het2
přečtené 103
Cesta kostí
2022,
Richard Douek
Taková jednohubka, která až moc připomíná (včetně minimálně jedné postavy) horrorovou (avšak notně osekanou) verzi parádního filmu Petera Weira Útěk ze Sibiře. Na jedno přečtení fajn, jinak nic víc.... celý text
Ozvěny
2022,
Joshua Hale Fialkov
Koupil jsem společně s Cestou kostí, aniž bych o knize cokoliv věděl. A musím přiznat, že mne tenhle komiks naprosto dostal. A to i přes to, že od doby, co mám děti, nemám tenhle typ příběhů vůbec rád. Ale tady nešlo přestat číst. I když se přiznám, že jsem chvíli chtěl. Ale ty twisty! První je možná tuctový a vlastně ničím nepřekvapí, jenže ty další mne dostaly, tohle jsem nečekal a už vůbec ne ten parádní a nekompromisní konec. Tuhle knihu nemůžete mít rádi, na to je moc hnusná a zlá. Zároveň je ale skvělou ukázkou toho, že i na tomhle poli jde pořád vytvořit originální a překvapující dílko a před autory musíte smeknout. 4,5*... celý text
1948
2022,
Mike Mignola
Solidní jednohubka z Hellboy univerza. Ústřední příběh točící se kolem pokusných jaderných výbuchů je takové obyčejné béčko, ale těch pár stránek, které se točí kolem mladičkého Hellboye, má sílu, obzvlášť ta poslední stránka.... celý text
Béowulf
2021,
Kieron Gillen
U jedničky jsem komentář zakončil slovy: "Ale nevím, další díl si asi nechám ujít...". No a nakonec nenechal a dal jsem tomu ještě šanci. A já prostě nevím, co na tom všichni vidí a odkud se berou ta pozitivní hodnocení. S mytologií to dle mého pracuje stylem hollywoodského braku, což by samo o sobě vlastně nevadilo, ale hlášky jsou suché, příběh jednoduchoučký, napětí nula a je to celé vlastně jedna velká nuda zabalená v líbivé kresbě a vychytaných barvách (to se tomu upřít nedá, ale je to zatraceně málo). Takže tentokrát komentář zakončím takhle: "A já už vím, další díl si už určitě nechám ujít." 2,5*... celý text
Labyrint smrti
2021,
Jim Zub
Příběh je opět rozdělen do dvou knih, takže na úplný konec si ještě musíme počkat. Nicméně dějový oblouk týkající se Labyrintu smrti je ukončený (první čtyři sešity z celkových šesti, které v knize jsou), takže není problém ho zhodnotit. Kresba je opět parádní a příběh je v pohodě, dokonce je tam pokus o jakýsi "přesah" a nějaké to morální dilema. Celkově je to nepochybně o fous lepší než první dvě knihy ("Život a smrt barbara Conana") a na cestu do Kitáje se celkem těším... 3,5*... celý text
Hladový lán
2021,
Andrew Michael Hurley
V doslovu Ladislav Nagy srovnává Andrew Michaela Hurleyho s M.R.Jamesem. A jo, asi má tak trochu pravdu, jenže to, k čemu Jamesovi stačí pár stránek/desítek stránek nedokáže Hurley ani na bezmála dvou stovkách. I když možná právě to je ten problém, tohle by asi jako povídka fungovalo mnohem lépe. Takhle je to jen utahané, zdlouhavé a vlastně i předvídatelné. I když jedna věc mne překvapila, to jak ten konec tak nějak vyšumněl v nic. Ten poslední obraz má možná sílu, ale neospravdlňuje těch dvě stě stran nudy předtím....... celý text
Rybář
2021,
John Langan
Jak sám autor píše v závěru, pro žánrové nakladatele byla kniha příliš literární a pro ty literární zase příliš žánrová. A stejně tak to bude se čtenáři. A ten příběh v příběhu a místy neskutečně pomalé tempo to knize taky neusnadní. ALE stojí to za tu trpělivost, protože příběh o Rybáři je originální, nabitý fantazií a některé ty výjevy jsou doslova ohromující. A při čtení máte pocit, že to Vy sami stojíte na břehu černého oceánu a v údivu zírate na to, co se odehrává kolem Vás. Ta prostřední část, která, pokud bychom chtěli škatulkovat, má nejblíž k lidovému vyprávění (a to pěkně temnému) je prostě skvělá. Špatný není ani příběh Abeho a Dana, jejich přátelství, ztrát a bolesti, který tvoří úvod a závěr knihy. Ve srovnání s vyprávěním o Rybáři je možná méně originální a více předvídatelný, ale i tak se Vás jistě dotkne. Obzvlášť pokud máte v srdcích podobný kus prázdnoty jako oni.... celý text
