het2

Přečtené 82



Cesta kostí
? - červen 2022
Cesta kostí 2022, Richard Douek

Taková jednohubka, která až moc připomíná (včetně minimálně jedné postavy) horrorovou (avšak notně osekanou) verzi parádního filmu Petera Weira Útěk ze Sibiře. Na jedno přečtení fajn, jinak nic víc.


Ozvěny
? - červen 2022
Ozvěny 2022, Joshua Hale Fialkov

Koupil jsem společně s Cestou kostí, aniž bych o knize cokoliv věděl. A musím přiznat, že mne tenhle komiks naprosto dostal. A to i přes to, že od doby, co mám děti, nemám tenhle typ příběhů vůbec rád. Ale tady nešlo přestat číst. I když se přiznám, že jsem chvíli chtěl. Ale ty twisty! První je možná tuctový a vlastně ničím nepřekvapí, jenže ty další mne dostali, tohle jsem nečekal a už vůbec ne ten parádní a nekompromisní konec. Tuhle knihu nemůžete mít rádi, na to je moc hnusná a zlá. Zároveň je ale skvělou ukázkou toho, že i na tomhle poli jde pořád vytvořit originální a překvapující dílko a před autory musíte smeknout. 4,5*


1948
? - březen 2022
1948 2022, Mike Mignola

Solidní jednohubka z Hellboy univerza. Ústřední příběh točící se kolem pokusných jaderných výbuchů je takové obyčejné béčko, ale těch pár stránek, které se točí kolem mladičkého Hellboye, má sílu, obzvlášť ta poslední stránka.


Béowulf
? - prosinec 2021
Béowulf 2021, Kieron Gillen

U jedničky jsem komentář zakončil slovy: "Ale nevím, další díl si asi nechám ujít...". No a nakonec nenechal a dal jsem tomu ještě šanci. A já prostě nevím, co na tom všichni vidí a odkud se berou ta pozitivní hodnocení. S mytologií to dle mého pracuje stylem hollywoodského braku, což by samo o sobě vlastně nevadilo, ale hlášky jsou suché, příběh jednoduchoučký, napětí nula a je to celé vlastně jedna velká nuda zabalená v líbivé kresbě a vychytaných barvách (to se tomu upřít nedá, ale je to zatraceně málo). Takže tentokrát komentář zakončím takhle: "A já už vím, další díl si už určitě nechám ujít." 2,5*


Labyrint smrti
? - prosinec 2021
Labyrint smrti 2021, Jim Zub

Příběh je opět rozdělen do dvou knih, takže na úplný konec si ještě musíme počkat. Nicméně dějový oblouk týkající se Labyrintu smrti je ukončený (první čtyři sešity z celkových šesti, které v knize jsou), takže není problém ho zhodnotit. Kresba je opět parádní a příběh je v pohodě, dokonce je tam pokus o jakýsi "přesah" a nějaké to morální dilema. Celkově je to nepochybně o fous lepší než první dvě knihy ("Život a smrt barbara Conana") a na cestu do Kitáje se celkem těším... 3,5*


Hladový lán
listopad 2021 (01.-05.)
Hladový lán 2021, Andrew Michael Hurley

V doslovu Ladislav Nagy srovnává Andrew Michaela Hurleyho s M.R.Jamesem. A jo, asi má tak trochu pravdu, jenže to, k čemu Jamesovi stačí pár stránek/desítek stránek nedokáže Hurley ani na bezmála dvou stovkách. I když možná právě to je ten problém, tohle by asi jako povídka fungovalo mnohem lépe. Takhle je to jen utahané, zdlouhavé a vlastně i předvídatelné. I když jedna věc mne překvapila, to jak ten konec tak nějak vyšumněl v nic. Ten poslední obraz má možná sílu, ale neospravdlňuje těch dvě stě stran nudy předtím....


Městečko Pines
? - říjen 2021
Městečko Pines 2013, Blake Crouch


Rybář
srpen 2021 (07.-21.)
Rybář 2021, John Langan

Jak sám autor píše v závěru, pro žánrové nakladatele byla kniha příliš literární a pro ty literární zase příliš žánrová. A stejně tak to bude se čtenáři. A ten příběh v příběhu a místy neskutečně pomalé tempo to knize taky neusnadní. ALE stojí to za tu trpělivost, protože příběh o Rybáři je originální, nabitý fantazií a některé ty výjevy jsou doslova ohromující. A při čtení máte pocit, že to Vy sami stojíte na břehu černého oceánu a v údivu zírate na to, co se odehrává kolem Vás. Ta prostřední část, která, pokud bychom chtěli škatulkovat, má nejblíž k lidovému vyprávění (a to pěkně temnému) je prostě skvělá. Špatný není ani příběh Abeho a Dana, jejich přátelství, ztrát a bolesti, který tvoří úvod a závěr knihy. Ve srovnání s vyprávěním o Rybáři je možná méně originální a více předvídatelný, ale i tak se Vás jistě dotkne. Obzvlášť pokud máte v srdcích podobný kus prázdnoty jako oni.


Meč králů
červen - srpen 2021
Meč králů 2020, Bernard Cornwell

Uhtred stárne a já ho mám rád čím dál tím víc. Jeho vlasy a vousy jsou prokvetlé stříbrem. Pomalu přestává být tím všemocným válečníkem a, stejně jako když byl ještě mladík, opět pochybuje a váhá. A navíc si začíná být vědom toho, že jeho čas se pomalu krátí. Stejně jako čas jeho rodné Northumbrie. Stále znovu a znovu se ale staví do čela štítové hradby, aby čelil svým nepřátelům tváří v tvář. Tenhle díl má pár nezapomenutelných momentů, ale trochu selhává jako ucelený příběh. Uhtred tak nějak stále tápe a je spíše ve vleku okolností. To samo o sobě by mi nevadilo, ale měl jsem pocit, že občas tápe i sám autor. Pořád je to ale skvělé čtení. A při některých větách Vám prostě musí naskakovat husí kůže (např. "Když královna volá o pomoc, válečníci jdou do boje." apod.) (čteno v originále)


Štěkot uvázaných psů
? - červenec 2021
Štěkot uvázaných psů 2021, Jakub Dušek

Tohle je pecka. Strašně moc se mi to líbilo. Jak píše trudoš níže, je to vyzrále. To je slovo, které celé dílo asi nejlépe vystihuje. Příběh sám je originální a směr, jakým se odvíjí celkem nepředvídatelný. A v tom příběhu navíc není nic černé a bílé, nejsou tam žádná morální klišé a celé je to až po parádní finále naprosto uvěřitelné (možná až na policistku Jarošovou). Hrozně moc jsem se bál, aby to nedopadlo jako filmové noir "Ve stínu", které přes všechny svoje klady, ztrácelo každou minutou právě díky té (ne)uvěřitelnosti. Tady je to jinak. Jakub Dušek tohle zvládnul na výbornou. Od prvního obrázku až po ten poslední.


