Malarkey - Přečtené 333


Žítkovské bohyně
červenec - srpen 2018
Žítkovské bohyně 2012, K. Tučková


Kallocain
22. červenec 2018
Kallocain 1989, K. Boye

Solidní distopická jednohubka, která svět zmaru a la 1984 spíše načíná, než ho opravdu otevírá. Myšlenka je ale zřejmá. Autorka v ní jasně ukazuje, z čeho se během druhé světové války bála nejvíce. Akorát to vše, jakožto vzorový spisovatel, obalila do světa, který se ji hodil. A který po válce klidně mohl nastat...


Kmen Andromeda
? - červenec 2018
Kmen Andromeda 2008, M. Crichton

Další z legendárních sci-fi, které jsem měl v merku už hodně dlouhou dobu. Dříve než jsem četl tuto knihu, jsem viděl dva filmy a u každého jsem byl vždy spokojený. Knížka tedy samotným námětem nemohla zklamat. K páté hvězdičce mě ale vadil až moc odborný a technický popis. Ten mi sice ve sci-fi tolik nevadí, ale zde technický popis situace, prostředí nebo laboratoře přehlušil samotný příběh. A to je vidět v samotném závěru. V momentě, kdy má dojít k vyvrcholení příběhu se autor zaměří spíše na to, jak funguje nějaký stroj. Celkově vzato ale hodně zajímavé čtení. Kmen Andromeda má zaručeně svoje místo v žánru sci-fi.


Procitnutí
? - červenec 2018
Procitnutí 2015, R. Blake

Solidní jednoduchá a akcí nabušená jednohubka, která není kdovíjak chytrá, ale jako odpočinkové čtení je postačující. Druhý díl ale hledat nějak nehodlám. Třeba jednou přijde sám.


Tygrovy čepele
květen - červen 2018
Tygrovy čepele 2018, C. Pierson

Středověká fantasy mám rád. O to více mě lákala tato knížka, která mi mohla otevřít cestu do světa DragonLance, který už je za posledních několik let po světě poměrně profláklý. Možná jsem to ale chytil za špatný konec, protože Tygrovy čepele jsou prostě nuda. Jediná zajímavá postava je, jak říká Terva ve svém komentáři, elfí zlodějka Shedara. Zbytek byl dost zoufalý.


Čakra Kentaura
červen 2018 (14.-15.)
Čakra Kentaura 1991, O. Larionova

Neskutečně nezáživné a opravdu hodně těžce čtivé sci-fi, které nezaujme ani postavami, ani prostředím. Celé je to spíš dost zmatečné a měl jsem co dělat, abych knížku dočetl do konce.


Soudní řízení na Epsí
? - červen 2018
Soudní řízení na Epsí 1980, R. H. W. Funk

Výborně napsané sci-fi, které otevírá novou možnost mimozemských civilizací včetně nové planety, což mě vždy těší o to více, když si s představivostí autor vysloveně vyhraje. A to se zde stalo. No a pokud je příběh nejenom zajímavý, ale i čtivý, tak nemohu být zklamaný. Tento příběh je ještě specifický tím, že ve druhé polovině příběhu se čtenář dočká opravdového soudního řízení na samotné planetě Epsí, tudíž kniha splní samotný název, který na první pohled může být zavádějící...ale na druhou stranu i zapamatování hodný.


Víkend na Zuydcoote
? - červen 2018
Víkend na Zuydcoote 1988, R. Merle

Chápu zdejší nadšení, ale rozumím i tomu, že plno lidí knihu přešlo bez povšimnutí. Opravdu se jedná o nahlédnutí do života vojáků za světové války na pláži v Zuydcoote. Nic víc, nic míň. Spisovatel tak pomalu staví atmosféru, v příběhu se nic moc neděje, ale něco Vás neustále nutí číst dál a dál. Jedná se vlastně o takové nahlédnutí do běžného víkendu druhé světové války...a je úplně jedno na jaké straně se nacházíte.


Vyměním tělo, Zn.: Čestně vrátím
květen 2018 (28.-29.)
Vyměním tělo, Zn.: Čestně vrátím 1993, R. Sheckley

Na svojí délku se kniha velice svižně četla. Líbil se mi nápad, který jsem četl již několikrát. Líbila se mi ale hlavně různorodost vesmírných světů, do kterých autor Marvina Flynna pouštěl. Někde v půlce knihy jsem byl nadšený z absurdního humoru, který si spisovatel vysloveně užíval. Působilo to jako u Stopařova průvodce po galaxii. Od druhé poloviny jsem v tom měl ale strašněj zmatek. Byly kapitoly, které postrádaly smysl. A možná, že ten absurdní humor zacházel až za hranici. Těžko říct. Celkově ale musím říct, že jsem byl spokojený. Skvělá jednohubka na dva podvečery.


