marcela6183
přečtené 304
Nadějné vyhlídky
1960,
Charles Dickens
Proč se do hájen něco jmenuje po naději, když moje jediná naděje spočívala v tom, že to rychle přelistuju, abych nedostala záchvat deprese dvakrát za stránku. Tři dny koncentrovaného šílenstvíí na stránkách nemocných vztahů, vyšinutých jedinců a porušených morálních a citových vazeb. Ale zato o to lepší happy end. Jednoduše paralela k životu jak vyšitá. Nezávidím Pipovi jeho úděl, těžko můžu srovnat, když nejsem sirotek. Ale můžu se spravedlivě rozhodnotu, že knihu podruhé číst nebudu. Měla pro mne kouzlo toho jediného čtení s jedinečným zážitkem. Nebyla jsem zvědavá. Spíš tak nějak nenaladěná na celkové vyznění knihy. Ne nutně potřebuji dobré konce. Jen mi chyběla vize - to, že by příběh nějak směřoval. Taky tak nějak plyne. Jelikož jsem žena činu a nenechám si život jen tak prosypat mezi prsty... dávám čtyři a jdu něco rozumného dělat!... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Daleko zanesl věk onen časů vztek, dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín, obraz co bílých měst u vody stopen klín, takť jako zemřelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk, dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, to jestiť zemřelých krásný dětinský čas. Tuhle část mám nejraději. Tak nějak určuje sladce srdcebolný života běh můj :-)... celý text
Poslední Mohykán
1984,
James Fenimore Cooper
Jediná Cooperova kniha, kterou jsem z celé pentalogie přečetla. Mám dojem, že i kniha nejlepší. Surovost života a nevyhnutnost smrti, absence dobrých konců a nutnost jednoduchých a rychlých rozhodnutí, zkratka v příběhu, dobové reálie a zakotvenost příběhu. I když jto není dílo a priori určené dospělým, stále má co říct. Nechybí mi šťastný konec pro Coru, jen na alegorii ilustruje autor celkové vymírání indinů kmen po kmeni. Jako lidi jsme děsná zvířata. Je jedno, jestli se tomu říká čest, odvaha, bláznovství nebo hrdinství. Za dvě stě let se toho fakt moc nezměnilo. Historie varuje a stále se opakuje, příběhy nekončí šťastně a život jde dál. Je třeba žít a nemyslet na to, že Day Lewis je rozporuplý charakter, ale bravurní herec. Pro knihu trojka, film určitě za čtyři. Doteď mi zvoní v hlavě ústřední smyčcová linka.... celý text
Král Šumavy
1988,
Rudolf Kalčík
Viděno optikou autorovy další tvorby, nijak se to nevymiká. Viděno optikou malého českého člověka, je to docela masakr. Naštěstí vlastním dík odičům předlistopadové vydání a opravdu je to nebe a dudy - myšleno ušetřeme si pesuchytré komentáře o zvěrstvech éry a zločinnosti režimu. Především - král Šumavy je lidský příběh. Nevidím ho jako heroismus - spíš hyenismus doby na lidech a lidech na jiných lidech. A zároveň jedno velké kdyby a memento. Nebylo by třeba střílet na hranicích lidi, kdyby se jim ukázalo, že i za hranicemi je chleba o dvou kůrkách. Poučení? Špatně nastavený režim s ducha vymývající ideologií plodí zrůdy. Nechci už číst nikdy znova, jedno stačilo, ale byl to dechberoucí zážitek na úrovni trojky.... celý text
2001: Vesmírná odysea
2008,
Arthur C. Clarke (p)
Stále si nejsem jistá, jestli je fimové zpracování tím, co knize svědčí, nebo ji zabíjí. Každopádně na podkladě skvělé knihy jsem se rozhodla odsledovat i film. Nebyla to úplná ztráta času. Ale zase ani takové nebeské blaho, jak by "kultovní film" mohl dát. To byla spíš nemístná preambule ke knize, která je pro mne ještě stále skvělá na téměř pět hvězd. Kterou ale ne úplně umím strávit a pochopit. Stále mi i po několikátém čtení NĚCO uniká a chybí. Znáte to, když čtete slovo od slova, pomalu a těžce - a i přes to vám utíká nějaká myšlenka. Nebo ji možná nevidím. Asi jen nemám ráda to nedějové pustoprázdno na konci, kdy Hal selhal, Bowman zmizel a to zatracený mimino poprvé zaplakalo.... celý text
Študáci a kantoři
2005,
Jaroslav Žák
