Atekram přečtené 168

Brána ze slonoviny, brána z rohu 1998, Robert Holdstock

Miluji všechny Holdstockovy knihy z Lesa mytág, hodně mi daly a hodně mě inspirovaly. Ten podivný, nepříjemný a zároveň fascinující a povědomý pocit jsem u žádné jiné knihy nezažila. U každé předchozí knihy jsem ale měla dojem, že rozumím tomu, proč vznikla a co nám měla ukázat, případně, kterým směrem se ubírá. (Ale rozhodně nechci říct, že rozumím všem částem atd. to vůbec ne.) U téhle jsem ale měla poprvé problém se začíst. Minimálně první polovina na mě působí tak, že bych to nenazvala jinak než "únavou materiálu" a recyklací už existujícího příběhu. SPOILER! Později byl můj dojem zase docela zmatený a nejsem si jistá, jak rozumět tomu, proč Kylhuk potřeboval slathana. Ale závěrečná část a potom i rozuzlení knihu v mých očích pozvedly. Spousta předchozích věcí najednou dávala smysl. Velké plus knihy jsou podle mě nové postavy Ztracených dětí, které mě velmi bavily a prožívala jsem jejich osudy, i když jsem od začátku čekala, že budou tragické. Především Někdo je skvělý charakter s velmi silným fungujícím příběhem, o kterém by člověk rád věděl víc. Bohužel ale zmizel v minulosti. Podobně to cítím s Issabeau. O to víc mě zasáhlo závěrečné Christianovo rozhodnutí na konci. Jarag zůstane tajemný, protože je z tak hluboké minulosti, že mu nerozumí ani ostatní mytága, což dává perfektní smysl. Guiwenneth naproti tomu v podstatě žádný charakter nemá, nejspíš jako symbol tomu, že je pokaždé odrazem svého "tvůrce"... Postava samotného Christiana mě docela mátla, přišel mi velmi citlivý a kladný, až bylo trochu k nevíře, kam se v ostatních knihách ubere jeho postava. Nebo možná právě proto? Podle mě je tady hodně znát, že tenhle příběh vznikal až po napsání Lesa mytág. Možná se ale pletu a celé jsme to zle pochopila. Další věc, která mě v knize bavila, byl důraz na Kelty. Jejich zvyky, mluva, myšlení, pohled na svět, geisy... A taky různé komunikační šumy a konflikty, které vznikají mezi hrdiny z různých období. To všechno dává příběhu opět neskutečný život. Celkově ale ve srovnání s ostatními knihami z Lesa mě Brány zaujaly trochu méně.... celý text

Třpytící se město 2020, Lenka Bandurová

Moje hodnocení bohužel nemůže být moc kladné. Kniha má sice potenciál, ale je tak nějak nedotažená, zjednodušená,... nevím, jak to říct. Nejprve ke kladům. Co má rozhodně potenciál je svět. Některé lokace jsou originální, poetické a zaujaly mě Bohužel je jich moc a hrozně nahodile přecházíme z jedné do druhé. Vlastně spousta věcí se v příběhu střídá velmi nahodile - lokace, roční doby, pohledy postav v textu, jejich osobnosti atd. Dále SPOILER. Největší slabinou jsou podle mě ty postavy. Jsou hodně ploché, chovají se nelogicky, často hloupě a neúměrně svému věku, vedou opakující se dialogy... Typickým příkladem je ústřední dvojice, která má mezi sebou docela nezdravý vztah, založený na hádkách, žárlení a ponižování a neustále se opakujících scénách. Na místě Ley bych se na Thomase dávno vykašlala. Vedlejší postavy jsou v podobném duchu a některé dokonce slouží v příběhu jen kvůli nějaké konkrétní scéně a pak se vytratí (i když jsou pořád s hrdiny, které sledujeme). Třeba Janus nebo Krystián. Příběh je docela slabý, občas se na mě najednou vynořila nějaká informace, která mě dost zmátla. Navíc je chvílemi velmi naivní, pohádkový - zlá královna ustřihne Lee cop, a pak zase celkem brutální - únos. Ty události, ale moc nedávají smysl, např. ten únos, při kterém je hlavní hrdinka svědkem scény, která by ji měla psychicky poznamenat do konce života, ale ani s ní nehne. A dokonce posléze nehne ani s jejími přáteli, od kterých byla unesena... A takhle je to celou knihu. Jak už jsem řekla, kniha je poetická a má potenciál, ale zasloužila by si asi více péče a práce.... celý text

