Malarkey - Přečtené 346


Trajekt
listopad 2018 (11.-13.)
Trajekt 2018, M. Strandberg


Druhá planeta Oggu
říjen 2018 (02.-30.)
Druhá planeta Oggu 1981, P. Lengyel

Přiznám se, že mě po první části knihy vůbec nenapadlo, že celý námět autor pojme tak obrovsky globálně v rozmezí desítkách let. Pro mě je to v knihách obecně dost nezvyk a tomuto příběhu to dalo úplně jiný rozměr. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale občas jsem se v příběhu dost ztrácel. A to není jen pojatým příběhem, ale i technickým popisem a častými názvoslovími, se kterými jsem dost bojoval. Jako sci-fi se ale jedná o hodně zajímavý kousek.


Legenda o Tunovi a Gomonovi
21. říjen 2018
Legenda o Tunovi a Gomonovi 2014, M. Novák

Ke knize jsem se dostal vysloveně obrovskou náhodou. Asi týden předtím, kdy jsem si přečetl článek o dvou vikinzích, kteří v našem prostředí v období vlády sv. Václava žili a dokonce se tu i do života zdejších lidí a šlechticů zapojili. O to více jsem se na tento příběh těšil. A i když jsem toho o samotném autorovi příliš nenašel, musím mu za tuto knihu vysloveně poděkovat. Zajímavě čtivá fikce, která si ale zakládá na skutečných reáliích vlastně poukazuje na to, že takhle nějak by to klidně mohlo být. Nikdo tu není vysloveně dobrej ani zlej. Osobně mě třeba nejvíce překvapilo, jak tu je pojat kníže Václav. Dnes oslavovaná osobnost by si tenkrát příliš kamarádů zřejmě neudělala. Celkově vzato skvělá historická fikce, která by si zasloužila větší pozornost.


Království stínů
16. říjen 2018
Království stínů 2005, A. Furst

Taková zvláštní příběhem předválečná literatura, která má výhodu v tom, že docela obstojně popisuje onu předválečnou dobu a částečně se odehrává i v Československu. Zároveň je ale strašně nezábavná a dělá ze špionáže jednu velkou nudu. Měl jsem co dělat, abych ji vůbec dočetl.


DNA
říjen 2018 (15.-16.)
DNA 2017, Y. Sigurðardóttir

Nemůžu říct, že by tahle kriminálka byla vyloženě špatná. Yrsa Sigurðardóttir je natolik zkušená spisovatelka, že by si nekvalitu nedovolila napsat. Osobně jsem měl ale spíš trošku problém s obsahem. Celou dobu čtení jsem měl totiž dojem, jak kdyby autorka záměrně moc nepoukazovala na to, že se příběh odehrává na Islandu. Chvíli jsem si říkal, že by to mohla zahrnout do jakéhokoliv koutu světa a nic by se vlastně nestalo. Prostředí pro mě ve výsledku bylo hrozně hluché a prázdné. Spisovatelka tu klade důraz spíše na samotnou sérii vražd, podrobný popis, vyšetřování, že vlastně úplně (zřejmě záměrně) zapomíná na to, že by mohla trošku popsat i prostředí. Nevím proč, ale po přečtení jsem měl přesně takový dojem. Jelikož mám ale spisovatelku rád a dostal jsem se k ní právě v rámci lásky k Islandu, určitě se nebudu bránit i zbylým dvěma dílům.


Spánek
? - říjen 2018
Spánek 2013, H. Murakami

Po přečtení Útoku na pekárnu jsem od kolegyně z práce dostal nabídku, že by mi půjčila i tuto povídku převedenou do velice pěkné pevné vazby s obrázky. Musím se ale přiznat, že tato povídka mě už natolik nezaujala. Četla se opět jedním dechem, což o to. Problém jsem ale měl s myšlenkou nebo alespoň samotným závěrem. Pořád jsem přemýšlel, co tím vším autor zamýšlí, až byl vlastně konec a já si vlastně uvědomil, že se nestalo nic zásadního, nic překvapujícího, ani nic, co by mě vysloveně uhranulo a já si uvědomil, že si Spánek zaslouží i grafické zpracování. Útok na pekárnu byl ve své podstatě alespoň absurdní a suše vtipný. Spánek nic z toho nemá.


