Malarkey - Přečtené 314


Znamení rožmberské růže
? - leden 2018
Znamení rožmberské růže 2004, V. Vondruška

Mám pocit, že se zatím jedná o asi největší a zároveň i nejnebezpečnější případ Oldřicha z Chlumu, který mu Vlastimil Vondruška napsal. Tady se totiž jede jak hrana politická na královském dvoře Pražského hradu, tak i hrana válečná. Mord se totiž objevuje na každém rohu a napříč různými místy. A k tomu si tu i Ludmila hodně slušně užije. Osobně ale mohu říci, že jsem si příběh opět naprosto perfektně užil. Prostředí Pražského hradu mě sice nebavilo tolik jako na Bezdězu, kolem Kokořínska nebo v Mělníce, ale celkově vzato jsem byl opět opravdu spokojen. Mělník tu mimochodem dostane slušný petrák. Zaslouží si to vůbec? :-)


Setkání s Rámou
? - prosinec 2017
Setkání s Rámou 1993, A. C. Clarke

To, že Setkání s Rámou předběhlo dobu a bude aktuální asi i za dalších sto let, a nebo do doby, dokud nás nenavštíví nějaká mimozemská civilizace (protože my se těžko k něčemu dopracujeme), je prostě fakt. Je neuvěřitelné, co měl A. C. Clark při psání této knihy v hlavě. Příběhově nebo jakkoliv emotivně je sice neuvěřitelně chladná, ale ten podrobný, silně technický, popis, je naprosto precizní. To jsem zíral s otevřenou pusou. Stránku za stránkou totiž čtete něco, co si nedovedete představit jinak, než ve Vaší mysli. Škoda ale, že postavy jdou trošku stranou. Myšlenka této knihy je holt někde úplně jinde. Zážitek to nicméně je i tak obrovský.


Zdislava a ztracená relikvie
? - prosinec 2017
Zdislava a ztracená relikvie 2003, V. Vondruška

Druhá kniha z této série samozřejmě vůbec nezklamala. Naopak. Stala se rázem mou jednou z nejoblíbenějších v sérii. Pan Vondruška tu chytře zakomponoval tři případy, ve kterých ten o ztracené relikvii je samozřejmě nejzajímavější. I ostatní ale stojí za pozornost a moc hezky popisují tehdejší dobu v prostředí, které mi je dobře známo. Někdy v druhé polovině knihy jsem měl dokonce nutkání knihu na chvíli odložit a chvíli se utápět v historických mapách a studovat, kudy asi královské družiny dříve chodili, aby se dostali, kam potřebovali. Hodně mě to bavilo. Nemohl jsem se od knihy odtrhnout a to je podle mě dostačující důkaz k tomu, že se jedná o super čtení.


Dýka s hadem
? - prosinec 2017
Dýka s hadem 2002, V. Vondruška

Pan Vondruška si nemohl připravit hezčí a zábavnější zahájení tak velké série, jakou Hříšní lidé Království českého bezesporu jsou. Sice Dýky s hadem v podstatě obsahuje tři příběhy, kde ten titulní je vlastně největší, ale i tak v nich dokázal představit to všechno, co v následujících dílech tak šikovně rozšířil. Opět jsem si užíval známé prostředí, opět mi poctivě představil všechny postavy a opět jsem se dočkal skvělého rozuzlení, které Oldřich z Chlumu prostě umí. Po vyšetření Dýky s hadem už jsou to sice jenom takové jednohubky, ale kdo by se do toho středověkého světa nechtěl vrátit, že? Kór, když má jistotu, že ho tam nikdo nepodřízne jako podsvinče nebo mu neprovede nějakou jinou hanbatou činnost.


Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
? - listopad 2017
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) 2016, J. Jonasson

Záměrně jsem se pustil do třetí, zde nejhůř hodnocené, knihy od Jonassona. Říkal jsem si totiž, že čtenáři předchozích knih museli mít určitá očekávání a ta během čtení tohoto filmu tak nějak odezněla. Takže jsem se pln nadějí a očekávání pustil do četby. Ta z kraje byla poměrně fajn, minimálně neurážela. Po chvíli ale na mě onen až cynický humor působil poměrně levně. Postupem času jsem si říkal, že autor zinscenoval veškeré pocity, které mi přišly absurdní a zavedl je do jedné knihy. Absurdní ale tak nějak nezajímavě. Možná, že už jsem tak zblblý okolním světem, že to na mě působí vlastně docela všedně a unyle. No a tyto pocity se až do přečtení nezměnily.


Den Trifidů
? - listopad 2017
Den Trifidů 1999, J. Wyndham

Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.


Rozbití andělé
? - září 2017
Rozbití andělé 2015, G. Masterton

Určitě nemůžu říct, že by Rozbití andělé byly vysloveně horší jak první díl série – Bílé kosti. Jen jsem při čtení měl pocit, že se tu Masterton v obsahu knihy dost opakuje. Sice námět je tu možná ještě lepší a děsivější jak u prvního dílu, ale kapitoly zaměřující se na zlo tu jsou vyobrazeny hodně podobně. Nechci říct, že by příběh byl odpornější a děsivější, v porovnání s prvním dílem, jak se o to sem tam autoři jiných sérií tak nějak snaží. Také mám ale pocit, že kdybych tuto knihu četl jako první, možná bych z ní byl nadšený. U Bílých kostí šlo vysloveně o překvapení nečekaného. Zde už se to rozšířilo a pokračovalo v zaběhnutém a ověřeném. I tak ale dobré a na kriminálku dost drsné. Když budu mít příležitost, rád se pustím do dalších dílů. Prostředí Irska tu působí neuvěřitelně ponuře a smutně, na druhou stranu právě to v knihách hodně táhne.


Bílé kosti
? - srpen 2017
Bílé kosti 2014, G. Masterton

Náhodné objevení této knihy v knihovně následně způsobilo obrovské nadšení z nového kriminálního prostředí. Tentokrát ale z Irska, které jak kdyby z oka vypadlo Severním Hebridům od Petra Maye. Masterton má ale přeci jen jiný způsob vyprávění a místy je docela dost drsný. Drsný, místy až nechutný. A i přesto, že těchto kapitol nebylo mnoho, v rámci celkového příběhu to bohatě stačilo. A spolu s originálním příběhem plným mystična a poměrně chytlavou boční příběhovou linií samotné vyšetřovatelky, má tato kniha spád od začátku do konce a já musím říct, že i díky tomu jsem vysloveně nadšen z nové série, která snad dalšími dily nezklame.


Jáma a dům
? - červenec 2017
Jáma a dům 2017, J. Rečková

Jana Rečkové mě touto knihou zklamala. Není to ale poprvé. S jejími příběhy mám obecně problém a nevím proč, opravdu mi od ní sedli zatím akorát Pohřbeni na Soldafaru. Jáma a dům tak u mě trpí tím, co i ostatní romány od autorky. Mám obrovský problém se adaptovat alternativní realitě románu. Přijde mi neuvěřitelná, tak trošku dystopická a postavami naprosto nezajímavá. Škoda, na knihu jsem se opravdu těšil. Názory ostatních mě ale přesvědčují o tom, že autorka opravdu umí psát a tak netvrdím, že se k její tvorbě jednou ještě nevrátím. Teď ale bohužel ne.


Hon
? - červenec 2017
Hon 2014, A. Fukuda

Vůbec jsem této knize nevěřil. Upíři a svět kolem nich už mě tak narušili různými romány a následně vyhypovanými filmy, že jsem opravdu nepočítal s tím, že nějaký, pro mě, neznámý Hon, by na mě mohl zapůsobit. A ono kupodivu jo! Ze začátku jsem se sice snažil orientovat ve světě, kde upírům říkají lidé a lidem říkají glupani, ale po chvíli jsem se do toho parádního nápadu vysloveně dostal a po zbytek příběhu si jej v podstatě parádně užíval. Andrew Fukuda totiž přišel s myšlenkou, která nezačíná u soutěže, jako Hunger Games, ale ona u ní vlastně končí. A všechno napínavé se udá do té doby, než samotný Hon vůbec začne. Za mě super a přiznám se, že mám chuť po této knize dohledat i zbylé díly trilogie. Hon měl opravdu něco do sebe.