Z kroniky města Jaropolu
? - květen 2018
Z kroniky města Jaropolu 1981, J. Ščerbak

Ke knize jsem se dostal vysloveně náhodou. V knižní budce mě zaujal fantaskní obal, který působil neotřelým a nápaditým dojmem. Podobné jsem tedy očekával i od knihy a doufal, že se dočkám zábavných, krátkých historek z města, které na mapě Ukrajiny opravdu nenaleznete. Autor začal nicméně relativně dobře cirkusovým příběhem. Dalo se to číst, ale postupem času jsem se ztrácel v tom, jak roztodivně spisovatel větvil text. Četl jsem větu a po chvíli jsem vlastně vůbec nevěděl, co vlastně čtu. Bylo to hrozně nepřehledné a s dalšími kapitolami se stupňovala otrávenost, která se prostě nezměnila.


Arkádie – Procitnutí
? - duben 2018
Arkádie – Procitnutí 2015, K. Meyer

Vzorová young adult fantasy, která ale nemá dalekosáhlejších kvalit. Číst se moc nedala. Námět zní sice zajímavě, ale pořádně neví, jestli si má hrát na romanci a la Romeo a Julie a nebo na rádoby kmotrovskou fantasy ságu. Drsné mafiánské praktiky totiž střídají kapitoly jak z cukrkandlu a musím se přiznat, že mě to moc nebavilo. Dočetl jsem, ale do dalších dílů určitě nepůjdu. Nenašel jsem v knize jediný moment, který by mě dokázal nadchnout pro čtení dalších kapitol v rámci této trilogie.


Tajemství abatyše z Assisi
? - březen 2018
Tajemství abatyše z Assisi 2010, V. Vondruška

Šifra mistra Leonarda s českými postavami, chvíli i reáliemi, zajímavým příběhem a epickým zakončením, které ale ne úplně každému může sednout…ale i to bývá údělem podobných knih. Pan Vondruška si tímto dílem zahrál trošku na Dana Browna. Vytvořil epický příběh, který tu podle zdejších komentářů záměrně překrucuje historii, aby se mohl zařadit do série konspiračních teorií o Ježíšovi. Za mě ale dobrý. Mám podobné příběhy rád a načetl jsem jich už celou řadu. Tenhle je určitě jeden z těch lepších.


Past
? - březen 2018
Past 2015, A. Fukuda

Třetí, a závěrečný díl, možná není nejnapínavější, ale rozhodně je nejakčnější. Sice se v něm dějí místy až zbytečné zvraty, které příběh notně zjednodušují, ale posledních padesát stránek mě dokázalo poměrně šokovalo, čímž mě utvrdilo v tom, že číst tuto trilogii rozhodně nebyla ztráta času. Nechci nutně spoilerovat, ale musím se přiznat, že mě hodně mrzelo, že spisovatel neuzavřel například příběhovou linku s Genovým tátou. Zasloužilo by si to za to čekání. Celkově ale uznávám, byl jsem spokojený. Není nad to udělat z vlkodlaků a lidí něco víc, než je obyčejně v jiných příbězích přijímáno.


Kořist
? - březen 2018
Kořist 2014, A. Fukuda

Druhý díl série Hon mě taktéž hodně bavil a utvrdil mě ve skutečnosti, že tahle trilogie v rámci young adult fantasy není vůbec zlá...a popravdě se divím, proč filmaři zrovna jí vynechali a zaměřili se na příběhy jiné. Druhý díl je, řekl bych o trošku méně akční oproti ostatním dílům, ale zase více popisuje to, co se v minulosti dělo, čímž si vytváří živnou půdu pro závěrečný třetí díl. Za mě spokojenost. Andrew Fukuda umí brilantně popisovat prostředí a jeho příběh se čte opravdu s lehkostí.