Hvězdný prach 2007, Neil Gaiman

Hvězdný prach je výborný příběh, který bourá hrozně moc klišé ve svém žánru. Navíc je vtipný a také poměrně naturalistický. Dodnes si vzpomínám, že mě některé pasáže mírně šokovaly, protože jsem knihu poprvé četla ještě na základní škole v knihovně a čekala jsem nějakou další fantasy... Navíc musím zmínit i hodně povedenou filmovou adaptaci, která je s knihou srovnatelná a to není vůbec časté.... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Kniha mě bohužel moc nezaujala. Mrzí mě, že tam není skoro nic překvapivého. Ze začátku to není tak zlé, ale potom je to jeden stereotyp vršený na druhý. To se bohužel týká i postav. Nechybí ani něco jako milostný trojúhelník. To by nevadilo až tolik, ale prostě mě příběh nezaujal natolik, abych si takových věcí přestala všímat. Četla jsem myslím o mnoho lepší knihy s podobnou tématikou.... celý text

Paměť Babylonu 2020, Christelle Dabos

Další výborný díl série. Zase musím ocenit hlavně postavu hlavní hrdinky, její osobnost, pocity a jednání jsou popsané hodně osobitě a uvěřitelně. Navíc si konečně uvědomí, co vlastně chce a rozhodne se jednat. Prostředí Babylonu, kde se kniha odehrává je mi docela nepříjemné, ale je to změna, která do příběhu přinese svěží vítr. Dál se tu rozvíjí historie a záhady kolem minulosti světa a přibydou nové charismatické postavy, především Octavio, Ambrož a Mediana. Kromě toho je ale část knihy také velké utrpení, které nechci vyspoilerovat. Člověk při něm má ale chuť jeho aktéry trochu proplesknout. Moc se těším na čtvrtou knihu, sice mám trochu strach, jak to celé skončí, ale už aby tu byla. :)... celý text

Zima čarodějnice 2020, Katherine Arden

Nádherné zakončení trilogie. Prakticky všechny hlavní postavy v ní ušly velice dlouhou cestu, nejsou černobílé, vztahy fungují reálně a jejich činy mají důsledky. Patří mezi mé nejoblíbenější knižní postavy vůbec. Moc se mi líbí záměr autorky propojit pohádky, bohatý ruský folklor a reálné ruské historické události. Jak píše v doslovu, některé postavy a jejich osudy jsou autentické. A to mi přijde úžasné, příběhu to dodává hloubku a já si nemůžu neříkat takové to - a co když to tak opravdu mohlo být? Příběh mě chytl za srdce.... celý text

Zmizelí ze Svitu Luny 2019, Christelle Dabos

Až tato druhá kniha mě naplno vtáhla do světa a příběhu. Jak jsem předpokládala, je první díl jenom takový rozjezd. Na druhou stranu si autorka dává práci a dost času na to, abychom poznali postavy, respektive postavu hlavní hrdinky Ofélie, její život a prostředí, odkud pochází. Teprve v kontextu dalších knih chápu tento záměr a o to víc si potom čtenář všímá, jak moc se v průběhu příběhu změnila. Ofélie má chyby, které zná skoro každý - má strach, pochybuje o sobě, nechává za sebe rozhodovat druhé, je tichá, neprůbojná, není ji slyšet, trochu sama sebe obelhává, není moc empatická atd. Přesto (nebo právě proto) je to skvělá postava a moje oblíbená knižní hrdinka. Postupně sledujeme, jak svým chybám a omylům čelí a vyvíjí se. Co se týká příběhu, je obohacený detektivní zápletkou, která sice není tolik překvapivá, příběh ale hodně oživuje. Navíc přidává velmi zajímavou mytologii a backstory už tak originálnímu a zajímavému světu. Konečně se také někam posunou i ostatní postavy, především máme možnost více poznat a pochopit Thorna. Poslední zhruba třetinu knihy už jsem skoro nedýchala a stránky se obracely samy, jako by kniha měla také trochu toho animismu :D. Jsem nadšená!... celý text

