Třpytící se město

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První díl fantasy ságy od debutující české autorky. Dva válečnické rody. Kdysi mezi nimi vzniklo pouto, které musí být naplněno. Ona pochází z kraje slunce a barev. On ze země deště a lilií. Ona nadevše miluje svou rodinu, on věnoval srdce jiné ženě. Společně se vydávají na cestu po krajích prosycených tajemnem. Každý ovšem sleduje vlastní cíl. Ona hledá způsoby, jak zpřetrhat vynucený svazek. On zase možnost, jak zachránit svou lásku, aniž by porušil dávný slib. Ani jeden však netuší, že je pronásledují Stíny, které se je snaží polapit do smrtelných osidel....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429368/lea-honor-trpytici-se-mesto-Y9a-429368.png 3.8206
Série

Lea Honor 1.

Žánr
Fantasy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Vydáno, CPress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (71)

Kniha Třpytící se město

Přidat komentář
Vknihách
20. února

Ako inak,vyzdvihnem obálku knihy. Čo ma ale prekvapilo,nie v každom e-booku sú ilustrácie. Toto veľmi oceňujem. Úžasne dotvárali moju predstavivosť (podľa mňa sú v tlačenej verzii knihy ešte krajšie). Autorka používa opisy,pri ktorých sa viete ocitnúť na púšti, v zámku, v temnom lese, v tesnej klietke… ak sa do príbehu zahĺbite(ako ja),teleportujete sa na miesta v knihe. Oblečeniu sa tiež venovala pozornosť. Rôzne detaily a materiály ste doslova cítili na pokožke. Krása hlavnej hrdinky,Lei Honor,je viditeľná už na obálke knihy. No jej povahu odhaľuje počas príbehu jej manžel... neustále škriepky, doťahovanie, vzájomné iskrenie… Ich vzťah pre prechádza rôznymi fázami a veľmi ma to bavilo. Lenka má skvelý a pútavý štýl písania. Zápletky, záhady,tajnosti v príbehu sú perfektné. Hlavné postavy si zamilujete a istotne aj vedľajšie. Mám však jednu pripomienku- nepoužívať tak často slovné spojenie "jako smyslů zbavená"...toho tam bolo dosť ????no napriek tomu som nadmieru spokojná v kútiku duše si prajem nech pokračovanie príbehu Lei mám v rukách čím skôr... prečo? Poviem to polopaticky! Tento príbeh ma tak 'namotal', že po dočítaní som bola 3 dni mimo...vkuse sa mi hlavou preháňali najšokujúcejšie scénky z knihy, vrátane záveru (!!!) a úprimne,to sa mne nestáva ????????‍♀️

Kasana
07. února

(+ SPOILER) Kdybych nečetla s kámoškou knižní štafetu, tahle kniha by se ke mně ani nedostala (zdravím, Ájo). A asi by bylo dobré zmínit nejdříve to, co se mi na tom líbilo, než vypisovat ty chyby, co mi drásaly nervy.

Co je největším plusem v knize, je jazyk. Ano, jsou tu pasáže, které člověk najde hlavně u fanfikcí, ale potom je tu krásné líčení. Kdyby byla celá kniha takto napsaná, vůbec bych si nestěžovala. Pak jsem se ale musela ptát, zda ji náhodou nepsali dva různí lidé, občas to tak doopravdy vypadalo. Taky postavy (kupodivu) nejsou bez charakteru. Docela překvapení. Ale nemyslete si, že jsou nějak extra dobré. Jenom nejsou nepopsanými kusy papíru se jmény. A kromě toho, celou knihu doprovází i několik pěkných detailů: průchozí brány, Smrtná ulička, Havraní planina ... kdyby se na nich víc zapracovalo, vůbec by to nebylo na škodu.