Velké problémy v malém Vietnamu
? - březen 2018
Velké problémy v malém Vietnamu 2016, F. Kotleta (pseudonym)

První setkání s Františkem Kotletou a musím říct, že si teď na první dobrou nevybavím, jestli jsem v psané formě zažil nějaký rozdíl od skutečného Leoše Kyši. Kniha je veskrze hodně akční. Na akci je vlastně založená. Také je hodně drsná, nekompromisní a psaná je silně sarkastickou formou, což za normálních okolností mám rád. A tady se mi to konec konců taky líbilo. Jen celý ten námět byl tak strašný brak, v dobrém slova smyslu, čímž se ani sama netají, že knihu nemůžu považovat za víc, než jako za zábavnou jednohubku. Jen jsem se ale nemohl po přečtení zbavit dojmu, že se kolem Františka Kotlety až zbytečně moc mluví. Uvidím...třeba jednou změním názor u jiné knihy.


Morituri Te Salutant
? - únor 2018
Morituri Te Salutant 2006, P. Obluk

Zajímavě pojatý příběh o ne příliš pozitivní budoucnosti naší matičky Země. Při čtení jsem se občas nudil, ale když už šlo do nejhoršího, tak se stal zvrat v příběhu a mě stále dokázal udržel v očekávání v závěr, který mohl být trochu originálnější.


Román o růži
? - únor 2018
Román o růži 2008, V. Vondruška

Knížka, kterou jsem přečetl jedním dechem. Časově se vrací do doby, ve které se Oldřich z Chlumu seznamuje s Ludmilou a vlastně příběhově rozšiřuje třetí povídku z Vraždy v ambitu. Příběh je jednodušší, svižnější, místy docela i vtipný. Když to porovnám s jinými příběhy ze série, tak tento jsem bral hodně s nadhledem.


Vražda v ambitu
únor 2018 (12.-17.)
Vražda v ambitu 2005, V. Vondruška

Nápaditě zvládnuté proložení celé série Hříšných lidí království Českého o tři povídky, které se historicky vrací v čase a ukazují Oldřicha z Chlumu v momentech, o kterých se v příbězích jen mluví. První příběh je o tom, jak Oldřich v sobě objeví dar vyšetřovatelských schopností. Druhý příběh o tom, jak se z něj stane královský prokurátor a seznámí se s Otou a třetí příběh o tom, jak se seznámí s Ludmilou. Každá povídka má v životě Oldřicha smysl.


Ódinovo dítě
leden - únor 2018
Ódinovo dítě 2016, S. Pettersen

Knihu jsem dostal jako dárek k Vánocům a velice jsem se na ní těšil. Radost umocnila i skutečnost, že o sérii psali v časopisu Pevnost. Jakmile jsem ale knihu začal číst, měl jsem obrovský problém. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co se v severem inspirovaném a nápaditém světě, vlastně děje. Autorka na mě sypala jedno slovo nebo situaci za druhou, u kterých ale vůbec neměla tendenci je vysvětlit. Někdy ve třetině knihy jsem měl sto chutí s příběhem seknout, leč jsem to neudělal. Pročetl jsem si zdejší komentáře, které mě utvrdili v tom, že bych knize ještě šanci měl dát. Tu taky dostala a popravdě se asi po 150ti stránkách kniha lehce zlepšila. Zlepšila hlavně proto, že jsem si na některé výrazy už tak nějak zvykl a sám jsem se dovtípil, oč vlastně jde. Nicméně i přesto...pokaždé, když jsem knihu zaklapl, jsem tak nějak neměl důvod ji zase otevřít. Musel jsem se vysloveně přemáhat. A i když je svět zajímavý a originální, neměl jsem nutkání knihu vůbec dočíst. Nakonec jsem se ale odhodlal, knihu dočetl a už teď vím, že další díly svévolně vyhledávat nebudu. Věřím, že příběh má jisté kvality hlavně ze strany originality, se kterou si spisovatelka opravdu vyhrála, ale na druhou stranu musím říct, že tak těžko přístupné fantasy jsem sakra dlouho nečetl. Veliká škoda...