Dívka v pavoučí síti
? - červenec 2017
Dívka v pavoučí síti 2015, D. Lagercrantz

Přiznávám, že jsem do čtvrtého dílu série Milenium šel s mírným očekáváním. Ono to divadlo kolem Stiega Larssona nebyla úplně prdel a tak jsem se do knihy pustil s tím, že buď mě překvapí a nebo navždy naruší můj názor na osud spisovatele a kolegy Stiega - Davida Lagercrantza. Nakonec ale musím říct, že David prošel s čistým štítem. Sice čtvrtý díl není kdovíjak úžasnou knihou, ale myšlenku předchozí trilogie si v podstatě udržel. Jen mě mrzí, že se Lisbeth a Mikael neposunuli vůbec dál. Příběhově tahle kniha také neměla kdoví jakou myšlenku. Jediná její síla je ve vyprávění, které se Davidovi opravdu povedlo. První půlka je sice hodně slabá, ale od útoku na Lisbeth už to mělo koule a pak se to četlo jedním dechem. Za druhou půli knihy si tak tento kousek čtyři hvězdičky zaslouží.


Olomoucký bestiář
? - květen 2017
Olomoucký bestiář 2006, V. Vondruška

Zajímavá změna odvyprávět příběh mimo Bezdězské panství. A kupodivu to i tak funguje. Pan Vondruška umí sérii Hříšných lidí Království českého dobře ozvláštnět a tak tu rozjíždí neméně zajímavý příběh, kterému pomáhá s vyšetřováním písař Wolfgang. Ten v předešlých knihách příliš prostoru nemá a tak je zajímavé číst chování v podstatě nové postavy, která se dostane více do popředí. Za mě tedy určitě spokojenost. Olomoucký bestiář je kvalitně v sérii na stejné rovinně s ostatními díly.


Apage Satanas!
? - květen 2017
Apage Satanas! 2010, V. Vondruška

Jelikož se příběh odehrává v oblasti, ve které žiji, doslova, tak jsem nemohl být nadšenější. Apage Satanas! přeci jen ale nepůjde na pěti hvězdu, protože autor chtěl být originálnější a tak první půlku knihy věnoval Ludmile, manželce Oldřicha z Chlumu...a té, vědomě, vyšetřování moc nejde a příběh tím trošku strádá. V půlce knížky ale Oldřich nastoupí a najednou má samotný příběh ultimátně naprosto odlišný spád a nemáte problém zbytek knihy dočíst do jednoho dne. Rozdíl je obrovský, ale obecně vzato v obou případech uznáte, že kniha je to kvalitní. Jen druhá půle je daleko čtivější.


40 dní pěšky do Jeruzaléma
? - duben 2017
40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, L. Zibura

Láďa Zibura o světě kolem sebe sice vůbec nic neví, ale jednou se odhodlá a rozhodne se na výpravu napříč Tureckem do Jeruzaléma. A jelikož umí psát a ještě k tomu je sebekritickej a slušně ironickej, tak lidi mu to docela žerou. A já se nedivím. Jeho povídáním v této knize jsem se také pobavil. Ale možná, že svojí délkou upadl do mírného stereotypu. To co ze začátku působí neuvěřitelně dobrodružně, ke konci vyzní dost obyčejně. I tak ale uznávám. Knížka se četla hezky a příběh to musel být parádní. Třeba se jednou dočkám a potkám ho i osobně.


