Malarkey přečtené 795

Pomysli na Fléba 2018, Iain M. Banks (p)

Touto knihou jsem chtěl zkusit po delší době nějaké další sci-fi/space operu sérii, která by mě mohla pohltit. No a musím říct, že na první dobrou se mi to u Pomysli na Fléba nepovedlo. Pochopil jsem, že kniha vydaná na Planetě9 má být s lepším překladem, než původní vydaná kniha v 90. letech. I tak jsem ale s překladem dost bojoval. Námět je řádný epos ze světa, kde všechno je pokroucené a jiné oproti našemu světu. Chvíli se na ten svět zvyká a i když jsem tu nevnímal ani kdoví jaké hrdiny, spíše mi to přišlo jako úvod, popis prostředí, světa, který je třeba řádně dostat pod kůži. Jinak Vás to nepřesvědčí. Mě nepřesvědčil, ale popravdě jsem rád, že jsem sérii i nadále dal šanci. Druhý díl s názvem Hráč je totiž úplně jiný.... celý text

Dům v blankytně modrém moři 2022, TJ Klune (p)

Na rovinu hlásím, že nebýt Pevnosti, asi bych se k této knize v životě nedostal. A musím se přiznat, že se jednalo o velice milé a zábavné čtení. Dům v blankytně modrém moři není vůbec složité čtení. Vypráví příběh Linuse Bakera, který celý život jezdí kontrolovat sirotčince pro nebezpečné čarodějné děti a žije poměrně smutný život. Žije ho ale především proto, že ví, že je jiný, ale nějak to nemůže pojmenovat. A tak se raději uzavře do sebe a pasivně se staví ke všemu, co vyjadřuje jakoukoliv emoci. Jenže pak se mu naskytne příležitost dostat se do sirotčince, odřízlém na ostrově, který mu změní život. Doslova. Celá kniha je poměrně čitelná, ale nesmírně poutavá. Navíc pokud máte strach z LGBT témat, tak vězte, že zásadní to bude až na závěr knihy. A tam to bude všechno tak přirozené a upřímné, že to vezmete za absolutní samozřejmost.... celý text

Krev pro divoženku 2023, Kristýna Sněgoňová

Druhý příběh navazující na prostředí rusalek, divoženek a víl z pera Kristýny Sněgoňové mě hned od oznámení hodně zajímal. Přeci jen Krev pro rusalky byla těžkotonážní pecka, takže jsem čekal minimálně něco podobného. No a minimálně něco podobného jsem nakonec i dostal. I když to tedy s divoženkami není pětihvězdičková darda jako u rusalek. Těžko soudit, kde je ten rozkol. Možná v hlavní hrdince, ze které je hodně cítit girl-power, ačkoliv ji to tamní souputníci a kolegové úplně nepřisuzují. Ve druhé polovině se ale z lokálního příběhu z maloměsta stane poměrně globální záležitost epických rozměrů samotného světa, který si autorka vymyslela. Čte se to ale samozřejmě pořád hodně dobře. A co je na knize opravdu nejlepší, tak že tu autorka naprosto perfektně pracuje s emocemi u jednotlivých postav. Tady si můžete být jistí, že žádná z postav nebude černá nebo bílá. Naopak se tu Vaše emoce budou nad jednotlivými postavami komíhat nad stavem miluji ji, přes nechápu, k nenávidím je. A naopak. A co je nejdůležitější, bude to působit naprosto přirozeně. Krev pro divoženku není na pět hvězd a možná za to může i šok z prvního dílu a samotného světa. Tady je přeci jen plno věcí již samozřejmostí. Pořád je to ale kniha, která je hodně slušná, baví a s mnohými odkazy na předchozí příběh minimálně hodně potěší.... celý text

Meta 2020, Pavel Bareš

Moje první setkání s Pavlem Barešem a díky Pevnosti si myslím, že se to hodně povedlo. Meta neoplývá úplně originálním nápadem. To je potřeba si říct. Jenže je napsána tak zajímavě a moderně, že Vás od začátku do konce nesmírně baví číst. Autor, podle mě, naprosto dokonale vystihl mluvu dnešních mladých. Moderně pojatý text se nebrání moderním slovům, anglikanismy a vším, co je dnes moderní a nutno dodat, že český jazyk to mnohdy notně dokurvuje. Jenže se to sakra dobře čte! A to je to, co nad vším ostatním v této knize vládne. Meta je originální kousek a dost si troufám tvrdit, že jednou se o ní bude v mnoha ohledech mluvit.... celý text