Meč králů
2020,
Bernard Cornwell
Uhtred stárne a já ho mám rád čím dál tím víc. Jeho vlasy a vousy jsou prokvetlé stříbrem. Pomalu přestává být tím všemocným válečníkem a, stejně jako když byl ještě mladík, opět pochybuje a váhá. A navíc si začíná být vědom toho, že jeho čas se pomalu krátí. Stejně jako čas jeho rodné Northumbrie. Stále znovu a znovu se ale staví do čela štítové hradby, aby čelil svým nepřátelům tváří v tvář. Tenhle díl má pár nezapomenutelných momentů, ale trochu selhává jako ucelený příběh. Uhtred tak nějak stále tápe a je spíše ve vleku okolností. To samo o sobě by mi nevadilo, ale měl jsem pocit, že občas tápe i sám autor. Pořád je to ale skvělé čtení. A při některých větách Vám prostě musí naskakovat husí kůže (např. "Když královna volá o pomoc, válečníci jdou do boje." apod.) (čteno v originále)... celý text
Štěkot uvázaných psů
2021,
Jakub Dušek
Tohle je pecka. Strašně moc se mi to líbilo. Jak píše trudoš níže, je to vyzrále. To je slovo, které celé dílo asi nejlépe vystihuje. Příběh sám je originální a směr, jakým se odvíjí celkem nepředvídatelný. A v tom příběhu navíc není nic černé a bílé, nejsou tam žádná morální klišé a celé je to až po parádní finále naprosto uvěřitelné (možná až na policistku Jarošovou). Hrozně moc jsem se bál, aby to nedopadlo jako filmové noir "Ve stínu", které přes všechny svoje klady, ztrácelo každou minutou právě díky té (ne)uvěřitelnosti. Tady je to jinak. Jakub Dušek tohle zvládnul na výbornou. Od prvního obrázku až po ten poslední.... celý text
Artuš
2021,
Kieron Gillen
Na jednu stranu celkem zajímavá a neohraná variace na Artušovskou legendu (a nejen na ni), na druhou stranu to vlastně není ničím dalším vyjímečné. Troufám si říct, že si to za týden už nebudete pamatovat. Je to vlastně jen další dobrodružná historka nesoucí se v poměrně odlehčeném tónu (občas se i nějaký ten vtípek povedl, to uznávám), která je ale na můj vkus vyvedena v příliš pestrých barvách a takové té moderní čisté kresbě, která mi k tomu příběhu a světu moc neseděla. Plusem je, že ten příběh je více méně uzavřený. Ale nevím, další díl si asi nechám ujít...... celý text
Doomboy
2021,
Tony Sandoval
U Sandovalova "Vodního hada" jsem napsal, že je to prostě krásný a nic dalšího nemá smysl psát. Byl jsem unešenej, okouzlenej, dojatej...To všechno platí i u "Doomboye", ale tady mám potřebu toho napsat víc, takže je jasné, že budou nějaká "ale" :) Příběh je fajn, ale je to tak o třetinu delší než by mělo být. Nevadilo by mi, kdyby ta "výplň" byly Sandovalovy snové a surreálné kresby, tady je to ale často spíš takové přešlapování. Linka s Rickem a později s Trevorem a Špagetou mi přišla zbytečná. Asi pro Tonyho Sandovala nějaký smysl měla, ale mně unikl... Výtvarně je to zajímavé, ale "Vodní had" mi přišel vyzrálejší. Tady je pár dechberoucích obrazu, kdy to Sandoval naplno rozbalí (hlavonožci), ale je jich překvapivě málo. A nemám rád ten formát "naležato" do knihovny se to dát pořádně nedá a blbě se to čte :) Bonusy na konci jsou super a ta poslední kresba (od Francois Amoretti) nádherná. Chtěl bych plakát na zeď, tak v A2 :D. Takže, líbilo se mi to, ale čekal jsem víc. Pokud Comics Centrum vydá dalšího Sandovala (a že je ještě z čeho vybírat), určitě si to pořídím, ale druhý "Vodní had" tohle není...... celý text
Studené světlo hvězd
2021,
Pavel Fritz