Artuš
? - červenec 2021
Artuš 2021, Kieron Gillen

Na jednu stranu celkem zajímavá a neohraná variace na Artušovskou legendu (a nejen na ni), na druhou stranu to vlastně není ničím dalším vyjímečné. Troufám si říct, že si to za týden už nebudete pamatovat. Je to vlastně jen další dobrodružná historka nesoucí se v poměrně odlehčeném tónu (občas se i nějaký ten vtípek povedl, to uznávám), která je ale na můj vkus vyvedena v příliš pestrých barvách a takové té moderní čisté kresbě, která mi k tomu příběhu a světu moc neseděla. Plusem je, že ten příběh je více méně uzavřený. Ale nevím, další díl si asi nechám ujít...


Doomboy
? - červenec 2021
Doomboy 2021, Tony Sandoval

U Sandovalova "Vodního hada" jsem napsal, že je to prostě krásný a nic dalšího nemá smysl psát. Byl jsem unešenej, okouzlenej, dojatej...To všechno platí i u "Doomboye", ale tady mám potřebu toho napsat víc, takže je jasné, že budou nějaká "ale" :) Příběh je fajn, ale je to tak o třetinu delší než by mělo být. Nevadilo by mi, kdyby ta "výplň" byly Sandovalovy snové a surreálné kresby, tady je to ale často spíš takové přešlapování. Linka s Rickem a později s Trevorem a Špagetou mi přišla zbytečná. Asi pro Tonyho Sandovala nějaký smysl měla, ale mně unikl... Výtvarně je to zajímavé, ale "Vodní had" mi přišel vyzrálejší. Tady je pár dechberoucích obrazu, kdy to Sandoval naplno rozbalí (hlavonožci), ale je jich překvapivě málo. A nemám rád ten formát "naležato" do knihovny se to dát pořádně nedá a blbě se to čte :) Bonusy na konci jsou super a ta poslední kresba (od Francois Amoretti) nádherná. Chtěl bych plakát na zeď, tak v A2 :D. Takže, líbilo se mi to, ale čekal jsem víc. Pokud Comics Centrum vydá dalšího Sandovala (a že je ještě z čeho vybírat), určitě si to pořídím, ale druhý "Vodní had" tohle není...


Studené světlo hvězd
červen 2021 (01.-28.)
Studené světlo hvězd 2021, Pavel Fritz

Parádní sbírka, které ale k dokonalosti přece jen pár věcí chybí. Ale než se do toho pustíme, je potřeba varovat, že zhruba polovina povídek už autorovi vyšla v jeho předchozí sbírce "Archa zrůd". To Vás může nepříjemně překvapit. Na druhou stranu je tu dost nového a kvalitního čtení. Autorovo zdůvodnění, že zatímco předchozí sbírka byl žánrový mix, tady chtěl mít pohromadě všechny své science fiction povídky, beru tak napůl. Každopádně minimálně pro mne je "Studené světlo hvězd" lepší a vyváženější než "Archa zrůd", takže pokud byste měli vybrat jednu sbírku, zkuste tuhle. Zklamaní rozhodně nebudete. Řada povídek ("To, co milovalo Arthura Brookse", "Kam plují harmy", "Roky naší lásky") je skvělá a troufám si tvrdit, že pokud by vyšly anglicky, sklízel by autor ve světě zasloužený úspěch. Pavel Fritz hýří nápady a opravdu píše sci-fi světového formátu. O tom žádná. Bohužel se ale u některých povídek příliš snaží o strhující a nečekanou pointu až tak, že tím ve finále zabije vlastní text. Často tak moc tlačí na pilu, že pokud pomine ten wow efekt a ohlédnete se zpět, řada věcí přestane dávat smysl a genialita se rychle propadá do průměru. Tohle je asi moje největší výtka k autorově tvorbě obecně i k celé knize. Když se ale tuhle honbu za pointou Pavlu Fritzovi podaří ukočírovat a vybalancovat stojí to za to. Ještě mi chybí pár dalších drobností. Například, že u obdobných autorských sbírek bývá zvykem pár slov autora ke každé povídce (např. o inspiraci a tak). Tady bohužel kromě kraťoučkého úvodu a závěrečného medailonku nic není. Jedna z věcí, co mne při čtení také opravdu zajímala je autorův spisovatelský vývoj, bohužel díky tomu, že jednotlivé povídky nejsou datovány, můžeme jen spekulovat. Ale to jsou vlastně už jen drobnosti. Jo a taky jsem nepochopil, proč je jednoznačně nejslabší povídka sbírky ("Pláž") hned na začátku. Já bych jí schoval tak, že by se najít nedala :) Každopádně tohle je opravdu příjemné čtenářské překvapení letošního roku a celkem pravděpodobně adept na jednu z nejlepších letošních sci-fi knih. (Jako obvykle jsem se víc rozepsal u jednotlivých povídek)


Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha
? - červen 2021
Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha 2021, Zdeněk Ležák

