bookfan přečtené 68

Dívky z Montmartru 2014, Cathy Marie Buchanan

Hezká kniha, i když nezapadá zcela do okruhu knih, které vyhledávám, příjemně překvapila. Dalším překvapením bylo, že hlavní postavy sester mají svůj skutečný předobraz. Jsem ráda, že jsem se tuto skutečnost dozvěděla až na závěr, jinak by mě zřejmě dost rušila, nemám příliš ráda knihy o reálných postavách. Jinak mile a uvěřitelně popsaná sourozenecká náklonnost, autorka se nevyhýbá ani nehezkým nebo mírně nechutným aspektům života. V žádném případě se nejedná o "slaďák", i když konec je v rámci možností dobrý. Knížka inspiruje k tomu, začít se více zajímat o dílo Degase.... celý text

Život po tobě 2016, Jojo Moyes

Knížka není vysloveně nepovedená, ale s prvním dílem, který patří ke špičce v tomto žánru, se srovnat nedá. I když i zde se najdou náměty k zamyšlení (například způsob prožívání ztráty blízké osoby), chybí ona originalita, čtivost a vtipné postřehy z prvního dílu. Příběh Lily na mě působí jako z výchovné brožurky pro teenagery, postava Sama zase jako vrcholné klišé z kategorie "ženský idol" (citlivý, krásný, ušlechtilý, obětavý, urostlý, zručný a navíc ještě záchranář). Knihu jsem si pro sebe zařadila do škatulky "na ukrácení dlouhé cesty vlakem", neboť jsem nebyla schopná ji dočíst, a až pětihodinová nuda ve vlaku jedoucím setmělou krajinou ukončila moje trápení s tímto dílem…. Obecně však tento typ knih nevyhledávám, četbu prvního dílu jsem uskutečnila proto, abych zjistila, proč si získal takovou oblibu. Tehdy jsem byla příjemně překvapená a něco podobného jsem čekala od druhého dílu. "Život po tobě" však moje očekávání nenaplnil, a proto, bude-li ještě nějaké další pokračování, už jej číst nebudu.... celý text

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

Petra Soukupová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, to přiznávám na úvod. Obdivuji, jak dokáže vytvořit naprosto strhující dílo bez toho, aby si vypomáhala složitými zápletkami, atraktivním prostředím, násilím a neobyčejnými hrdiny. Způsob, jak uvažují hlavní postavy, je pro mě vždy totálně uvěřitelný a snad pokaždé dokážu pochopit jejich jednání, i když jsou naprosto rozdílné a třeba mi ani nejsou sympatické. Knížka na mě sice působila dost depresivně, ale to jí na mém obdivu nijak neubírá, protože přehršle depresivních aspektů má dle mého názoru i reálný život, byť se snažíme ze všech sil si to nepřipouštět. Snažíme se, špatně komunikujeme, nerozumíme si, občas se podaří, občas ne. Styl psaní Petry Soukupové mi absolutně vyhovuje, je jako chirurg, který řízne a nemilosrdně odhalí vnitřnosti zdravé i patologické. Žádné zbytečné plácání, natírání na růžovo, klišé. Osobní poznámka na závěr: docela mě pobavilo, že jsem si dosud vůbec nevšimla jejího specifika - že nepoužívá uvozovky, dozvěděla jsem se to až zde z reakcí čtenářů. Odjakživa jsem neměla ráda v knihách dialogy a teď se konečně vysvětlilo proč - asi nemám ráda ty uvozovky, dialogy mi nevadí :-)... celý text