Parádní sbírka, které ale k dokonalosti přece jen pár věcí chybí. Ale než se do toho pustíme, je potřeba varovat, že zhruba polovina povídek už autorovi vyšla v jeho předchozí sbírce "Archa zrůd". To Vás může nepříjemně překvapit. Na druhou stranu je tu dost nového a kvalitního čtení. Autorovo zdůvodnění, že zatímco předchozí sbírka byl žánrový mix, tady chtěl mít pohromadě všechny své science fiction povídky, beru tak napůl. Každopádně minimálně pro mne je "Studené světlo hvězd" lepší a vyváženější než "Archa zrůd", takže pokud byste měli vybrat jednu sbírku, zkuste tuhle. Zklamaní rozhodně nebudete. Řada povídek ("To, co milovalo Arthura Brookse", "Kam plují harmy", "Roky naší lásky") je skvělá a troufám si tvrdit, že pokud by vyšly anglicky, sklízel by autor ve světě zasloužený úspěch. Pavel Fritz hýří nápady a opravdu píše sci-fi světového formátu. O tom žádná. Bohužel se ale u některých povídek příliš snaží o strhující a nečekanou pointu až tak, že tím ve finále zabije vlastní text. Často tak moc tlačí na pilu, že pokud pomine ten wow efekt a ohlédnete se zpět, řada věcí přestane dávat smysl a genialita se rychle propadá do průměru. Tohle je asi moje největší výtka k autorově tvorbě obecně i k celé knize. Když se ale tuhle honbu za pointou Pavlu Fritzovi podaří ukočírovat a vybalancovat stojí to za to. Ještě mi chybí pár dalších drobností. Například, že u obdobných autorských sbírek bývá zvykem pár slov autora ke každé povídce (např. o inspiraci a tak). Tady bohužel kromě kraťoučkého úvodu a závěrečného medailonku nic není. Jedna z věcí, co mne při čtení také opravdu zajímala je autorův spisovatelský vývoj, bohužel díky tomu, že jednotlivé povídky nejsou datovány, můžeme jen spekulovat. Ale to jsou vlastně už jen drobnosti. Jo a taky jsem nepochopil, proč je jednoznačně nejslabší povídka sbírky ("Pláž") hned na začátku. Já bych jí schoval tak, že by se najít nedala :) Každopádně tohle je opravdu příjemné čtenářské překvapení letošního roku a celkem pravděpodobně adept na jednu z nejlepších letošních sci-fi knih. (Jako obvykle jsem se víc rozepsal u jednotlivých povídek)... celý text
Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha
2021,
Zdeněk Ležák
Ach jo:( Strašně moc bych chtěl dát tomuhle komiksu absolutní hodnocení a vychválit ho do nebes, ale já prostě nemůžu. Příběh Gabčíka a Kubiše, jejich spolubojovníku a spolupracovníků, desítek známých a tisíců neznámých, kteří za svoji odvahu zaplatili cenu nejvyšší a nebo se jen staly nevinnou obětí nacistického terroru, je příběhem, který bychom si měli vyprávět, který si musíme neustále připomínat a na který nesmíme nikdy zapomenout. Vkládal jsem proto do komiksu autorské dvojice Ležák-Kocián velké naděje, doufal jsem, že to, co udělali pro československé legionáře se jim podaří zopakovat pro druhý odboj. Už "Tři králové" mne ale nepřesvědčili. A s Anthropidem je to bohužel ještě mnohem horší. Problémů je hned několik. Za prvé je to zpočátku příliš široký záběr pokrývající celou řadu výsadků a tím značná roztříštěnost děje a nemožnost identifikovat se s postavami. Díky tomu je například domácí odboj redukován na pár postav a pár obrázků. O pozadí a přípravách akce se nedozvíme nic. V rámci nutnosti sdělit čtenáři to nezbytné minimum spolu postavy diskutují věci, které by si v rámci utajení ve skutečnosti řekly jen s těží. Ve zdůvodnění proč právě Heydrich (jak v úvodu, tak komiksu samém) je naprosto opomenut osobní rozměr celé akce pro plukovníka Moravce a jeho spolupracovníky. Moderní historiografie stále více a více klade důraz ne na promyšlený kalkul, který měl vyzdvihnout československý odboj v očích spojenců, nýbrž na jeden z nejstarších lidských motivů vůbec - a to odplatu, nejen za vraždu generála Josefa Bílého, ale i dalších představitelů Obrany národa a dalších odbojových skupin. Moravcovým záměrem bylo pravděpodobně mnohem více ukázat nacistům, že elitu českého národa