Ach jo:( Strašně moc bych chtěl dát tomuhle komiksu absolutní hodnocení a vychválit ho do nebes, ale já prostě nemůžu. Příběh Gabčíka a Kubiše, jejich spolubojovníku a spolupracovníků, desítek známých a tisíců neznámých, kteří za svoji odvahu zaplatili cenu nejvyšší a nebo se jen staly nevinnou obětí nacistického terroru, je příběhem, který bychom si měli vyprávět, který si musíme neustále připomínat a na který nesmíme nikdy zapomenout. Vkládal jsem proto do komiksu autorské dvojice Ležák-Kocián velké naděje, doufal jsem, že to, co udělali pro československé legionáře se jim podaří zopakovat pro druhý odboj. Už "Tři králové" mne ale nepřesvědčili. A s Anthropidem je to bohužel ještě mnohem horší. Problémů je hned několik. Za prvé je to zpočátku příliš široký záběr pokrývající celou řadu výsadků a tím značná roztříštěnost děje a nemožnost identifikovat se s postavami. Díky tomu je například domácí odboj redukován na pár postav a pár obrázků. O pozadí a přípravách akce se nedozvíme nic. V rámci nutnosti sdělit čtenáři to nezbytné minimum spolu postavy diskutují věci, které by si v rámci utajení ve skutečnosti řekly jen s těží. Ve zdůvodnění proč právě Heydrich (jak v úvodu, tak komiksu samém) je naprosto opomenut osobní rozměr celé akce pro plukovníka Moravce a jeho spolupracovníky. Moderní historiografie stále více a více klade důraz ne na promyšlený kalkul, který měl vyzdvihnout československý odboj v očích spojenců, nýbrž na jeden z nejstarších lidských motivů vůbec - a to odplatu, nejen za vraždu generála Josefa Bílého, ale i dalších představitelů Obrany národa a dalších odbojových skupin. Moravcovým záměrem bylo pravděpodobně mnohem více ukázat nacistům, že elitu českého národa nemohou beztrestně likvidovat a že si sami nemohou být nikde jisti svým bezpečím. Přes všechny hrůzy které následovaly se mu tohle zcela nepochybně povedlo. Ale zpět k oné zkratkovitosti. Je to právě ona, která v závěrečných stránkách ubírá komiksu na síle (např. výslech Vlastíka Moravce). Pokud neznáte celý příběh a neznáte postavy, bude to pro Vás jen pár obrázků, často vytržených z kontextu, které Vás těžko zasáhnou tak, jak by asi měly. A to je strašná škoda. Jedním z dalších problémů je kresba. Občas je monumentální (výsadky v úvodu, černý mercedes, některé panely s Heydrichem), ale v Kociánově pojetí všechny postavy vypadají tak nějak staře. Vždyť většině těch kluků, kteří se v průběhu roků 41 a 42 snesli na padácích na území rodné vlasti nebylo ještě zdaleko třicet. Na Kociánových obrázcích vypadají ale tak na padesát. Opět další z věcí, která sráží emocionální dopad jejich osudů a celého komiksu... Vlastně mne napadlo takové přirovnání, vezměte si starý filmový "Atentát", odhlédněte od jakýchkoliv moderních výzkumů historiků a prostě si ho jen přetáčejte, každou zhruba minutu pauzněte, podívejte se na "obrázek" a fastforward vpřed a znovu pauza. A to je Anthropoid:( Není tam nic navíc, nic nového, a pokud má být smyslem přiblížit tenhle kus historie nové generaci, tak ta forma i obsah jsou špatné. Strašně moc mne to mrzí, ale i filmový Anthropoid s Dornanem a Murphym, udělá větší službu. O vynikajícich Šulcových "Dvou proti říši", televiznímu projektu "Heydrich - konečné řešení" či četných publikacích a rozhovorech našich historiků v čele s Eduardem Stehlíkem ani nemluvě. Takže hodnotí se mi to strašně těžko. Jako adaptace jedné z nejdůležitějších kapitol naší moderní historie, toho, co by mělo spoluvytvářet naší národní identitu, je to prostě špatné:( Ale i přes to to má svůj význam a kvituji s povděkem snahu autorů i Arga. Když za nic jiného, tak alepoň za to připomenutí. Myslel jsem, že dám tenhle komiks přečíst svým klukům, ale neudělám to. Radši chci, aby viděli Gabčíka, Kubiše a nebo třeba kapitána Morávka, tak, jak si je představují, když jim o nich vyprávím...


Conan z Cimmerie. Svazek III
červen 2021 (07.-18.)
Conan z Cimmerie. Svazek III 2021, Régis Hautière

Třetí svazek francouzských adaptací Howardova Conana je zatím nejslabší. Tak trochu to odpovídá prvnímu dojmu z obálek. Argo jako tradičně dává na výběr ze tří (každá dělaná kreslířem jedné z adaptací) a zatímco u prvního a druhého svazku jsem se nemohl rozhodnout, která je lepší, tady se mi líbila vlastně jen jedna a to ještě ne úplně (ta Parkova). A stejně tak je to s obsahem, všechny ty adaptace jsou vlastně tak nějak průměrné. Rudé hřeby mají zajímavý vizuál, ale vlastně mi to přišlo nudné. Lidé černého kruhu jsou zmatení a kresba divná (zejména to šrafování). Nejlépe mi asi vycházi Zamboulské stíny, ale je to dané asi hlavně kvalitou originálu, který Gess jenom zvládl nepokazit. Více jsem to rozebral u jednotlivých povídek. Celkově spíš zklamání. Pořád jsem rád, že Argo tyhle adaptace vydává a doufám, že bude pokračovat, z pohledu produkce je to zvládnuté výborně, ale první dva svazky jsou o level někde jinde.


Češi proti Hitlerovi
květen 2021 (20.-28.)
Češi proti Hitlerovi 2021, Eduard Stehlík

Nebudu se tajit tím, že mám Eduarda Stehlíka prostě rád. Obdivuji rozsah jeho vědomostí, jeho badatelskou činnost a schopnost být poutavým vypravěčem, který Vás dokáže pro svá témata nadchnout během pár okamžiků. A v neposlední řadě si ho pro jeho názory a postoje nesmírně vážím i jako člověka. Není tedy divu, že jeho nová knížka přeskočila pomyslnou frontu knih čekajících na přečtení rovnou na začátek. Ale protože tohle je knížka rozhovorů, není to knížka jen Eduarda Stehlíka, ale stejným dílem i Martina Brabce, který je díky svým rovněž enormním znalostem historie a historckých souvislostí Stehlíkovi rovnoceným partnerem a rozhovory vede s lehkostí a dokáže je často stočit zajímavým směrem. Samotné rozhovory jsou pak zaměřené na určitá témata historie československého odboje proti Hitlerovi s drobnými odbočkami ke vzniku Československa, legiím a období první světové války. Seznámí Vás s politickou situací a mezinárodními vztahy před druhou světovou válkou, situací v Československu, výstavbou opevnění, budováním jednotek SOS a přípravou armády na střet s nacistickým Německem, Mnichovskou konferencí, mobilizací a věnují se i otázce případné obrany republiky. Dále pak pokračují okupací a domácím i zahraničním odbojem. Poslední jsou pak věnovány například Slovenskému národnímu povstání, Pražskému povstání, vypořádání se s nacistickými zločinci atd. Autoři přinášejí celou řadu nových poznatků (např. i o akci Anthropoid) či méně známých faktů. Pro mne byla třeba nesmírně zajímavá čast věnovaná Bohuslavu Ečerovi, "československému lovci nacistů" a zakladateli mezinárodního trestního práva, z jehož myšlenek se vychází dodnes. Určitým bonusem je pak rozhovor poslední, který je věnován Eduardu Stehlíkovi samému, jeho profesní dráze a částečně též zamyšlení nad naší současností. Opět zajímavé čtení. Každý z rozhovorů je doplněn bohatou obrazovou přílohou. Fotografie pocházejí z osobních archivů Eduarda Stehlíka a dalších našich vojenských historiků. Některé z nich lze označit za ikonické, ale jiné zde s největší pravděpodobností uvidíte poprvé. Celou knížkou se od úvodu až po poslední stránky jako červená niť prolíná myšlenka, že Česká republika (potažmo Československo) má minulost a osobnosti, na které bychom měli být právem hrdí, že zdaleka nejsme národem švejků (v tom lepším případě) či zbabělců, zrádců a kolaborantů (v tom horším). Že tohle vše je jen lživá představa, kterou se v nás snažil minulý režim vyvolat a kterou se nás snažil indoktrinovat, aby v nás potlačil jakýkoliv odpor, hrdost na to kým jsme, kým byli naši předci a aby nás mohl lépe ovládat. Takový obraz nás samých bohužel ve velké části naší společnosti převládá dodnes. Zároveň to ale není idealizované čtení a autoři se nevyhýbají ani některým temnějším okamžikům např. z konce války. Tohle je knížka, která si zaslouží být čtena. Dlužíme to osobnostem i bezejmeným hrdinům, o kterých pojednává, dlužíme to naší vlasti a dlužíme to i sami sobě...


