Margherita_N přečtené 704

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Je strašné to napsat, ale já už jsem si na Carterovu brutalitu snad zvykla. Nevím, jak tuhle sérii posuzovat - autor je stále neuvěřitelně kreativní ve vymýšlení způsobů, jak oběť před smrtí co nejvíce týrat. To hodnotit hvězdičkami opravdu nebudu. Jinak jsem ale bezradná, protože příběh tyhle knihy nemají. V pátém díle navíc život detektiva Roberta Huntera naprosto ustupuje do pozadí, nevybavuju si, že by dělal cokoli jiného kromě práce na případu. No, práce... Policie dlouho tápe a Robertovi to pak jednou při jízdě autem docvakne. A je to. Takže dávám průměrné tři hvězdičky, protože věřím, že v originále se kniha čte lépe. Český překlad je pro mě upřímně o jednu hvězdu slabší.... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

Betty, úžasná sebeironická Betty. Zakřiknutá holka z velký městský rodiny, která v osmnácti potká chlapce a ten si ji hned odvede do hor na slepičí farmu. Mnohé jejich příhody mi připomínaly to, co mi vyprávěla moje maminka o svých začátcích s tátovou rodinou, ač teda jejich hospodářství bylo velkofarmě vzdálené. Betty v odříznutých končinách nad valchou s prádlem a petrolejkou trochu prošustrovala mládí, ale jak vím z knihy Co život dal a vzal, ona si to pak vynahradí, až ji vejce definitivně dožerou. Paní Kettlová, to byl typ, který z venkova, odkud sama pocházím, znám. Dnešního čtenáře ale zaskočí, jak nekorektně o Kettlovic rodině Betty psala: "Pak tam měli Elwina Kettla, což byl technický génius s dlouhými mastnými vlasy, který očividně nikdy nechodil do školy, ačkoliv mu bylo už patnáct, a veškerý čas trávil rozebíráním a sestavováním ohavných starých aut, a ,taťku Kettla’, kterého Bob velice vhodně vystihl jako ,lenocha a šišlavého zkurvysyna’. Zbytek Kettlů byl nedůvtipný, nevzdělaný, nepokrokový a nedůležitý." Myslím, že si k nim nicméně později našla trochu lepší vztah. Přiznání paní Kettlové o tom, jak byla sama před svatbou upravená a čistotná, ale pak se rozhodla zachovat manželství, když zjistila, že s taťkovými návyky nehne, mě skoro dojalo. Knížku hodně doporučuju, když se potřebujete tak nějak zlehka a z výšky podívat na vlastní problémy. Tu navazující, Co život dal a vzal, mám ale radši. Asi proto, že je tam méně slepic.... celý text

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

Opětovné setkání s úžasně vtipným Mrakoplašem - mágem, nebo mákem, kterej byl stvořenej pro poklidnou nudu, ale jako na potvoru se mu furt děje něco, co vyžaduje akci přímo životu nebezpečnou. Tentokrát nezachraňuje jen sebe, ale celý svět, který svou stěží ovladatelnou magickou mocí boří supermág Peníz. Jeho kroky vede otec, kterej měl zemřít, ale zvládl se na poslední chvíli tvrdohlavě převtělit do kouzelné hole, která dělá společníka jeho supermocnému synovi. Smrť nad tím přimhouří oko s podmínkou, že pokud synek hůl zahodí, pro otce život definitivně končí. Mrakoplaš, opíjející se z nedostatku pochopení, mezitím v hospodě potkává namakanou dceru Barbara Cohena, která je v Ankh-Morporku obávaným zlodějem, a utvoří s ní poněkud komickou dvojici. Arcikancléřský klobouk, který stejně jako Mrakoplaš větřil na neviditelné univerzitě supermága, ale na rozdíl od čaroděje mu to někdo věřil, si ji vybral, aby s tím něco udělala. A tak se Conina s Mrakoplašem vypraví za moře. Supermág Peníz sem mezitím posílá kopu mágů a ovládá magii na celém světě. Dojde i na útěk na létajícím koberci, kterej na několikátej pokus Mrakoplaš a spol. rozrolují správně, a finální boj, kdy čarodějovi otrávenému neustálou nevyžádanou akcí nezbyde nic jiného než se po poradě s orangutaním knihovníkem zničené neviditelné univerzity sám postavit supermágovi. Hodí si teda do ponožky cihlu, roztočí ji a jde na to. No... pořád teda žádný z dílů Úžasné Zeměplochy nepřekonal úplně první, Barvu kouzel, ale tenhle je taky výbornej. Jako bonus se těšte třeba na opilé Zavazadlo, cestování v džinově lampě a rozpačitý hovory o libidu čarodějů, který bych z knížky klidně vynechala. Do budoucna si přeju více Mrakoplaše :)... celý text