Ta, co jde první 2022, Livia Llewellyn

Druhá kniha mini nakladatelství Medusa lákala na Cthulhuovskou obálku a autorku, kterou pověst jen a jen předchází. Tudíž jsem byl hodně zvědavý, co se z toho ve výsledku vyloupne. Ta, co jde první nicméně není jednoznačné čtení. Je hodně pocitové. Na konci knihy autorka vytvořila seznam skladeb, které doporučuje ke každé kapitole poslouchat. A ano, opravdu to pomáhá. A to i přesto, že jsem většinu času netušil, co se v knize vůbec děje. Zajímavý kousek, ale počítejte s tím, že tady na cirka stranách nedostanete jednoduché čtení. Naopak se jedná o kousek, který potřebuje každou Vaši energii k tomu, aby Vás co nejniterněji pohltil. Zajímavé, ale musím se přiznat, že mám přeci jenom raději přímočařejší tituly.... celý text

Lionet & jiné podivné případy 2023, Jana Šouflová

Svitky z londýnského mostu mě naprosto uchvátili pro svojí zálibu v historii a pro to, že ji autorka chce mile a neotřele protnout se světem fantasy. A hlavně to dělá zatraceně dobře. Lionet a jiné podivné příběhy mě tedy lákaly hned od okamžiku, kdy jsem zjistil, že se očekává jejich vydání. Nakonec jsem ale byl překvapen tím, že tato kniha je trošku odlišná od toho, než to, co jsem si od ní představoval. Autorka si totiž odskočila od příběhu vyšetřovatele Thomase a jeho parťáka Lioneta a rozhodla se formou Thomase odvyprávět příběh jeho kamaráda spoluvyšetřovatele a koronera Lioneta. O tom, jak se k jeho práci dostal, co všechno prožil, kde všude byl a tak vůbec. To všechno formou jednotlivých příběhů - což má s londýnskými svitky podobné - jen s tím rozdílem, že tady to na sebe nijak zvlášť nenavazuje. Kniha se prostě skládá z jednotlivých příběhů, kde Lionet ne vždy má hlavní roli. Mnohdy se k různým vyšetřováním třeba jen i nachomítne. Je ale na vypravěči Thomasovi, aby Vám vysvětlil, jak se k samotnému příběhu vůbec dostal. I tak jsou to ale příběhy krásné. Mnohdy absurdní, vtipné, zábavné a rozhodně neobvyklé. Počítejte tedy s tím, že pokud máte rádi detektivky a k tomu ještě středověké, tak tady si to užijete měrou vrchovatou. A co víc, dostanete se k absurdním příběhům, které mnohdy pobaví, ale i překvapí svojí originalitou. A to já mám hodně rád a proto knihu s radostí oceňuji pětihvězdou. Zaslouží si to. Nejen pro svůj textový obsah, ale i pro své zpracování a obrazový příděl, což, pokud autorku znáte, tak musíte vědět, že v tomto případě zklamat jednoznačně nemohla.... celý text

Začarovaná sezóna 2023, Radmila Tomšů

Neuvěřitelně příjemná a rozverná lehká fantasy, u které si Radmila Tomšů zkusila, zdali něco takového dokáže napsat. A zvládla to na jedničku. Vypráví tu příběh potulných kejklířů a divadelníků, jejichž život je odvislý od toho, jak se jim zrovna v daném městě podaří uvést v chod jejich cirkus a pobavit zdejší osazenstvo. Celé to tu působí jako když jste se dostali do nějakého epického světa, ve kterém se děje něco hrozně zásadního, ale vy se nemáte šanci to dozvědět, protože jste se přichomejtli akorát tak k lidem, kteří jsou běžní a snaží se v tomto světě tak nějak žít...a přežít. Celé je to hrozně milé, neotřelé, decentně vtipné a krásně čtivé. Prostě to, co si moc rád přečtu, když mám rád fantasy a zároveň si chci od něčeho náročného odpočinout. Začarovaná sezóna je totiž přesně takové a myslím si, že si zaslouží pozornost každého, kdo má rád příjemné a odpočinkové příběhy.... celý text