Termiti z Titanu II
? - duben 2017
Termiti z Titanu II 2012, J. Pecinovský


Syndróm E
? - duben 2017
Syndróm E 2013, F. Thilliez

Musím se přiznat, že mě sejmula už jen samotná myšlenka zakomponování filmu a filmového průmyslu do samotné kriminálky. To Franck Thilliez zvládl naprosto parádně a já se vůbec nedivím, že nakladatelství XYZ tuto knihu vydalo, aniž by vydalo i předchozí ze série. Vyšetřovatel Franck Sharko je totiž jeden z těch nepřizpůsobivých, že zvyknout si na něj chvíli trvá. Zde ale příběh převládá a tak, pokud máte rádi filmy, počítejte s tím, že budete absolutně nadšeni. Knihu bych s klidem přirovnal například k filmu 8 mm. Ponurá, precizní, mysteriozní a nápadem neuvěřitelně zajímavá.


Pečeť smrti
? - duben 2017
Pečeť smrti 2009, V. Vondruška


Trumfy osudu
? - únor 2017
Trumfy osudu 2013, R. Zelazny


Dvory Chaosu
? - únor 2017
Dvory Chaosu 2009, R. Zelazny


Oberonova ruka
? - únor 2017
Oberonova ruka 1993, R. Zelazny


Znamení jednorožce
? - únor 2017
Znamení jednorožce 2007, R. Zelazny

Přišlo mi, jak kdyby spisovatel Zelazny měl pocit, že ve dvou dílech té akce bylo dost a tak v tomto dílu rozhodl nechat více politikaření a nebo vysvětlování některých historických událostí ve světě Amberu. Určitě to není na škodu a některé kapitoly jsou vysloveně geniální. Nicméně speciálně na to politikaření jsem si musel chvíli zvyknout, což ve výsledku zase tak dlouho netrvalo, protože samotná kniha měla něco málo přes 150 stránek a četla se opět vysloveně naprosto úžasně a lehce.


Zbraně Avalonu
? - únor 2017
Zbraně Avalonu 1993, R. Zelazny

Druhý díl této série se opět četl vysloveně s lehkostí a radostí. Příjemná kombinace akce, vysloveně chytlavých jednoúčelových kapitol a adekvátního politikaření na asi 180ti stránkách utekla stejně tak rychle, jako se vysype sůl z děravé solničky. Sice nepřevládá absolutní pětihvězdičkové nadšení, jako u některých jiných čtenářů zde, ale standardy prvního dílu si i tento díl udržel.


Harry Potter a prokleté dítě
? - únor 2017
Harry Potter a prokleté dítě 2016, J. K. Rowling

Ten, kdo knihu nečetl, nechť můj komentář raději nečte. Jakožto poctivý fanoušek Harryho Pottera, který prošel mým životem stejně tak, jako ubíhaly roky mého dětství, jsem nemohl jinak, než se o další díl vysloveně zajímat. Dal jsem si ale čas, než jsem se do samotné knihy začetl a mezitím jsem nechal lidi kolem sebe se o tom bavit. Vlastně se nejedná o knihu jako takovou, ale to tu všichni bezesporu ví. Po přečtení ale můžu říct, že s plno věcmi nesouhlasím. Třeba prvních třicet stránek ubíhaly pomalu co kapitola, to jeden rok, což se mi osobně moc nelíbilo. Naštěstí se ale tento časový posun rychle tvůrci zastavili a stejně tak se ustálil i příběh, který se sice jeví hrozně zajímavě, ale v podstatě si s časovými smyčkami dělá vysloveně co chce tak, jak se mu to hodí. Chápu ale, že Rowlingová chtěla pár věcí vyjasnit a uzavřít, což se jí vlastně povedlo. Také s příběhem trošku pokročila a ukázala nám, že jaký otec, takový syn. Škoda jen, že vlivem divadelní hry, je, co se čtení týče, tento kousek takovou jednohubkou, kterou, když chcete, zkousnete na posezení při nedělním odpoledni.