Znamení rožmberské růže
? - leden 2018
Znamení rožmberské růže 2004, V. Vondruška

Mám pocit, že se zatím jedná o asi největší a zároveň i nejnebezpečnější případ Oldřicha z Chlumu, který mu Vlastimil Vondruška napsal. Tady se totiž jede jak hrana politická na královském dvoře Pražského hradu, tak i hrana válečná. Mord se totiž objevuje na každém rohu a napříč různými místy. A k tomu si tu i Ludmila hodně slušně užije. Osobně ale mohu říci, že jsem si příběh opět naprosto perfektně užil. Prostředí Pražského hradu mě sice nebavilo tolik jako na Bezdězu, kolem Kokořínska nebo v Mělníce, ale celkově vzato jsem byl opět opravdu spokojen. Mělník tu mimochodem dostane slušný petrák. Zaslouží si to vůbec? :-)


Setkání s Rámou
? - prosinec 2017
Setkání s Rámou 1993, A. C. Clarke

To, že Setkání s Rámou předběhlo dobu a bude aktuální asi i za dalších sto let, a nebo do doby, dokud nás nenavštíví nějaká mimozemská civilizace (protože my se těžko k něčemu dopracujeme), je prostě fakt. Je neuvěřitelné, co měl A. C. Clark při psání této knihy v hlavě. Příběhově nebo jakkoliv emotivně je sice neuvěřitelně chladná, ale ten podrobný, silně technický, popis, je naprosto precizní. To jsem zíral s otevřenou pusou. Stránku za stránkou totiž čtete něco, co si nedovedete představit jinak, než ve Vaší mysli. Škoda ale, že postavy jdou trošku stranou. Myšlenka této knihy je holt někde úplně jinde. Zážitek to nicméně je i tak obrovský.


Zdislava a ztracená relikvie
? - prosinec 2017
Zdislava a ztracená relikvie 2003, V. Vondruška

Druhá kniha z této série samozřejmě vůbec nezklamala. Naopak. Stala se rázem mou jednou z nejoblíbenějších v sérii. Pan Vondruška tu chytře zakomponoval tři případy, ve kterých ten o ztracené relikvii je samozřejmě nejzajímavější. I ostatní ale stojí za pozornost a moc hezky popisují tehdejší dobu v prostředí, které mi je dobře známo. Někdy v druhé polovině knihy jsem měl dokonce nutkání knihu na chvíli odložit a chvíli se utápět v historických mapách a studovat, kudy asi královské družiny dříve chodili, aby se dostali, kam potřebovali. Hodně mě to bavilo. Nemohl jsem se od knihy odtrhnout a to je podle mě dostačující důkaz k tomu, že se jedná o super čtení.


Dýka s hadem
? - prosinec 2017
Dýka s hadem 2002, V. Vondruška

Pan Vondruška si nemohl připravit hezčí a zábavnější zahájení tak velké série, jakou Hříšní lidé Království českého bezesporu jsou. Sice Dýky s hadem v podstatě obsahuje tři příběhy, kde ten titulní je vlastně největší, ale i tak v nich dokázal představit to všechno, co v následujících dílech tak šikovně rozšířil. Opět jsem si užíval známé prostředí, opět mi poctivě představil všechny postavy a opět jsem se dočkal skvělého rozuzlení, které Oldřich z Chlumu prostě umí. Po vyšetření Dýky s hadem už jsou to sice jenom takové jednohubky, ale kdo by se do toho středověkého světa nechtěl vrátit, že? Kór, když má jistotu, že ho tam nikdo nepodřízne jako podsvinče nebo mu neprovede nějakou jinou hanbatou činnost.


Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
? - listopad 2017
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) 2016, J. Jonasson

Záměrně jsem se pustil do třetí, zde nejhůř hodnocené, knihy od Jonassona. Říkal jsem si totiž, že čtenáři předchozích knih museli mít určitá očekávání a ta během čtení tohoto filmu tak nějak odezněla. Takže jsem se pln nadějí a očekávání pustil do četby. Ta z kraje byla poměrně fajn, minimálně neurážela. Po chvíli ale na mě onen až cynický humor působil poměrně levně. Postupem času jsem si říkal, že autor zinscenoval veškeré pocity, které mi přišly absurdní a zavedl je do jedné knihy. Absurdní ale tak nějak nezajímavě. Možná, že už jsem tak zblblý okolním světem, že to na mě působí vlastně docela všedně a unyle. No a tyto pocity se až do přečtení nezměnily.


Den Trifidů
? - listopad 2017
Den Trifidů 1999, J. Wyndham

Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.


