het2 přečtené 103

Temnými hvozdy 2017, Emily Carroll

Chvílemi mi opravdu běhal mráz po zádech. Nenechte se zmást prvním dojmem při pohledu na některé ty barevné obrázky, tohle je opravdu temné a děsivé čtení. Za nejlepší považuji povídky "Vedlejší dům" a "Hnízdo" (tak nějak by nejspíš vypadal comics kdyby byl Laird Barron žena a uměl kreslit :)). Výtvarná stránka je povedená, líbí se mi ten styl a hlavně nápaditá práce s písmem. Ani nevím, proč mi to tak dlouho leželo doma. Je to pecka a určitě se k tomu vrátím. 4,5*... celý text

Vodní had 2020, Tony Sandoval

Je to prostě krásný. Nic dalšího nemá smysl psát.

Jeskyně zatracených 2020, Caitlin Starling

Ouch. Tohle bylo špatné, sakra špatné. A já vů* si to koupil hned dvakrát (originál na kindlu a české vydání). Ale po pořádku. The Luminous Dead se poslední rok celkem pravidelně objevovala ve sci-fi/horrorových žebříčcích či doporučeních a zápletka (osamocená průzkumnice v tajemném komplexu mimozemských jeskyních, jejíž jediným spojením se světem tam nahoře je její operátorka sama skrývající nejedno tajemství) působila zajímavě. Rovněž ty odkazy na "Anihilaci", kterou zbožňuju, mne nenechávaly v klidu. Tohle bude pecka. Jauvajs. To jsem si tedy naběhl. Všechny zajímavé nápady autorka vystřílí na prvních 50-100 stránkách. A ty jsou fajn, nutí vás to číst dál a dál, jenže pak se to celé nějak zvrtne a zbylé tři čtvrtiny knihy se omezí na nudné a stále se opakující dialogy a situace. (následuje minispoiler) Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu. Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu.... A pořád dokola a nejen v přeneseném slova smyslu. Musel jsem se nutit, abych to dočetl. A to se mi stává málokdy. A vlastně toho lituju, měl jsem to odložit a šmytec. Možná jsem až příliš příkrý. Vlastně mi vztahová dramata nevadí, naopak. Ale musí to být dobrá dramata. A navíc, když se něco tváří a prodává jako sci-fi horror, byl bych rád, kdyby to sci-fi horror byl. Alespoň maličko. O tom, že všechno to tajemno vyšumí vniveč, ani nemluvím. "Anihilace". Jistě pane... To teda ani náhodou. Kdyby to mělo o 100-150 stránek méně, alespoň to ohodnotím jako průměr, ale sakra... o té nefunkční geologii a dynamice jeskyní, absurdních lezeckých postupech a situacích a pletení jeskyňářů, lezců a horolozeců (sic!) ani nemluvě (to jde ale asi na vrub překladatele). Má to teda hezkou obálku...... celý text

Načmáranec 2020, Serge Lehman

Po přečtení mi vlastně ze všeho nejvíc zůstává pocit nevyužitého potenciálu. Tohle mohla být fakt pecka, ale ve finále je to "jenom" dobré. Hlavním důvodem je asi dějová rozpolcenost (ty dva zásadní motivy se propojí tak nějak mimochodem) a jistá nedotaženost. Také bych byl mnohem radši, kdyby se příběh víc než na historii Singerovic rodiny soustředil na Maxe. Jeho přerod z na počátku částečně až parodické figurky v něco mnohem zlovolnějšího a mocnějšího je parádní a třeba ten celostránkový obrázek v závěru, kdy se ukáže "naplno", je skutečně děsivý. Což mne přivádí ke kresbě. Musel jsm si trochu zvykat, přece jen u temného fantaskního dobrodružství bych očekával, trochu jiný styl, ale nakonec jsem si zvykl. Musím ocenit jednak samozřejmě postavu Maxe, o tom žádná, ale i práce s panely a celkovou kompozicí je podařená. Některé ty tiché atmosférické pohledy na město či krajinu jsou úžasné. A Betty je docela kočka :) 4*... celý text

