lenka7679
přečtené 496
Vita nostra
2018,
Sergej Djačenko
Hodnocení nedávám, protože prostě nevím, jaké bych měla dát. Vyzdvihnu obálku, je nádherná. Dokonce i anotace je svůdná. Jenže potom, co se v knížce děje za zvěrstva, to už se nedá popsat. Jediné mé štěstí je, že čtu rychle a tak jsem tuhle bichli přečetla za půl dne. Neštěstím je má zvědavost. Poradila bych jediné, pokud nejste rychločtenář, téma vás do první stovky stránek nezaujme, nečtěte rozhodně dál, lepší to nebude, spíše naopak. Úkoly, které jsou v knížce popsané mi ani po dočtení nedávaly smysl. Prostě tam byly navíc a mohly být jakékoliv, ale jen čert v hlavě spisovatelů může říct, proč vymysleli zrovna takové, nebo proč tam vůbec byly. Hodnotila bych to jako až nechutnosti. Přišlo mi to celé jako dehonestace člověka a jeho podstaty, což velmi nelibě nesu. Konec jsem v průběhu knihy v podstatě čekala už jakýkoliv, takže mě nic nepřekvapilo. Pokračování, které doufám nikdy nevznikne, bych si nepřečetla, ani kdyby mi za to platili. Tahle slovní průtrž se překvapivě dobře četla a stále se schovávala za to, že se někde něco zajímavého nebo hezkého vyloupne. To se mi nestalo a já se podezírám po dočtení, že jsem nejspíš masochista. Jdu si vzít lexaurin a zkusím se z tohohle zážitku vyspat a doufám, že mě už nikdy nic takového nepotká. Domyslete si modlícího smajlíka. Toto je můj nejdelší komentář, který jsem kdy napsala. Vlastně by se to spíše dalo nazvat varováním.... celý text
