Azhareida - Bitva o Gelidor
Tomáš Petrásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511647/bmid_azhareida-bitva-o-gelidor-Wzu-511647.jpg
4
34
18
Končí jedenatřicáté století a pro kolonisty z hvězdné soustavy Efesuma je Země jen zpola zapomenutou vzpomínkou. Hlad po surovinách přivádí potomky pozemšťanů i na ledový měsíc Megan, zahalený oblaky mrazivé, smrtelně jedovaté mlhy. David Grinil, člen inspekce prověřující situaci na Meganu, se spolu se svými kolegy vydá po stopě nevyjasněných úmrtí místních pracovníků. Proti nim stojí nejen nehostinný cizí svět, ale i vedení těžařské firmy, které nechce připustit jakékoliv narušení práce. David a jeho přátelé postupně odhalují tajemství, které nikdy odhaleno být nemělo, a ocitají se ve smrtelném nebezpečí, lapeni mezi odlidštěnou mašinérií mocné korporace a světem tam venku, který jako by cokoli lidského zuřivě nenáviděl. Román ze vzdálené budoucnosti, který nabízí poctivou hard sci-fi s prvky napínavého detektivního příběhu ve strhujícím akčním finále.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Jedním slovem? Bezradnost.
Lidstvo je postaveno před nejvýznamnější objev v historii, chvíli trapně postává a pak se raději dívá jinam. Hrdinové jsou postaveni před zásadní životní výzvy a nějak jimi plus mínus proklouznou, dále to nebudeme rozebírat. Autor si připravil sérii obehraných karet klasických prvků, a pak ji odehrál, technicky správně, ale bez zájmu, jiskry a invence.
Kniha není vyloženě špatná, ale není ani dobrá; nepřináší nic nového a i klasická klišé podává hrubě a neučesaně.
Tak předně podtitul knihy je Bitva o Gelidor, ale k žádné bitvě o Gelidor v knize nedojde. Hlavní titul je Azhareida – azhar je podivnou přesmyčkou vzniklé pojmenování pro mimozemské bytosti, které se v knize několikrát skutečně objeví. Kdyby v knize nebyly, příběh by se mohl odehrát víceméně stejně. Moc se o nich nedovíme, jen že jejich biologie je na bázi čpavku. Platí nepsaná zásada, že každý autor sci-fi musí v životě napsat alespoň jeden příběh o čpavkovém životě a ono se to nabízí, chemolitotrofní organismy mají nám tu nejvzdálenější fyziologii, jakou na Zemi najdeme.
Na obálce vidíme kosmonauty na cizí planetě. První z nich si prohlíží utrženou paži nějakého tvora, zjevně nepozemského. Ta paže je velmi dlouhá a zakončena drápy. Dlouhá paže = silný úder. Takže vidíme zbraň schopnou ohrozit lidský život.
Všichni kosmonauté mají shodné skafandry, ale ti v pozadí míří zbraněmi na toho v popředí, což naznačuje nesvornost, resp. nezjevnou opozici, schopnou použít výhrůžku smrtící silou.
Takže máme temnou planetu, mimozemšťana schopného zabíjet lidi a lidi schopné zabíjet jiné lidi.
Potrvá 330 stran, než se k tomuto obrazu a k této informaci dopracujeme.
Jinak řečeno, polovina knihy je expozice, naštěstí zápletka mnoho místa nepotřebuje a vyvrcholení se vleze na pár stránek.
Ještě dalších skoro třicet stran ale potrvá, než se čtenář dozví docela podstatnou informaci: ačkoli se píše 31. století po Kristu a nacházíme se 50 ly od Země, tak lidstvo ještě nepotkalo žádný mimozemský život.
A to si myslím, že dost mění úhel pohledu, s nímž čtenář k příběhu přistupuje, a to si myslím, že mělo být zmíněno mnohem dříve.
Chování postav ale taková drobnost nijak neovlivní. První skuteční emzáci, nebo padesáti, všechno jedno. Hrdiny napadne, že takhle vyspělé organismy budou potřebovat i méně vyspělé na nižších příčkách ekosystému, ale ani je nenapadne, že by se zde mohly vyskytovat také bytosti na vyšších příčkách.