Snoubenci zimy 2018, Christelle Dabos

Hodně mě baví svět a atmosféra knihy, která mi dost připomíná Miyazakiho. Oblíbila jsem si taky postavy, jsou vcelku osobité. Hlavně hlavní Ofélie má povahu, která je u knižních hrdinek dost netypická, je docela tichá, pasivní, ale v průběhu příběhu se rozvine. Jen její snoubenec naproti tomu odpovídá klasickému modelu uzavřeného nepřístupného Darcyho a skoro nic se o něm vlastně za celou knihu nedozvíme. Co mi trochu vadí, je fakt, že kniha moc nemá spád a vlastně ani nějakou větší zápletku. Působí jako předehra (doufám) k dalším dílům. Některé věci, hlavně týkající se domluveného manželství a pobytu Ofélie na Pólu mi moc nedávají smysl. Vztah, kladný či záporný, hlavní dvojice v podstatě zatím neměl kdy vzniknout a kniha se mu nevěnuje primárně (to ale není vůbec výtka!). Co je třeba ještě pochválit je obálka a celkové grafické provedení knihy a taky absence chyba překlepů v textu. Jsem velmi zvědavá, jak to bude pokračovat dál.... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

Nic moc jsem od Holubice a hada nečekala, ale ve finále to tak hrozné není. Je to oddechové nenáročné čtení, nad kterým ale nesmíte moc hluboce přemýšlet. Hlavní postava Lou se mi líbila, její pouliční mluva mi nevadí a není to žádná molly sue. S Reidem už je to trochu horší. Vzhledem k tomu, co se kolem něj děje a co má za sebou, působí jako naprostý hlupák, když Lou až do konce neodhalí. Vlastně všechny postavy se občas zachovají docela hloupě nebo naprosto nepochopitelně. Co mi vadilo byly ty "zvraty", které byly buď velmi průhledné nebo vycucané z prstu. Asi největší problém mám s celým tím divadlem okolo sňatku a s jeho odůvodněním. Sice ta hate-love linka je podstatou celé knihy, ale mohlo to být vymyšleno uvěřitelně. Naopak se mi líbil nápad, fungování magie něco za něco a francouzský nádech.... celý text

Věk nenávisti 2011, Pavel Renčín

Věk nenávisti je asi moje nejméně oblíbená kniha trilogie. Pravděpodobně je to kvůli jejímu brutálnímu pesimistickému vyznění. Chápu autorův záměr s válkou, ale asi to na mě bylo moc. I tak je ale samozřejmě výborná.... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2001, J. K. Rowling (p)

Ohnivý pohár je takový přechod mezi "dětskými a dospělejšími" díly Harryho Pottera. Objevují se tu první vyloženě temné scény a poprvé se naplno setkáme s čistě lidským zlem (ať už jsou to Smrtijedi nebo Rita Holoubková). Navíc se tu kouzelný svět rozpíná i přes hranice, je tu plno nových důležitých postav, myšlenek i poselství, které sérii provází i následujícími díly.... celý text

Harry Potter a princ dvojí krve 2005, J. K. Rowling (p)

Princ dvojí krve je možná nejdůležitější díl ze všech pro správné pochopení příběhu. Proto mě hodně štve jeho filmové zpracování, které se točí hlavně kolem vztahů a obsahuje jenom zlomek zajímavých a důležitých informací. Tenhle díl je přesný příklad toho, proč by si fanoušci filmů měli přečíst knihu a nemávnout nad tím rukou s představou, že už to přece znají. Kniha se detailně zabývá minulostí a historií Voldemorta a viteálů a odpovídá na spoustu otázek, které se řeší např. pod videi o HP na YouTube. Spousta lidí rozebírá šílené teorie a hrozně se diví informacím z knih, které jim převypráví nějaký youtuber. A přece stačí tak málo - číst. :D... celý text

