1. Domů
2. Autoři
3. Tomáš Němec
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 8
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 6
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Tomáše Němce

Život válečníka

„Vstoupil jsem do knihy s očekáváním a nadšením, neb jsem si prve ani nehledal a nečetl recenze. V první řadě musím hrozně moc pochválit obálku a ilustrace. Krásněji udělanou knihu jsem v ruce už dlouho nedržel. Každopádně, teď k příběhu. Je vyprávěn formou povídek, které mají společného hrdinu, válečníka, Sebasttyena. S tím jménem se váže... No, já třeba i u Sapka moc neoblibuju, když se do fantasy promítá náš svět, ať už jmény, názvy, jazyky. Něco na tom současně brnká na zálibnou strunu, takový to mrknutí „já vím, ty víš“, ale potom už mi to skoro vadí. Ale to je jen taková poznámka na okraj. Sebasttyen je... Vlastně váhám mezi tím, jestli mi přirostl k srdci, nebo ne, sakra, celý to ve mě vzbuzuje rozporuplný pocity. Je to určitě výrazná postava, nesouhlasím s tím, že je neslanej nemastnej. Prostě je to TÝPEK. Hehe. Když se nad tím zamyslím, jeho příběhovej oblouk dává perfektní smysl. K tomu členění na samostatně stojící povídky můžu říct, že je to další rozpor. Asi jsem čekal víc lineární příběh, ale zhruba do tý poloviny knihy mě to takhle i dost bavilo. Potom jsem se začal krapet ztrácet. Zase jsem se však pokaždý našel a dohltal jsem knihu do konce. Podtrženo, sečteno – hodně krutá Old Adult fantasy, která už v úvodu dá tušit, že to nebude žádný sluníčko a duha, i když jednorožec by se možná naskytl. Krev, temnota... Zneužívání návykových látek! A zase krev. Ještě že je Sebasttyen prakticky nerozbitnej. Přišlo to, co přichází s každou dobrou knihou, totiž kocovina po dočtení. Takže dávám poctivý 4/5.“... celý text
— OliverJasanský

---

Život válečníka

„Originalita záporná, příběh nulový a styl založený na stylistickém manýrismu, který nejprve potěší, posléze poděsí a nakonec čtení zcela otráví. Němec sice není na úrovni top českého fantasy epigona hozy, ale i tak, opsat, uzmout a zpitvořit světové autory a dílo vydávat za své původní? No, to se dělá? Ne, nedělá. Autor, nejenže na kole psaní fantasy jezdit neumí, ale zřejmě nikdy neuměl. Navíc si do doslovu napíše, že je hrdý Nositel meče fantasy 2003 (navíc za něco, co vsunul i do této knihy), ovšem zřejmě by mu pak tedy oprávněně náležel titul Nositel cizích příběhů fantasy. Redakční rada v Mysteri Press se musela dívat hodně bokem, pokud knihu vůbec kdy viděla či hodnotila, nebo snad nezná základní autory fantasy, kteří zde byli vykradeni a zprzněni? Rádci, jež byli v doslovu uvedeni by měli požadovat, aby byli raději vyškrtnuti... i když a ačkoli proč vlastně... ehm?“... celý text
— Gober

---

Život válečníka

„Mne sa moc kniha páčila. Či už obal knihy,ten je super,kresby vo vnútri a aj príbeh,ktory bol rozdelený na 4 časti a vôbec to nebolo na škodu. Ano niekto tam nájde nejakú podobu ale... malo to svoje čaro a mna to fakt bavilo“... celý text
— Hellboy12