Jakmile je konečně odbyta expozice, nastupuje přepis filmu Avatar, naštěstí bez love story obšlehnuté z Pocahontas. Jakmile malá vojenská jednotka plus dva hlavní hrdinové spadnou do tunelů vedoucích k hnízdu azharů, načež začnou vojáci odpadávat, ale hrdinové se stále nějakým zázrakem drží, je jasné, že musí dojít na blízké setkání třetího druhu. A tady autor překvapil, když se po nekonečných nudných popisech bojů v jeskyních konečně dostane člověk a azhar tváří v tvář na krátkou vzdálenost a čtenář je napjat, jakým způsobem spolu začnou komunikovat tak hrdinové prostě azhara zastřelí a jdou dál. To jsem věru nečekal.
Avatar pokračuje, ale hrdinové se jej již neúčastní. V knize jsou totiž dvě hlavní příběhové linie, pátrání po emzácích a vyšetřování vraždy. Nelze však říct, že by se prolínaly. V jednu chvíli je na talíři jedna, v další druhá a předěl mezi nimi je poměrně ostrý. Vlastně by se dala každá linie vyprávět zvlášť z pohledu jiné osoby a byly by z toho dva příběhy, které se občas potkávají.
Detektivní linie je také bídná. Pakliže se na straně 48 dozvím, že všechny firemní skafandry mají pevně zabudovaný radiomaják a tudíž není možné, že by venku byl někdo bez záznamu na lokátoru a na straně 92 si zase hrdina všimne, že jistá postava má v bejváku vystaven vlastní osobní na míru ušitý republikový skafandr, jediný takový na celé planetě, tak nevím, proč musím čekat ještě 600 stran, než to dojde i hrdinům.
No a pak už to teda nějak skončilo, po rozvláčném závěru následuje epilog, který ukazuje, že hrdinové jsou pořád stejně bezradní, prázdní, ploší, nudní a zbyteční, jako byli na začátku.
Oceňuji, že od „tato zbraň selže jen ve 3 % případů“ k „zbraň selhala“ to trvalo jenom 335 stran.
Vtip s dorůstáním pektenitů je super, ale bohužel, je jediný takový v celé knize. Nebo druhý, pokud beru i zjištění, že azherská končetina má dva drápy, kdežto cepín jen jeden špičák. Ale takhle promyšlená by měla být většina prvků v knize.
Scéna se znásilněním a mučením je správně slizká a odporná, ale kdyby tu nebyla, příběh by si toho nevšiml a ani hrdinové nevypadají, že by je to nějak ovlivnilo.
Zaujaly mne „imenzní mikroskopy," napřed jsem si myslel, že mají být "imerzní", ale autor opakuje imenzní, takže to asi bude nějaký druh mikroskopu, který mi google nedohledal.
Zajímavé je retro, v tisíc let vzdálené budoucnosti si ředitel zakládá na dokonalém obleku a jeho sekretářka na pouzdrové sukni. V chodbách zatím poblikávají zářivky.
Vojenská technika také odpovídá projektům současným a žádná překvapení se nekonají. Respektive, tam, kde by voják roku 2024 použil drony, tam se v roce 3092 musí lopotit pěchota.
Vojáci jsou ozbrojeni puškou i samopalem současně. To se musí docela pronést.
Občas hapruje časová souslednost („sledoval jsem vás celou noc“ × „osobně velel komandu“), občas redaktorovi utekl anglicismus („anekdotická evidence“)
Z nějakého důvodu jsou kosmická tělesa přejmenována. Hvězdu 47 Ursae Majoris dnes známe jako Chalawan, ale v románu se jí říká Efesuma. Exoplanetu Taphao Thong autor přejmenoval na Lykaon, Taphao Kaew zase na Argos.
