2001: Vesmírná odysea

4 03. února

Po více jak dvou letech, kdy jsem viděl film jsem si přečetl tuto knihu. Film se my hodně líbil, že vzniklo tak výjimečné dílo v době minulé.
Kniha mě naprosto pohltila a byla pro mě zábavnější než film, všechny ty technické popisy atd. Přesně takovou literaturu chci číst a proto Clarka miluji.
Tato výpravná sci-fi baví každou stránkou, postupně odkrýváme tajemství MAT-1 a také tu máme krásně vidět co se může stát, když dojde ke "vzpouře" strojů, kteří si samozřejmě myslí, že jednají správně.
Pak tu máme samozřejmě konec, kde si jeho výjevy čtenář až těžce představuje.
Fenomenální dílo 100%

23 26. ledna

(+ SPOILER) Na mě v úvodu bylo těch technických statických popisů až moc, každopádně druhá část už byla strhující.
Co je k prožitku potřeba? Rozhodně fantazie, představivost. Film odvíjející se ve vlastní hlavě může být působivější, než ten skutečný (Filmovou Kubrickovu verzi jsem kdysi dávno viděla, nijak zvlášť mě tenkrát neuchvátila, ale chystám se na opáčko, třeba se znalostí knihy už to bude jiné…)
V tomto kniha trochu připomíná „Setkání s Rámou“ (moje jednička), tam ta představivost je taky nutná, bez ní jde jen o sled popisů; navíc lidští hrdinové, kteří se v obou příbězích vyskytují, jsou poněkud ploší a bezvýrazní (nebo spíš nedůležití?), možná je to ale geniální tah, protože pak se hlavním protagonistou stává nekonečný vesmír, tajemno, skrytá, trochu děsivá neznámá civilizace, v obou Clarkových knihách jen naznačená.

„Všichni jsou mrtví, Dave…“
Ne, to není citát z této knihy, ač by se sem hodil, teprve po dočtení mi došlo, že kultovní Červený trpaslík obsahuje nejen odkazy na množství knih a filmů, ale že jeho základ je právě tady…

29 16. ledna

Vesmírná odysea je fascinující příběh, jeden z nejlepších scifi, které jsem kdy četl. Poprvé, někdy v sedmnácti letech, mě útlá kniha vcucla a pohltila, a když jsem se po několika hodinách vrátil z výletu k Saturnu, nemohl jsem pochopit, že ležím doma na gauči, otevřeným oknem svítí do pokoje slunce a slyším lidské hlasy.

6 11. ledna

Jedna z kníh pri ktorej si človek uvedomí svoju "maličkosť" v plnej sile a to ako málo toho vie o vesmíre. Uvažovanie o vesmíre, jeho možnostiach, časových slučkách, čiernych dierach a xy fenoménoch.. táto kniha pootvára dvierka do možných tajomstiev vesmíru prostredníctvom skvelo napísanej fikcie a mne táto knižka pripemenula, že svet, vesmír, príroda je extrémne zložitý mechanizmus, a aj ta najbláznivejšia teória môže byť slabý odvar v porovnaní s pravdou (ako to aj sám autor písal), ale čo je pravda a ako je ohraničená, koľko uhlov pohľadov na pravdu existuje, kde je objektívna pravda a kde subjektívna. Ako vôbec vyzerá pravda v inom než 3D rozmere? Dokedy ako ľudstvo môžeme rásť, kde je až skutočný potenciál, čo bude o 3500 rokov? Ako nás zmení evolúcia vedomia/biologická evolúcia, čomu sa bude musieť človek v oblasti fyzického ale aj psychického prirodzeným výberom (alebo monolitom kdesi zjavenom :)) priučiť? Nie je to až také dôležité z pohľadu jedného ľudského života samozrejme, no táto skvelá knižka núti premýšlať a tiež ostávať pokorný k neznámym silám a majestátnosti vesmíru. Vynikajúci čitateľský zážitok.

7 09. ledna

S Vesmírnou odyseou jsem měl dlouhou dobu problém. Román jsem poprvé četl během středoškolských studií a i když se mi kniha jako taková líbila, samotný závěr a celkovou pointu románu jsem tehdy nepochopil. Tu mi příliš neosvětlila ani slavná filmová verze, při jejímž druhém zhlédnutí se mi dokonce podařilo usnout (fanouškům filmu se tímto omlouvám). Po letech jsem se tedy rozhodl, že dám druhou šanci i románové předloze.

Stejně jako tehdy se mi i nyní kniha četla velmi dobře, technické pasáže a poetické popisy fantaskních výjevů však bylo nutné číst pomalu a pozorně. Z románu samotného na mě dýchala především rozlehlost a osamělost vesmíru, což byl jistě autorův záměr, který se mu podařil výtečně. I ze závěru knihy mám nyní mnohem lepší pocit než tehdy. Troufám si říct, že jsem jej konečně pochopil, a uznávám, že musel zůstat svým způsobem otevřený...

Velmi příjemně mě také překvapil autorův zajímavý epilog z roku 1982, v němž popisuje vliv knihy i filmu na reálné vesmírné výpravy a výzkumy (např. Apollo 8 a 13).

Můj celkový dojem z knihy je mnohem lepší než před lety, nejspíš jsem do ní z čtenářského hlediska dospěl. Román se bezpochyby právem řadí do zlatého fondu světové sci-fi.

1 30.12.2020

Moje první kniha tohoto autora. Líbilo se mi to, bylo to takové umírněné čtení (v rámci žánru). Některé obraty působily dnes trochu jako klišé - nejspíš ale kvůli tomu, že autor byl z prvních, kdo je používal a v podstatě nasadil laďku. Kniha dobře navozovala pocity osamění ve vesmíru, poslání a dlouhého času před sebou. Stejně tak, jako absenci strachu z neznáma. Čtivé byly všechny tři části a nebylo to zbytečně dlouhé. Bylo vtipné číst představu budoucnosti, která měla nastat před dvaceti lety a vycházela z tehdejších technologií. I tak ale některé technologie byly předpovězeny správně i když ne zcela konkrétně.

Letos jsem se vydal cestou "historie" sci-fi, po Duně jsem sáhnul po této knize a musím říct, že kvalita se prostě časem neztrácí. V roce, kdy kniha vyšla muselo jít o přelomové dílo, dnes v roce 2020 jsme vše již z knihy viděli ve filmech či četli jinak zpracované.
Já měl při čtení knihy pocit, že čtu souhrnný scénář několika sci-fi pecek. Je vidět, že filmaři knihu vytěžili, co to šlo. A to se mi líbilo. Stačilo si třeba přečíst jednu kapitolu, nebudu spoilerovat kterou, a hned člověku naskočil film, který téma využil.
Za mě dávám 4 hvězdy a omlouvám se autorovi, protože, kdybych to četl v roce vydání, dal bych hvězd 6!