, aby umlčel své svědomí?
Fascinující a děsivý vzestup talentovaného herce Hendrika Höfgena, sžíraného ctižádostí a pocity méněcennosti. A když se naskytne příležitost, která ho může vynést na skutečný vrchol, nezaváhá, i když ví, že podepisuje smlouvu s ďáblem, kterého tak dobře poznává sám v sobě a v něhož se dokáže tak geniálně přeměnit na divadelních prknech. Ale ti, jimž teď slouží, kteří mají skutečnou moc nad životy a osudy milionů, jsou tím skutečným Mefistem. A když se má Höfgen stát Hamletem, váhavým a pochybujícím o světě a celém lidském bytí, tragicky selhává, neboť on si na svou otázku po bytí již odpověděl a vybral si BÝT se všemi hrůznými důsledky pro své svědomí, které ho nakonec přece jen zradí.
Skvělá studie mefistofelské podstaty totalitního režimu, se kterým nelze uzavírat kompromisy. Jakmile mu jednou podáte ruku, vaše duše mu patří už navždy.“... celý text
— cenda111
„každý režim potřebuje divadlo a oddané komedianty
nedalo mi to a vyhledal jsem si na německé wiki fotografie Gustava Gründgense..., a vlastně jsem z Mannova Mefista trochu zklamaný: na klíčový román až přílišná doslovnost, předvídatelnost, nepodmíněně černobílé, zjednodušené charaktery, absence hlubšího duševního rozpoložení postav (dokonce i u Heindricha) oproti jejich podrobné fyziognomii, autorova zjevná jednostranná zaujatost, nevyvážená kompozice románu (dlouze líčenou epizodu nebo detailní popis zničehonic vystřídá krátké převyprávění děje z delšího časového úseku);
pro mne rozpačitou závěrečnou scénu - dialog s "nočním hostem" v okně (i když jej lze interpretovat jako přelud) - vyvažuje finální pláč v matčině klíně, který protagonistu snad poprvé trochu zlidšťuje (vypovídá však víc o autorovi než jeho švagrovi)
možná by si Mefisto zasloužil nový český překlad, nic proti umění Anny Siebenscheinové, ale těch 85 let je něm znát - kdo dnes rozumí slovům jako buršikózní, maušlování, avancovat, hochštapler, bonzové, larmoajantní, arivista.... ?
pro zajímavost: překvapilo mne, jak výrazně se Mann zaměřuje na popisy očí a nápadně často zmiňuje "tučnost" postavy“... celý text
— los
„Knihu mi představil můj profesor v přednášce zaměřené na literaturu z totalitních režimů 20. století. Příběh mi přišel v jeho shrnutí nadmíru zajímavý a dílo se perfektně hodilo do mé připravované seminární práce. Byl Mefisto tak dobrý jak se zdál?
Stručnou odpovědí je: víceméně ano. Kniha je zpočátku relativně zdlouhavá, čemuž vůbec nepomáhají Mannovy rozsáhlé (a opakované) popisy postav. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientoval a pevně rozeznal kdo je hlavní postavou. V průběhu knihy se děj však zrychluje a ke konci působí některé pasáže až uspěchaně. Zmíněná hlavní postava Hendrik Höfgen je zajímavý člověk a paralela s Mefistem, ačkoli se může zdát příliš okatá, je geniální. Způsob, jakým se prosmýká životem, jako kluzký had, je překvapivý a člověka až děsí s jakou lehkostí mu všechny jeho činy prochází. Nebudu o něm prozrazovat více, ať si každý udělá svůj názor. Vedlejších postav se v románu vyskytuje mnoho (možná až příliš - vzhledem k tomu, že z hlediska děje je jich důležitých jen pár) a představují hlubokou sondu do společnosti meziválečného Německa.
Ačkoliv se jedná o relativně delší knihu, stojí za to vydržet pomalý rozjezd a připravit se na strhující kariéru spočívající v umělcově paktu s ďáblem. Vzhledem k dnešní geopolitické a společenské situaci jsou některé, zhruba sto let staré, pasáže až děsivě aktuální a nutí člověka přemýšlet, jestli se historie nebude opakovat.“... celý text
— ulrychard
„Co je zlo, s kterým se setkáváme? To je otázka, kterou jsem si při čtení mnohokrát položila. Hranice mezi zlem a dobrem nemusí vycházet z toho, co si nese lidstvo od Adama a Evy. Není nám dáno geneticky, ale rozhodujeme se pro něj sami.“... celý text
— martianekk
„Posloucháno jako audiokniha.
Román jedné kariéry jednoho prospěcháře, který se řídí heslem kam vítr, tam plášť, který jde ve vidině vlastní slávy a prospěchu přes mrtvoly. Jak už zaznělo v komentářích níže, Mann popisuje reálné postavy a vlastně jde o biografii jeho bývalého švagra. Klobouk dolů za odvahu, jakou ironicky popisoval pohlaváry nacistického režimu (kulhavý reklamní trpaslík apod.) ještě za jeho trvání. Sice z exilu, ale totalitní režimy mají prsty a přisluhovače všude na světě. Samotný příběh Hendrika Höfgena, alias Gustafa Gründgense, pak trošku čpí pomstou a vyřizováním si účtů, ale i tak pěkně popisuje naivitu prospěchářů. Zaujmou i dvě postavy zarytých nacistů 20. let, kteří po převratu prozřou a dojde jim, jak byli ve svých revolučních představách naivní. Až mi jich bylo trošku i líto. Skvělá kniha, kdyby hned na začátku v druhé kapitole na čtenáře autor nevyspal mraky postav, aniž by člověk věděl, kdo je důležitý a kdo ne. V druhé půlce pak "body dolů" za poněkud odosobněné letem světem historií Německa 30. let.“... celý text
— Annicka
Knihy Klaus Mann
| 1997 |
 Bod obratu |
| 1984 | Mefisto |
| 2006 |  Zbožný tanec |
| 1986 | Útěk na sever |
| 1967 | Vulkán |
| 1936 |  Patetická symfonie |
Štítky z knih
druhá světová válka (1939–1945) nacismus homosexualita láska zfilmováno umělci německá literatura fašismus Berlín životopisné, biografické romány
Mann je 9x v oblíbených.