Divoké karty I 2015, George R. R. Martin

K této knize bych se asi jinak, než přes Pevnost vůbec nedostal. Ani by mě to totiž nenapadlo. Celé to působí totiž jako strašný galimatyáš. A je otázka, jestli za to může samotné vydání od Arga nebo fakt, že Martin z toho námětu opravdu udělal mrdnik. Přišel totiž s nápadem, že záhy po druhé světové válce na Zemi nenápadně zaútočili Mimozemšťani. Nenápadně myšleno bez povšimnutí, ale s virem, který většinu lidstva zabije a z druhého udělá nadbohy. Jestli se tomu tak dá nazývat. No a požádal kamarády a spisovatele kolem sebe, aby do tohoto světa přispěchali se svojí neotřelou myšlenkou formou nějaké povídky. Problém ale je, že v tom je právě strašný zmatek. Postav je přehršel. Dění je na přeskáčku všelijaké a výsledek je takový, že když k těm autorům nemáte kdoví jaký vztah, asi Vás to nevtáhne. Nejlepší povídky ale jednoznačně od Rogera Zelaznyho - Spáč. Je znát, že to byl génius doby.... celý text

Legendy: Prokleté knihovny 2013, Michael Bronec

Jednoznačně sbírka sci-fi a fantasy povídek, kterou nemůžete vynechat, pokud Vám autoři něco říkají a víte, že Straky na vrbě si na každé knize dají sakra záležet. Prokleté knihovny se zaměřují přesně na to, co si pod samotným názvem představíte. A ano, pravda, nenapadlo by Vás, co se pod tím námětem může skrývat za super příběhy. Jedno ale knize vytknout musím. Je až neúměrně obří. Myslím si, že kdyby každý autor měl povídku jednu (a nemuselo by se tu pár autorů opakovat), asi by to nebylo vůbec na škodu. Takhle je to jedna z těch největších sbírek, které ve sbírce mám. Nicméně...i tak se v ní skrývají kousky, které stojí za to si zapamatovat. Mezi ty nejlepší jednoznačně řadím tyto: Andělíčkářka od Tomáše Bandžucha - dobové fantaskní drama, které čerpá základ v realitě, což jsem se u autora naučil za ta léta hodně ocenit. Dobové, atmosferické a nesmírně čtivé. Svazek číslo 25 od Leonarda Medka - tady mi přijde, že autor si na povídce dal hrozně záležet. Šel do absolutních detailů, historických přesností, které asi pro nedostatek znalostí nikdy nedokážu stoprocentně ocenit, ale mohu to alespoň bohulibě respektovat. Unikátní kousek. Hex libris od Daniela Tučka - který dokázal zkombinovat postapokalyptický svět, knihovny a steampunk do jednoho, což působí jako blázinec, ale světe div se, perfektně to funguje. Šilhavá láska od Míly Lince - mám ty jeho středověké fantasy kousky prostě rád. Tady je to o příběhu jednoho kronikáře rytířských soubojů, jehož život se jemně zvrtne. Štvanci od Jindry Rohlíka - který si ten popis knihovny vysloveně užil.... celý text

Nezdejší 2017, Jana Rečková

Na Nezdejšího jsem se hodně dlouho chystal. S Janou Rečkovou to mám těžké, sem tam mě překvapí super románem, ale spíše jsem se měl u jejich románů problém se začíst. Jenže jelikož jsem se zařekl, že ze Strak na vrbě přečtu, pokud možno, vše, přišel moment, kdy jsem otevřel i tuto knihu. Nezdejší má úchvatné prostředí. Originální, nápadité. Je vidět, že autorka na něm dělala dlouhou dobu. Je to ale prostředí tak komplexní a složité, že musíte opravdu hodně důkladně číst, aby Vám něco neuteklo nebo jste se nezačali ztrácet v ději. Což se ale i tak stane poměrně jednoduše. Navíc to není žádné krátké dílo, ale docela solidní bichle, takže jsem se tu často setkával s pocity, že knihu snad ani nedočtu, protože se mnohdy v ději dělo tolik nezajímavého, že si to o to skoro i koledovalo. Vím, že tato kniha je autorky poslední vydaný román. Je tradičně velice krásně svedený, což Strakám vždy jde standardně k plusům. Jenže na něj potřebujete veééélikou trpělivost a kdo ji nemá, ten si knihu neužije.... celý text