Devět princů Amberu
? - únor 2017
Devět princů Amberu 2006, R. Zelazny

Přiznám se, že každá objemná fantasy mě standardně ze začátku znejistí. Nevím totiž, co čekat a mám strach jí ihned věnovat desítky hodin času. Kór, když série Amber čítá deset knih. Nicméně Devět princů Amberu jsem zkusil a hned z kraje mě potěšila ich-forma, se kterou autor popisoval nejdřív amnésii hlavního hrdiny a následně i samotný svět Amberu. Trošku se mi teda nelíbilo, že samotnému princovi padalo všechno do ruky (hlavně během amnésie), ale zase mě překvapovala originalita samotného světa Amberu. Hlavně teda přemisťovací karty. Také jsem si během čtení knížky říkal, že 160 stránek je na takový svět málo, ale zajímavé je, že autor samotnou osobitou formou psaní dokázal i do mála vtisknout strašně moc. V podstatě mě seznámil s příběhem devíti princů Amberu a to mi stačilo k tomu, abych první díl této série dočetl a okamžitě prahnul po dalším příběhu z tohoto světa.


Archa zrůd
? - leden 2017
Archa zrůd 2016, P. Fritz

Časopis Pevnost (série z vydavatelství Epocha) umí vybrat kvalitní knižní přílohy a tato se povedla tak, že jsem jí okamžitě zařadil mezi to nejlepší, co se u časopisu objevilo. A to i přesto, že se jedná "pouze" o povídky. Toho se totiž pokaždé bojím, když podobnou knížku čtu. Když mě nezaujme první, tak ty další většinou tolik nevnímám. Tady jsem ale první povídkou byl v šoku a stejně tak to bylo i u dalších. Líbilo se mi, jak se autor snažil vždy přijít s nějakým šokem na závěr. A ve většině případů to opravdu stálo za to. Tato kniha byla radost číst. Vždycky jsem si schoval jednu povídku na večer, popř. na cestu domů z práce a pokaždé jsem byl absolutně spokojený. Asi první povídková kniha, která mě tak nadchla svým obsahem. :-) Nejmilejší povídka mi přijde ta o Johance z Arku :-)


Svědkyně ohně
? - leden 2017
Svědkyně ohně 2012, L. Kepler

Musím se přiznat, že po přečtení jsem byl zklamaný závěrečným rozuzlení. Během čtení jsem totiž měl pořád pocit, že přijde něco, co by mě víc šokovalo...a to se vlastně nestalo. Po přečtení jsem tedy měl pocit zklamání a vnímal jsem tento díl jako zatím ten nejslabší. Po několika dnech se mi ale tento pocit rozležel a nakonec jsem zhodnotil, že jestli je některý z těch tří dílů zapamatování hodný, je to právě tenhle. Problém je totiž v postavách. Nejsou úplně příjemné, ale na druhou stranu jsou dost zajímavá. Hlavně ta, co hraje domnělé médium. Tam jsem si pořád říkal, že mi něco nesedí a ono ejhle...Joona Linna opět vysloveně nepřekvapil, ale zároveň ani nezklamal. Pořád ale čekám nějakou bombu a tu jsem ani po třetím díle nedostal.


Umrlčí cesta
? - leden 2017
Umrlčí cesta 2016, P. May

Musím říct, že Peter May mě svými příběhy z Hebridů vysloveně dostal. A Umrlčí cesta na tom není jinak. První půlku knížky jsem četl pomalu, abych si užíval tu poctivou, severskou atmosféru plnou větrných efektů, které ke mně z knížky přifoukly až do pokoje. Druhou půlku jsem už ale nevydržel a přečetl ji na jeden zátah. Ona totiž v podstatě půlka knížky vrcholí k závěrečnému rozuzlení. V půlce knížky se totiž osvětlí myšlenka celé knihy a celý ten námět se stane daleko více globálním, než bylo u předešlých knih z ostrova Harris popř. Entry, což není vůbec na škodu. I přesto, že jsem se dočkal známé atmosféry, jsem zároveň byl překvapen něčím novým, ne tolik rodinným a už vůbec ne okoukaným. Není více co dodat. Peter May se opět překonal.


Záhada zlaté štoly
květen - srpen 2016
Záhada zlaté štoly 2003, V. Vondruška


Líheň
? - květen 2016
Líheň 2009, M. Žamboch


Hypnotizér
? - květen 2016
Hypnotizér 2010, L. Kepler

Knihu jsem si přečetl i přesto, že jsem předtím viděl film. Spokojenost ale byla...i přesto, že jsem si na Joonu Linnu dlouho zvykal. Chvílemi mě možná trošku vadilo to, že jsem díky filmu věděl a tušil, co přijde, nicméně napsané je to poctivě a naprosto mě to vylákalo k dalším dílům. Postava hypnotizéra byla tak super, až je škoda, že je součástí jen této knihy.