Harry Potter a Fénixův řád 2004, J. K. Rowling (p)

Kdysi tohle byl můj nejméně oblíbený díl, ale dnes ho naopak hodně oceňuji. Zaobírá se dospělými tématy, je více psychologický (i když pubertální scény jsou otravné, ale nutné :D), temnější. Navíc obsahuje jednoho z nejnenáviděnějších a podle mě nejlépe napsaných záporáků knižního světa - Dolores Umbridgovou. Vsadím se, že mnoho lidí ji nenávidí více než samotného Voldemorta, asi proto, že o příšerných věcech od samého začátku nemluví, ale dělá je. A navíc (jak zjistíme v dalších dílech), za ně vlastně do poslední chvíle není pořádně potrestána. Na knize se mi ale líbí také to, že už není černobílá a ukazuje nám stinné stránky a špatné vlastnosti našich oblíbených hrdinů. A dala nám Lenku! :)... celý text

Upírův pomocník 2003, Darren Shan (p)

Hříšní světci 2020, Emily A. Duncan

Moje hodnocení je trochu rozporuplné. Na jedné straně musím pochválit výborný námět knihy. Další věc, co mě hodně bavila je fungování různých druhů magie - krevní s pomocí zaříkacích knih vs. "božská". Komunikace s bohy a náboženská témata jsou skvělý nápad. A hlavně chválím konec, který se mi hodně líbil a jsem díky němu připravená investovat do dalšího dílu. Bohužel jsou tu i další dojmy a s nimi možné SPOILERY. Nejprve je třeba říct, že kniha slibuje trochu něco jiného než nakonec dostaneme. Předchází ji pověst krvavé gotické fantasy se slovanským nádechem a s rozervanými rozbitými hrdiny. Krve je tady hodně, ale často samoúčelně. Není tu gotika, středověká ani lovecraftovská (což byl asi ten záměr), pokud nepočítáte jednu katedrálu. Slovanská jsou pouze jména, atmosféra ne. A co se týká postav, ty jsou bohužel největší slabinou celého díla. Všechny jsou hrozně stereotypní, ploché a žádná neudělá nic moc nečekaného nebo šokujícího (možná vyjma jedné postavy v závěru knihy), ani nemá tak zkažený charakter, jak bylo v plánu. Vyhlášený alkoholik se opije celkem dvakrát, vládci zvráceného kultu mágů je asi 18 a chová se jako zamilovaný puberťák, "v podstatě jeptišku" život strávený v klášteře prakticky vůbec nepoznamenal atd. Velký problém mám s motivacemi a chováním postav v průběhu knihy, které je přímo v rozporu se závěrem. Skoro to vypadá jako by ten a zbytek knihy byly dvě různé povídky. A myslím, že jsem i odhalila proč. Autorka nás chce co nejvíc šokovat závěrečným plot twistem, a tak prostě rovnou mlží a charakter a chování postav průběžně mění, abysme si to náhodou nedomysleli už před koncem. (Ale ti co mají něco načteno a nahráno v tomto žánru to stejně vytuší.) Některé věci jsem díky tomu moc nepochopila a jiné nedávají vůbec smysl. ALE! Je to autorky první kniha a nápad je super. Ke konci je to jako by se vypsala a stvoří tu 3 velice zajímavé postavičky. Vlastně kniha by klidně tou poslední čtvrtinou mohla začínat! Hrozně moc doufám, že mi v druhém díle spadne brada a všechen ten poteciál, který to má, se změní v něco kulervoucího. Byla by to velká škoda, kdyby ne.... celý text

Pýcha a přemlouvání 2007, Jane Austen

Kniha se mi líbila. Anna není typická austenovská hrdinka. Chybí jí krása a spousta "průbojnějších" vlastností... Ale zase je starší a postupně dojde k tomu, že její vlastní štěstí je důležitější než dobré mínění rodiny, která se k ní vlastně nikdy nechovala hezky. Půvabný oddechový příběh.... celý text