Zřídla 2019, Kristýna Sněgoňová

Kristýna Sněgoňová si mě svými příběhy, ať už v povídkové sféře, nebo na románové úrovni, okamžitě získala. Zřídla jsou ale trošku složitější na čtení a následné rozebrání. I proto u mě dostali průměrné tříhvězdové ocenění. Nápad zřídel je skvělý. O tom asi netřeba jakéhokoliv sporu. Horší je to ale s prostředím a v něm vloženými postavami. Jsou totiž poměrně tvrdé, násilné, agresivní a vulgární, s čímž, pravda, autorka úplně problém nemá. Zde to ale ztratilo trošku tu emocionální vsuvku, takže mě to moc nenutilo číst dál. Nebo jsem respektive měl problém se nějak začíst. Knihu jsem nakonec dočetl, ale řekl bych, že ač z ní je cítit dar autorky dobře psát, chybělo mi v ní to, co jsem v Krvi pro rusalku našel hned na prvních stranách. Chuť v tom prostředí chvíli být a pokud možno z něj vůbec nevystoupit.... celý text

2184: Pád Kaspické republiky 2022, Neil Sharpson

Super čtení! Co Vám budu povídat. Ne vždy máte štěstí na to, abyste se dostali ke knize, jejichž hlavním obsahem je futuristicky-komoušský děj, který je zasazen do prostředí fiktivní republiky v budoucnosti, ale zároveň z toho cítíte minulost pro někoho ještě relativně nedávnou. Zde to všechno je a ještě víc. Autor v prostředí komunisticky fašistického hnusu vypraví jednoduchý špionážní příběh. Ten je úderný, nekompromisní a poměrně jednoduchý, takže baví. Složitější už je to s jednotlivými popisky prostředí, kde se autor vrací v minulosti hlavní postavy, ale i do budoucnosti po některých událostech. Navíc i popisuje to, jak Kaspická republika funguje a i to, jak funguje samotný svět ve 22. století. No, jak jsem na začátku řekl. Toto je opravdu super čtení. Hodně nápadité, precizně napsané, ale místy i dost těžké na pochopení. Nicméně, chopila se toho Planeta9, takže si můžete být jisti, že u té snahy pochopit tuto knihu budete držet krásný kousek, který stojí za to mít v knihovně uložený. Krása! :-)... celý text

Já jsem tu 2022, Hidejuki Furuhaši

Za mě podobné, jako u Hrdinské akademie. I když zde je to možná ještě výrazně ulítlejší a bláznivější, než právě u ní samotné. I přesto zajímavá manga. Je sranda sledovat, jak japonští autoři neváhají, když už do příběhu nějakou tu holku dají, tak ať je maximálně spoře oděna. Je to trošku srandovní. Pokud už máte něco málo načteno, tak víte, že minimálně toto je v rámci žánrovky absolutní jistota. Ano, ani tato kniha tomu nebyla ušetřena. :-)... celý text

Život válečníka 2022, Tomáš Němec

Musím říct, že na to, jak je kniha krásně provedená (ve všech ohledech!), mě její obsah dost zklamal. Byť sám o sobě špatný vůbec není. Kniha se totiž neskládá z jednoho velectěného epického příběhu, ale z jednotlivých povídek, jejichž hlavní postavou je válečník Sebasttyen. Povídky jako takové nejsou úplně zlé, ale žádným způsobem nedělají nic pro to, abyste si hlavní postavu oblíbily. Povídku za povídkou jsem se zarážel, jak autor vždy hlavní postavu v prvních stránkách povídky nechá někde umírat, aby tím vlastně rozjel děj. Nechtěl bych být Sebasttyen, protože kdykoliv mi někde začne můj příběh, pokaždé by mě to hodně bolelo - tedy pokud bych nebyl někde těsně před smrtí - tedy v bezvědomí. Kniha je to ale ve všech ohledech krásná, ale spíše pro ty, kteří autorovu postavu znají již z dřívějších povídek, než aby se k ní dostali takhle prvně jako já. V knize je mimochodem hrozně hezká mapa na vnitřní straně pevné vazby, jenže kdyby tam nebyla, nic zásadního se nestane. Povídky o těch místech mluví, ale vlastně vůbec nelákají k tomu se do té mapy podívat a kochat se jí. A tak to je vlastně s celou knihou. Povídky čtivé, ale neměl jsem k hlavní postavě vztah, abych se těšil do dalšího jejího příběhu.... celý text