1947
? - květen 2021
1947 2021, Mike Mignola

"A když se Ti na prahu zjeví ďábel, slabý a s nastaveným hrdlem, měl bys ho podříznout." Tak jo, tohle se povedlo. Po dlouhé době hodně slušný příběh z Hellboy/Ú.P.V.O. univerza, který není součástí hlavního dějového oblouku. Po zajímavém začátku a poviné seznamovačce s jedněmi z prvních agentů Úřadu, která je fajn, jsme měl lehké obavy, aby se z toho zase nevyklubalo jen další ždímání značky. Trošku to tam zhruba v půlce spěje, ale ta poslední pátá kapitola je skvostná. A to jak scénáristicky, tak po výtvarné stránce. Musím říct, že už mne Mignola dlouho takhle příjemně nepřekvapil. 4,5*


Podivné nebe nad východním Berlínem
? - květen 2021
Podivné nebe nad východním Berlínem 2021, Jeff Loveness

Tak jsem zase jednou dostal něco úplně jiného než jsem čekal. A není to špatné, ale není to ani nijak extra dobré. Námět i příběh jsou zajimavé, nakreslené je to skvěle a konec je parádání (i když možná příliš melodramatický a obehraný, v takovém tom duchu jako třeba filmové retro "Ve stínu", které to vlastně i tou bezútěšnou atmosférou celkem připomínalo). Ale je to hrozně ukecané. Opět platí, že méně je někdy více. Být tady těch úvah o pravdě, o tom, kým doopravdy jsme, a co vlastně chceme, tak polovina, bylo by to mnohem údernější, takhle se to v tom plačtivém pseudofilozofování utápí. Škoda...


Slepozrakost
? - duben 2021
Slepozrakost 2011, Peter Watts

Miluju příběhy o setkání s neznámem. Ať už je to neznámo jakéhokoliv druhu. A ta vize, kterou nám předkládá Peter Watts je dechberoucí a množství nápadů omračující. Tohle není jen kniha o prvním kontaktu s bytostí/bytostmi naprosto cizími a nepochopitelnými v tom nejlepším odkazu Clarka a Lema, tohle je kniha zkoumající také (a možná mnohem více) lidstvo na hranici singularity (tak jak o ní před mnoha lety začal psát Vernor Vinge). A nebo už možná lidstvo za hranicí singularity, ve světě, který je vlhkým snem nejradikálnějších transhumanistů a noční můrou těch ostatních. S většinou postav, které se vydávají zkoumat mimozemský artefakt až někam na nejvzdálenější hranice Sluneční soustavy, a s jejich myšlenkami bychom nedokázali držet krok. Tak moc jsou nám vzdálené. A právě proto potřebujeme našeho vypravěče Siriho, který sice nerozumí, stejně tak jako bychom nerozuměli my, ale díky svému nadání dokáže tlumočit. Nejlépe, jak umí. Přebrat si to musíme sami. A to je asi největší úskalí "Slepozrakosti". Chápu, že tohle je autorský záměr, ale ta kniha je těžká, není jen "eganovsky" těžká, je ještě mnohem těžší. Jestli tohle vzdáte, nikdo se na Vás zlobit nemůže, ale byla by to sakra škoda. Fakt že jo, takových knih se ve světě objeví pár do roka. A kolik z nich si najde cestu na náš trh ani raději nemluvit. Škoda, že volné pokračování "Echopraxia" u nás asi nikdy nevyjde a tohle teda nevím, jestli v originále dám... P.S. Jen dodám, že po přečtení knihy a poznámek a odkazů, na můj seznam, "to si musím přečíst, ale nevím, jestli to pochopím" :) přibylo hned několik položek.


Slyšet jeleny zpívat
duben 2021 (18.-28.)
Slyšet jeleny zpívat 2021, František Šmehlík

Stejně jako nejspíš i mnohé z Vás i mne k téhle knize přivedl nápaditý název ve spojení se zajímavou obálkou. Zdejší solidní hodnocení (v tuto chvíli 87%) spolu s anotací mojí zvědavost jen prohlobily. A tak jsem se spolu s partou kriminalistů z Ostravy pustil do rozplétání záhádné brutální vraždy v odlehlé vesinčce někde v Beskydech. Je to jako by si "Případy prvního oddělení" daly dostaveníčko se severským thrillerem a sem tam pokukovaly po "Vraždách v Midsommeru" (zejména díky izolovanému prostředí osady na samotě a řadě svérázných, místy až absurdně působících, postav a hluboko ukrytých tajemství). Autorovi nelze nepřiznat jistý literární um i celkem solidní detektivní zápletku a její vyšetřování. Má to ale několik ALE. Předně (a to je patrné už od samotného začátku) je tam zbytečně moc postav a hlavně i zbytečně mnoho kriminalistů (minimálně třeba bez Davida, by se to obešlo úplně) a je dost obtížné se s tím hlavně na začátku nějak srovnat. Inu co snese televizní obrazovka, nemusí snést stránky knihy. Také se nemůžu zbavit dojmu, že se to dalo zvládnout bez té slovenské linky. Chápu samozřejmě proč tam je, ale určitě to šlo vymyslet líp. Největší problém mám ale s tou koncovkou, pachatel ještě jakž takž dobrý (taky jsem ho měl v hledáčku), i když motiv úvodní vraždy, spolu s časovou sousledností a tím, jak moc to měl připravené, nesedí s jeho motivací a jeho impulzivním chováním dál. Co bylo ale mimo, byla ta brutalita a nechutnosti (obzvlášť jeden její aspekt, který nechci ale spoilerovat) v závěru. Jako by se z toho celého najednou autor snažil udělat "Muže, kteří nenávidí ženy" po Ostravsku a pro mne to tím tedy celé vlastně zabil. Do té doby solidní detektivka se změnila v absolutní WTF. To co fungovalo Larssonovi tady nefunguje ani omylem, problémem je hlavně modus operandi pachatele a to co jsem psal výš. A ta brutalita to nezachrání. Protože opět narozdíl od Larssona, tady to nemá žádný hlubší smysl, cílem je jen šokovat... 2,5* --- P.S. Taky jste v tom majoru Václavu Cestovi viděli Bolka Polívku z Případů? Já se toho nemohl celou dobu zbavit...