Skafandr a motýl
? - říjen 2018
Skafandr a motýl 2008, J. Bauby

Prvně jsem se s tímto příběhem seznámil v podobě filmu, který mě naprosto učaroval. Jelikož ale knížky nečtu poté, co se nejdříve podívám na film, tady jsem tak nějak musel. Hrozně mě zajímalo, jakými myšlenkami se v hlavě prodírá člověk, který je sám uvězněn v těle. A nebudu Vám nalhávavat, některé kapitoly byly hodně depresivní. Bylo znát to, že pan Bauby měl určité nadání a také to, že měl čas si každé slovo své kapitoly pořádně promyslet. Je fascinující, že něco podobného vzniklo, stejně tak, jako my máme možnost si tyto memoáry přečíst. Zvláštní, velice zvláštní.


Ze světa lesních samot
září - říjen 2018
Ze světa lesních samot 1999, K. Klostermann

Libozvučná staročeština se ze začátku poměrně obtížně čte. Postupně jsem v ní ale našel zalíbení a kapitolu za kapitolou pročítal příběhy šumavských horalů, které hodně pěkně právě pan Klostermann převedl do knižní podoby. Teď už vím, proč strakonický pivovar Dudák pojmenoval jejich polotmavé pivo právě po Klostermannovi. Určitý kult osobnosti si svými knihami na Šumavě jistě vytvořil. Snad jen dodám, že zábavnost knihy určuje kapitola po kapitole. Milostné vztahy byly nudnější, boje s pytláky nebo s Bavory ale daleko zajímavější.


Útok na pekárnu
? - září 2018
Útok na pekárnu 2016, H. Murakami

Musíte mít autora hodně rádi, abyste si tuto knížku pořídili a schovali si ji v knihovně. Jedná se totiž o poměrně jednoduchou povídku (respektive dvě), které nejsou ani jedinečné a kdovíjak geniální, ale nějakým zvláštním způsobem a květnatým stylem spisovatele, jsou vcelku zábavné a příjemně se čtou. Po přečtení tak budete mít klid v duši, prohlídnete si pár obrázků, které kniha obsahuje a bude Vám tak jako hezky a tím to vlastně tak jako ukončíte a budete přemýšlet, zdali Vás tato knížka jako celek spíše těší nebo zdali Vás udivuje, že si takové dvě povídečky zasloužili knižní podobu ve zrovna takovém pevném vázání s obrázky. A víte co? Vlastně asi i ano.


21 úderů
září 2018 (07.-28.)
21 úderů 2018, F. Kotleta (pseudonym)

Druhý díl ze série menších sci-fi novel z prostředí IT ve Škoda Auto a opět poměrně příjemné překvapení. František Kotleta je tu sice daleko střídmější, než v jiných knihách, ale zbytečně tu neprovokuje, když nemusí. Ono už stačí jen jeho způsob vyprávění, které je jednoduše nabušené akcí od začátku do konce. A jelikož je kniha lehce přes sto stránek dlouhá, tak je jasné, že o zábavu tady nemůže být nouze.


Smrt ve Vratislavi
září 2018 (13.-26.)
Smrt ve Vratislavi 2014, V. Vondruška

Nemůžu si pomoct, ale s každou další knížkou od pana Vondrušky z této série nemohu být spokojenější. Dříve mi možná k dokonalosti chyběla menší naivita některých postav v příbězích, ale aktuálně po té sérii přečtených knih je to prostě paráda od začátku do konce. Život Oldřicha z Chlumu se neustále vyvíjí a stejně tak na tom je i Ludmila a Ota. Ti a celá řada dalších postav, které jsou zajímavé od začátku do konce, si tu opět užijí hodně slušnou detektivku, která k rozuzlení přijde daleko jednodušeji, než by si kdekdo z jakýchkoliv amerických kriminálek současnosti dokázal vůbec kdy představit. A ještě se často odehrává v hospodách, které vždy měli obrovský vliv na chod dějin středověku a pěkně je jejich dobová atmosféra v knize pěkně načrtnutá. Navíc rozuzlení na poslední stránce mě hodně překvapilo a tak jsem po zaklapnutí stránky nemohl být spokojenější. Pan Vondruška Oldřichovi připravil výlet do Vratislavi, který opět jemně obměňuje celou sérii, ale zároveň se skvěle čte.