Když život ještě býval náš 2015, Marian Izaguirre

Je vidět, že autorka si s knihou dala práci. Stvořila několik příběhových linií, které se navzájem umně proplétají. Pro českého čtenáře může být neotřelá také použitá kulisa frankistického režimu, v níž se jedna z linií odehrává, neboť knihy španělských autorů nejsou v našich končinách až tak časté. Slovo „kulisa“ jsem použila záměrně, neboť na zvrácenost tohoto režimu se sice často objevují narážky, ale příběh nejde natolik do hloubky, aby ji čtenář mohl více vnímat. Celkově se mi v této knize zdálo obtížné hlouběji se vcítit do osudu lidí, kteří v tomto režimu žili. A vlastně celý příběh se mi jeví být tak trošku kulisovitý, charakterizovala bych jej jako obdobu toho, čemu se v kinematografii říká „historická freska“. Máme zde celkem dost zajímavých postav, ale na mě působí přes všechnu snahu autorky jaksi ploše. Nepodařilo se mi plně se ponořit do děje a sžít se s nimi, můj vztah k nim zůstal odtažitý. Hrdinky pronášejí moudré věty a postřehy, které by z úst živých lidí vycházely v tak hojném počtu jen velmi stěží. Působí to na mě, jako by se autorka chtěla zapsat do dějin nějakým moudrým citátem. Knihy mám samozřejmě moc ráda, ale okázalé knihomilství mě také maličko dráždilo. Zdálo se mi rovněž bez života. (Na rozdíl třeba od mé oblíbené „Zlodějky knih“, kde na mě naopak působilo velmi uvěřitelně.) Na jednu stranu jsem uvítala odkazy na významné autory, se kterými nemám přímou čtenářskou zkušenost; v tomto je pro mě kniha inspirující. Na druhou stranu nemám moc ráda, když se fiktivní literární hrdinové běžně pohybují v prostředí smetánky a známých osobností, zjevujících se v příběhu jak svatí na orloji. Preferuji knihy o celkem obyčejných lidech, odkrývající jejich neobyčejná duševní hnutí nebo myšlenkové pochody. Nebo také příběhy obyčejných lidí drsně vržených dobou do mezních situací. Proto nebyla kniha tak zcela mým šálkem kávy, sálala z ní navzdory všemu jakási idyličnost. Zdá se mi být kultivovanou červenou knihovnou pro vzdělanějšího čtenáře, chyběly mi znepokojivé otázky, pochyby a provokace.... celý text

Rok v Provenci 2005, Peter Mayle

To nebyla knížka pro mě. O životě, který se vleče a všechno trvá strááášně dlouho. Měla jsem velká očekávání, neboť se o knize mluvilo velmi pochvalně, ale zklamala mě. Důvody jsou hodně osobní. Kromě toho, že jsem dost netrpělivý člověk, nejsem ani gurmán a jídlo v mém životě nehraje příliš důležitou roli. Takže popisy všech těch tučných lahůdek pro mě byly utrpením a představa, že bych musela neustále tolik jíst a pít, mi působila silný stres. Pocit pohody nebyl navozen.... celý text

Hry o život (trilógia) 2012, Suzanne Collins

Na četbu této knihy jsem už "stará puška" a nevěděla bych o její existenci ani o existenci filmu, nebýt dcery mé kolegyně, která trilogii zbožňuje. Pro mě příjemné překvapení, rychle jsem se nechala vtáhnout do děje. Nejvíc se mi líbila asi první část. Co také oceňuji, je morální poselství a varování před totalitou, byť je toto varování v knize dost okaté. V kategorii YA to však dle mého názoru až tak nevadí a knihy jako tyto mohou být předstupněm třeba k Orwellovi. Oceňuji i to, že je kladen důraz na soudržnost mezi sourozenci a v rodině. Upozornění na to, čeho jsou zmanipulovaní lidé schopni a jaké potenciální zlo v nás dříme, také není vůbec na škodu. Ve věku teenage bych byla určitě nadšená a zřejmě i inspirovaná ke čtení dospělejší literatury na obdobné téma. Je to podobné jako s Harry Potterem, kterého si rádo přečte i mnoho dospělých, kteří zvládají i velmi náročnou literaturu. Nicméně však souhlasím s komentáři mužů zde: je to kniha pro holky. Všechny ty popisy kostýmů a účesů, uf. Tento dojem nezvrátí ani akční scény a zbraně. Ale on je to v literatuře obecný fenomén. Ačkoliv ženy píší také výborné knihy, ve valné většině tyto knihy osloví zase ženy - čtenářky. Stačí se podívat zde na databázi, kdo jaké knihy komentuje. Naopak u autorů mužů je dopad obvykle generální bez ohledu na pohlaví a věk. Výborná kniha od spisovatele, ať už je to třeba Malý princ, Anna Karenina, Mistr a Markétka nebo Na západní frontě klid, dostane do kolen jak muže, tak i ženy. Pro mě jako ženu to není potěšující konstatování, ale tento dojem mám snad odjakživa.... celý text