Muž z chatrče 2020, Martin Goffa

Moje druhé setkání s Martinem Goffou a "jeho" Markem Vrázem. A vlastně důvod, proč jsem ho (je oba) začal číst. Opět je to skvěle napsané, rozjezd je možná pomalejší, ale hned první prolínačka do 90. let to změní. A nejde přestat číst. Zatímco v předchozím dílu, byly vzpomínky na 90.léta provázeny takovou místy až příjemnou nostalgií, tady jsou kruté a nemilosrdné. A vlastně jsem si uvědomil, na kolik z toho svinstva jsem už zapomněl, na kolik z toho jsme my všichni už zapomněli. A asi to tak mělo být. Přechod od kolektivního vlastnictví k soukromému se zdařil... ta pasáž, kdy se o tomhle všem baví Marek Vráz se svým dávným kolegou je skutečně depresivní. Bohužel, jako většina těch svinstev, co se děla, vyšuměla v nic, vyšumí tak nějak i celý příběh. Nedojde k žádné konfrontaci, katarzi, či překvapivému odhalení. A možná je to i dobře... možná tahle knížka víc než detaktivka nebo thriller prostě měla být takovou zprávou o životě a době jednoho chlápka. 4,5*... celý text

Přiznat vinu 2019, Martin Goffa

Vlastně bych to normálně nečetl, ale kvůli tomu, že mne zaujala anotace na "Muže z chatrče" (druhá knížka v sérii), jsem si řekl, že začnu hezky od prvního dílu. A rozhodně toho nelituji. Napsané je to fakt dobře, hrozně se mi líbila ta atmosféra 90. let a zavzpomínal jsem si na svoje mládí:) První půlka knihy nemá k dokonalosti daleko. Je to to čtivé, postavy jsou zajímavé a ústřední dvojice dostatečně sympatická a hlavně atmosféra je tíživá a zmizení Sáry Vám nedá pokoje, takže hltáte jednu stránku za druhou. Ale někde v půlce (asi objevením Divouse) se to nějak změní a ta druhá půlka je podstatně slabší. Hodně mi to tím zpracováním, rekapitulacemi osudů a nostalgickou až smutnou atmosférou v závěru připomnělo lepší díly TV kriminálky "Odložený případ".... celý text

Okultace a jiné povídky 2016, Laird Barron

Já Barronovy povídky miluju. I když v rámci objektivity málokterá ode mne dostane absolutní hodnocení. Někdy mám vlastně pocit, že jako povídky ani nefungují, protože i když nějaký příběh mají, je často nemožné ho sledovat, uchopit, natožpak pochopit. Přesto je čtu znovu a znovu, v překladu, v originálu, pořád dokola... Užívám si tu atmosféru. Zbožňuju jeho popisy divoké a odlehlé přírody, rozlehlých sídel plných tajemných zakoutí, jeho hrdiny a (mnohem častěji) antihrdiny, jejich tajemství, skvěle napsané dialogy. A když to rozbalí tak i jeho šílené vize dutých planet, pijavic a hnědých sluncí. A hlavně zbožňuju tu dekompozici příčetnosti. Sakra, tohle nikdo jiný napsat neumí, alespoň ne takhle... (podrobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)... celý text