Happy end se vlastně nekoná, bezradní hrdinové mohou jen sledovat, jak se situace mění v další fázi totalitarismu a čtenář se ptá: Máte se vy dva vůbec rádi? Naučili jste se něco? Změnil vás ten prožitek nějak? Budete něco dělat? Kdo jsou vlastně ti azherové a jak žijí? Dozvíme se o nich něco? A především: Jak zareagovalo ostatní lidstvo na tento objev?
Kniha mi svou atmosférou připomněla space operu Algor. Ale četla se velmi dobře a vůbec mi nevadilo těch 700 stran a už vůbec ne ta všudypřítomná rozvláčnost.
Nevím, jak vy, ale když vidím obří knihu, hodně se odhodlávám, abych se do ní pustil. Jak to tak ale bývá, často je to jen pocit a jakmile se začtete, pak nemůžete jinak než číst dál. Azhareida je proto vzorový příklad.
Kniha silná jak Tlustá Berta – německé obří dělo. 700 stran jsem mnohdy nevěděl, jak už držet, abych si nevykroutil ruce. Autor tu ale rozjíždí v první třetině knihy hodně technické sci-fi. Je znát, že je vědec, protože tu hodně pěkně popisuje měsíc Megan, na kterém se děj odehrává. Hodně technicky, odborně a mnohdy i dost rozvláčně. Ano. Kniha má 700 stran a často to tu bude o popisech, které občas nebraly konce.
Po nějakém čase se ale z knihy stane tak trošku akční béčko po vzoru Roberta Fabiana. Pořád ale hodně na vysoké úrovni, že si nebudete moci oddechnout. Obě tyto strany autor zvládá na výbornou. Jen je tu zase ta rozvláčnost, která je opravdu epických rozměrů a je třeba se na to připravit. Nakonec ale budete po zásluze odměněni, protože posledních sto stran je naprosto geniálních a dočkáte se nejednoho překvapení. Za mě tedy super zážitek a kdyby bylo pokračování, určitě bych do něj šel.
Azhareida je zvláštní slepenec vědecké sci-fi a braku. Papírově to k sobě moc nesedí, a děj opravdu občas drhne. Některé pasáže jsou příliš "odborné" a zbytečně zpomalují tempo, a některé naopak svou přímočarostí a syrovostí nepůsobí "seriózně". Ale autor má na astrobiologii vzdělání a na psaní talent, takže i když se obě části musely navzájem podpírat, vcelku suverénně si dokráčely pro plný počet bodů. Nejsou to Fabiánovi Mariňáci, ani Weinbaumova Odyssea na Marsu, ale je to skvělá kombinace obou přístupů. Název evokuje, že kniha bude součástí větší série, a já bych byl jen rád. Klidně by se další díl mohl odehrávat v jiné hvězdné soustavě, na ještě exotičtější planetě.
Hard sci-fi o jednom nepřátelském měsíci, na němž lidé, lačnící po surovinách, těží v jedovatém prostředí vzácné plyny a nerosty. Kolem číhá smrt. Ne všakv přeneseném slova smyslu, protože se na měsíci Meganu se skutečně stane vražda, kterou přijíždí vyšetřit David Grinil a jeho přátelé. Výborně napsané sci-fi, na němž je znát detailní znalost problematiky říznutá konspiračním thrillerem s detektivní zápletkou a okořeněná nějakým tím politikařením. Obdivuji, jak se autorovi na tak velkém rozsahu podařilo udržet čtenářovo napětí. za ě velmi dobrý počin a těším se na pokračování.
Na stránkách téhle knihy vás čeká opravdu hutný, rozvláčný příběh plný dlouhých popisů, myšlenkových pochodů hlavních hrdinů, bádání v nehostinném prostředí planety, která vás může každou chvíli zabít, a kde vlastně není moc co dělat, kromě spánku, občasného čtení nebo mluvení s ostatními obyvateli základny. Příběh má opravdu nezaměnitelnou atmosféru, ze které mi v některých situacích bylo skoro tak nepříjemně, jako hlavním postavám. Připravte se na opravdu ponuré prostředí, ve kterém na vás ani na postavy nečeká vůbec nic dobrého.