Pražské legendy 2012, Lída Holá

Četla jsem několik převyprávěných příběhů z téhle knihy se svými studenty češtiny. Jsou to začátečníci a texty jim vyhovovaly úrovní a srozumitelností jazyka i tím, že jsou krátké. Jde o nejznámější pražské pověsti a legendy - o Bruncvíkovi, Faustově domě, Golemovi... Bylo hezké si je zase připomenout a samotnou mě motivovaly k návštěvě židovských památek na Josefově.... celý text

Vyhlídka na věčnost 2011, Jiří Kulhánek

A zase jsem zpátky v Neapoli, ze které jsem se znovu vrátila minulej měsíc. Nečekala jsem, že i z Kulhánka na mě vyskočí, ale je to zkrátka moje město, nenadělám nic. :) Zajímalo by mě, proč zrovna do kráteru Vesuvu umístil Kulhánek vstup do Pekla, ale tahle pasáž je hodně dobrá. Stopy v prachu, který tam zbyly od Danta, ten šašek s loďkou, kterýmu nechceš dát svůj poslední zlaťák, všechny ty pekelný kruhy a nakonec sál s Luciferem, kterej se dá překvapivě snadno zmasakrovat, jak to Kulhánkovy postavy umí, ale ďábelská hlava může fungovat i samostatně (zejména ironicky vtipkovat s hlavním hrdinou), a co šlo pryč, půjde koneckonců i nasadit zpátky. Ale to je zase na další pekelnej Janův výlet - dost mu v tom pomůže, že při tom prvním nechtěně splynul s nějakým čertem nebo co. Cením, že ve Vyhlídce na věčnost vystupuje Karolína z Nočního klubu (špatná romantická linka k přiznanýmu béčkovýmu příběhu patří), méně už se mi líbí Hanako a přála bych si Tobiáše. Tady je ale hrdinou Mluvčí Jan a uvažováním je mu vlastně dost podobnej.... celý text

Sňatky z rozumu 1997, Vladimír Neff

Konečně jsem se dostala k rodinné kronice Bornů a Nedobylů, kterou mi sem tam někdo doporučoval už pěkných pár let. Líbí se mi, jak příběh dvou rodin rámují skutečné historické události a příběh růstu a rozmachu Prahy. První díl začíná u vojáka Nedobyla, který si postěžuje v dopise rodičům na výhody svého nadřízeného a málem za to zaplatí životem, nakonec se dostane domů "pouze" s horečkou. S převzetím rodinné formanské živnosti to kvůli stavbě dráhy z Prahy do Plzně nevyjde, a tak se Martin Nedobyl začne opatrně vyptávat otce, kolik že to má našetřeno, a pak už ho vyloženě manipulovat, aby mu peníze svěřil, že za ně nakoupí pozemky za branami Prahy, a až ty padnou, úžasně na tom vydělá. Ve chvíli, kdy mu otec fakt svěřil své celoživotní úspory, mi bylo starého pána hrozně líto, jakej to musel bejt stres, navíc když se ukazuje, že ani Martin si svojí spekulací není tak úplně jistej. Do Prahy přichází ve stejné době jako Nedobyl taky prokurista Born a zanedlouho se setkají ve vlastenecké společnosti. Nedobyl si vezme za ženu vdovu Valentinu Tollarovou a Born její nevlastní dceru Lízu. Born si nakonec otevře slovanský krámek na rohu Příkopů u Prašné brány, protože Perlová ulice se mu zdá v už tak nevýrazné malé Praze až moc zapadlá (nechápu, že to je nedávná realita - 60. léta 19. století). Nedobyl si mezitím otevírá 1. české zasílatelství na Senovážném náměstí a stává se z něj boháč. Born doma pořádá pravidelné salony, jeho manželka se nudí, syna Míšu strká chůvě a ta ho učí místo češtiny mluvit německy. Blíží se válka s Pruskem a dochází k bitvě u Hradce Králové. Lidé ve strachu utíkají z Prahy na Plzeň, kde se Líza spouští s básníkem Oskarem, který se už předtím motal u nich doma na salonu. Z Rakouska se stává Rakousko-Uhersko, což Slovanům zrovna nepřeje. Češi se bouří, Born veřejně řeční. U Náprstka se schází Americký klub žen a mluví o emancipaci, Náprstek dámám představuje elektrický šicí stroj a Born se ho rozhodne prodávat u sebe v obchodě. Borna nakonec zatknou za jeho národnostní aktivity, Líze to moc nevadí a její zálibou je teď vyvolávání duchů. Když se Born vrátí domů, najde deníček svojí manželky, kde se vypsala ze svého románku s Oskarem. Ten ji samozřejmě opustil, takže Líza běží pro pomoc za maminkou, na kterou si do té doby nijak často nevzpomněla. Jedou vlakem zpátky do Prahy, jenže ten má nehodu a obě umírají. Neff umí úžasně vyprávět, hodnotím nejvyšším počtem hvězd a těším se na další díl.... celý text