Tři opice 2020, David Urban

Autorská sbírka pražského kriminalisty Davida Urbana přináší průřez jeho povídkářskou tvorbou z posledních pár let. Většinou se jedná o povídky posbírané z různých literárních soutěží, kde se často umístily i na příčkách nejvyšších. A nutno hned na začátku říci, že zcela po právu. Autor působí jako vypsaný profík a ne jako někdo, komu právě vyšla první knížka. Bez problémů dokáže střídat jak náměty, tak styly, a jeho povídky jsou originální a často s překvapivými pointami. Obsahově lze knížku rozdělit na příběhy od pražské kriminálky ("Tři opice", "Krvavý rok" a "Panenky"), exkurze do jiných literárních světů (Holmes, Poirot) a zbytek. Přičemž první tři zmíněné povídky převyšují ostatní nejen rozsahem, ale i kvalitou. Ani ty ostatní nejsou vůbec špatné, ale právě povídky z pražské kriminálky, se mi líbily nejvíc. Je to prostředí, které autor důvěrně zná a které mu dle mého sedí nejlépe. A hlavně prostředí, které nám dokáže skvěle přiblížit. Obrovské plus je právě v líčení reálných policejních postupů a situací. A přestože náměty povídek jsou na naše poměry relativně divoké a leckdy i drsné, tohle je drží pevně při zemi a příběhy působí zcela uvěřitelným dojmem. A jen doufám, že se se šéfem výjezdovky Edou Braunem a ostatními nesetkáváme naposledy. Protože tohle se mi četlo fakt dobře... (podrobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek) (Jo, a musím dodat, že autor je můj kamarád a lezecký parťák, ale prosil mne, abych byl při hodnocení přísný a nebral si servítky. Tak jsem si je nebral, ale nedostatky v jeho tvorbě se hledají fakt těžko. A pak taky samozřejmě, když lezem, drží ten druhej konec lana, že jo :D )... celý text

Finch 2020, Jeff VanderMeer

Finch u nás vychází jako samostatná kniha. Ve skutečnosti je to ale třetí (a poslední) část volné trilogie Ambra od Jeffa VanderMeera. Nemůžu říct, jestli je to dobře nebo špatně. Jedno je jisté, do světa Ambry tak nevstupujeme zvolna a opatrně, ale vletíme do něj rovnou po hlavě. A nevím, jak Vám, ale mně to setkání vyrazilo dech. Ambra je monumentální a ůchvatná. Alespoň tedy musela být, než ji zničily války a invaze šeďáků a jejich "biotechnologie". Ale i z těch obrazů trosek a z úryvků historie na Vás ta velikost dýchá. VanderMeer je v tomhle mistr. Stejně jako jsem se zamiloval do jeho Oblasti X nebo do Borneova Města, zamiloval jsem se i do jeho Ambry. A stejně jako u těch předchozích, bych se chtěl do ní přenést, kráčet jejími ulicemi, objevovat a žasnout. A to i za cenu, kterou by jeden musel asi zaplatit. Ambra už dávno není místem přívětivým pro lidi. Moc drží v rukou šeďáci a jejich zájmy jsou tajemné a nepochopitelné. Vládne absolutní totalita, lidé buď živoří v přetvořených ruinách města nebo jsou rovnou zavírání do pracovních táborů, kde jsou nuceni podílet se na konstrukci dvojice obrovských Věží, jejichž účel znají jen šeďáci sami. Městem se potulují zoufalé stíny lidí, hrdlořezové, špehové okolních států, povstalci, náboženští fanatici a podivní mutanti. Všechno je nám a našemu světu na jednu stranu hrozně blízké, ale na stranu druhou tak moc cizí. A uprostřed toho všeho Finch, coby "detektiv" je kolaborantem šeďáků. Ale vlastně se stejně jako tisíce ostatních snaží jen nějak přežít a sem tam možná udělat správnou věc. V knize sledujeme týden jeho života. Týden, ve kterém se možná rozhodne o osudu Ambry i celého světa. Ale Finch není zdaleka strůjcem událostí. Mnohem víc je jen pěšec na šachovnici. Sem tam ohrozí nějakou figuru, občas nějakou i vyhodí, většinu času je ale jen postrkován vpřed nebo sleduje tahy ostatních a snaží se pochopit, o čem tahle podivná šachová partie vlastně je. Partie, kdy nejen že nevíte, kdo je vlastně černý a kdo bílý, ale i hráčů je mnohem víc a ještě k tomu v průběhu hry mění strany. A možná se ta partie ani nedohraje. Konec knihy je ale parádní. Z těch posledních pár stránek mne doteď mrazí a ty obrazy jsou ohromující. VenderMeer je prostě moje krevní skupina a Finch je skvělá kniha. Připočtěte k tomu výborný překlad Jakuba Němečka a nádhernou obálku a máte kandidáta na knihu roku, alepoň co se žánru SF&F týče.... celý text