nemohou beztrestně likvidovat a že si sami nemohou být nikde jisti svým bezpečím. Přes všechny hrůzy které následovaly se mu tohle zcela nepochybně povedlo. Ale zpět k oné zkratkovitosti. Je to právě ona, která v závěrečných stránkách ubírá komiksu na síle (např. výslech Vlastíka Moravce). Pokud neznáte celý příběh a neznáte postavy, bude to pro Vás jen pár obrázků, často vytržených z kontextu, které Vás těžko zasáhnou tak, jak by asi měly. A to je strašná škoda. Jedním z dalších problémů je kresba. Občas je monumentální (výsadky v úvodu, černý mercedes, některé panely s Heydrichem), ale v Kociánově pojetí všechny postavy vypadají tak nějak staře. Vždyť většině těch kluků, kteří se v průběhu roků 41 a 42 snesli na padácích na území rodné vlasti nebylo ještě zdaleko třicet. Na Kociánových obrázcích vypadají ale tak na padesát. Opět další z věcí, která sráží emocionální dopad jejich osudů a celého komiksu... Vlastně mne napadlo takové přirovnání, vezměte si starý filmový "Atentát", odhlédněte od jakýchkoliv moderních výzkumů historiků a prostě si ho jen přetáčejte, každou zhruba minutu pauzněte, podívejte se na "obrázek" a fastforward vpřed a znovu pauza. A to je Anthropoid:( Není tam nic navíc, nic nového, a pokud má být smyslem přiblížit tenhle kus historie nové generaci, tak ta forma i obsah jsou špatné. Strašně moc mne to mrzí, ale i filmový Anthropoid s Dornanem a Murphym, udělá větší službu. O vynikajícich Šulcových "Dvou proti říši", televiznímu projektu "Heydrich - konečné řešení" či četných publikacích a rozhovorech našich historiků v čele s Eduardem Stehlíkem ani nemluvě. Takže hodnotí se mi to strašně těžko. Jako adaptace jedné z nejdůležitějších kapitol naší moderní historie, toho, co by mělo spoluvytvářet naší národní identitu, je to prostě špatné:( Ale i přes to to má svůj význam a kvituji s povděkem snahu autorů i Arga. Když za nic jiného, tak alepoň za to připomenutí. Myslel jsem, že dám tenhle komiks přečíst svým klukům, ale neudělám to. Radši chci, aby viděli Gabčíka, Kubiše a nebo třeba kapitána Morávka, tak, jak si je představují, když jim o nich vyprávím...... celý text
Conan z Cimmerie. Svazek III
2021,
Régis Hautière
Třetí svazek francouzských adaptací Howardova Conana je zatím nejslabší. Tak trochu to odpovídá prvnímu dojmu z obálek. Argo jako tradičně dává na výběr ze tří (každá dělaná kreslířem jedné z adaptací) a zatímco u prvního a druhého svazku jsem se nemohl rozhodnout, která je lepší, tady se mi líbila vlastně jen jedna a to ještě ne úplně (ta Parkova). A stejně tak je to s obsahem, všechny ty adaptace jsou vlastně tak nějak průměrné. Rudé hřeby mají zajímavý vizuál, ale vlastně mi to přišlo nudné. Lidé černého kruhu jsou zmatení a kresba divná (zejména to šrafování). Nejlépe mi asi vycházi Zamboulské stíny, ale je to dané asi hlavně kvalitou originálu, který Gess jenom zvládl nepokazit. Více jsem to rozebral u jednotlivých povídek. Celkově spíš zklamání. Pořád jsem rád, že Argo tyhle adaptace vydává a doufám, že bude pokračovat, z pohledu produkce je to zvládnuté výborně, ale první dva svazky jsou o level někde jinde.... celý text
Češi proti Hitlerovi
2021,
Eduard Stehlík
Nebudu se tajit tím, že mám Eduarda Stehlíka prostě rád. Obdivuji rozsah jeho vědomostí, jeho badatelskou činnost a schopnost být poutavým vypravěčem, který Vás dokáže pro svá témata nadchnout během pár okamžiků. A v neposlední řadě si ho pro jeho názory a postoje nesmírně vážím i jako člověka. Není tedy divu, že jeho nová knížka přeskočila pomyslnou frontu knih čekajících na přečtení rovnou na začátek. Ale protože tohle je knížka rozhovorů, není to knížka jen Eduarda Stehlíka, ale stejným dílem i Martina Brabce, který je díky svým rovněž enormním znalostem