Rozbití andělé
? - září 2017
Rozbití andělé 2015, G. Masterton

Určitě nemůžu říct, že by Rozbití andělé byly vysloveně horší jak první díl série – Bílé kosti. Jen jsem při čtení měl pocit, že se tu Masterton v obsahu knihy dost opakuje. Sice námět je tu možná ještě lepší a děsivější jak u prvního dílu, ale kapitoly zaměřující se na zlo tu jsou vyobrazeny hodně podobně. Nechci říct, že by příběh byl odpornější a děsivější, v porovnání s prvním dílem, jak se o to sem tam autoři jiných sérií tak nějak snaží. Také mám ale pocit, že kdybych tuto knihu četl jako první, možná bych z ní byl nadšený. U Bílých kostí šlo vysloveně o překvapení nečekaného. Zde už se to rozšířilo a pokračovalo v zaběhnutém a ověřeném. I tak ale dobré a na kriminálku dost drsné. Když budu mít příležitost, rád se pustím do dalších dílů. Prostředí Irska tu působí neuvěřitelně ponuře a smutně, na druhou stranu právě to v knihách hodně táhne.


Bílé kosti
? - srpen 2017
Bílé kosti 2014, G. Masterton

Náhodné objevení této knihy v knihovně následně způsobilo obrovské nadšení z nového kriminálního prostředí. Tentokrát ale z Irska, které jak kdyby z oka vypadlo Severním Hebridům od Petra Maye. Masterton má ale přeci jen jiný způsob vyprávění a místy je docela dost drsný. Drsný, místy až nechutný. A i přesto, že těchto kapitol nebylo mnoho, v rámci celkového příběhu to bohatě stačilo. A spolu s originálním příběhem plným mystična a poměrně chytlavou boční příběhovou linií samotné vyšetřovatelky, má tato kniha spád od začátku do konce a já musím říct, že i díky tomu jsem vysloveně nadšen z nové série, která snad dalšími dily nezklame.


Jáma a dům
? - červenec 2017
Jáma a dům 2017, J. Rečková

Jana Rečkové mě touto knihou zklamala. Není to ale poprvé. S jejími příběhy mám obecně problém a nevím proč, opravdu mi od ní sedli zatím akorát Pohřbeni na Soldafaru. Jáma a dům tak u mě trpí tím, co i ostatní romány od autorky. Mám obrovský problém se adaptovat alternativní realitě románu. Přijde mi neuvěřitelná, tak trošku dystopická a postavami naprosto nezajímavá. Škoda, na knihu jsem se opravdu těšil. Názory ostatních mě ale přesvědčují o tom, že autorka opravdu umí psát a tak netvrdím, že se k její tvorbě jednou ještě nevrátím. Teď ale bohužel ne.


Hon
? - červenec 2017
Hon 2014, A. Fukuda

Vůbec jsem této knize nevěřil. Upíři a svět kolem nich už mě tak narušili různými romány a následně vyhypovanými filmy, že jsem opravdu nepočítal s tím, že nějaký, pro mě, neznámý Hon, by na mě mohl zapůsobit. A ono kupodivu jo! Ze začátku jsem se sice snažil orientovat ve světě, kde upírům říkají lidé a lidem říkají glupani, ale po chvíli jsem se do toho parádního nápadu vysloveně dostal a po zbytek příběhu si jej v podstatě parádně užíval. Andrew Fukuda totiž přišel s myšlenkou, která nezačíná u soutěže, jako Hunger Games, ale ona u ní vlastně končí. A všechno napínavé se udá do té doby, než samotný Hon vůbec začne. Za mě super a přiznám se, že mám chuť po této knize dohledat i zbylé díly trilogie. Hon měl opravdu něco do sebe.


Dívka v pavoučí síti
? - červenec 2017
Dívka v pavoučí síti 2015, D. Lagercrantz

Přiznávám, že jsem do čtvrtého dílu série Milenium šel s mírným očekáváním. Ono to divadlo kolem Stiega Larssona nebyla úplně prdel a tak jsem se do knihy pustil s tím, že buď mě překvapí a nebo navždy naruší můj názor na osud spisovatele a kolegy Stiega - Davida Lagercrantza. Nakonec ale musím říct, že David prošel s čistým štítem. Sice čtvrtý díl není kdovíjak úžasnou knihou, ale myšlenku předchozí trilogie si v podstatě udržel. Jen mě mrzí, že se Lisbeth a Mikael neposunuli vůbec dál. Příběhově tahle kniha také neměla kdoví jakou myšlenku. Jediná její síla je ve vyprávění, které se Davidovi opravdu povedlo. První půlka je sice hodně slabá, ale od útoku na Lisbeth už to mělo koule a pak se to četlo jedním dechem. Za druhou půli knihy si tak tento kousek čtyři hvězdičky zaslouží.