Bohuslav Reynek (1892–1971) 2011, Pavel Chalupa

Pořádala jsem literárně-hudební reynkovský večer, ve svých příspěvcích jsem se zaměřovala na grafiky (takže spíš literárně-hudebně-výtvarný). Pořídila jsem si proto tuhle nádhernou monografii a vycházela jsem z ní, prohlížení reprodukcí grafik, kreseb nebo cliché verre jsem se nemohla nabažit. Přečtete si tu i o běhu Reynkova života, ale spíš stručně (ovšem včetně zajímavostí typu "pro nedostatek lidského porozumění si pořídil stádo ovcí", které jsem jinde nenašla). Doporučuju!... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Tak byla Sára nemocná, nebo nebyla? Jasně, byla traumatizovaná, ale léky od psychiatričky nebrala, zato přemýšlela, jak před doktorkou nemoc nasimulovat, aby si udržela invalidní důchod. Já jsem jinak na Sářině straně, ne že bych do té postavy chtěla nějak rýpat, měla od dětství naloženo dost. A chápu, že se potom blbě zvedá, že po nějaké době už trochu chybí vůle vrátit se zpátky do života a začít se sebou něco dělat. Přivydělávat si sběrem hub je krásná práce, moji rodiče to dělají taky (dokonce taky na Šumavě), jenže ti jsou v důchodu. I proto jsem si ze začátku myslela, že Sára je na tom věkově podobně, načež mi vyrazilo dech, že je jí pětadvacet. Spíš bych souhlasila s psychiatričkou a jejím - podívejte, Sáro, jste mladá, takže vám svět leží u nohou, je třeba do něj trochu vykročit. A k obálce knihy - je tam opravdu to, co tam vidím? V tom případě je mi z toho docela blbě, pardon, to si snad dělají v nakladatelství srandu...... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Romance, která se přesně hodí ke zfilmování. Ona je bláznivá holka z chudých, ale slušných poměrů, která pracuje jako servírka a nemá žádné zájmy, on je ultrabohatej, zcestovalej, skvělej obchodník a akční sportovec ze stejně úspěšný rodiny. Až se jednou vlivem tragický události tihle dva potkají a během půl roku je z toho láska jako trám, se všemi těmi umělými vyznáními typu "tohle byl nejlepší půlrok mého života" - "ach, mého taky!". Ale nemůžou spolu být, protože chlapi neprohrávají (tak přece jen něco ze života), jí však samozřejmě zůstane pohádkové jmění a vydává se tak studovat, cestovat a uskutečňovat své sny. Vůbec to nechci zlehčovat, téma Willova postižení je velmi těžké, ale tady je prostě bestsellerově využité.... celý text

Schůzka se smrtí 2007, Agatha Christie

Tady bylo od první věty zřejmé, kdo bude obětován pro všeobecné dobro, tedy že bude zavražděna matka rodu, aby do všeho nekrafala a nebořila životy svým dětem, jejich partnerům a vůbec každému, kdo šel okolo. Takže opět bylo adeptů na vraha spoustu, paní dokázala nakrknout opravdu každého, koho potkala. Dostihlo ji to na Blízkém východě, jak je u Agathy Christie dobrým zvykem. Smrt tedy nastala v opulentních archeologických kulisách divu světa, kde se náhodou motal i Hercule Poirot a ani vedro mu nezabránilo všechno rozmotat během pár hodin.... celý text