Smršť
duben 2021 (10.-16.)
Smršť 2020, Jozef Karika

"Smršť" začíná dobře. Tajemstvím a zneklidňující atmosférou tak trochu pokukuje po skvělé Karikově "Trhlině". Jenže v momentě, kdy se pátrání rozjede a knížka by měla začít nabírat na obrátkách dochází k naprostému opaku (s čestnou výjimkou pana Fajnara, a to hned několikrát). Napětí, strach a touha přijít záhadě na kloub? Nic z toho se strašně dlouho nedostavilo. Těžko říct proč. Řemeslně je to dobré... ale postavy jsou nudné a šablonovité (a jak je Karikovým zvykem i celkem nesympatické), děj utahaný a ta "babka" kolem které se to celé točí? No ta "babka" je prostě jen taková "babka" u cesty... dlouhou dobu nic víc. Ať se autor snaží sebe víc. A já se nudil. Vlastně mne to začalo jakž takž bavit až v poslední čtvrtině, zhruba od přejezdu hranic, kterou tady paradoxně část hodnotících zatracuje. To je dle mého část, kdy nejen onen tajemný fenomén, ale i Karika sám, začne konečně ukazovat svou sílu. Atmosféra houstne, zkoumání povahy reality (i když nijak převratné) z mnoha úhlů pohledu (psychologie, filosofie, kvantovka) mne bavilo a Karika je prostě v popisu těchhle "trhlin" a stržených opon dobrý. A i ten konec by ušel. Nebýt toho naprosto zbytečného několikastránkového závěru, který vlastně úplně změnil vyznění celé knihy. Škoda... --------- Poznámka pod čarou: Pokud se chcete bát každého zaševelení větru, přečtěte si raději Bradburyho "Vítr". Zabere Vám to mnohem kratší dobu, ale bát se budete mnohem déle. Vlastně asi napořád ;)


Vstříc mrtvým vodám
? - duben 2021
Vstříc mrtvým vodám 2021, Mike Mignola

S Mikem Mignolou to začíná být problematické. Kouzlo původního Hellboye se někam vytratilo a Mike sám se navíc začíná děsivě opakovat. Vlastně začínám mít raději Arcudiho a sérii Ú.P.V.O. I tam se ta romantika a kouzlo ztratilo, ale alespoň ustoupilo monumentálnímu boji o osud světa a je tam patrný nějaký tah na branku, vše směřuje k apokalyptickému finále a kromě toho je tam zajímavý vývoj postav. Mignola se jen plácá pořád v těch samých "mrtvých vodách" (cha). Tady navíc míchá na padesáti stránkách tolik motivů a témat, že to sám nedokáže ukočírovat a tak z toho ve finále poněkud trapně uteče. A myslím, že stejnou pointu už použil minimálně jednou. Kresba sama o sobě je fajn a hezky evokuje to 19. století, ale k Hellboyovi mi zrovna dvakrát nesedla. Znovu musím zopakovat, že nechápu proč se Comics Centrum nesoustředí na hlavní linku Hellboye a Ú.P.V.O. a nedotáhne to už konečně do konce. A tyhle zbytečnosti a spinoffy (z nichž většina vyšla až po End Days) nenechá na později nebo se na ně nevykašle úplně. Za těch skoro dvacet let bychom si to dokončení už konečně zasloužili... 2,5*


Výjezdovka
březen 2021 (23.-30.)
Výjezdovka 2021, David Urban

Jestliže se první povídková sbírka pražského kriminalisty Davida Urbana nesla ve znemaní thrilleru a zapeklitých detektivních příběhů, ta druhá nám dává mnohem víc nahlédnout pod pokličku policejní práce. Na jednu stranu jsou příběhy z Výjezdovky občas mnohem "obyčejnější" a drží se více při zemi, na stranu druhou si troufám říct, že neexistuje mnoho spisovatelů a knížek, které nám skutečnou práci kriminalistů předvedou takhle zblízka. Za to jednoznačně palec nahoru a pokud Vás právě tohle zajímá, není vůbec o čem přemýšlet. Tohle je knížka pro Vás. Napsané je to parádně a při čtení máte prostě pocit, že k jednotlivým případům vyjíždíte spolu s Edou, Markem a Robertem v jejich transportéru. Občas Vás zamrazí, občas Vám bude smutno a občas se nahlas zasmějete. A schválně si můžete zkusit představit, jak byste se v jednotlivých situacích zachovali sami... (Jako obvykle jsem se více rozepsal u jednotlivých povídek)


Dracula (komiks)
? - březen 2021
Dracula (komiks) 2021, Bram Stoker

Nepochybuji o tom, že jedním z důvodů, proč Georges Bess přišel na svět a stal se výtvarníkem bylo, aby jednou nakreslil Draculu. A možná skutečným důvodem, proč Stoker Draculu napsal bylo, aby ho Bess mohl po více než sto letech nakreslit. Je to úžasné, je to děsivé, je to monumentální a je to krásné. Nemám prostě slov. Na některé obrazy jsem hleděl dlouhé minuty a ztrácel se v nich. Ať už je to starý hřbitov ve Whitby z úvodu, vrcholky Karpat, prastaré hrady a hluboké transylvánské lesy nebo třeba překrásná a děsivá Lucy kráčející zpět ke své hrobce s dětským tělem v náručí. Tohle je nejlepší zpracování Draculy. Žádný komiks (sorry Miku Mignolo), žádný film, prostě nic mu nesahá ani po kotníky. Těch dvě stě stran uteče jak voda a je to málo, chtělo by to víc. Já bych rozhodně víc chtěl. A to je snad jediná výtka - v druhé půlce občas působí děj trochu zkratkovitě. Obzvlášť v porovnání s první částí zpracovávající Jonathanův deník je děj v Londýně spíše sledem krátkých epizod a čtenář neznalý příběhu se možná může trochu ztrácet. Ale vše je zapomenuto v okamžiku, kdy se hrdinové nalodí na loď do Varny a příběh se řítí vstříc velkolepému finále. Tohle budu číst ještě mnohokrát.