---

---

Život válečníka

„Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů neklidem zmítaná země zrodila… Ne nebojte. Tohle je jiný příběh. Poslední dobou stále častěji sahám po českých autorech a zatím mám fakt sakra dobrou ruku! Život válečníka je toho jasným důkazem. Přiznám se bez mučení, že jsem knížku hodila do košíku čistě na základě obálky, protože jako grafik se tomu nemohu ubránit. Sbírám pěkné věci. Obal prodává a mě teda prodal hodně kvalitní záležitost. Vnitřek si s obálkou v ničem nezadá. Je vymazlený. Lubomír Kupčík, Lukaš Tuma, Martin Stehlík. Smekám pánové! Začít první stranu tajemstvím oceli a soudcem Thulsou? Těžký kalibr. To vyvolává spoustu otázek. Naváže autor na klasiky žánru? ANO, prosím. Co vlastně dostanu za příběh? Conana? Zaklínače? Elrika? Cokoliv mezi tím? ANO, prosím, prosím. A hlavně, pamatuje si soudce Thulsu a jeho hadí kult ještě někdo jiný než já? Potěšující! Musím říct, že Sebasttyen je hrdina podle mého gusta. Uvěřitelný, inteligentní, správně balancující na hraně lidskosti a necitelnosti, ke které ho tlačí krutý nelítostný svět okolo. Mám slabost pro vyvrhely, lidi stíhané osudem, závislostmi, životními prohrami i osobními tragédiemi. Sebasttyen má od každého trochu. Kniha je kocipovaná jako série delších povídek, které nám odhalují Basttyenův životní příběh. Já teda celo životní příběhy většinou nemusím. Sledovat hrdinu od dětství či puberty až do smutného konce je útrpení. Pro mě musí hrdina zůstat mladý (jako já) a traumatizovaný ideálně po celou dobu příběhu Má čistě ženská stránka má sebedestruktivní touhy takové chlápky opečovat. Ano, vím to o sobě. Všechny povídky měly jeden hodně specifický společný rys a to, že jsem až do konce netušila, jak se situace vyvrbí. Ano, samozřejmě indicie byly, ale mě vyprávěcí styl autora natolik pohltil, že jsem míň spekulovala a víc hltala obsah. Jedna za všechny: Nezrozený! TOP příběh ze všech. Záchranné komando sestavené z odsouzenců a vyvrhelů mě naprosto vyždímalo. Hrdinové pomalu odcházejí ze scény (čti umírají) a čtenář hádá, který z nich je náš Basttyen. A vždy, když už jsem si myslela, že ho mám, … Nebudu nic prozrazovat. Já si tuhle povídku dala hned dvakrát, abych si to užila a napodruhé jsem znova hledala nápovědy. Tohle se tak povedlo. Co mě rozseklo až k podlaze? – Jazyk, literární mistrovství. Miluju opakující se motivy. Dávají mi jasnou informaci, že autor se s tím textem umí pomazlit. Vysoká laťka. – Souboje, bitevní chaos. Jako šermíř ocením dobrou akci a tahle je napsaná skvěle. Ne vždy sice tak detailně, jak bych si přála, ale atmosféru to má. – Uvěřitelný nedokonalý hrdina. I když je Nezrozený, je zranitelný a to nám autor hned několikrát dokáže. Dostat na budku je stejně důležité jako vyhrát (občas, ne pokaždé). – Hromada fantasy prvků od elfů, přes draky, magická zvířata, mágy až po smutnou klasiku z našeho světa v podobě chlastu, drog, nenávisti a násilí. Vše v mistrovské kombinaci. Půl hvězdičky ubírám kvůli složitosti světa, ve kterém jsem se ztrácela (ke konci už ne tolik). Vím o sobě, že komplikované reálie nedávám, proto za to nestrhnu víc. To je můj problém, ne knihy. Závěrem: Život válečníka se veze na vlně toho nejlepšího z hrdinské fantasy. Tomáš Němec umí zaujmout, umí vyprávět, umí napsat akci i vnitřní bolest a otupělost, umí vystavět pointu příběhu. Tomáš Němec umí!“... celý text
— EmilieTach