Tíživá láska 2018, Elena Ferrante

Tíživá Elena... Víc než v jiných knihách jde Ferrante na dřeň hlavní hrdinky, která zmítaná nevyrovnanou psychikou koná nesmyslné věci a motá se mezi muži a komplikovaným vztahem k matce. V něm občas převáží fyzický nebo psychický odpor, občas vytryskne trocha lásky. Expresi tentokrát Ferrante podpořila i tekoucími nejrůznějšími tělesnými šťávami... Hlavní hrdinka Delia je pětačtyřicetiletá žena pátrající po minulosti mrtvé matky, jenže sotva přijede do Neapole a otevře dveře matčina bytu, zamotá se do vlastních smyšlenek o příběhu matky a jejího milence, pak se tam ještě objeví jeho syn, s nímž zažila Delia nějaké to dětské traumátko, ale možná si to taky vymyslela, občas jsem nedokázala úplně odlišit "realitu" a hrdinčino horečnaté fantazírování. Pak tam taky proběhne podivná honička, kterou odstartuje Deliina návštěva obchodu se spodním prádlem, kam chce kdovíproč vrátit kalhotky, který našla u matky na podlaze. (Varování: spodní prádlo a menstruace jsou významnými hráči tohohle románu.) Je to ale opět mistrovsky napsané, spisovatelsky se tomu fakt nedá vytknout nic. A i když je Delia malinko bláznivá, je tak opravdová, že umí sáhnout až na dno duše.... celý text

Pan Kaplan má třídu rád 1970, Leonard Q. Ross (p)

Jooo tohle je výborný!!! Chodila jsem po městě s nosem zabořeným do knížky, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout, a pořád jsem se pochechtávala, nebo rovnou smála nahlas. Pan Kaplan má v sobě dobrotivou upřímnost Švejka a zároveň to nejlepší z drtivé logiky Ignáciuse ze Spolčení hlupců. Není to provokatér ani hlupák, na kurzu angličtiny pro přistěhovalce v New Yorku je jen neuvěřitelně snaživej a pokaždé, když ho Mr. Parkhill vyvolá, chce předvést, co umí. Jeho smůla je, že spíš neumí, ale ve své urputnosti si to nepřipustí a za svou pravdu se bije, až jdou na učitele i spolužáky mrákoty. Knížka je založená na jazykových hříčkách a překladatel odvedl fakt dobrou práci, díky obrovským možnostem češtiny jsou možná vtipy ještě vtipnější než v originále. Kaplanova neúprosná logika a vytržení svítící z tváře zdobené úsměvem letícího anděla mě nejspíš budou v myšlenkách provázet ještě mnohokrát, spolu s gejzírem barev, jímž se skví jméno H*Y*M*A*N K*A*P*L*A*N.... celý text

Sochař smrti 2017, Chris Carter

Ble. Carter se opět překonává v nechutnostech a knížka je opět ledabyle přeložená. A pachatel… Tahle nečekaná skutečnost už tu jednou byla, že jo? Pořád si myslím, že takovéhle brutální krvavé bizáry by se neměly v mainstreamu vydávat, ale nápad se sochama je fakt originální, to zas jo. V životech detektivů nic nového, to je líná řeka, v téhle sérii je vždycky hvězdou vraždící maniak. Tak možná zas někdy, až si budu potřebovat oddechnout od literatury…... celý text

Smrt v rodině 2016, Karl Ove Knausgård

Ještě v polovině knihy jsem si říkala, že nic zbytečněji napsaného jsem fakt dlouho nečetla. Nuda a banální příhody a myšlenky, navíc nezajímavě popsané. Pak přišla otcova smrt a Knausgardova návštěva domu, kde otec s babičkou dožil, a tady mě ta kniha možná zaháčkovala. Karlu Ovemu závidím intelektuální dospívání plný knih, muziky a sportu, základ na celej život, kterej kdybych měla, nepropadám se do temnoty sebepochybování jako on... Jasně, jeho táta byl za života morous, ale při čtení jsem si říkala - a co jako, můj je taky takovej, a navíc jsem neměla žádný z těch podnětů, kterejch se Karlovi přes všechno duševní utrpení hojně dostalo, jen trochu těch knih. Vždyť měl taky staršího bráchu, kterej ho inspiroval, a kopu stejně naladěných kamarádů. Tak co by jako chtěl, když měl tohle všechno? A je nutný o svých traumatech vydat šest svazků? Když ale Karl Ove přišel do babiččina domu a uviděl tam tu spoušť, kterou se svým synem zvládla za pár posledních let napáchat vlivem alkoholu a postupujícího stáří, pochopila jsem, že tohle musí být dost strašná životní zkušenost. Tenhle případ mám ve svém okolí - kamarádka zažívá se svým otcem něco hodně podobného a nese to čím dál hůř, o celkovém dopadu na její život nemluvě. Jednou jsem někde četla, že rodina se na vás může podepsat hodně, nebo ještě víc. Často si na to vzpomenu. Doufám, že aspoň tyhle knížky Knausgardovi pomohly se s něčím vyrovnat, a nestáhly ho ještě hloub.... celý text