Joker
? - březen 2021
Joker 2012, Brian Azzarello

Na to naše krásné rčení "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti." potřebuje Brian Azzarello 120 stránek:) Ale je to cajk, odsýpá to, Joker je šílenější než kdy dřív a je tam pár silných momentů a dobrých hlášek. Nemůžu říct, že jsem se bavil, ono z toho ve finále totiž spíš mrazilo. A to je vlastně dobře, ne, pane Frost?


Cyberpunk 2077: Trauma Team
? - březen 2021
Cyberpunk 2077: Trauma Team 2021, Cullen Bunn

Myšlenka Trauma týmu mi učarovala už před víc jak dvaceti lety, kdy jsme hráli pen and paper RPG Cyberpunk 2020. Byli jsme tehdy banda rozmanitých postav, ale jedno jsme měli společný, každej z nás chtěl mít pojistku u TT:) A tenhle comics se fakt povedl. Je to pecka nabitá suprovou akcí, která má navíc i překvapivě dobrý (byť jednoduchý) příběh plný morálních dilemat. Nadiu prostě musíte mít rádi. A ten konec je božskej. 4,5*


Rudé království
? - březen 2021
Rudé království 2021, Mike Mignola

Je to špatné, ale už je to konečně za mnou. Z počátku to byla jedna z mých nejoblíbenějších komiksových sérií, aby se nakonec propadla skoro na dno. "Rudé království" opět začínalo dobře, skoro jsem doufal, že se tahle série vykoupí. Ten nový globální konflikt roku 1925, kdy na jedné straně stojí Rudé království a na straně druhé zbytky evropských národů tomu dává správný říz. Jenže... je to celé opět hrozně předvídatelné. Baltimore je jako postava pořád špatně napsaný (oproti minulé knížce jsem měl zase pocit, že se pod jeho maskou skrývá úplně jinej chlápek - něco jako doktor Who), a ten konec je tristní. Vlastně je skoro stejně trapný, jako to citoslovce "PÍÍÍCH", které ten obrázek, jež má být vyvrcholením celé ságy provází. Pro mne zatím jsou dva poslední díly Baltimora komiksové zklamání roku, ale i přes to zkusím být v hodnocení objektivní a pochválím hezkou kresbu a občas monumentální bitevní scény a doktora Rosse (i když mi nějak uniklo, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo). 2,5*


Prázdné hroby
? - březen 2021
Prázdné hroby 2020, Mike Mignola

Začátek je fajn. Kopání prázdných hrobů a to povídání okolo a vzpomínání má sílu. Možná proto, že je Baltimore většinu času "mimo záběr". Štve mne čím dál víc a štve mne, co s ním Mignola s Goldenem udělali. Kvalitativní sešup započatý v "Rudém králi" bohužel pokračuje a je to znát hlavně po přesunu do Cařihradu. Mignola už vykrádá sám sebe. Nebo ho možná vykrádá Golden. Ať tak či onak, ve výsledku je to jedno, tohle jsme četli už mockrát, jenom místo Rasputina tam máme madam Blavatskou... Trochu to zachraňují vedlejší postavy. Pana Kidda a doktora Rosse jsem si fakt oblíbil. Už se těším, že to "Rudým královstvím" skončí. Ve zlepšení už nedoufám.


Kult Rudého krále
? - březen 2021
Kult Rudého krále 2020, Mike Mignola

Se čtením jsem čekal, až budu mít knížky o Rudém králi (Baltimore 6-8) komplet. Teď tomu tak konečně je, takže jsem se mohl klidně vrhnout na Baltimorovo poslední dobrodružství. "Kult Rudého krále" je rozdělený na dvě dějové linky. V té první se Baltimore vypraví do Petrohradu a v té druhé část jeho souputníků vyráží na výpravu do Kartága najít první chrám Rudého krále. Vždycky jsem měl rád tyhle příběhy o putování do exotických lokací a odkrývání pradávných tajemství, takže jsem většinu času chrochtal blahem. Obzvlášť to Kartágo mne fakt bavilo (pan Kid je dobrej řízek). Petrohrad mi přišel o něco slabší z několika důvodů. Rozjezd má také parádní - pouť na lodi a pak pěšky přes zamrzlé moře je vizuálně parádní a zároveň se rozehraje celkem zajímavé drama mezi postavami. Bohužel po příchodu do Petrohradu to sice nabírá zběsilé tempo, ale to je asi tak všechno. Měl jsme pocit, že tahle linka vlastně k ničemu není, ve finále děj nikam neposouvá (snad kromě představení Rudé čarodějky). A hlavně (až se to skoro bojím napsat) mne začala štvát postava samotného Baltimora. Možná byl takový od začátku a tady to jen vyniká, protože má kolem sebe svoje parťáky, ale je to neskutečně zapšklej a protivnej patron. A co víc, přijde mi, že je i špatně napsaný - chvíli mu na nikom nezáleži, jen na pomstě, jindy by se pro ostatní rozkrájel. A já ho měl dřív tak rád... No uvidíme, kam se to celé posune ve zbylých dvou knihách.


