Tři opice

Styl, kterým píše David Urban mi vyhovuje, je to takové čtivé, dynamické a vlmi často se jeho příběh toči na realistických postupech policie a má to takový nádech obyčejného dne, s tím, že tomu příběhu člověk věří i bez nějakých velkých kriminálních skutečností. Četl jsem od něj už pár knih, které byly souvislým příběhm kriminalistů nebo detektivů a moc se mi jeho knihy líbily. Tři opice je knížka několika povídek, některé jsou z prostředí naší známé "Výjezdovky" a některé jsou trošku mimo časoprostor a nebo 21. století. U těch, které se týkají skutečných možných zločinů, tam jsem byl jako vždycky nadšený a ty ostatní mě svým zůsobem bavily také, i když propojení Sherlocka Holmese a Hercule Poirota nebo speciální Voodoo panenky byly pro mě méně zajímavé, ale přečíst se to v tomhle souboru na pár stránek dalo a vlastně jsem se docela bavil. První povídka Tři opice je hodně drsná a popisy zabíjení jsou tu dost naturalistické, tak se mi ráno při cestě trošku kroutil žaludek, ale jinak hodnotím knihu velmi pozitivně a těším se na další knihdy od Davida Urabana a jeho kluků z pražské Výjedzvky a 1. oddělení.

Sbírka osmi kriminálních povídek, ve které se setkáváme se zlem v nejrůznějších podobách – od děsivého klauna až po traumata zakořeněná v dětství.

Hlavním motivem, který většinu příběhů spojuje, je pomsta. Vraždy jsou promyšlené, precizně naplánované a často doprovázené zanecháním figurky tří opic – „nevidím, neslyším, nemluvím“. Tento opakující se symbol dodává povídkám jednotící linku a zároveň působí zlověstně.

Povídky jsou žánrově velmi pestré. Některé mají temnou a syrovou atmosféru klasické krimi, jiné si pohrávají s prvky mystiky nebo vzdávají hold tradiční detektivce – například vystoupením samotného Hercula Poirota jako jasného odkazu na Agathu Christie. V jedné povídce dokonce autor vystupuje jako postava.

Tato žánrová směsice na mě však úplně nesedla, i když některé nápady byly originální a atmosférické. Jako oddechové čtení pro milovnici kriminálek během podzimních odpolední to ale bylo celkem fajn

Tyto povídky mi moc nesedly, některé byly až moc drastické. Líbila se mi však povídka Superhrdina - příběh o tom, že i když něco myslíme dobře, nemusí se to vždy setkat s pochopením.
Nejhorší byly povídky s Herculem Poirotem, hlavně Poslední případ, tam jsem zůstala koukat, co z toho autor udělal.

Tak ako pri všetkých poviedkový knihach, aj tu boli niektoré poviedky lepšie a iné slabsie.

Avšak nič to nemení na tom, že vsetky bolo výborné, moje prve stretnutie s autotom a tesim sa na dalsie knihy - našťastie už ucelené príbehy.

V tejto knihe mame spolu 8 poviedok, o tom ako zlygalo súdnictvo, zarypneme do mágie, objavi sa nám tu Sherlocjk, superhdina ale aj autor, ktorý zrejme neznesie konkurenciu.