Lesní duch 2023, Graham Masterton

Ihned za sebou jsem přečetl dvě knihy od Grahama z Golden Dogu a je zajímavé, jak moc autor své knihy situuje do polského prostředí. Byť pochází ze vzdáleného Skotska. I to mě ale hodně pomohlo k tomu, abych si tento typicky hororový příběh rozkrývající problémy minulosti se silným nádechem nadpřirozena, tak nadchnul. Začátek knihy tedy může trošku rozlítit slovenské čtenáře. Ale i těm nakonec dojde jisté zadostiučinění. Nebo podle mě by to tak být mohlo, byť si nedovedu představit, jak já bych se tvářil, když by mi autor v prvních deseti stránkách odsoudil moji rodnou zem kvůli jídlu. Osobně bych to asi nepřežil. Nicméně k věci. Lesní duch je přesně ten typ hororu, který zde píše třeba Honza Vojtíšek, Petr Boček nebo Svatopluk Doseděl. Graham si vzal myšlenku lesního ducha, tajuplného lesa za Varšavou a příběhu ze současnosti. A já byl nadšen. V knize je trošku historického vysvětlování, trošku polských reálií, které mám rád a jsou mi blízké a pak i čtivost, která se mu upřít prostě nedá. A to ani v momentě, kdy s dějem dělá doslova psí kusy. Prostě mu to odpustíte a budete se oddávat příběhu. Nebo minimálně mně se to tak stalo a i proto jsem s knihou velice spokojen. Jedna z dosud nejlepších přeložených knih, které Golden Dog vydal.... celý text

Pan Nikdo 2023, Graham Masterton

Graham Masterton je génius. Už mě o tom přesvědčil u detektivek a dělá to teď znova i u psychologických hororů. Zde si na paškál vzal vlastně poměrně běžný psychologický jev, při kterém se do vztahu dostanou dva, kde jednomu na druhém imponují vlastnosti, které ale postupem času začnou převládat v teror. Jednohubka jak vyšitá a nadpřirozený vývoj hodný k zamýšlení. Osobně pak oceňuji i fakt, že se děj odehrává v Polsku a s polskými reáliemi. Jsou mi totiž hodně blízké.... celý text

Motory Boha 2000, Jack McDevitt

Výpravné techno-sci-fi, u kterého jsem si doslova vylámal zuby, abych se dostal k samotnému závěru. A musím říct, že v mnoha ohledech je to problém asi můj. Jack McDevitt evidentně vytvořil ságu, která si zaslouží srovnání s Nadací nebo s Rámou. Minimálně svojí výpravností se těmto legendám dost dorovnává. Jenže osobně mám problém s tím, když autor zabředne do různých technologických vysvětlivek a opustí od dostatečného emotivního propojení postav se čtenářem. Tady se to totiž podle mě tak stalo. Kniha má úctyhodný záměr čtenáře uchvátit námětem, což se jí jednoznačně daří. Zároveň to dělá ale tak, že ji ocení hlavně nějaký ten výzkumník nebo prostě ten, který těmto vědeckým tématům holduje. Já se mnohdy dost ztrácel. Přitom knihy například od Pavla Fritze nebo Tomáš Petráska mě přesvědčují, že to lze sladit. Tady jsem s tím dost bojoval. Na závěr jsem byl přesvědčen, že čtu něco naprosto neobvyklého, ale nedokázal jsem se ke knize vracet s radostí. Pokračování s názvem Deepsix je ale něco, čemu bych se rád jednou podíval na zoubek. Musím tomu teď dát ale trošku čas na zapracování. Je toho hodně, co mi tato kniha dala, ale i vzala.... celý text

