Nezdejší

05.12.2023

Na Nezdejšího jsem se hodně dlouho chystal. S Janou Rečkovou to mám těžké, sem tam mě překvapí super románem, ale spíše jsem se měl u jejich románů problém se začíst. Jenže jelikož jsem se zařekl, že ze Strak na vrbě přečtu, pokud možno, vše, přišel moment, kdy jsem otevřel i tuto knihu.

Nezdejší má úchvatné prostředí. Originální, nápadité. Je vidět, že autorka na něm dělala dlouhou dobu. Je to ale prostředí tak komplexní a složité, že musíte opravdu hodně důkladně číst, aby Vám něco neuteklo nebo jste se nezačali ztrácet v ději. Což se ale i tak stane poměrně jednoduše.

Navíc to není žádné krátké dílo, ale docela solidní bichle, takže jsem se tu často setkával s pocity, že knihu snad ani nedočtu, protože se mnohdy v ději dělo tolik nezajímavého, že si to o to skoro i koledovalo.

Vím, že tato kniha je autorky poslední vydaný román. Je tradičně velice krásně svedený, což Strakám vždy jde standardně k plusům. Jenže na něj potřebujete veééélikou trpělivost a kdo ji nemá, ten si knihu neužije.

Snažila jsem se, ale bohužel jsem nebyla schopna se začíst.
Méně je někdy více...

Knihu jsem nedočetl, protože autorka nedokázala chvíli udržet ucelený děj. Příběh neustále chrlí množství nových, nejasných a nevysvětlených pojmů. Pro mě z toho vyplývá, že pokud chcete ve fantasy vytvořit superhrdinu, tak ho musíte zkřížit z alespoň dvou národů a pak ho nechat skoro umřít a přerodit. Hadi se k tomu dobře hodí, ale můžete použít i radioaktivní odpad.
Myslím, že autorka mohla tento příběh nechat v šuplíku i nadále.

Logika příběhu mne minula širokým obloukem. Mnoho postav, těžko se mi rozeznávalo kdo je kdo a kam si jej můžu zařadit. Knihu jsem ani nedočetla. Za mě tahle kniha rozhodně ne. Potenciál ale rozhodně měla.

Tohle mě nebavilo. Plno popisů, milion postav, těžkopádné rozjezdy příběhů. Pořád jsem trpěla pocitem dezorientace.

24.03.2018

Nevím, co měli pánové za problém, ale Nezdejší se mi četli úplně sami.
S autorkou mám poměrně dost zkušeností a patří mezi mé oblíbené... Už od Knihy prokletých, kterou jsem četla na nižším gymnáziu. Faktem je, že pánům zpravidla nesedne tolik jako dívkám, protože řeší skutečně hromady věcí naráz a většinou promíchává žánry.
Nejinak tomu bylo i u Nezdejších, kde jsme začínali klasickou poetickou pohádkou s krutými uchvatiteli trůnu, čaroději, vílami a Neblahými poklady z pověstí... A skončili jsme u rasy Nezdejších, kteří shánějí palivo, aby se mohli vydat domů... Nechci úplně spoilerovat, ale nepotkáte moc fantasy, kde se shání černý olej do ohňovozů:-)
Postav je zde opravdu mnoho a často mění jména, takže to jednoho může lehce mást, ale ve světě, kde jméno vždy něco znamená, to dává docela smysl. A že se postavy zamilovávají - to se v blízkosti smrti stává. A víly svou věrností zrovna neprosluly:P

29.12.2017

Sračkou bych to nenazval jako tady kolega, ale i tak jsou moji dojmy značně rozpačité. Ještě jsem snad nečetl knihu, která by mě vlastně bavila a přitom se četla tak těžce. Autorčin styl mi vůbec nesednul. Dlouhé, neživé popisy, místy až „stěny textu“, u nichž je těžké udržet pozornost, jindy jsou zase důležité informace a údálosti odbyty ledabyle uprostřed věty a je snadné je přehlédnout. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se v textu ztratil a musel se vracet o pár odstavců dál, abych zjistil, co mi uniklo. Naštěstí to vyvažuje epický, poutavý příběh s osudovým nádechem a sympatické postavy, byť se nezapře, že to napsala žena. Bez těch popisů ztepilých, ladných těl a neustálých projevů náklonosti jeden k druhému bych se klidně obešel… Nicméně první díl jsem navzdory těžkopádnému stylu přečetl s chutí. Bohužel s druhým dílem to jde citelně dolů, příběh se rozplizne, odněkud se vynoří další postavy a na stránkách románu začne být poněkud „přeplněno“. V milostných trojúhelnících až mnohoúhelnících jsem se začal ztrácet a přišlo mi, že se postavy náhodně zamilovávají jedna do druhé a některé snad nemají jiný účel, než se stát součástí milostného trojúhelníku. V třetím díle se pak příběh totálně rozpadne, musel jsem se do čtení nutit. Postavy chodí nekoncepčně z místa na místo, o hlavním motivu knihy, nezdejších, se prakticky nic nedozvíme. Ústřední příběh vyšumí do ztracena a za finále knihy je vydáváno řešení jedné vedlejší zápletky. Kdybych musel hodnotit každý díl jednotlivě, první je za čtyři hvězdy, druhý za dvě a třetí za jednu. Škoda, v prvním díle to mělo slušně nakročeno, ale místo aby autorka s tím poteciálem něco udělala, tak se jí to vysloveně rozpadlo pod rukama.