100 miliard neuronů
září 2018 (05.-07.)
100 miliard neuronů 2017, P. Stančík

Vypadá to, že se u nás rodí nová, poměrně zajímavá, sci-fi série, kterou spojuje Škoda Auto - místo, kde sám pracuji. 100 miliard neuronů má velice zajímavý námět. Spíš, než příběh, se snaží představit svět v roce 2056 a nutno dodat, že spisovatel Petr Stančík si s oním světem opravdu hodně pohrál. Řadu nových termínů nemá problém podrobně vysvětlit, čímž si přidává na originalitě. Škoda ale, že Škodovku do příběhu tak násilně narouboval. Řada kapitol probíhá popisným a sem tam příběhovým dojmem, aby v posledních několika větách dal najevo, že toto je vlastně reklama na Škodovku a na její IT oddělení. Některé informace nebyly špatné, ale čím dál jsem se do knihy dostával, tím víc mě připomínání Škodovky vadilo, protože v samotném příběhu nemělo žádnou logiku. Jinak ale technicky hodně zmáknuté a nápadité dílo s jednoduchým příběhem, ale podrobně rozebraným světem roku 2056.


Vyhlídka na věčnost
srpen - září 2018
Vyhlídka na věčnost 2011, J. Kulhánek

Moje první setkání s Jiřím Kulhánkem v podstatě dopadlo na výbornou. Sice jsem si stejně jako u Kotlety musel zvykat na kombinaci všeho se vším, ale postupem času jsem se tomu vlastně spíš oddával. Kde jinde narazíte na veškeré fantasy a sci-fi kliše zakomponované do jednoho světa, potažmo jednoho příběhu. Je tedy pravda, že na samotný námět kniha působila až nebetyčně dlouze. Byly tu momenty, které mě bavily víc a momenty, které mě bavily míň. Autorovi se ale nedá upřít schopnost hrát si s jazykem a tak tu vzniká celá řada cynických narážek, dvojsmyslů a hrátek se slovy, čímž si získal moji obrovskou pozornost a díky tomu jsem měl chuť knížku číst až do konce a začít se zajímat i o jeho další knihy. Ač očekávám, že to bude stejně zběsilá šílenost jako v případě Vyhlídky na věčnost.


Žítkovské bohyně
červenec - srpen 2018
Žítkovské bohyně 2012, K. Tučková

Tématicky velice zajímavá kniha, která do příběhu Žítkovských bohyní místy jde až moc do hloubky, ale na druhou stranu ji to vlastně ani nemám za zlé. Sice ta hloubka knihu notně prodlužuje, což mě místy vysloveně nebavilo (celá řada podrobných spisů ať už komunistických nebo nacistických), ale v tomto případě vše má své opodstatnění. V hodnocení sice dávám tři hvězdy, ale za zajímavé téma a silný závěr si kniha svoji pozornost rozhodně zaslouží.


Kallocain
22. červenec 2018
Kallocain 1989, K. Boye

Solidní distopická jednohubka, která svět zmaru a la 1984 spíše načíná, než ho opravdu otevírá. Myšlenka je ale zřejmá. Autorka v ní jasně ukazuje, z čeho se během druhé světové války bála nejvíce. Akorát to vše, jakožto vzorový spisovatel, obalila do světa, který se ji hodil. A který po válce klidně mohl nastat...


Kmen Andromeda
? - červenec 2018
Kmen Andromeda 2008, M. Crichton

Další z legendárních sci-fi, které jsem měl v merku už hodně dlouhou dobu. Dříve než jsem četl tuto knihu, jsem viděl dva filmy a u každého jsem byl vždy spokojený. Knížka tedy samotným námětem nemohla zklamat. K páté hvězdičce mě ale vadil až moc odborný a technický popis. Ten mi sice ve sci-fi tolik nevadí, ale zde technický popis situace, prostředí nebo laboratoře přehlušil samotný příběh. A to je vidět v samotném závěru. V momentě, kdy má dojít k vyvrcholení příběhu se autor zaměří spíše na to, jak funguje nějaký stroj. Celkově vzato ale hodně zajímavé čtení. Kmen Andromeda má zaručeně svoje místo v žánru sci-fi.


Procitnutí
? - červenec 2018
Procitnutí 2015, R. Blake

Solidní jednoduchá a akcí nabušená jednohubka, která není kdovíjak chytrá, ale jako odpočinkové čtení je postačující. Druhý díl ale hledat nějak nehodlám. Třeba jednou přijde sám.