Vykladačka smrti 2009, Ariana Franklin (p)

Možná bych dala i 4 hvězdičky za čtivost této knihy a také za působivé navození atmosféry středověké Anglie. Co mi však velmi vadilo a kvůli čemu mám potřebu se k této knize vyjádřit: zločiny páchané na dětech mi přišly neuvěřitelně odporné a hodně dlouho jsem se z četby této knihy vzpamatovávala. Už nikdy si od této autorky nechci nic přečíst, nemůžu vůbec pochopit, jak může jakožto žena (tj. potenciální nebo i skutečná matka) vymyslet takový způsob mučení a vraždění dětí a dát jej na papír (resp. do počítače). Nedovedu si představit, že bych něčeho takového byla schopná a děsí mě to. Jako autorka takové knihy bych se asi za sebe strašně styděla. A to celkem často čtu válečné romány, kde se samozřejmě smrt a násilí vyskytuje a nejsem žena typu "matka kvočna". Vím, že osobnost autora se nerovná tomu, co popisuje, ale toto bylo opravdu příliš. To, že mi postava vyšetřovatelky přijde absolutně nevěrohodná, toleruji, chápu, že potřebuje-li autor vytvořit napínavou knihu tohoto žánru, často stvoří hrdiny, jejichž životní osud se nedá považovat za reálný.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Mně se to moc líbilo. Nejen proto, že je to milá, vtipná a zároveň i příšerně smutná a dojemná kniha. Jsem totiž taky trochu "Ove". Sice jsem žena, o dost mladší, namísto starého Saaba mám staré Volvo a řídím prachmizerně, ale tu zapšklost a zatvrzelou věrnost, tu mám v sobě taky. Jo.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

To je tak krásná knížka a neskutečně dojemná. Vše podstatné bylo napsáno od jiných čtenářů. Považuji se za celkem otrlou a zkušenou čtenářku, nelibuji si v dojímání se a v knihách hrajících na city, ale tato kniha mě dohnala k slzám a přitom zanechala milý dojem. Zajímalo by mě, jaký je autor člověk. I to je výjimečné, obvykle po osobnosti autora vůbec nepátrám (tuto vlastnost považuji za svůj nedostatek).... celý text

Sága rodu Forsytů 2005, John Galsworthy

Tisíc let jsem váhala, než jsem se odhodlala k četbě této knihy, jež spočívala netknutá v knihovně mých rodičů. Odrazoval mě její objem, představa viktoriánské zatuchlosti, podivného oblečení a škrobených anglosaských postav. Dokonce jsem ani nepochopila, že slovo "sága" v názvu knihy bylo míněno s ironií. Velká chyba, jedná se o skvostné dílo s velmi dobře propracovanými hrdiny. Knihu jsem přečetla jedním dechem, nejraději jsem měla naprosto neoriginálně "mladého" Jolyona - jeho venkovské sídlo je pro mě dodnes ideálním místem k pobytu. Pro doplnění: rodiče knihu dosud nečetli, dostali ji darem. Mé přesvědčování nepomohlo, ještě jsem si u nich nevydobyla patřičný respekt coby arbiter culturae.... celý text

V Brooklynu roste strom 1970, Betty Smith (p)