K tvůrčímu duu Rada-Žák jsem se dostala velmi pozdě. Jako že velmi. Na vysoké, při tvorbě diplomky díky četbě Lidových novin ze třicátých let. Je vidět, že autor sám byl středoškolským pedagogem. Vidím ho přesně jako pravzor pro profesora Matulku. HTO tady o kousek níž cituje popis, u kterého jsem doslova umírala smíchy - a má pravdu, tohle je jedna z perel českého humoru. Přijde mi líto, že tolik perel školních tříd padá pod stůl a nemáme druhého Žáka, který by je zachytil. Leč Díky Bohu i za toho jednoho, kterému se povedla výtečná sonda do praktik českého školství. Doba i lidé se změnili. A ne vždy k lepšímu. Přála bych tedy dnešním učitelům, aby měli třídu bujnou, ale zvládnutelnou. Veselou ale vědění chtivou. Vždy plnou, ale slušnou a tichou. A panu Žákovi poděkování za jeho práci i psaní - a čtyři hvězdičky ode mne.... celý text
Pět malých prasátek
1959,
Agatha Christie
Jedna z psychologicky strhujících Agát a pro mne jedna z nejzajímavějších. Neříkám, že nejlepší (v tom polemiku s ostatními neotevírám). Nechybí tomu ani nápad, ani skvělá konverzační pointa. Kdo z těch pěti je vrah mi vlastně bylo jedno. Nad knihou jsme střídavě podezírala tři z nich. A byl to někdo jiný. Tudíž bravo za knihu, za mystifikaci, příběh i zpracování. Poirota mám obecně raději, než slečnu M. Asi proto, že je to takový mimoň a je to chlap! :-)... celý text
Dášeňka čili Život štěněte
2009,
Karel Čapek
Jako dítě jsem zbožňovala ilustrace a večerníček. Strávila jsem jejím čtením docela super čas ve druhé třídě. Pak jsem asi rok a půl otravovala rodiče, aby mi pořídili štěně. Vyřešili to tím, že mi pořídili ségru. Taky dobrý! Minimálně první rok se chovala jako podle příručky :-D Do doby, než začala mluvit :-) Dnes jako dospělec úplně ujíždím na tom jazykovém provedení. Nedávno jsem to krásné modré vydání četla znova - jen kousek před spaním. A spalo se mi stejně dobře, jako za mala. Není tam ani jedna mrtvola, žádná přestřelka ani detektivní zápletka (skoro) - přesto je to akčňák jak malovanej. No uznejte sami. Přece nenecháme vyhrát koště! Je to tedy zasloužená Čapkovská pětka s lehkým srdcem i úsměvem.... celý text
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
Jsou knihy, které čtete z povinnosti. Jsou knihy, které začnete číst z povinnosti - a pak je se slovy "tak to fakt ne" zase odložíte. Případ mne a Starce a moře vystihuje obé. Začala jsem číst z povinnosti třikrát. Třikrát jsem to nedočetla. Pokaždé ještě deprivovanější než dřív. Mnoho paralel, mnoho náznaků a narážek... Co mne tedy vede nakonec k tak pozitivnímu hodnocení? Paradoxně audiokniha. Byla to spíš náhoda. Hledala jsem něco na poslech do auta a narazila na promoakci National British Library na americké autory. Nejen, že jsem to dala za pár hodin při cestování na skandinávskou dovolenou, ale dokonce jsem pak samotnou knihu (tentokrát už v češtině) nakonec zhltla ještě o té dovče jako PDFko. Takže už chápu. Prostě jsem dospěla do knihy, kterou jsem neuměla uchopit. Tak proto za pět.... celý text
Dědeček automobil
1955,
Adolf Branald
Zas to bude vypadat, že jsme s woodwardem jedna rodina, ale průkopníky a objevitele můžu taky:-) Prostě všechno co voní benzínem, mne jako menší robě fascinovalo. Netuším, jestli by to šlo napsat líp. Myslím, že nešlo. A taky si myslím, že knížku potřebují dostat do ruky všichni ti, co jsou ještě malí. Aby věděli, že auta jsou tu pro nás, nikoli my pro ně. Že jsou k vožení, nikoli balení ženských. Že jsou pomocníkem, nikoli pánem. A že tím, že se stávám jejich řidičem, nestávám se bohem. Melancholická pointa mne netypicky dostala, v moderní tech-pohádce docela nečekaná, tak pac, pusu, do postýlek a za pět hvězd! :-)... celý text
Prokletý milenec
2015,
J. R. Ward (p)