Tygrovy čepele
květen - červen 2018
Tygrovy čepele 2018, C. Pierson

Středověká fantasy mám rád. O to více mě lákala tato knížka, která mi mohla otevřít cestu do světa DragonLance, který už je za posledních několik let po světě poměrně profláklý. Možná jsem to ale chytil za špatný konec, protože Tygrovy čepele jsou prostě nuda. Jediná zajímavá postava je, jak říká Terva ve svém komentáři, elfí zlodějka Shedara. Zbytek byl dost zoufalý.


Čakra Kentaura
červen 2018 (14.-15.)
Čakra Kentaura 1991, O. Larionova

Neskutečně nezáživné a opravdu hodně těžce čtivé sci-fi, které nezaujme ani postavami, ani prostředím. Celé je to spíš dost zmatečné a měl jsem co dělat, abych knížku dočetl do konce.


Soudní řízení na Epsí
? - červen 2018
Soudní řízení na Epsí 1980, R. H. W. Funk

Výborně napsané sci-fi, které otevírá novou možnost mimozemských civilizací včetně nové planety, což mě vždy těší o to více, když si s představivostí autor vysloveně vyhraje. A to se zde stalo. No a pokud je příběh nejenom zajímavý, ale i čtivý, tak nemohu být zklamaný. Tento příběh je ještě specifický tím, že ve druhé polovině příběhu se čtenář dočká opravdového soudního řízení na samotné planetě Epsí, tudíž kniha splní samotný název, který na první pohled může být zavádějící...ale na druhou stranu i zapamatování hodný.


Víkend na Zuydcoote
? - červen 2018
Víkend na Zuydcoote 1988, R. Merle

Chápu zdejší nadšení, ale rozumím i tomu, že plno lidí knihu přešlo bez povšimnutí. Opravdu se jedná o nahlédnutí do života vojáků za světové války na pláži v Zuydcoote. Nic víc, nic míň. Spisovatel tak pomalu staví atmosféru, v příběhu se nic moc neděje, ale něco Vás neustále nutí číst dál a dál. Jedná se vlastně o takové nahlédnutí do běžného víkendu druhé světové války...a je úplně jedno na jaké straně se nacházíte.


Vyměním tělo, Zn.: Čestně vrátím
květen 2018 (28.-29.)
Vyměním tělo, Zn.: Čestně vrátím 1993, R. Sheckley

Na svojí délku se kniha velice svižně četla. Líbil se mi nápad, který jsem četl již několikrát. Líbila se mi ale hlavně různorodost vesmírných světů, do kterých autor Marvina Flynna pouštěl. Někde v půlce knihy jsem byl nadšený z absurdního humoru, který si spisovatel vysloveně užíval. Působilo to jako u Stopařova průvodce po galaxii. Od druhé poloviny jsem v tom měl ale strašněj zmatek. Byly kapitoly, které postrádaly smysl. A možná, že ten absurdní humor zacházel až za hranici. Těžko říct. Celkově ale musím říct, že jsem byl spokojený. Skvělá jednohubka na dva podvečery.


Z kroniky města Jaropolu
? - květen 2018
Z kroniky města Jaropolu 1981, J. Ščerbak

Ke knize jsem se dostal vysloveně náhodou. V knižní budce mě zaujal fantaskní obal, který působil neotřelým a nápaditým dojmem. Podobné jsem tedy očekával i od knihy a doufal, že se dočkám zábavných, krátkých historek z města, které na mapě Ukrajiny opravdu nenaleznete. Autor začal nicméně relativně dobře cirkusovým příběhem. Dalo se to číst, ale postupem času jsem se ztrácel v tom, jak roztodivně spisovatel větvil text. Četl jsem větu a po chvíli jsem vlastně vůbec nevěděl, co vlastně čtu. Bylo to hrozně nepřehledné a s dalšími kapitolami se stupňovala otrávenost, která se prostě nezměnila.


Arkádie – Procitnutí
? - duben 2018
Arkádie – Procitnutí 2015, K. Meyer

Vzorová young adult fantasy, která ale nemá dalekosáhlejších kvalit. Číst se moc nedala. Námět zní sice zajímavě, ale pořádně neví, jestli si má hrát na romanci a la Romeo a Julie a nebo na rádoby kmotrovskou fantasy ságu. Drsné mafiánské praktiky totiž střídají kapitoly jak z cukrkandlu a musím se přiznat, že mě to moc nebavilo. Dočetl jsem, ale do dalších dílů určitě nepůjdu. Nenašel jsem v knize jediný moment, který by mě dokázal nadchnout pro čtení dalších kapitol v rámci této trilogie.