Neonomicon
? - únor 2021
Neonomicon 2021, Alan Moore

Ach jo. A ještě jednou. Ach jo. Strašně moc jsem si přál, aby tohle byla pecka. Jenže ona není. Moore mne znovu a znovu přesvědčuje nejen o tom, že umí být skvělý, ale i o tom, jak snadno umí sklouznout buď na úroveň laciného kýče na straně jedné nebo ukecaného pseudofilozofování na té druhé. A nevím, co z toho je horší. Ale popořádku. Neonomicon otevírá povídka "Vnitroblok". Vlastně ne, otevírá ho nádherná Burrowsova dvoustrana na téma R'lyehu a Velkého Cthulhu. A ta je úžasná. Ostatně jako celá výtvarná stránka komiksu. Těchhle dvoustran je tam ještě několik (ve "Vnitrobloku" tuším hned tři) a jsou jednoznačně jedním z toho nej, co tenhle komiks nabízí. Ale zpátky ke "Vnitrobloku" samému. Ten je skvělý, je tam všechno namíchané "správně". Tajemství, cizota, nepochopitelnost a neuchopitelnost, skvělá práce s literárním odkazem H.P.Lovecrafta (a nejen jeho). Úžasná vizuální stránka spolu s parádním a vypointovaným scénářem vytváří skvěklý zážitek. A (minispoiler) těch pár posledních panelů se Saxovou tváří s neměnným kameným výrazem... To je nebe. Teda peklo. A jednoznačně plná palba v hodnocení. Nemá to chybu. Jenže pak přijde "Neonomicon". Ten velký brácha "Vnitrobloku". A v první kapitole to ještě všechno vypadá dobře. I když oproti "Vnitrobloku", tam už vlastně není nic nového. Jenže pak to jde od desíti k pěti a zbylé tři části jsou bídné. A vlastně jediné, co je alespoň jakž takž zachraňuje jsou pasáže se Saxem a Johnym Carcosou. A sama agentka Brearsová, která je jednak kočka a jednak dobře napsaná. Jinak je to ale bída. Nejdřív si toho možná pro všechny ty penisy, cákance spermatu a robertky podivných tvarů nevšimnete a nebo třeba doufáte, že tam bude něco víc (i když ta děsivě neoriginální pointa je Vám nejspíš jasná už od půlky), jenže ono není. Chtělo by se napsat, že to vlastně klesá na úroveň Serpieriho Druuny. Jenže to by nebylo spravedlivé. Druuna si na rozdíl od Neonomiconu na nic nehraje a dá Vám přesně to, co od ní čekáte. Neonomicon chce oproti tomu být velký a hluboký, ale to je bez šance. A ten explictní sex a násilí dneska už nikoho nešokuje, maximálně tak zhnusí či otráví. Závěr se to snaží jakž takž zachránit. Probleskne tam pár fajn nápadů a myšlenek (vnímání času), ale na záchranu už je pozdě. Co říct závěrem? Kéž by tohle byly dvě knížky. Tu první bych si nechal a vracel se k ní a tu druhou obratem střelil...


Život a smrt barbara Conana: Kniha druhá
? - únor 2021
Život a smrt barbara Conana: Kniha druhá 2021, Jason Aaron

Je to lepší než první díl (ale ne o moc). Je to ucelenější a je tam vidět tah na branku. Finále je velkolepé. Kresba stále parádní. To se tomu nedá úpřít. Přesto s tím mám pořád velký problém. Tohle totiž není Conan. Rozhodně ne ten můj, jak jsem si ho skoro před třiceti lety představoval při četbě Howardových povídek a jaký se mnou zůstal doteď. A má i na hony daleko tomu komiksovému z původních sérií "Conan The Barbarian" a "Savage Sword of Conan". A nejen Conan sám, ale i ten svět je jiný. Ten odklon byl už patrný v té sérii od DC a tady se to samé bohužel opakuje. Tak mi vlastně z těch moderních adaptací nejvíc sedí ta francouzská řada, co vydává Argo. 3*


Černá křídla Cthulhu 5
? - únor 2021
Černá křídla Cthulhu 5 2020, * antologie

Další "Křídla" a další zklamání. Ani ta první nebyla žádná pecka, ale kvalitativní propad je znatelný. Tohle je snůška průměrných, bídných a místy až prachbídných povídek, mezi kterými se sem tam objeví kvalitní kousek. Žánrově to osciluje od klasických lovecraftovských pastiší až po věci, které s ním a jeho pojetím hrůzy vlastně nemají moc společného. Ale nějak se ten Joshi živit musí, že :) Jelikož jsem se detailněji rozepsal u jednotlivých povídek, spíš si položím otázku, proč já to vůbec ještě čtu. A hned na začátku se přiznám, že první důvod je Kiernanová. Ja jí prostě miluju. Ze svojí lásky k její tvorbě se vyznávám u každé její povídky, tak se nebudu opakovat. Mám spoustu jejích věcí v originále, ale v překladu Milana Žáčka si jí vždy rád přečtu. Ale zrovna její povídka je tentokrát trochu slabší. No a druhý důvod je hledání. Hledám v těch většinou neznámých jménech někoho, kdo mne dokáže ohromit, překvapit, vystrašit či okouzlit. Inu, co si budem nalhávat, je to těžká práce :D ,ale minimálně dvakrát se to v téhle sbírce povedlo. "Utváření fraktálů" je skvělé a po Samu Gaffordovi se prostě musím podívat. A pak Wade German a jeho báseň "Tradice". Zbožňuju weird poetry a hlavně C.A.Smithe a German se mu blíží. Jeho "Dreams from a Black Nebula" už mám doma a je to výborné. Bez "Křídel 5" bych na něj možná nikdy nenatrefil, takže to nakonec stálo za to. Ale další "Křídla" už si nejspíš přece jen nechám ujít. 2,5*


Život a smrt barbara Conana: Kniha první
leden - únor 2021
Život a smrt barbara Conana: Kniha první 2020, Jason Aaron

Naprosto úžasná kresba, ale bohužel v součtu naprosto průměrné, místy až hloupoučké (ale bez onoho brakového kouzla), příběhy. Snaha navázat na Barbara Conana od Roye Thomase prostě nevyšla. Nemá to kouzlo a tenhle Conan nemá jiskru. Lehce nad průměrem je úvodní "Karmínová čarodějka" a "Ten, který přežil". Možná ještě "Zvíře v kleci". Asi bych udělal líp, kdybych si tohle jen prohlížel, protože nakreslené je to fakt skvěle...jinak nic. Ale co, o to víc jsem rád, že mám v knihovně 15 svazků sebraných "Chronicles of Conan" (bohužel pár posledních se mi stále nedaří sehnat).


Historky z psíšeří
listopad 2020 - leden 2021
Historky z psíšeří 2020, Evan Dorkin

Historky jsem měl nějaký ten týden u postele jako čtení před spaním. A když jsem měl náladu na obrázky, dal si z nich příběh nebo dva. Z toho pohledu mi vyhovovala ona počáteční povídkovost, která se s příchodem "většího" příběhu koncem lehce vytrácí. I přes občasné povedené psí fórky je to překvapivě temné a dospělé čtení. Obzvlášť příběhy "Pes a jeho chlapec" a "Ztraceni" jsou drsné a emocionálně celkem vyčerpávající. Ten konec "Ztracených" mne fakt rozsekal a to hned několikrát. Zkrátka tenhle komiks klame tělem a tou krásnou barevnou kresbou. 4,5*


Klec duší
prosinec 2020 - leden 2021
Klec duší 2020, A. Tchaikovsky (pseudonym)