Mort 2006, Terry Pratchett

První knížka v sérii, která je zaměřená na Smrtě. Ten si na trhu vybral pomocníka, nebo spíš na něj kluk zbyl. Mort brzy prokáže, proč ho nikdo jinej nechtěl - svoji první samostatnou práci pokazí, protože místo aby sebral princezninu duši, zastaví ruku jejího vraha. Tím změní to, co se mělo stát, ale vesmíru to docvakává pomalu, takže princezna je spíš taková polomrtvá. Čas na Zeměploše se snaží s novou realitou vyrovnat, Mort mu v tom ale urputně brání dalšími zbrklými zásahy, až dojde na souboj s jeho chlebodárcem na ostří meče. Po předchozí Čaroprávnosti, která byla spíš feministická, je tohle zase čistá sranda. A jsem ráda, že se tady mihnul Mrakoplaš, to byla zatím nejvtipnější postava série.... celý text

Anna ze Zeleného domu 1982, Lucy Maud Montgomery

Jé, tohle bylo hezký. Po strašně moc letech jsem četla knížku pro holky a bylo to tak oddechový! Anna je sirotek se zrzavými vlasy, velkou fantazií a rychlou pusou a omylem si ji adoptují sourozenci ze statku, kteří nikdy nezaložili vlastní rodiny. Ze začátku, jako jedenáctiletá, byla teda Anna s těma svýma moudrýma řečma neskutečně teatrální až protivná, ale vyrostla z toho. Líbí se mi, že je to vlastně mravokárný, ale tak přirozeně, neměla jsem pocit, že mě spisovatelka vychovává, jen postrkuje k zamyšlení díky úplně obyčejným příhodám. Anna je samozřejmě přes nějaký srandovní průšvihy vzor ctižádosti, pořád čte a hodně se učí, ale přitom miluje běhání venku, vůni květin a zurčení potoka. Prostě kdo by ji neměl rád, že jo :)... celý text

Konec civilizace 2011, Aldous Huxley

Všechno a všichni patří všem, emoce jsou nežádoucí, lidé se stali jednou velkou masou, jejíž vývoj a množení řídí vědci v laboratoři - na pásu, po celých řadách a v přesně stanovených kategoriích. Je potřeba být produktivní. Svět je pro všechny tyhle civilizované lidi krásný, protože musí být, vlastní uvažování si zachovávají pouze nikým neovlivnění a přirozeně se rozmnožující divoši v rezervacích, kam civilizace nedošla. Jednou se tyto dva světy setkají a pak to křísne. Je docela neuvěřitelné, že knížka už je skoro sto let stará, působí jako současná vize nedaleké budoucnosti a zároveň reflexe nedávné socialistické minulosti. Doporučuju.... celý text

Co život dal a vzal 2004, Betty MacDonald

Betty se s životem nepárala. Přesnější by pro tuhle knížku byl doslovný překlad původního názvu, tedy Každý může dělat cokoliv. Prostě jednoho dne sbalila děti, naškrábala manželovi rychle vzkaz (její slova), že ho opouští, a vrátila se domů. Matka a všechny sestry ji vesele přijaly, a tak začal mejdan. Jejich rodina byla na jednu stranu skvělá, jak držela pohromadě a nikdy neodmítla nikoho, kdo šel kolem, všechny měly rády a všem pomáhaly. Na druhou stranu vedly tyhle ženy hospodaření od desíti k pěti, věčně neměly co jíst a byly v dluzích, ale stejně kupovaly aušusové zboží od podomních prodejců, aby jim přilepšily. Živily nespočet zvířat a vzdálené kamarády braly domů na dlouhé měsíce. Nejstarší sestra Mary dokázala i během krize neustále všem členům rodiny zajišťovat příležitostná zaměstnání, takže nekvalifikovaná Betty každej týden jinde něco opisovala nebo zakládala karty. Škoda že jsme se nedozvěděli, jak splatila obří dluhy, ale nějak rozhodně, když si s druhým manželem začala půjčovat nanovo, tentokrát aspoň na dům. Líbí se mi, s jakou lehkostí a vtipem MacDonaldová píše, i o těžkém období nemoci, kdy ležela přes rok v sanatoriu. Nedokážu ale sympatizovat s její osobností, kdy několikrát otevřeně přiznává lhaní, aby se dostala k výhodám. Chápu, že žila v těžké době, že velká finanční krize nutila lidi dělat zoufalé věci. Ale když sháněla dům, krize byla dávno pryč a ona přesto byla připravená prolhat se k tomu, aby jí staří manželé dům prodali, napovídat jim pohádky o své práci a penězích a pak teprve začít shánět, kdo jí ty smyšlené peníze půjčí. Otázka samozřejmě je, jak moc je kniha biografická, třeba měla ve skutečnosti plnou matraci dolarů a tohle je jen příběh pro pobavení čtenáře. A i kdyby ne - když jí to všechno nějak vyšlo, tak už si z toho koneckonců mohla dělat srandu, abych tady zas jen nemoralizovala. Myslím, že si přečtu i Vejce a já, ona je to vlastně docela oddechová četba.... celý text