Zimní přízrak 2019, Dan Simmons

Pojďme si na rovinu říct, že pokud hledáte pokračování "Temného léta", "Zimní přízrak" jím není. Možná se ani neodehrává ve stejném světě, možná jsou to jen světy, které leží někde vedle sebe a na čas se prolnuly. Pokud čekáte horror, budete rovněž zklamáni. Horrorových propriet se tu pár najde, ale vlastně o ně nejde. "Zimní přízrak" je ze všeho nejvíc mysteriozní drama. Drama velice osobní. Je to příběh o ztrátě, o vině, stárnutí, (ne)naplnění života, o hledání sebe sama. A v téhle rovině to funguje skvěle. Po všech těch rozladěných ohlasech jsem k četbě přistupoval bez velkých očekávání, ale vlastně je to teď jedna z mých nejoblíbenějších Simmonsových knih (jakkoliv je jiná než vše ostatní, co napsal) a její hrdina mi přirostl k srdci, víc než bych na začátku čekal. 4,5*... celý text

Odpočívej v pokoji 2020, Robert Kirkman

Skrz naskrz prohnilé 2020, Robert Kirkman

Čteno v originále. Hodnotím všechny 3 díly tohoto dějového oblouku (30-32) pohromadě, jednak k sobě patří, jednak jsem je přečetl najednou.. Blížíme se do finále. Konec celé série nás nezaskočí tolik, jako čtenáře původní sešitové řady, kdy ho nikdo nečekal a o to údernější byl. My už víme. Ale i tak s každou stránkou napětí houstne. Byla to dlouhá jízda. Začal jsem číst v originále před mnoha a mnoha lety a tehdy jsem si nedokázal představit, že a jak tohle jednou skončí. Nevědel to ani Kirkman, jak sám v závěru píše. Postupem času, ale začínalo být znát, kam ta dlouhatánská cesta směřuje. A také nevyhnutelnost některých osudů. Spolu s tím, jak na troskách starého světa, vzniká svět nový, je jasné, že ač po něm touží, ne všichni by v něm dokázali najít klid. (následuje možný spoiler) A stejně jako v Sedmi statečných, kdy na konci Chris a Vin mluví o tom, že tohle už není jejich svět a nebo možná ještě lépe v Jezdci do neznáma, kde na konci Shane odchází, aby se vrátil do srdce žhavého Západu, musí nakonec odejít i sám Rick Grimes... Epilog, odehrávající se s odstupem mnoha let je pak dokonalým završením celé série. A já si teprve teď uvědomuji, že mi už teď všichni chybí, jak ti, co se ztratili někde cestou, tak ti, co došli až na konec. A je mi jasné, že za pár dní začnu zase hezky od začátku... 4,5*... celý text

Nový světový řád 2019, Robert Kirkman

Čteno v originále. Hodnotím všechny 3 díly tohoto dějového oblouku (30-32) pohromadě, jednak k sobě patří, jednak jsem je přečetl najednou.. Blížíme se do finále. Konec celé série nás nezaskočí tolik, jako čtenáře původní sešitové řady, kdy ho nikdo nečekal a o to údernější byl. My už víme. Ale i tak s každou stránkou napětí houstne. Byla to dlouhá jízda. Začal jsem číst v originále před mnoha a mnoha lety a tehdy jsem si nedokázal představit, že a jak tohle jednou skončí. Nevědel to ani Kirkman, jak sám v závěru píše. Postupem času, ale začínalo být znát, kam ta dlouhatánská cesta směřuje. A také nevyhnutelnost některých osudů. Spolu s tím, jak na troskách starého světa, vzniká svět nový, je jasné, že ač po něm touží, ne všichni by v něm dokázali najít klid. (následuje možný spoiler) A stejně jako v Sedmi statečných, kdy na konci Chris a Vin mluví o tom, že tohle už není jejich svět a nebo možná ještě lépe v Jezdci do neznáma, kde na konci Shane odchází, aby se vrátil do srdce žhavého Západu, musí nakonec odejít i sám Rick Grimes... Epilog, odehrávající se s odstupem mnoha let je pak dokonalým završením celé série. A já si teprve teď uvědomuji, že mi už teď všichni chybí, jak ti, co se ztratili někde cestou, tak ti, co došli až na konec. A je mi jasné, že za pár dní začnu zase hezky od začátku... 4,5*... celý text