historie a historckých souvislostí Stehlíkovi rovnoceným partnerem a rozhovory vede s lehkostí a dokáže je často stočit zajímavým směrem. Samotné rozhovory jsou pak zaměřené na určitá témata historie československého odboje proti Hitlerovi s drobnými odbočkami ke vzniku Československa, legiím a období první světové války. Seznámí Vás s politickou situací a mezinárodními vztahy před druhou světovou válkou, situací v Československu, výstavbou opevnění, budováním jednotek SOS a přípravou armády na střet s nacistickým Německem, Mnichovskou konferencí, mobilizací a věnují se i otázce případné obrany republiky. Dále pak pokračují okupací a domácím i zahraničním odbojem. Poslední jsou pak věnovány například Slovenskému národnímu povstání, Pražskému povstání, vypořádání se s nacistickými zločinci atd. Autoři přinášejí celou řadu nových poznatků (např. i o akci Anthropoid) či méně známých faktů. Pro mne byla třeba nesmírně zajímavá čast věnovaná Bohuslavu Ečerovi, "československému lovci nacistů" a zakladateli mezinárodního trestního práva, z jehož myšlenek se vychází dodnes. Určitým bonusem je pak rozhovor poslední, který je věnován Eduardu Stehlíkovi samému, jeho profesní dráze a částečně též zamyšlení nad naší současností. Opět zajímavé čtení. Každý z rozhovorů je doplněn bohatou obrazovou přílohou. Fotografie pocházejí z osobních archivů Eduarda Stehlíka a dalších našich vojenských historiků. Některé z nich lze označit za ikonické, ale jiné zde s největší pravděpodobností uvidíte poprvé. Celou knížkou se od úvodu až po poslední stránky jako červená niť prolíná myšlenka, že Česká republika (potažmo Československo) má minulost a osobnosti, na které bychom měli být právem hrdí, že zdaleka nejsme národem švejků (v tom lepším případě) či zbabělců, zrádců a kolaborantů (v tom horším). Že tohle vše je jen lživá představa, kterou se v nás snažil minulý režim vyvolat a kterou se nás snažil indoktrinovat, aby v nás potlačil jakýkoliv odpor, hrdost na to kým jsme, kým byli naši předci a aby nás mohl lépe ovládat. Takový obraz nás samých bohužel ve velké části naší společnosti převládá dodnes. Zároveň to ale není idealizované čtení a autoři se nevyhýbají ani některým temnějším okamžikům např. z konce války. Tohle je knížka, která si zaslouží být čtena. Dlužíme to osobnostem i bezejmeným hrdinům, o kterých pojednává, dlužíme to naší vlasti a dlužíme to i sami sobě...... celý text
1947
2021,
Mike Mignola
"A když se Ti na prahu zjeví ďábel, slabý a s nastaveným hrdlem, měl bys ho podříznout." Tak jo, tohle se povedlo. Po dlouhé době hodně slušný příběh z Hellboy/Ú.P.V.O. univerza, který není součástí hlavního dějového oblouku. Po zajímavém začátku a poviné seznamovačce s jedněmi z prvních agentů Úřadu, která je fajn, jsme měl lehké obavy, aby se z toho zase nevyklubalo jen další ždímání značky. Trošku to tam zhruba v půlce spěje, ale ta poslední pátá kapitola je skvostná. A to jak scénáristicky, tak po výtvarné stránce. Musím říct, že už mne Mignola dlouho takhle příjemně nepřekvapil. 4,5*... celý text
Podivné nebe nad východním Berlínem
2021,
Jeff Loveness
Tak jsem zase jednou dostal něco úplně jiného než jsem čekal. A není to špatné, ale není to ani nijak extra dobré. Námět i příběh jsou zajimavé, nakreslené je to skvěle a konec je parádání (i když možná příliš melodramatický a obehraný, v takovém tom duchu jako třeba filmové retro "Ve stínu", které to vlastně i tou bezútěšnou atmosférou celkem připomínalo). Ale je to hrozně ukecané. Opět platí, že méně je někdy více. Být tady těch úvah o pravdě, o tom, kým doopravdy jsme, a co vlastně chceme, tak polovina, bylo by to mnohem údernější, takhle se to v tom plačtivém pseudofilozofování utápí. Škoda...... celý text