Olomoucký bestiář
? - květen 2017
Olomoucký bestiář 2006, V. Vondruška

Zajímavá změna odvyprávět příběh mimo Bezdězské panství. A kupodivu to i tak funguje. Pan Vondruška umí sérii Hříšných lidí Království českého dobře ozvláštnět a tak tu rozjíždí neméně zajímavý příběh, kterému pomáhá s vyšetřováním písař Wolfgang. Ten v předešlých knihách příliš prostoru nemá a tak je zajímavé číst chování v podstatě nové postavy, která se dostane více do popředí. Za mě tedy určitě spokojenost. Olomoucký bestiář je kvalitně v sérii na stejné rovinně s ostatními díly.


Apage Satanas!
? - květen 2017
Apage Satanas! 2010, V. Vondruška

Jelikož se příběh odehrává v oblasti, ve které žiji, doslova, tak jsem nemohl být nadšenější. Apage Satanas! přeci jen ale nepůjde na pěti hvězdu, protože autor chtěl být originálnější a tak první půlku knihy věnoval Ludmile, manželce Oldřicha z Chlumu...a té, vědomě, vyšetřování moc nejde a příběh tím trošku strádá. V půlce knížky ale Oldřich nastoupí a najednou má samotný příběh ultimátně naprosto odlišný spád a nemáte problém zbytek knihy dočíst do jednoho dne. Rozdíl je obrovský, ale obecně vzato v obou případech uznáte, že kniha je to kvalitní. Jen druhá půle je daleko čtivější.


40 dní pěšky do Jeruzaléma
? - duben 2017
40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, L. Zibura

Láďa Zibura o světě kolem sebe sice vůbec nic neví, ale jednou se odhodlá a rozhodne se na výpravu napříč Tureckem do Jeruzaléma. A jelikož umí psát a ještě k tomu je sebekritickej a slušně ironickej, tak lidi mu to docela žerou. A já se nedivím. Jeho povídáním v této knize jsem se také pobavil. Ale možná, že svojí délkou upadl do mírného stereotypu. To co ze začátku působí neuvěřitelně dobrodružně, ke konci vyzní dost obyčejně. I tak ale uznávám. Knížka se četla hezky a příběh to musel být parádní. Třeba se jednou dočkám a potkám ho i osobně.


Termiti z Titanu II
? - duben 2017
Termiti z Titanu II 2012, J. Pecinovský


Syndróm E
? - duben 2017
Syndróm E 2013, F. Thilliez

Musím se přiznat, že mě sejmula už jen samotná myšlenka zakomponování filmu a filmového průmyslu do samotné kriminálky. To Franck Thilliez zvládl naprosto parádně a já se vůbec nedivím, že nakladatelství XYZ tuto knihu vydalo, aniž by vydalo i předchozí ze série. Vyšetřovatel Franck Sharko je totiž jeden z těch nepřizpůsobivých, že zvyknout si na něj chvíli trvá. Zde ale příběh převládá a tak, pokud máte rádi filmy, počítejte s tím, že budete absolutně nadšeni. Knihu bych s klidem přirovnal například k filmu 8 mm. Ponurá, precizní, mysteriozní a nápadem neuvěřitelně zajímavá.


Pečeť smrti
? - duben 2017
Pečeť smrti 2009, V. Vondruška


Trumfy osudu
? - únor 2017
Trumfy osudu 2013, R. Zelazny


Dvory Chaosu
? - únor 2017
Dvory Chaosu 2009, R. Zelazny


Oberonova ruka
? - únor 2017
Oberonova ruka 1993, R. Zelazny


Znamení jednorožce
? - únor 2017
Znamení jednorožce 2007, R. Zelazny

Přišlo mi, jak kdyby spisovatel Zelazny měl pocit, že ve dvou dílech té akce bylo dost a tak v tomto dílu rozhodl nechat více politikaření a nebo vysvětlování některých historických událostí ve světě Amberu. Určitě to není na škodu a některé kapitoly jsou vysloveně geniální. Nicméně speciálně na to politikaření jsem si musel chvíli zvyknout, což ve výsledku zase tak dlouho netrvalo, protože samotná kniha měla něco málo přes 150 stránek a četla se opět vysloveně naprosto úžasně a lehce.


1 2 3 4 5 6 >