Ilustrovaný muž 2017, Ray Bradbury (p)

Přestože jsem dal absolutní hodnocení asi jen polovině povídek, celá sbírka si ho rozhodně zaslouží. A "Ilustrovaný muž" spolu s "Temným karnevalem" vystrnadil z mojí knihovny "Kaleidoskop", který jsem miloval, ale řada povídek z něj se mi nelíbila (nevystrandili ho tedy zcela, jen se přesunul z domova na chalupu:) ) Důvod je na snadě. Podle mne jsou právě tady ty nejlepší Bradburyho sci-fi povídky (pecky jako Město, Astronaut, Savana a další). Těch skutečně dobrých chybí jen pár (třeba moje oblíbené "Čekám"). A hluchá místa tu vlastně nejsou. Vlastně mi nesedla jen "Míchačka na beton", ale možná je to překladem, musím si jí přečíst ještě v originále. A jenom se mi potvrzuje, že raná tvorba řady velikánů žánru je prostě nejlepší. Možná ještě nejsou tak vypsaní, ale srší nápady a imaginací. A s Bradburrym je to stejné jako s Martinem nebo třeba Kingem na poli horroru.... celý text

Frankenstein v podzemí 2020, Mike Mignola

Výtečná jednohubka z Hellboy univerza, kterou si užijete i když jste žádný jiný Mignolův komiks nečetli. Nic jsem od toho nečekal (přece jen těch "money grabů" z tohohle světa už pár bylo) a o to víc jsem byl překvapený. Má to sympatického antihrdinu v podobě Frankensteinova monstra, prastará tajemství, okultní společenství, kulisy prastarých chrámů a dávných měst ukrytých v podzemí. Příběh a mytologie okolo jsou fajn a Stenbeckova kresba úžasná. Přečteno jedním dechem a určitě se k tomu brzy vrátím. 4,5 *... celý text

S ďáblem nejsou žerty a další příběhy 2020, Mike Mignola

Tak nevím, první Abe se mi líbil moc a tohle zase vlastně skoro vůbec. První, duchařský, příběh je celkem OK a má zajímavou pointu. Prostřední příběh je vypointovaná mikropovídka natažená na délku celého sešitu (např. (mini spoiler) celá ta pasáž se sovětskou lodí a její posádkou je tam úplně zbytečná). Navíc mi absolutně nesedla kresba. A vlastně až třetí příběh o strašidelném domě opravdu stojí za přečtení a je jednoznačně to nej z celé sbírky (jak scénář, tak kresba). Celkově ale zklamání, nicméně snažím se hodnotit objektivně... 3,5*... celý text

Bird Box 2019, Josh Malerman

Tak já nevím. Možná je chyba, že jsem jako první viděl film (který se mi líbil, rozhodně má spád a je mnohem víc "survival"), ale knížka mi přišla utahaná a místy mne ani moc nebavila. Na druhou stranu ten nápad je dobrý, Malerman umí psát, některé pasáže jsou napínavé a děsivé. Jen si zkuste na chvíli zavřít oči a představit si, že tam venku je něco hrozivého. Schválně, jak dlouho vydržíte je neotevřít? Na druhou stranu je třeba říct, že postavy jsou ploché - Julese a Felixe jsem za celou dobu nedokázal rozeznat (jasně jeden má psa, tím končíme), Cherryl se liší jen tím, že je to žena, obě děti plní v příběhu pouze roli chodících naslouchátek:). Nějakou identitu má vlastně jen Malorie a Tom, Don a Garry. A pak je tam ono tajemství, to, co číhá venku, co vaší mysl během okamžiku roztrhá na tisíc kousků a nezbyde nic než šílenství. A to tajemství je tajemné, neúprosné a nutí Vás přemýšlet. O tom žádná. Bohužel ale jen tak první polovinu knihy, pak se stane spíše otravným, protože začínáte tušit, že o jeho podstatě se nic nedozvíte. Většinou mi to nevadí, mám rád nepochopitelné a neuchopitelné, aby to ale fungovalo je potřeba autora s jasnou vizí. A já se nemůžu ubránit pocitu, že tu prostě Malerman nemá, že on sám neví... a ta jeho bezradnost je tam prostě na řadě míst až příliš patrná.... celý text