Dorazila jsem originál a nevím, jestli mám autorku chválit, nebo s ní soucítit. Ano, potřebovala dodat třináctému (!) dílu šťávu, což se jí mimochodem povedlo podle mého skvěle. Pocit marnosti jsem zatím neměla nad žádým z dílů. V předchozím mi naopak ono dokonalé štěstí už lezlo na nervy. Život přece nekončí jen svatbou. Tou ty průs-švihy teprve začínají. Posune se pár dějových linií, pár se jich vyvine i zajímavě. Aktuálně čekám na Hollywooda a Solu, protože to, co Jessika nakousne, je obvykle zajímavější, než to, co prvoplánovitě vypráví. Sága nepříjemně košatí a sem tam odpravit nějakou postavu je třeba. Inspiraci ve Hře o trůny ale nehledejte. V romanci umírá hlavní postava dlouho a bolestně. Přesně tak tady. A přece si říkám - konečně! Jinak celkově spousta věcí po kompaktním Královi opět pootevřena a naznačena. Opět začíná být vidět, že autorka má jednu vůdčí linii a přestala odbíhat k jiné sáze. Až někdo nazná, že je možné hvězdičkovat cokoli, co už vyšlo (a nejen v češtině - pro homo libris amicus britanicae), tak si představte velice slušnou tři a půl.... celý text
Nindža
1992,
Eric Van Lustbader
Souhlasím s Ladysem. Kdybych koukala na obálku, nikdy bych knihu nečetla. Ale protože jsem šťoura, ze zvyku nalistuju stránku 66 a přečtu si ji. Strhl mne příběh, forma vyprávění i myšlenkového vedení příběhu. Jako zarytý faktomil a faktograf jsem nadšená z odboček směrem k japonské kultuře a historii. Napočítala jsem dvě dějové linie a čtyři časová pásma pro hlavní postavu děje. Celé namíchané do zajímavého koktejlu dobrodružství, zápletek, brutality, syrového života a nevšední pointy. Nezastírám, že k seznámení s auterm mne vedl propojení Lustbadera s kultovním Bournem. Nicméně i jeho autorsé příspěvky mimo tuto linii stojí velmi vysoko - pro mne osobně výš, než jeho Bournoviny. Čtyři a půl na úvod.... celý text
Hrabě Monte Cristo III (třísvazkové vydání)
1957,
Alexandre Dumas, st.
Pro mne zůstává kniha komplexním vyprávěním úchvatného příběhu zrady, bolesti a rafinované pomsty. Viděla jsem z dálky ostrov If, prošla jsem se po Marseille, navštivila jsem Paříž... a všude jsem si vždycky vybavila - tady chodil Monte Christo. I tohle dokáže dokonalá kniha. Takže pro všechny tři díly mám tentýž komentář, stejné hodnocení a totožné resumé. Pokud chcete dobrodružství, příběh a psychologii, vezměte Monte Christa a čtěte. Nebude to na večer. Nebude to oddychovka, ale budete mít radost.... celý text
Hrabě Monte Cristo (komplet, dvousvazkové vydání)
1991,
Alexandre Dumas, st.
Pro mne zůstává kniha komplexním vyprávěním úchvatného příběhu zrady, bolesti a rafinované pomsty. Viděla jsem z dálky ostrov If, prošla jsem se po Marseille, navštivila jsem Paříž... a všude jsem si vždycky vybavila - tady chodil Monte Christo. I tohle dokáže dokonalá kniha. Takže pro všechny tři díly mám tentýž komentář, stejné hodnocení a totožné resumé. Pokud chcete dobrodružství, příběh a psychologii, vezměte Monte Christa a čtěte. Nebude to na večer. Nebude to oddychovka, ale budete mít radost.... celý text
Tři mušketýři I.
1987,
Alexandre Dumas, st.
Oba dva díly jsou pro mne jednou krásnou pohádkou. Dodnes (i když to dost mrší jednotlivá televizní zpracování). Vždycky když mi někdo pustí dveře na rypáček, mám chuť ho poslat na výchovnou d'Artagnanovu lekci k Athosovi... Má to tu správnou špetku Dumasovského humoru a inteligence, která dělá pro mne celý příběh jedinečný. Díky knize je mi sympatická dokonce i postabva kardinála. I když je to pohádka, postavy nejsou černobílé. d'Artagnan a Aramis jsou děvkaři (na co?!?), Aramis morous a Porthos ožrala a rváč. Dohromady skvělá parta na pozadí hirostických událostí. Jeden za všechny a u mne za čyři.... celý text
Vinnetou I
1967,
Karel May
Je to naivní, ale není to sladké. Psal to spisovatel, co tam nikdy nebyl, a přesto to nevadí. Není to o přírodě, ale o lidech. A lidé jsou černobílí (haha), a/morální, stateční, zbabělí.... ale sví. Pár scén mne dostalo i v dospělém věku. Syrová jednoduchost a jednoznačnost smrti Nšo-či třeba. Proměna greenhorna na lusknutí prstů. Jako přemýšlím, jestli má May v šuplíku někde i nezkrácenou verzi:-) Pro mne sladký nadprůměr a velmi spokojené čtyři.... celý text