Tajemství abatyše z Assisi
? - březen 2018
Tajemství abatyše z Assisi 2010, V. Vondruška

Šifra mistra Leonarda s českými postavami, chvíli i reáliemi, zajímavým příběhem a epickým zakončením, které ale ne úplně každému může sednout…ale i to bývá údělem podobných knih. Pan Vondruška si tímto dílem zahrál trošku na Dana Browna. Vytvořil epický příběh, který tu podle zdejších komentářů záměrně překrucuje historii, aby se mohl zařadit do série konspiračních teorií o Ježíšovi. Za mě ale dobrý. Mám podobné příběhy rád a načetl jsem jich už celou řadu. Tenhle je určitě jeden z těch lepších.


Past
? - březen 2018
Past 2015, A. Fukuda

Třetí, a závěrečný díl, možná není nejnapínavější, ale rozhodně je nejakčnější. Sice se v něm dějí místy až zbytečné zvraty, které příběh notně zjednodušují, ale posledních padesát stránek mě dokázalo poměrně šokovalo, čímž mě utvrdilo v tom, že číst tuto trilogii rozhodně nebyla ztráta času. Nechci nutně spoilerovat, ale musím se přiznat, že mě hodně mrzelo, že spisovatel neuzavřel například příběhovou linku s Genovým tátou. Zasloužilo by si to za to čekání. Celkově ale uznávám, byl jsem spokojený. Není nad to udělat z vlkodlaků a lidí něco víc, než je obyčejně v jiných příbězích přijímáno.


Kořist
? - březen 2018
Kořist 2014, A. Fukuda

Druhý díl série Hon mě taktéž hodně bavil a utvrdil mě ve skutečnosti, že tahle trilogie v rámci young adult fantasy není vůbec zlá...a popravdě se divím, proč filmaři zrovna jí vynechali a zaměřili se na příběhy jiné. Druhý díl je, řekl bych o trošku méně akční oproti ostatním dílům, ale zase více popisuje to, co se v minulosti dělo, čímž si vytváří živnou půdu pro závěrečný třetí díl. Za mě spokojenost. Andrew Fukuda umí brilantně popisovat prostředí a jeho příběh se čte opravdu s lehkostí.


Velké problémy v malém Vietnamu
? - březen 2018
Velké problémy v malém Vietnamu 2016, F. Kotleta (pseudonym)

První setkání s Františkem Kotletou a musím říct, že si teď na první dobrou nevybavím, jestli jsem v psané formě zažil nějaký rozdíl od skutečného Leoše Kyši. Kniha je veskrze hodně akční. Na akci je vlastně založená. Také je hodně drsná, nekompromisní a psaná je silně sarkastickou formou, což za normálních okolností mám rád. A tady se mi to konec konců taky líbilo. Jen celý ten námět byl tak strašný brak, v dobrém slova smyslu, čímž se ani sama netají, že knihu nemůžu považovat za víc, než jako za zábavnou jednohubku. Jen jsem se ale nemohl po přečtení zbavit dojmu, že se kolem Františka Kotlety až zbytečně moc mluví. Uvidím...třeba jednou změním názor u jiné knihy.


Morituri Te Salutant
? - únor 2018
Morituri Te Salutant 2006, P. Obluk

Zajímavě pojatý příběh o ne příliš pozitivní budoucnosti naší matičky Země. Při čtení jsem se občas nudil, ale když už šlo do nejhoršího, tak se stal zvrat v příběhu a mě stále dokázal udržel v očekávání v závěr, který mohl být trochu originálnější.


Román o růži
? - únor 2018
Román o růži 2008, V. Vondruška

Knížka, kterou jsem přečetl jedním dechem. Časově se vrací do doby, ve které se Oldřich z Chlumu seznamuje s Ludmilou a vlastně příběhově rozšiřuje třetí povídku z Vraždy v ambitu. Příběh je jednodušší, svižnější, místy docela i vtipný. Když to porovnám s jinými příběhy ze série, tak tento jsem bral hodně s nadhledem.