Povídky a soubor povídek moc nemusím, protože když se konečně do příběhu ponořím, končí a následuje nový další a to mě prostě nebaví. Ale autorova kniha Deja vu mě mile překvapila a já Tři opice už doma měla, tak jsem se po Deja vu pustila hned do téhle.
A opět jsem mile překvapena. Pro mě zatím nejlepší kniha povídek, co jsem četla, protože mě opravdu bavila většina. Nebo spíš mě se líbily VŠECHNY KROMĚ poslední o klaunech, ta mi nesedla.
Každý příběh je jiný, řekla bych, že vlastně takový jiný podžánr krimi. To se mi na tom líbilo, protože jste nikdy nevěděli, co čekat, nebylo to na stejné brdo. Jen ty konce byly hodně podobné.
Tři opice mi připomínaly případy Roberta Huntera od Chrise Cartera. Než jsem si přečetla tuhle povídku, měla jsem ty tři opičky spojené s Vesuvem a svým tátou (koupila jsem mu tam právě takovou malou sošku), takže díky, že teď si při pohledu na ně vzpomenu i na tohle povídku :D
Krvavý rok mi možná na první pohled přišel zdlouhavý, ale nečekaně mě vtáhl.
Poslední případ Hercula Poirota a Případ ztraceného prstenu mě přenesl do klasiky, ale vtáhl stejně tak jako předchozí dvě povídky. Rozhodně velmi zajímavé, proč ne...
Jiný kafe mě na konci dostalo a celou krátkou povídku to vyzvedlo.
Superhrdina byl příběh, ze kterého mi bylo smutno, ale nechal mě se zamyslet - popřemýšlet. Co vše se dá pochopit špatně a co vše se může na první pohled zdát jinak...
Panenky zas měly nádech tajemna, temna. Jediné co, tak Edu Brauna mám spojeného s "opravdovostí", takže přestože jsem u ostatních povídek ocenila jeho přítomnost, tak tady bych možná radši, kdyby byl děj zasazený možná trochu v jiné realitě než té jeho, ale to je samozřejmě můj názor .
Vraždící klauni mě nechytli vůbec, ale až zase půjdu na Čerňák kolem kolotočů, asi si vzpomenu. Povídku jsem ale asi úplně správně nepochopila.
David Urban můj pohled na české krimi opět obměkčil, protože mě zatím bohužel moc neoslovilo. Určitě si chci přečíst další knihy od autora.

David Urban nám v knihe Tři opice predstavuje súbor ôsmych kriminálnych poviedok, ktoré sú tematicky aj štýlovo pestré. Niektoré príbehy nás zavedú do Prahy a jej okolia, iné zas do prostredia klasickej anglickej detektívky.

Úvodná poviedka, ktorá dala knihe názov, je výrazným otváracím textom. Autor v nej známej fráze "nevidím, nepočujem, nehovorím" dáva nový a znepokojivý význam. V zbierke nechýbajú ani poviedky s temnejším nádychom, kde sa realita prelína s mystikou, ako aj sociálnejšie ladené príbehy z prostredia kaviarne či nemocnice. Väčšina textov z pražského prostredia pracuje s motívom pomsty a spravodlivosti, často podaným surovým a nekompromisným spôsobom.

V iných poviedkach sa stretávame s postavou Hercula Poirota a jeho povestnými šedými bunkami, kde autor s rešpektom a nadhľadom vzdáva akúsi poctu odkazu Agathy Christie. V týchto prípadoch nejde ani tak o spletitosť zápletky, ale skôr o vystihnutie atmosféry a šarmu klasickej detektívky, niekedy s úsmevným nadhľadom.

Jednotlivé texty sú síce krátke, no dobre vystavané, s dobrým tempom a často prekvapivými zvratmi. Niektoré fungujú viac na emočnej úrovni, iné zas ponúkajú presne vystavaný detektívny prípad. Okrem toho, že autor píše pútavo a moderne, oceňujem aj jeho pestrosť, nápaditosť a schopnosť prepájať žánre od klasiky, cez psychologickú krimi, až po mystické motívy.

Ak máte radi temnejšie ladené poviedky a oceníte rôznorodosť v rámci krimi žánru, Tři opice vás určite nesklamú. Najviac by som vyzdvihol poviedky Tři opice, Krvavý rok a Panenky. Pre mňa to bola prvá kniha od autora, no rozhodne nie posledná.

Za e-knihu, ktorá bola poskytnutá v rámci spolupráce, ďakujem GRADA Slovakia a Bookport.cz.

David Urban v knihe Tři opice predstavuje súbor ôsmich kriminálnych poviedok, ktoré sú tematicky aj štýlovo rozmanité. Väčšina sa odohráva v Prahe a jej okolí a spája ich motív pomsty a spravodlivosti – často podaný temne a surovo. Úvodná poviedka s rovnomenným názvom dáva celej knihe silný význam. Autor v nej známu frázu „nevidím, nepočujem, nehovorím“ posúva do temnej roviny. Pre mňa ide o výrazný otvárací text, ktorý zanecháva silný dojem a nastavuje tón celej zbierke.