Krásná kniha, absolutní favorit mého dětství. Četla jsem ji snad čtyřikrát. Nedávno jsem ji objevila v takové té knihovničce na ulici pro odložené knihy, vzala si ji domů a přečtu zase. Jsem zvědavá, jak na mě zapůsobí. Milovala jsem tu atmosféru chudinské čtvrti New Yorku, představovala si vůni náhražkové kávy uvařené do velkého hrnce, snědla jsem stejně jako hrdinka syrovou bramboru místo jablka, ve fantazii viděla činžáky s vysokými "padacími" okny a požárními žebříky, knihovnu, školu... A navíc: vše, co jsem se potřebovala dozvědět o sexu, rození dětí a pohlavních nemocech jsem se dozvěděla z této knihy :-)... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Dobrá knížka pro ženy, hezky se čte, není hloupoučká a vybízí k zamyšlení. Kupodivu mě nedojala a jsem tomu ráda. Myslím, že konec byl vlastně dobrý. Nečekala jsem, že bude kniha tak vtipná. Příjemná oddychová četba - neberte to prosím jako výraz cynismu.... celý text

Zahradníkův rok 1996, Karel Čapek

Zahradníkova bible. K této knize jsem dospěla jakmile jsem začala sama zahradničit. Lze se k ní vracet nespočetněkrát.

Lacrimosa: Rekviem pro Saschu 2016, Alice Scarling

Jsem věkově i svým čtenářským zaměřením úplně mimo cílovou skupinu, pro kterou je kniha určena. Přesto jsem z ní byla nadšená. Je to červená knihovna, ale "nablblé" to podle mého názoru není. Velká škoda, že další díly patrně nevyjdou, asi se málo prodávala. Tak ráda bych věděla, jak kniha dopadne. Nezbývá než si snad koupit originální verzi a přemluvit nějakého znalce francouzštiny, aby ji pro mě přeložil. Mimochodem, dost dobré sexuální scény.... celý text

My, Ludvík XIV. král francouzský 2016, Ève de Castro

Velmi smutná a zároveň krásná kniha. Jedná se o záznam myšlenek a pocitů krále Ludvíka XIV. na úplném konci života. Výborně zachycuje pochmurnou atmosféru, směs velikáštví, lidskosti a zmoudření tohoto panovníka. Nejedná se o historický román ani o životopis, spíše o úvahy člověka na konci života. Ačkoliv úvahy Ludvíka na smrtelné posteli nikdo znát nemůže, nejedná se o čirou fikci. Mnoho událostí oněch dní je podloženo deníky jeho služebnictva, korespondencí a lékařskými záznamy. Doporučuji i čtenářům, kteří si v knihách o historických postavách stejně jako já nelibují. Myslím, že kniha trpí tím, že se nachází na pomezí žánru literatury faktu a historického románu, takže se jí dostane méně pozornosti než si zaslouží.... celý text

Tři mince pro Charona 2015, Franck Ferric

Tuto knihu bych si určitě dobrovolně ke čtení nevybrala, dostala jsem se k ní dá se říci "z pracovních důvodů". Žánrově naprosto nezařaditelná, historický román to tedy opravdu není. Je však natolik bizarní, že mě nakonec hodně zaujala a hodnotím ji velmi kladně. Zajímavá směsice hrůz a zvláštní komiky, krvavá absurdita lidských dějin vyjádřená v hlavní osobě putující dějinami od počátku věků až ke konci světa. Řekla bych, že ji mohou ocenit lidé, kteří jsou takovým tím sympatickým způsobem "ujetí".... celý text