Dvanáct dopisů paní vévodkyni de Richelieu 2007, Edmond De Grammont

Při čtení jsem si říkala, že hlavní hrdina je hajzlík, kterému všechno projde a všechny ženy zase naivní hlupačky. Ale v té poslední kapitole jsem pak pochopila, kam to celé směřovalo. No, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... Nebo tak nějak. Kniha je ale vtipná, hlavně těmi popisy a malebnými obraty.... celý text

Dívka ve věži 2019, Katherine Arden

Krásná knížka, ještě o mnoho lepší než první díl, žádná vata. Stejně jako první kniha, začíná pohádkou, která nastiňuje budoucí děj, když víte, kde hledat, což se mi moc líbí. Vasja je moje hrdinka, prožívala jsem všechno, co se jí stalo a několikrát se o ni i opravdu bála. I ostatní postavy, třeba Saša, Mrazík, Olga, Slavík nebo Kasjan jsou dobře vykreslené a vzbuzují různé emoce. Ještě lépe je zachycená atmosféra doby a tehdejší společnost, ve které pro ženu jako je Vasja není lehké obstát. Nejvíce bolavé je, když proti ní stojí i vlastní rodina, smýšlející podobně jako okolí. O to působivější jsou pak momenty, kdy se tyto hodnoty a předsudky bortí (SPOILER Např. mě dostala chvíle, kdy si mnich Saša uvědomuje, že silným ženám jako jeho sestra říkají čarodějnice, protože pro ně vlastně jiné jméno nemají). Další aspekt příběhu, který bych vyzdvihla, je romantická linka. Podobný "vztah" bezvěkké entity jakou je Mrazík a mladé dívky většinou (z mého pohledu) láme YA knihám vaz, protože bývá totálně ujetý (příklad za všechny je série Skleněný trůn). Ale tady je pojatý velmi dospělým nenásilným "uvěřitelným" způsobem, pohádkově a přesto reálně i racionálně, vlastně si vůbec nejsme jisti, jestli to skončí dobře. Prostě, bylo to skvělé. Strhující, nervydrásající a srdcelámající! A pokud znáte ruské pohádky, užijete si příběh ještě v další rovině. (A myslím si, že někdo se znalostí ruských dějin si možná najde ještě vrstvu navíc) :)... celý text

Medvěd a Slavík 2018, Katherine Arden

Hezký, chytrý, poetický příběh s krásnou mrazivou atmosférou. Zavzpomínala jsem si na dětství, kdy jsem měla oblíbenou knížku ruských pohádek s krásnými ilustracemi koní. Moc jsem si oblíbila hlavní hrdinku Vasju. Jediné, co mě trochu mrzelo byla rychle vyřešená vrcholná scéna s hlavním zlem. Na to jak pečlivě a dlouho příběh buduje napětí a míří k tomuto okamžiku, to bylo velmi rychle pryč. Ale třeba je to jen připravená půda pro druhou knihu, na kterou se už moc těším.... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Četla jsem knihu už před časem v angličtině, teď se chystám na českou verzi. Jsem z ní nadšená. Oceňuju originální příběh a okamžitě po přečtení jsem byla přesvědčená, že tahle kniha patří k nejlepším, které Holly Black napsala. První díl trilogie mě tehdy celkem zklamal a vůbec nesliboval tak skvělé pokračování a závěr. Už od začátku je příběh plný akce, zvratů a událostí, které někdy tušíte a zoufale si přejete, aby k nim nedošlo, nebo v ně naopak doufáte. A přesto vás šokují, znechutí, potěší, rozpláčou. Postavy vyrostly a prošly dlouhým vývojem, jako vždy jsou inteligentní i chybující, bystré a charismatické. Je to celé sice pohádka v nadpřirozených kulisách, přesto velmi naturalistická, povědomá, reálná a znepokojivá. A jestli skončí dobře? No, přečtěte si to.... celý text