Vražda v ambitu
únor 2018 (12.-17.)
Vražda v ambitu 2005, V. Vondruška

Nápaditě zvládnuté proložení celé série Hříšných lidí království Českého o tři povídky, které se historicky vrací v čase a ukazují Oldřicha z Chlumu v momentech, o kterých se v příbězích jen mluví. První příběh je o tom, jak Oldřich v sobě objeví dar vyšetřovatelských schopností. Druhý příběh o tom, jak se z něj stane královský prokurátor a seznámí se s Otou a třetí příběh o tom, jak se seznámí s Ludmilou. Každá povídka má v životě Oldřicha smysl.


Ódinovo dítě
leden - únor 2018
Ódinovo dítě 2016, S. Pettersen

Knihu jsem dostal jako dárek k Vánocům a velice jsem se na ní těšil. Radost umocnila i skutečnost, že o sérii psali v časopisu Pevnost. Jakmile jsem ale knihu začal číst, měl jsem obrovský problém. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co se v severem inspirovaném a nápaditém světě, vlastně děje. Autorka na mě sypala jedno slovo nebo situaci za druhou, u kterých ale vůbec neměla tendenci je vysvětlit. Někdy ve třetině knihy jsem měl sto chutí s příběhem seknout, leč jsem to neudělal. Pročetl jsem si zdejší komentáře, které mě utvrdili v tom, že bych knize ještě šanci měl dát. Tu taky dostala a popravdě se asi po 150ti stránkách kniha lehce zlepšila. Zlepšila hlavně proto, že jsem si na některé výrazy už tak nějak zvykl a sám jsem se dovtípil, oč vlastně jde. Nicméně i přesto...pokaždé, když jsem knihu zaklapl, jsem tak nějak neměl důvod ji zase otevřít. Musel jsem se vysloveně přemáhat. A i když je svět zajímavý a originální, neměl jsem nutkání knihu vůbec dočíst. Nakonec jsem se ale odhodlal, knihu dočetl a už teď vím, že další díly svévolně vyhledávat nebudu. Věřím, že příběh má jisté kvality hlavně ze strany originality, se kterou si spisovatelka opravdu vyhrála, ale na druhou stranu musím říct, že tak těžko přístupné fantasy jsem sakra dlouho nečetl. Veliká škoda...


Znamení rožmberské růže
? - leden 2018
Znamení rožmberské růže 2004, V. Vondruška

Mám pocit, že se zatím jedná o asi největší a zároveň i nejnebezpečnější případ Oldřicha z Chlumu, který mu Vlastimil Vondruška napsal. Tady se totiž jede jak hrana politická na královském dvoře Pražského hradu, tak i hrana válečná. Mord se totiž objevuje na každém rohu a napříč různými místy. A k tomu si tu i Ludmila hodně slušně užije. Osobně ale mohu říci, že jsem si příběh opět naprosto perfektně užil. Prostředí Pražského hradu mě sice nebavilo tolik jako na Bezdězu, kolem Kokořínska nebo v Mělníce, ale celkově vzato jsem byl opět opravdu spokojen. Mělník tu mimochodem dostane slušný petrák. Zaslouží si to vůbec? :-)


Setkání s Rámou
? - prosinec 2017
Setkání s Rámou 1993, A. C. Clarke

To, že Setkání s Rámou předběhlo dobu a bude aktuální asi i za dalších sto let, a nebo do doby, dokud nás nenavštíví nějaká mimozemská civilizace (protože my se těžko k něčemu dopracujeme), je prostě fakt. Je neuvěřitelné, co měl A. C. Clark při psání této knihy v hlavě. Příběhově nebo jakkoliv emotivně je sice neuvěřitelně chladná, ale ten podrobný, silně technický, popis, je naprosto precizní. To jsem zíral s otevřenou pusou. Stránku za stránkou totiž čtete něco, co si nedovedete představit jinak, než ve Vaší mysli. Škoda ale, že postavy jdou trošku stranou. Myšlenka této knihy je holt někde úplně jinde. Zážitek to nicméně je i tak obrovský.