Nechýbajú však ani poviedky s prvkami mystiky, humoru či atmosférou klasickej anglickej detektívky. Objavuje sa dokonca aj Hercule Poirot, pri ktorom autor s rešpektom odkazuje na Agathu Christie. Jednotlivé texty sú krátke, ale dobre vystavané, s prekvapivými zvratmi a silnou atmosférou. Z poviedok ma najviac zaujali Tři opice, Krvavý rok a Panenky. Autor ma zaujal štýlom aj nápadmi a určite siahnem aj po ďalšej jeho knihe.

Viac v recenzii.

Za e-knihu, ktorá bola poskytnutá v rámci spolupráce, ďakujem GRADA Slovakia a Bookport.cz.

Docela slušné povídky.
Nejvíce se mi líbily ta hlavní: Tři opice, pak Krvavý rok, a Panenky.

Slušné kriminální povídky nejen z našeho prostředí. Máme zde nejenom Holmese, ale i Poirota, čarodějnici woodu i s panenkami a vraždící klauny. Ne všechno jsem tedy mohl zkousnout, ne každá povídka byla vypointovaná dle mého gusta, ale nějaká zábava byla a to je jistě hlavní.

Tahle povídková kniha za mě byla lehký nadprůměr. Nemůžu říci, že by mě nějaká povídka nudila. Dobrou atmosféru měla poslední krátká povídka. Ta mě překvapila, chtěla jsem číst dál a už byl konec a já myslela, že to ještě nějak bude pokračovat. I když nebyly špatné, tak mě tam nesedly povídky s Herculem Poirotem. Na další knihy od pana spisovatele se každopádně chystám, už jsem od něj četla knihu Výjezdovka a byla jsem spokojená.

Kdybych nečetla od tohoto autora dříve jiné knihy, tak by mě neoslovil. Třeba "Výjezdovka" mě nadchla, "Tři opice" spíš naopak. Je to soubor několika povídek různých detektivních žánrů a každý čtenář si vybere co mu sedne a co ne. Za mě nejlepší je "Krvavý rok", a pak 2 povídky s Herculem Poirotem.

Drobná knížečka plná skvělých kriminálních povídek, které se prakticky četly samy.
Pokud bych měl nějak vypíchnout ty top, tak určitě Krvavý rok (perfektně napsané a propracované od začátku až do konce!) a Panenky (krimi říznutá magií, která mi stylem trochu připomněla F. Kotletu).

výborně napsáno, bavilo hodně :)

Druhá knížka od autora mě přesvědčila, že Vyjezdovka nebyla náhoda, jeho styl se mi prostě nelíbí. Paradoxně mě bavily nejvíc povídky o Poirotovi a Panenky...Jinak jak když si čtu úřední záznamy v práci....

Tak toto je místy hodně silná káva. Naštěstí neotráví. Autorovým šedým buňkám mozkovým se podařilo sestavit příběhy velmi důvtipně a s udivující tematickou pestrostí.

Jako by knihu nepsal jeden autor, úroveň jednotlivých povídek se výrazně liší. První dvě povídky jsou klasické kriminální příběhy psané člověkem, který o policejní práci hodně ví. Bohužel literární stránka trochu pokulhává. Ovšem případy s detektivem Poirotem vůbec nechápu. Co to mělo být? Nejvíce se mi líbila povídka Superhrdina, i když i ta by šla napsat lépe. Takže od přečtení neodrazuji, navíc teď v létě je ta správná doba pro tuto knížku.

Kniha kriminálních povídek. První dvě, Tři opice a Krvavý rok, se mi moc líbily. Stejně jako trochu hororový příběh Panenky. Superhrdina ve mně zanechal smutek, pocit zmaru. Zbytek mě až tak moc neuchvátil. Takže tak půl na půl.

Dobře napsané, některé povídky lepší, jiné slabší. Celkově lepší průměr 3,5/5*.

Velmi slabé čtení. Obálka a název knihy super, takže jsem se nechal zlákat, ale obsah mě velmi zklamal.