Les přízraků 2019, Juraj Červenák

Po Dobrodružstvích kapitána Steina a notáře Barbariče bez kapitána Steina (Vlk a dýka) přicházejí Dobrodružství kapitána Steina a notáře Barbariče tentokrát bez notáře Barbariče. Vlka a dýku jsem chválil jako prefektní historickou detektivku. V Lese přízraků se přesouváme zpět do Čech, konkrétně do Podkrkonoší, do Trutnova a na Stříbrnou skálu (hrádek kapitána Steina) a jsme zpátky u dobrodružného historického románu s lehkou detektivní zápletkou. Ani tady není o tajemství a nějaký ten zvrat nouze, jen na to "vyšetřování" jdou kapitán se seržantem trochu jinak než Matěj Barbarič. Akce je víc a je krvavější a to nejen díky Jarošovi a jeho umění s tesákem a sadou instrumentů z jeho brašničky. V závěru mi to přišlo celé lehce překombinované (minispoiler - ten návrat jedné z postav, tam být už asi nemusel a jiné drobnosti), ale četlo se to hezky a navíc autor rozehrál pár dějových linek i do budoucna (hlavně okolo Jaroše). Tak se těším. Měl jsem rád i Červenákovy fantasy, ale tyhle čistě historické knížky jsou o úroveň lepší. Pomalu a jistě se z něj stává takový slovenský Bernard Cornwell...... celý text

Conan z Cimmerie. Svazek II 2020, Luc Brunschwig

Druhý svazek francouzských comicsových adaptací Howardova Conana přináší další tři příběhy - Dcera pána mrazu, Stíny měsíční záře a Šarlatová citadela. Dcera pána mrazu je úžasná. Je to asi nejlepší adaptace, jakou jsem měl možnost číst. Kresba je dokonalá - zasněžené horské štíty, nádherná, chvílemi rozverná, chvílemi dráždivě svůdná titulní postava, její obří bratři a Conan, který je rozhodnutý, že tentokrát to všechno skončí jinak než obvykle. Skvělé jsou i Stíny měsíční záře s tajemným ostrovem, rozvalinami prastraých chrámů a znepokojivě vypadajícími kovovými sochami v jednom z nich. Oproti tomu Šarlatová citadela se mi nelíbila a musel jsem se nutit, abych jí dočetl. Ani původní povídka/novelka není zrovna moje nejoblíbenější, tady mi ale nesedla ani kresba a hlavně celková vizualizace. Conan je pro mne prostě ono "Dark ages" - starověk mixnutý orientem, vždycky jsem ho viděl, tak jako v původních comicsech či filmových adaptacích. Tady vše vypadá jako ve středověku a to se mi prostě nelíbí, gotické hrady a hradby Tarantie, ne nepodobné Karlštejnu, mi prostě nesedly. Tohle není "moje" Aquilonie a tohle není "můj" Conan. Takže celkově se mi to hodnotí špatně. Budu dělat, že tam ta Šarlatová citadela prostě není, protože je mi jasné, že k Dceře pána mrazu se budu vracet a vracet a vracet. Tak dobrá je. 4,5*... celý text

Vlk a dýka 2017, Juraj Červenák

Jedna z nejlepších Červenákových knih. Detektivní zápletka tady narozdíl od některých jiných případů Kapitána Steina a notáře Barbariče funguje skvěle. Steinova (a Jarošova) absence vůbec nevadí a Matěj Barbarič je čím dál tím lepší. První půlku knihy jsem opravdu netušil, co se na hradě Sitno vlastně stalo. Zhruba od poloviny knihy mi bylo jasno, ale i tak mne to neskutečně bavilo. Lehké historické propojení s posledním dobrodružstvím kapitána Báthoryho je příjemným bonusem. A teď nezbývá než pokračovat do Lesa přízraků. 4,5*... celý text