---

Život válečníka

„Začnu pozitivním dojmem - kniha je moc hezká, pěkně zpracovaná, vytištěná a ilustrovaná. Font se dobře čte a lahodí oku. V poděkování i v marketingových materiálech se dočteme, že jde o poctu starým fantasy knihám, o "sword and sorcery". Je to pravda tak napůl. Autor zmiňuje Howarda a Moorcocka, ale většinu času pocítíte hlavně Sapkowského. Natolik že hlavně prvních pár povídek tvoří nevábnou a nudnou pastiš - hlavní hrdina je velmi zjevně určitě-ne-zaklínač a jeho těžkosti a útrapy vám budou velmi povědomé, stejně jako témata o která se autor (nepříliš efektivně či inovativně) otírá. Styl psaní je někde mezi Sapkowským a (bohužel) Kulhánkem, ale podstatně méně elegantní a chybí tomu všemu ta "duše", je cítit že jde jen o nápodobu. Kde Sapkowski nechává mezery a věří čtenáři, autor naopak převysvětlovává a kazí si atmosféru i prózu. Akční scény jsou přes pokus o napodobení vzoru zmatené a repetitivní. Worldbuilding je (hlavně zezačátku) naivní a neobratný, plný příliš vyčnívajících popkulturních referencí a "poct klasikám". Kostrbatá pojmenování postav a míst stejně jako lingvistické vložky mohly být poctou Sapkowskému, nebo ironické pomrknutí směrem k historii žánru, ale ve výsledku je to prostě konstantní cringe. ("Sebbastyena" si bohužel "užijete" od začátku do konce) U povídky s elfy (o bože...) jsem už nadával, protože autor vzal Sapkowského elfy a přitlačil na pilu co to šlo, doslova z nich udělal Židy a pak je všechny v epilogu vyvraždil. Komediální (???) rasistická a šišlající karikatura asijského bojovníka v další povídce (ve stylu nejhorších počinů Jiřího Kulhánka) už to fakt dorazila. Rozhodně nezapomenete na jeho žlutou kůži, o to se autor postará! V čem autor uspěl a o co mu jde zdánlivě nejvíc jsou zápletky - skoro všechny povídky začínají in medias res a okamžitě nám ukazují proč bychom je měli chtít číst. Tenhle aspekt se mi na knize opravdu líbil. Bohužel zajímavost námětů často nepřechází i do jejich rozvedení a vyprávění příběhů jako takových. Autor se vyžívá v postupném odhalování skutečností a náhlých zvratech, ale často jsem se přistihl že moje reakce nebyla "AHA! Já to tušil!" nebo "COŽE? OMG!!" (jak asi autor zamýšlel), ale spíš něco jako "Aha? OK.". Místy informace chybí příliš, místy jsou zvraty moc očekávatelné. Detektivky (o což se některé povídky snaží) fungují tehdy když má čtenář šanci záhadu vyřešit s pomocí informací které má k dispozici. Příliš často tu dochází k "šokujícímu" odhalení na úplném konci které přináší úplně nové informace. Zásadní problém je ale prostě to, že Sebbastyen není přiliš zajímavý jako charakter. Stejně tak setting je klišoidní a až na pár výjimek neoriginální. Byl jsem asi nejvíc zklamaný nedostatkem "příchuti" Sword and Sorcery - označil bych tak poslední dvě povídky, možná s odřenýma ušima pár dalších částí těch ostatních. První půlka až dvě třetiny jsou prostě o dost horší Zaklínač, a tón knihy se ke konci opravdu hodně změní. (k lepšímu) Proč se kniha nemohla odehrávat v settingu sequel-baitovaném na úplně poslední stránce? Zní mnohem zajímavěji. Zároveň se to ale nečte úplně nejhůř, dá se trochu vypnout mozek a prokousat se knihou za víkend. Není to vyloženě ztráta času, ale doufal jsem v něco zajímavějšího.“... celý text
— Merlkir