Zdislava a ztracená relikvie
? - prosinec 2017
Zdislava a ztracená relikvie 2003, V. Vondruška

Druhá kniha z této série samozřejmě vůbec nezklamala. Naopak. Stala se rázem mou jednou z nejoblíbenějších v sérii. Pan Vondruška tu chytře zakomponoval tři případy, ve kterých ten o ztracené relikvii je samozřejmě nejzajímavější. I ostatní ale stojí za pozornost a moc hezky popisují tehdejší dobu v prostředí, které mi je dobře známo. Někdy v druhé polovině knihy jsem měl dokonce nutkání knihu na chvíli odložit a chvíli se utápět v historických mapách a studovat, kudy asi královské družiny dříve chodili, aby se dostali, kam potřebovali. Hodně mě to bavilo. Nemohl jsem se od knihy odtrhnout a to je podle mě dostačující důkaz k tomu, že se jedná o super čtení.


Dýka s hadem
? - prosinec 2017
Dýka s hadem 2002, V. Vondruška

Pan Vondruška si nemohl připravit hezčí a zábavnější zahájení tak velké série, jakou Hříšní lidé Království českého bezesporu jsou. Sice Dýky s hadem v podstatě obsahuje tři příběhy, kde ten titulní je vlastně největší, ale i tak v nich dokázal představit to všechno, co v následujících dílech tak šikovně rozšířil. Opět jsem si užíval známé prostředí, opět mi poctivě představil všechny postavy a opět jsem se dočkal skvělého rozuzlení, které Oldřich z Chlumu prostě umí. Po vyšetření Dýky s hadem už jsou to sice jenom takové jednohubky, ale kdo by se do toho středověkého světa nechtěl vrátit, že? Kór, když má jistotu, že ho tam nikdo nepodřízne jako podsvinče nebo mu neprovede nějakou jinou hanbatou činnost.


Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
? - listopad 2017
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) 2016, J. Jonasson

Záměrně jsem se pustil do třetí, zde nejhůř hodnocené, knihy od Jonassona. Říkal jsem si totiž, že čtenáři předchozích knih museli mít určitá očekávání a ta během čtení tohoto filmu tak nějak odezněla. Takže jsem se pln nadějí a očekávání pustil do četby. Ta z kraje byla poměrně fajn, minimálně neurážela. Po chvíli ale na mě onen až cynický humor působil poměrně levně. Postupem času jsem si říkal, že autor zinscenoval veškeré pocity, které mi přišly absurdní a zavedl je do jedné knihy. Absurdní ale tak nějak nezajímavě. Možná, že už jsem tak zblblý okolním světem, že to na mě působí vlastně docela všedně a unyle. No a tyto pocity se až do přečtení nezměnily.


Den Trifidů
? - listopad 2017
Den Trifidů 1999, J. Wyndham

Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.


Rozbití andělé
? - září 2017
Rozbití andělé 2015, G. Masterton

Určitě nemůžu říct, že by Rozbití andělé byly vysloveně horší jak první díl série – Bílé kosti. Jen jsem při čtení měl pocit, že se tu Masterton v obsahu knihy dost opakuje. Sice námět je tu možná ještě lepší a děsivější jak u prvního dílu, ale kapitoly zaměřující se na zlo tu jsou vyobrazeny hodně podobně. Nechci říct, že by příběh byl odpornější a děsivější, v porovnání s prvním dílem, jak se o to sem tam autoři jiných sérií tak nějak snaží. Také mám ale pocit, že kdybych tuto knihu četl jako první, možná bych z ní byl nadšený. U Bílých kostí šlo vysloveně o překvapení nečekaného. Zde už se to rozšířilo a pokračovalo v zaběhnutém a ověřeném. I tak ale dobré a na kriminálku dost drsné. Když budu mít příležitost, rád se pustím do dalších dílů. Prostředí Irska tu působí neuvěřitelně ponuře a smutně, na druhou stranu právě to v knihách hodně táhne.


Bílé kosti
? - srpen 2017
Bílé kosti 2014, G. Masterton

Náhodné objevení této knihy v knihovně následně způsobilo obrovské nadšení z nového kriminálního prostředí. Tentokrát ale z Irska, které jak kdyby z oka vypadlo Severním Hebridům od Petra Maye. Masterton má ale přeci jen jiný způsob vyprávění a místy je docela dost drsný. Drsný, místy až nechutný. A i přesto, že těchto kapitol nebylo mnoho, v rámci celkového příběhu to bohatě stačilo. A spolu s originálním příběhem plným mystična a poměrně chytlavou boční příběhovou linií samotné vyšetřovatelky, má tato kniha spád od začátku do konce a já musím říct, že i díky tomu jsem vysloveně nadšen z nové série, která snad dalšími dily nezklame.


1 2 3 4 5 6 >