Silikonový ostrov 2021, Čchen Čchiou-fan

Musím říct, že jsem se pro knihy Planety9 doslova nadchnul. Nicméně i zde musel přijít moment, kdy budu z knihy mírně zklamaný a to nastalo právě u Silikonového ostrova. Byť knihu když dáte do ruky, poznáte, že je ve všech ohledech velice pěkná a tradičně kvalitně zpracovaná. Horší to bylo ale se samotným námětem. Mám rád, když se nějaký spisovatel nadchne a popisuje něco, co neexistuje. Nové planety, nové země, novou faunu, floru. Tady je všeho dostatek. Tak proč jsem byl nespokojen? Měl jsem obrovský problém se začíst. Možná je problém v překladu. Možná v onom mnohdy dosti obsáhlém popisu prostředí. Možná je problém i ve mně. Nápad Silikonového ostrova je hodně dobrý. Jen to zpracování mě nedonutilo číst dál a být z knihy dostatečně nadšen. Naopak jsem se do ní musel dost nutit.... celý text

Zákon genu 2022, * antologie

Musím říct, že tato kompilace povídek je o chlup slabší, než Hlubiny města. Ale opravdu jen o chlup. Jinak je to samozřejmě velice hezky vytvořená kniha s detaily, které mám na povídkových sbírkách nejraději. Mezi nejlepší povídky řadím následující: Mendelovy včely - Jan Hlávka - apokalyptická povídka z paralelního světa kolem roku 1900. Čtivá, zajímavá, nápaditá, nemohl jsem se od ní odtrhnout. Operace Fénix - Ondřej Neff - další alternativní svět, tenkrát na začátku 90. let 20. století. Hodně zajímavé splynutí postkomunistické doby s Mendelem. Pláž - Pavel Fritz - musím říct, že po přečtení Pavlových knih autor naprosto fantasticky popisuje světy mimo naši sluneční soustavu. Výborný kousek! Sousedská láska - Michaela Merglová - tradičně na dialogy hodně silná povídka. Námětem o chlup slabší, než v antalogii Měst, ale pořád silně čtivá. Za Sofii - Roman Bureš - od Romana doma ještě žádnou knihu nemám a musím říct, že tímhle mě hodně nalákal jeho tituly dokoupit. Zákon genu - František Kotleta - titulní povídka musí být dobrá a Leoš se jí zhostil se vší vervou. Jedna z nejlepších v knize. Ztraceno v paměti - Lucie Lukačovičová - námětem hodně libivá povídka, která ale nese různá poselství a zajímavý vztah lidí a mimozemšťanů. Celkově musím opět pochválit nakladatelství Epocha, že se povídkové sbírky krásně zhostila. Nádherné zpracování knihy tak stvrzuje fakt, že tyto knihy budou v poličce dostatečnou chloubou. Děkuji za to.... celý text

Azhareida - Bitva o Gelidor 2023, Tomáš Petrásek

Nevím, jak vy, ale když vidím obří knihu, hodně se odhodlávám, abych se do ní pustil. Jak to tak ale bývá, často je to jen pocit a jakmile se začtete, pak nemůžete jinak než číst dál. Azhareida je proto vzorový příklad. Kniha silná jak Tlustá Berta – německé obří dělo. 700 stran jsem mnohdy nevěděl, jak už držet, abych si nevykroutil ruce. Autor tu ale rozjíždí v první třetině knihy hodně technické sci-fi. Je znát, že je vědec, protože tu hodně pěkně popisuje měsíc Megan, na kterém se děj odehrává. Hodně technicky, odborně a mnohdy i dost rozvláčně. Ano. Kniha má 700 stran a často to tu bude o popisech, které občas nebraly konce. Po nějakém čase se ale z knihy stane tak trošku akční béčko po vzoru Roberta Fabiana. Pořád ale hodně na vysoké úrovni, že si nebudete moci oddechnout. Obě tyto strany autor zvládá na výbornou. Jen je tu zase ta rozvláčnost, která je opravdu epických rozměrů a je třeba se na to připravit. Nakonec ale budete po zásluze odměněni, protože posledních sto stran je naprosto geniálních a dočkáte se nejednoho překvapení. Za mě tedy super zážitek a kdyby bylo pokračování, určitě bych do něj šel.... celý text