Popravdě jsem si říkala, že přeci jedno záhadné úmrtí člověka nemůže zabrat celou knihu. Byla jsem tedy docela překvapená, když jsem zjistila, že rozuzlení celého problému se čtenářům dostane na opravdu posledních stranách tohoto sci-fi kolosu. Jistě, na dějovou linku se postupně nabalují další postavy, fakta, události a podobně, ale vše spolu souvisí a nevyhnutelně nás dovádí k tolik očekávanému rozuzlení. Přiznám se, že jsem až do poslední chvíle netušila, kdo byl oním "pachatelem". Když jsem se nad celou věcí zpětně zamyslela, indicií bylo v příběhu umístěno hodně, ale tak nenápadně, že je můj mozek při čtení zřejmě vypustil jako "nepodstatné". Což mě přivádí k onomu zajímavému faktu, že se vlastně jedná o sci-fi šmrncnuté detektivkou/thrillerem, což podle mého názoru není až tak úplně obvyklá kombinace. Velmi se mi líbilo, jak autor dokázal stupňovat napětí. Kolikrát jsem si říkala, že napínavější už to být nemůže, a přesto jsem za chvíli zjistila, jak moc jsem se mýlila.
Pokud jde o postavy samotné, přiznám se, že pro mě bylo poměrně těžké najít si nějaké oblíbence. David si mě totiž nezískal úplně od začátku, ale až postupně. Na konci jsem mu ovšem nesmírně fandila, stejně jako Ari, podle mě nejzajímavější a nejdůležitější postavě celého příběhu, o které ale nechci nic moc prozrazovat, protože bych mohla vyzradit příliš. Zbytek postav mi ale spíš lezl na nervy. Vlastně mě fascinuje, jak dokázal autor vytvořit tak širokou plejádu protivných, neochotných lidí, kteří sledují své vlastní motivy. Zážitek ze čtení a napjatou atmosféru to totiž jenom umocňuje.
V neposlední řadě bych také ráda vypíchla autorův styl vyprávění a především jazyk. Nejen že celou dobu působí, jako že přesně ví, o čem mluví (a skvělé je, že díky své profesi to skutečně věděl), ale používá květnaté výrazy, mezi kterými jsem často narazila na slova, u kterých jsem se pozastavila, protože mě zaujala.
Pokud jste tedy fanoušky vesmírných příběhových kolosů, ve kterých vám každou chvíli spolu s hlavními postavami půjde o kejhák, a zároveň vám nevadí pomalu budované příběhy plné dlouhých popisů, které gradují postupně, po malých krůčcích, pak si vás jistě Azhareida získá stejně jako mě.
Pěkné. Přečetl jsem jedním dechem z větší části cestou vlakem do Brna a zpět, která mi velice rychle utekla.
Brakové hard-sci-fi? Ano - ani mě vlastně nenapadlo, že to jde. Je setsakra znát, že autor "ví" o čem píše. V knize se poměrně elegantně snoubí paranoidně špionážní linka ženoucí příběh uvnitř obyvatelných komplexů s dobrodružně objevovací "venkovní" linkou, která postupně vygraduje v syrový a doslova mrazivý survival.
Sem tam to sice dějově zaskřípe, ale autorovi děkuji, že mě vzal s sebou na "jeho" měsíc Megan.
Velmi příjemné sci-fi, které v množství podobných a klišoidních příběhů přináší starého a poctivého vesmírného ducha, navíc ještě s astrobiologií, což já rozhodně můžu!
Mám radost, protože jsem našla další "hidden gem" české sci-fi literatury...nebo prostě obecně české literatury.
3,5...prvni pulka knihy je velice dobre napsane Hard-Scifi se zajímavými prvky korporaci, vykoristovani a setkani s novym druhem. V podstate srovnatelne se svetovou tvorbou....rikal jsem si, ze konecne vzniklo neco paradniho i v mistni tvorbe...aby knizka nabrala v druhe puli nehezky obrat v jakysi pokus o spionazni, korporatni thriller s mnoha nahodami a ne uplne logickymi zavery. Skoro jako by autor nevedel jak dal, tak zmenil zanr a v tom jiz nebyl tak silny v kramflecich. Mozna za to muze editor, kdo vi. O zazrak na mistni pomery se tedy nejedna, ale ani neurazi.