Valčík stromů a nebe 2017, Jean-Michel Guenassia

Od knihy jsem příliš neočekávala, ale velmi se mi líbila. Možná půjdu trošku proti proudu, když ji považuji za mnohem lepší než Žízeň po životě. Může to být i tím, že Žízeň po životě jsem četla skoro ještě v dětském věku a zřejmě vše správně nechápala. Vincent van Gogh se mi tehdy téměř zprotivil, i když jako malíř mě odjakživa fascinoval. Naopak v této knize, i když je považována za fikci, mi jeho postava přijde velmi uvěřitelná. Stejně jako postava hlavní hrdinky se vší její naivitou a vášní - podobné myšlenkové pochody jsem v jistém věku měla také, a to se považuji spíše za racionální osobu ;-) Zpočátku jsem si myslela, že kniha je pouze fantazií a čirou fikcí a maličko autorovi zazlívala, že dávno zesnulé osoby (např. doktora Gacheta) staví do velmi špatného světla aniž by dostatečně zdůraznil, že popisované charaktery a osudy jsou čistá smyšlenka. Ke konci knihy jsem neodolala a začala pátrat po příčině smrti VvG a velmi jsem se podivila, když jsem zjistila, že vše mohlo být úplně jinak než jak je zapsáno v obecném povědomí. Pro mne tedy velmi hodnotná kniha, fascinující byly popisy jak VvG maloval, upřímné uvědomování si nedostatku talentu u hlavní hrdinky i ukázky z dobových novin a korespondence VvG. Plný počet hvězdiček nedávám asi jen z důvodu srovnání s knihou Klub nenapravitelných optimistů od téhož autora, neboť tato kniha na mne zapůsobila ještě více.... celý text

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Krásná kniha, předčila mé očekávání. Bohužel nedovedu přesně popsat, proč mě tolik oslovila a čím byla výjimečná. Možná tím, že se autorovi podařilo výborně navodit atmosféru tehdejší doby? Jak pasáže ze života dospívajícího hlavního hrdiny, tak osudy emigrantů z východního bloku byly velmi dobře zpracované. Zajímavé pro mě byly i informace ohledně války v Alžíru.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

Druhá kniha od Roberta Bryndzy, kterou mám přečtenou. Hodnotím lépe než Dívku v ledu (vlastně už úplně nevím proč), i když trpí podobnými nešvary (nevěrohodné postavy, málo prostoru pro detektivní práci, zbytečně nechutné "obrazy"). Proč musí být současné detektivky plné pro čtenáře atraktivních týpků, tj. minorit s všemožnými úchylkami? Je fajn, že už se nemusí zamlčovat, že ve společnosti žijí homosexuálové, etnické menšiny, tělesně postižení apod., ale nabízí se myšlenka, jestli to není náhodou proto, že napsat dobrou zápletku je dost pracné a intelektuálně náročné a tak je třeba knihu okořenit jinak?... celý text

Doba z druhé ruky 2015, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Kniha je místy opravdu jen pro silné povahy. Vzpomínky na pracovní tábory, dětské domovy, kde chovanci umírali hlady, mučení, ... Částečně osvětluje, proč se Rusové i v dnešní době (např. v hotelu na dovolené) chovají jako páni světa. Oni se tak opravdu cítí a i stále vnímají, že to byli oni, kdo vyhrál 2. světovou válku. Vzpomínkám na ni je věnován poměrně velký prostor, neboť mnoho pamětníků ji navzdory všem prožitým útrapám a ztrátám považuje za vrchol a nejšťastnější období svého života. Z knihy mám dojem, že největší rozdíl mezi Čechy a Rusy spočívá ve víře. Čech obvykle nevěří ničemu a nikomu a vše relativizuje. Rus potřebuje naprosto nutně něčemu věřit a pro svoji víru je ochoten i zemřít. Ať už se jedná o víru v Boha, nebo komunismus, vítězství ve válce, Stalina, nebo o naději na změnu na počátku 90. let. A tato víra překoná snad všechna zklamání a útrapy. Je neuvěřitelné, že pozůstalí po obětech stalinských čistek jsou stále schopni věřit v dobro svého vůdce a jeho portrét mít v úctě pověšený na zdi. Jediné, co lze knize vytknout, je příliš velký rozsah a skutečnost, že některé z příběhů si jsou příliš podobné.... celý text