Tak, a nyní ta část, proč to má tak nízké hodnocení. Asi nejdříve zmíním vnější chyby, jako opakování vět a informací, nevhodně zasazené poznámky, nedostatek poznatků o jiných postavách anebo lilie. Protože ... těch je tam opravdu hodně. Přitom zbytečně.
Celou knihu zároveň doprovází velmi toxický vztah. Jakože, s postavou Thomase, která mě tu fakt vytáčela, bych normálně neměla problém. Ukazuje prostě jinou výchovu mužů. Ale to by muselo jít o daleko jiný žánr, ne romantickou fantasy pro puberťačky. Sem se Thomas fakt nehodí. A to nemluvím o tom, že na svůj věk se fakt nechová. Ostatně, to ani Lea, a to je další věc, co mě štvala na knize.
A nesmím zapomenout na ten děj. Vypravování je příliš rychlé, hodně věcí se přeskakuje a i když neztrácíte nadhled nad tím, co se děje, je to hrozně vidět. Nemluvě o těch vycpávkových linkách, jako je ta pohádka (ta mě fakt naštvala nejvíc, nemusela tam vůbec být), nájemná vražda (trochu propracovat neuškodí, jo, a asi bych úplně vynechala kanibalismus), nebo královna Bella.
Když už jsme u ní, neodpustím si jednu věc. Nemám nejmenší tušení, v jaké kultuře se celá kniha pohybuje. Jsou tu prvky evropské, trochu čínské, pak indické, arabské ... pardon, ale ani jedna z kultur si nejsou vůbec podobné, jsou založené na jiných principech a hodnotách a dle mého by to tam mělo být i vidět, i když si autor přebírá jenom část. Vzít si jenom jednu pěknou tradici a jen tak ji tam hodit, není zrovna příjemné a vhodné. A dospělého člověka to odrazuje ještě víc.
Dalším problémem byly vedlejší postavy. A kupodivu, tohle je společný problém většiny YA. Podřízení si dovolují na nadřízené. Kdyby přede mnou, někdo pode mnou, urážel partnera, tak normální reakcí je toho odvážlivce pořádně ztrestat (snížením platu, ne palačinkami). Příště by si nic podobného nedovolil.
Pak je tu řada menších věcí, jako postava Perly a Janise, červenkové bouře, paprsek, ta rodina HONOR ... nejsou dost dovysvětlené a kdyby tam nebyly, nic by se nestalo.

Jakože, Lenka nepatří k autorům, kterým bych rovnou zakázala psát. Jen bych doporučila buď nechat přečíst někomu, kdo se v tomhle více orientuje, dát čas na to, než vydá další knihu a potrénovat psaní. Protože i když se takové knihy líbí nejvíce náctiletým slečnám, dle mého názoru není nejlepším nápadem jim vnucovat takové postavy za ideální.


smrčci
05. února

Humbuk kolem této knížky jsem zaznamenala a byla rozhodnutá si knížku přečíst a nenechat se jím nijak ovlinit.
Za mě ale teda bohužel, asi se řadím spíš k tomu táboru, který Leu kritizuje... Několikrát jsem jí chtěla odložit, ale protože nemám ráda nedočtené příběhy, kousla jsem se.
Jazyk, který autorka používá se mi hodně líbí (mám ráda takovou tu peotiku a té je tady opravdu hojně), ten svět má podle mě docela potenciál, kdyby tam nebylo pár nelogičností (ano i smyšlený svět prostě musí nějak logicky fungovat, lidé musí něco jíst, pokud si to nevyčarují tak to musí vypěstovat a jak to vypěstují, když tam pořád jen prší?), neustále opakování téhož mě vytáčelo, chování postav, ok dejme tomu, jsou to postavy, autor je může mít jaké chce, ale pokud se bojovnice naváží a dělá nachvály svojí budoucí kráslovně, tak by jí to prostě nemělo projít. Ne, nemělo. Zárážely mě tam občasné drobné chyby, jako kdyby ta knížka snad neprošla redakcí (jdou, jdou, postavi stany, usnou.... jdou, jdou, utáboří se, ale musí spát pod širákem. Kde jsou ty stany? Proči je najednou nemají sebou? Nebo třeba někoho hledají, snaží se ptát kdekoho, ale nikdo jim neodpovídá, protože jsou to cizinci a nechtějí s nimi vubec mluvit a najednou se pak dozvíte, že o ní nikdo nic nevěděl. )

Aninka006
30. ledna

Tak z mého pohledu kniha nebyla úplně špatná, docela se mi to líbilo. Postavy jsou poměrně své a asi každému nesednou, mě bavily, byť uznávám, že občas byly na facku. Co se mě ovšem hodně oslovilo a v čem vidím velký potenciál je svět, který je takový až pohádkový. Místy se v příběhu objevily pěkné zvraty, které mě nutily číst dál a jsem zvědavá na nedořešené linky. Jako celek hodnotím knihu spíše pozitivně, na druhý díl jsem zvědavá.