Král Krysa 2003, James Clavell

Zajateckej tábor Čangi a zoufalá snaha britských a amerických zajatců přežít pod japonskými dozorci. Je to čtení pro silné žaludky, vzhledem k všudypřítomné úplavici, sněti a dalším rozličným nemocem. Spisovatelovo alter ego (protože sám táborem prošel) je prý důstojník Peter, jemuž se právě sněť dostane do obyčejného povrchového zranění, a jak už to tak ve válečném táboře pro zajatce bývá, léky nejsou, tak mu doktor nabídne hezkou malou amputaci poloviny končetiny. Tady se ke slovu dostává Krysa, zajatec s výsadním postavením - sežene všechno, kamarádi se s ním mají dobře, jen musí skousnout, že jeho praktiky jsou poněkud nemorální. Ne že by někomu ublížil na zdraví nebo tak, jen si klamáním a podvody dává šanci na přežití hrůzy, ve které je nucen pobývat. Morální dilema může mít i čtenář, řekla bych ale, že mu všichni tak nějak fandíme. A nejvíc ve chvíli, kdy je svými druhy, celou dobu se vezoucími na jeho úspěších, přirozeně odvržen, protože válka skončila, ukažme si na bastardy. Takhle nějak jsem to pochopila. Válečná literatura ovšem není moje silná stránka a knihu jsem četla spíš proto, že na mě pořád vyskakovala v různých žebříčcích oblíbenosti a měla jsem tedy trochu pocit ostudný mezery ve čtenářském vzdělání. Že bych ji sama někam nominovala, to asi ne, ale spíš kvůli osobnímu upřednostňování jiných žánrů. A asi i kvůli tomu, že jakékoli vypravěčské mistrovství u mě přehlušil ekl dojem z neustálého popisování tělesných projevů všech těch úplavic...... celý text

K moři 2007, Petra Soukupová

Soukupová svým rychlým stylem, kdy se u žádné události nezastaví, natož aby snad rozpitvala aktuální prožitek postav, ukazuje, že vlastně na ničem nezáleží, všechno se stane a pak zase zapadne někam do proudu času, nikdo neví, co prožívá jeho blízký člověk, a ani ho to nezajímá, lidi projedou životem, vezmou, co se nabízí, a je to. Je to legitimní pohled, ale já s ním vnitřně nesouhlasím, je škoda takhle život brát. Ta knížka je jako jeden den někde v korporátu - přijdeš, nacvakáš něco do nesmyslných tabulek, někomu to odprezentuješ, nikoho to nezajímá, ale závisí na tom tvoje obživa, takže tam ještě sedíš přesčas, večer se pokusíš věnovat i něčemu jinému, ale nemáš na to už energii, tak to nějak odbydeš, nemáš z toho radost, tak jdeš spát s pocitem dalšího nenaplněnýho dne. Takhle přesně na mě K moři působilo... Příběh chlapa, kterej to zkusí s jednou manželkou, má s ní dvě dcery, kvůli nějaký blbosti se nakonec rozvedou, asi kvůli tomu, že na něj praskla jedna z milenek a on se teda rozhodl, že to s ní zkusí, takže druhý manželství, další dvě dcery, tak je jednou zkusí vzít všechny k moři, ale každá je jiná a nikdo se jim pořádně nevěnuje, takže nemají vztah ani s otcem, ani moc k sobě navzájem, až na některý situace mezi určitýma dvojicema. Jejich životy sledujeme až do dospělosti, kde i těm dcerám, které byly ze začátku sympatické, trochu přeskočí, a vlastně jsou to docela závody v tom, jak si podělat život.... celý text