Ufff ... to byla jízda... !!! Měl jsem trochu strach, tolik stránek přece jen vymýšlet a vymýšlet nový divný svět a a vše okolo... ekologii, zápletku, stroje či i politiku světa za tisíc let... tedy, po 10 stránkách mě to polapilo a když jsem usínal, tak mě bolely ruce. Kniha to je těžká..asi kilo... :-) že.
Autor má rozhodně vypsanou ruku, to vědečtí pracovníci a pedagogové mívají a dobře se to čte.... ale ta ekologie planety je kouzelná, konec konců, je to jeho obor, že. Opravdu ... jsem nadšen. Tvrdá ba nejtvrdší SciFi jak má být.
Zajímavé dějové pozadí, neznámý svět, tajemný nepřítel. Oproti tomu krize mezi stránkami cca 140 až 200, kdy jsem chtěl knihu už odložit, protože se jen mluvilo a mluvilo, žádná akce, docela nuda. Jsem však rád, že jsem krizi překonal a knihu neodložil. Jde o inteligentní, komplexní sci-fi příběh, který se člověku zaryje hluboko pod kůži a věřím, že na knihu budu vzpomínat i za několik let.
Popisný a chytrý styl jakým je kniha napsána mi pasoval a dobře se mi to četlo. Hromada mrtvých, vyšetřování, pletichy, politika, silné hlavní postavy, záporáci, tajemno, napětí, gradace, zvraty a hlavně uvěřitelné žití mimo zemi a zajímavá nová forma života. Jednoduše zatraceně skvělé a promyšlené scifi!
... očka přivírám nad velkými náhodami a neskutečným štěstím Davida a Ari.
(SPOILER) 3,5* pulku hvězdy dolů za až moc přežitých náhod hlavních postav. Jinak zajímavý svět a zajímavé bytosti, ale zároveň nic z čeho bych si sedl na zadek a řekl bych "nic takového, nebo podobného jsem nečetl..." četlo se dobře, jen bylo hluché místo kolem strany 300 až do strany cca 450, kdy to trochu skřípalo. Trišku mi přijde zvlaštni, že se děj odehravá za tisíc let a nic moc se nezměnilo, ani technika a ani lide a jejich chování, tomu nevěřím...jinak na českou sci-fi určitě ta lepší...
Opravdu skvělá hard sci-fi, která má všechno, co má mít. Jen teď budu muset naspat ty dvě noci, kdy jsem nebyl schopen knihu odložit a prodíral se mlhou ze čpavkových výparů až do brzkého rána. Díky pane Petrásku. Těším se na další vaší knihu.
Musím říci, že na 700 stranách uvedl autor do chodu literární monstrum, které snad nemá jediné kolečko, které by v literárním soukolí drhlo.
Autor Vás uvrhne do světa, jehož ponurost, temnost a nehostinnost přímo sálá ze stránek knihy.
Původní mise komise se záhy zvrtne v boj o holý život. Ač se může zdát, že ústředním nepřítelem je planeta a mnohé co skrývá, je tu další nepřítel, který je viditelný, ale o to urputnější.
Autor má mimořádný cit pro gradaci. Jeho příběh prochází mimořádnými zvraty. V jednom okamžiku máte pocit, že vše je odhaleno, aby v dalším okamžiku bylo vše jinak.
Kniha představuje mix sci-fi, krimi, thrilleru. Vše promícháno v jeden mimořádně čtivý, napínavý, dechberoucí celek, který udeří na Váš čtenářský solar plexus.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Azhareida - Bitva o Gelidor |
| 2012 |  Poslední hlídka |
| 2009 | Vzdálené světy I |
| 2010 | Vzdálené světy II |
Kniha Azhareida - Bitva o Gelidor je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 36x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 54x |
| Chystám se číst | 37x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 2x |
Čeky má pravdu ale stejně to bylo skvělé čtení a každý kdo má rád scifi si to určitě užije :)