Šeroprostor
? - květen 2016
Šeroprostor 2015, A. Aguirre


Obydlený ostrov
? - duben 2016
Obydlený ostrov 2009, A. Strugackij

Musím říct, že když jsem si půjčoval tuto knihu od bratrů Štrugackých, tak jsem čekal podobný zážitek, jako ze Stalkera. Les byla první půjčená kniha a ta na mě byla opravdu silné kafe a tak jsem si říkal, že Obydlený ostrov bude přeci jen přístupnější. A ono ejhle...vůbec tomu tak není. Poměrně jednoduchý, na první pohled chytlavý příběh, se hodně rychle přehouspne do takového divného military, které vůbec nic nevysvětluje a pouze jedná. Maxim je vhozen do takové prazvláštní reality osobité planety a i když příběh mě donutil knihu dočíst, vlastně se v něm vůbec nic nedělo. Škoda...opravdu jsem to čekal lepší.


Stalker
? - duben 2016
Stalker 2012, A. Strugackij


Les
? - duben 2016
Les 2011, A. Strugackij

Vysloveně divná, těžko čitelná kniha. Člověk musí nad každou větou nekonečně přemýšlet a stejně si ještě musí domýšlet. Nápad může být veskrze geniální, ale je tak strašně nepřístupný, že je otázka, jestli ona domnělá genialita knihy nepředčila její čtivost.


Metro 2034
? - březen 2016
Metro 2034 2011, D. Glukhovsky


Mlýny osudu
? - březen 2016
Mlýny osudu 2014, J. Theorin

Zajímalo by mě, jestli se někdy dočkám nějakého zfilmování příběhů z ostrova Öland. Podle mě by to byl trhák, protože Johan Theorin do svých knih z této série dokáže zařadit jak originální tajuplný námět, tak způsob života lidí na onom ostrově a celé je to propojené tak ponurou atmosférou a skvělými postavami, že je radost se k nim vracet i přesto, že Vám při čtení nebude zrovna vesele a zároveň budete v tomto případě z množství postav trošku bojovat. Mlýny osudu to ale i přesto opět dokázaly a já jsem si užil skvělý severský zážitek, tak jak to umí jenom Johan Theorin. Mimochodem prolínání přítomnosti a minulosti je v této knize asi nejlepší v porovnání s předchozími knihami ze stejné série. Jak jsem začal číst, tak s pár drobnými zastávkami jsem o půl jedné v noci zaklapl knihu.


Metro 2033
? - únor 2016
Metro 2033 2010, D. Glukhovsky


Alchymista
? - leden 2016
Alchymista 2005, P. Coelho


Truhla ze Zálivu smrti
? - leden 2016
Truhla ze Zálivu smrti 2015, S. Doseděl


Muž z ostrova Lewis
? - prosinec 2015
Muž z ostrova Lewis 2014, P. May

Jakmile jsem dočetl první díl Skála, tak druhý díl s názvem Muž z ostrova Lewis mi už svítil na poličce. Nechal jsem ale ostrovu Lewis chvíli oddech, aby mě pak nemrzelo, že jsem si ty postavy užil tak intenzivně, ale tak krátce. První díl mě totiž uvedl do světa, která je hodně těžký na život, ale zároveň je vysloveně magický, až kouzelný. Spisovatel opět předvádí dvě příběhové linky. Jedna z minulosti, druhá z přítomnosti. V tomto případě se ale opět dozvídám plno nových věcí o lidech, kteří již jsou mými starými známými a tak mám pocit, že jsem si druhý díl užil ještě více. A to i proto, že se jedná o originální námět, který zachází až za hranice ostrova Lewis na ostrov Harris. Opravdu nádherné čtení.


1 2 3 4 5 6 >