Uf. Hotovo. Je zvláštní, že tohle je po dočetní takovéhle bichle (550 stránek celkem malým fontem) moje převládající myšlenka. Na "Klec duší" jsem se strašně moc těšil, ale dostal jsem něco úplně jiného než jsem čekal. Alespoň tedy z poloviny. Ona totiž tahle kniha vlastně není román v tradičním slova smyslu. Víc než to je kronikou. Kronikou z konce času, kronikou o konci lidské rasy. Je to vyprávění plné střípků příběhů, historek a vyprávění jiných. A stejně špatně nebo možná lépe řečeno stejně pomalu jako kronika se to i čte. Pořád čekáte něco velkého, ale ono tam nic takového není. Není tam žádný nosný a hlavně ucelený příběh, který by všechna ta témata a tajemství spojil dohromady, dal jim nějaký smysl. Navíc spousta z dějových linek a nakousnutých nápadů se vlastně nijak neuzavře, jen skončí (guvernér a jeho posledlost Trethowanem, čarodějná královna, Víra, Shadraparské politické hrátky, Chrám a další a další.). A tím, jak je ten konec ve většině případů definitivní, ve Vás po dočtení vlastně nehlodají ani žádné otázky. Převládá jen prázdnota. A to je sakra škoda, protože na stranu druhou je "Klec duší" i plná parádních nápadů, zajímavých postav a to prostřední je úžasné, ožívá Vám před očima, ohromuje Vás a bere Vám dech. A přes všechny ty moje výtky je to dobrá kniha a stojí za přečtení. O tom žádná. Byl to můj první Tchaikovsky. V knihovně mám další dva. Je mi jasné, že po nich dlouho dobu nesáhnu. Je mi ale taky jasné, že jednou jejich čas přijde...


Oddíl
listopad - prosinec 2020
Oddíl 2014, Nick Cutter

Přímočarý horror, který vlastně ničím nepřekvapí. Karty jsou rozdány lícem nahoru a v rukávu se žádné eso neskrývá. Takovéhle příběhy jsme hltali v raných 90. na ošoupaných videokazetách z půjčovny. Ale je to napsané zručně a děj odsýpá. Líbilo se mi to proložení novinovými výstřižky, úryvky z vyšetřovacích spisů a laboratorních zpráv. Chvílemi jsem tedy měl pocit, že autor možná až moc tlačí na pilu, protože místy už to není jen nepříjemné, ale dostaví se až takřka fyzický odpor. Občas je to fakt explicitní a surové. O nějaký přesah se Cutter snaží vlastně až v závěru a vychází to tak napůl. Ale vlastně jo, tam mne překvapil, nečekal jsem, že po dočtení bude tou převládající emocí smutek. Těch pár posledních stránek má sílu. 3,5*


Zhroucený čas
listopad 2020 (13.-28.)
Zhroucený čas 2020, Blake Crouch

Po "Temné hmotě" to Blake Crouch dokázal znovu. Naservíroval nám knížku, o které bych si chtěl povídat hodiny, ale zároveň Vám o ní vlastně skoro nic říct nechci. Cokoliv prozradit dopředu, by byla hrozná škoda. Opět je plná omračujících nápadů a opět je nečekaně lidská. Na jedné straně je to hard sci-fi vyžadující otevřenou mysl a plnou pozornost, na straně druhé je to zatraceně krásná a místy nevybíravě smutná (nejen) love story. Tím jak všechny dílky skládačky dokonale zapadnou na svá místa, svojí melancholickou atmosférou a motivy jako jsou touha, vina a osudovost to má hrozně blízko k Netflixáckému "The Dark" (dokonce i těch 33 let, všimli jste si?). A nenechte se odradit, pokud Vás to hned nedostane do kolen, ono to přijde, nebojte... (Škoda jen té změny názvu. Ona by tomu ta originální "Rekurze" slušela mnohem víc. Mimochodem píše se tak o knize i v "Poděkování" na konci, tak se zdá, že tu změnu udělal vydavatel až na poslední chvíli.)


Na plný plyn
listopad 2020 (10.-19.)
Na plný plyn 2020, J. Hill (pseudonym)

Tak jo přiznávám se. Píšu tenhle komentář už po druhé. Ale úplně jinak. První jsem napsal před pár dny, kdy jsem knížku odložil s tím, že jí ani nedočtu. Moje předchozí zkušenost s Joe Hillem byla pouze v originále čtená NOS4AT2 (Vánoční říše), která se mi celkem líbila, ale ve finále mi to přišlo zbytečně dlouhé a utahané. "Na plný plyn" jsem pořídil hlavně kvůli povídce "Ve vysoké trávě". Před pár měsíci jsem viděl filmovou adaptaci na Netflixu, a i když to nebyla žádná bomba, navnadilo mne to dostatečně na to, abych si přečetl předlohu. A tak jsem tou povídkou začal, a líbila se mi, fakt že jo. Jenže pak jsem začal číst od začátku a nic. Prostě to nefungovalo, nepotkávali jsme se. "Jízda" mi přišla nudná, "Kolotoč" přes parádní "kingovský" rozjezd ve finále trapný a "Wolverton" ani "Jezero" mne nijak zvlášť nebavily. Tak jsem to prostě chtěl odložit, i když to s knížkami dělám opravdu málokdy. Napsal jsem nespokojenou recenzi a chystal se knížku uložit k ledu. Jenže pak jsem jí naposledy prolistoval a viděl "Ďábla na schodech" a jelikož miluju tyhle hrátky s textem a jeho formou, dal jsem mu ještě šanci. A líbil se mi. Moc. A tak u mne Joe Hill dostal další šanci. A jsem sakra rád, protože druhá část té sbírky byla pro mne velkým a příjemným překvapením. Je tam spousta dobrých příběhů ("Záleží mi jen na Tobě", "Propouštíme vás", "Mateřídouška") ale NEJ jsou "Pozdní návraty". Ty jsou prostě nádherný. Už jenom kvůli nim stojí za to tuhle knížku mít a číst. Kvůli nim bych chtěl dát "plnou palbu", ale nebylo by to fér, takže jen 4*. (Více jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)


Temnými hvozdy
? - listopad 2020
Temnými hvozdy 2017, Emily Carroll

Chvílemi mi opravdu běhal mráz po zádech. Nenechte se zmást prvním dojmem při pohledu na některé ty barevné obrázky, tohle je opravdu temné a děsivé čtení. Za nejlepší považuji povídky "Vedlejší dům" a "Hnízdo" (tak nějak by nejspíš vypadal comics kdyby byl Laird Barron žena a uměl kreslit :)). Výtvarná stránka je povedená, líbí se mi ten styl a hlavně nápaditá práce s písmem. Ani nevím, proč mi to tak dlouho leželo doma. Je to pecka a určitě se k tomu vrátím. 4,5*


1