EvelinaLang
23. ledna

Nedá mi to nevyjádřit se k některým zdejším recenzím u této knihy. Jednak lituji, že jsem je četla, protože je to něco příšerného a pak nepobírám, kde se v některých bere taková nenávist. Tenhle příběh má jedinou vadu na kráse a sice, že má kolem sebe strašně moc závistivých a nepřejícných lidí. Knihu sleduji už nějaký čas, ale říkala jsem si, že se k ní vyjádřím až bude klid, abych nebyla tím vším ovlivněná a neodrazilo se to na mém hodnocení. Ovšem jak na to koukám, vždy se najde někdo, kdo si rád kopne. Neříkám, že nedávám špatná hodnocení, ale alespoň se k nim nenávistně nevyjadřuji a doslova se v tom nevyžívám. Je jasné, že se kniha nemůže a nebude líbit všem, ale v tomto případě už je to takový extrém, že si toho nevšimne snad jen slepý. Bože, lidi! Přejte a bude vám přáno! Žijte a nechte žít!

Obyčejně tyhle úvody ke knihám nemívám, tady mi to ovšem nedalo.

A teď už k příběhu. Vůbec jsem nevěděla, co od něj čekat, ale nakonec jsem byla mile překvapená. Za mě to bylo pěkné a napínavé čtení, které mě bavilo, ač bych pár výtek měla. Musím ale říct, že nebyly tak razantní, aby mi pokazily zážitek ze čtení. Svět mě okouzlil a byl vykreslen dobře, navíc je mi zcela jasné, že je to přípravná půda pro další díly, ve kterých se osvětlí víc věcí. Autorka má příjemný styl psaní, zajímavé myšlenky a děj pěkně odsýpá. Hrdinové mě bavily, hádky mezi nimi byly perfektní a dodaly tomu šťávu. Akorát tedy některé scény mohly dostat větší prostor. Celkově příběh hodnotím kladně, z mého pohledu je to dobrý start série, která má velký potenciál a pokud ji autorka pořádně rozpracuje, bude to bomba. Věřím, že si ještě nakonec spousty čtenářů získá. Knihu doporučuji a jak už tady bylo zmíněno, pro svou cílovku je to výborné čtení.

lvice_elaa
23. ledna

Wow, ta anotace je tak krásná, ale to vevnitř už psal někdo úplně jinej, ne? Kombinace naivní blbka a tyranskej psychouš, kde už jsem to jenom viděla… Že by After? Líbil se mi sice nepromyšlenej, ale hezky pohádkovej svět, a ta krásná obálka.

Ellinek
22. ledna

(+ SPOILER) Haleluja! Napotřetí jsem tu knihu dočetla do konce, letos už mě žádný takový heroický počin určitě nepotká! Standardně čtu při práci knihu tři dny, Lea mi i s volnem trvala týden.
Asi nemám žádný nový poznatek, kterým bych mohla přispět, ale…pár jich mám.

Neskutečně mě vytáčela hromada pravopisných i stylistických chyb. Chyběly čárky, tečky, písmenka, spousta vět začínala tak, jako kdyby ji autorka měla na mysli říct takhle, ale pak se to změnilo a dokončila ji úplně jinak, takže věta neměla vůbec smysl. Jednoduché věty, usekané, opakované. Stejně tak výrazy. Přísahám, že jestli ještě někde uvidím slova a spojení jako kobaltové, tyrkysové, indigové, terakotové nebe, vůně pečeného masa, pověděl, tak si nejspíš vážně něco provedu s očima. Nic jiného v knize snad ani neexistuje. Netřeba dodávat, že barvy nebe byly dokonce pospány ve špatnou denní dobu. Ale tak…no, nevadí.

Nejpozoruhodnější na knize mi přišlo především to, že někdo dokázal napsat takový děj, kde byly ty vycpávkové a nedůležité pasáže tak rozvité, zatímco části, které měly potenciál skvěle zahýbat dějem, kdyby se jim autorka věnovala, byly shrnuty do dvou odstavců a sbohem. Návštěva Bellského království a čin královny Belly? Ach, to mohlo vyvolat nějaký velký spor, ale ne, my budeme jenom koukat, co se to vlastně stalo, a pak odtáhneme. Když se královně Lea pomstí? Zatímco Thomas královnu ignoroval, aby nerozpoutal válku, Lea se za ním hrne se svou trofejí s nadšenými slovy hele co mám? A on se nad tím smutně usměje. A je to v pořádku! Smutně se tam vůbec usmívalo pořád hodně lidí. Věštby byly taky povětšinou strašně nevyužité. Prostě tam byly, i u lidí, kteří vám byli vlastně putna. Jak k té své přišel Patrik a vůbec, jak přišel k té lásce, když jsme se do doby, než to čtenáři odhalil, nesetkali ani s jediným náznakem, že by k někomu choval vřelé city? Třpytící se město si odbudeme v jedné kapitole a posléze se vracíme domů, abychom se jako mávnutím kouzelného proutku najednou vrátili do Sluneční vesnice. V téhle zemi se vůbec cestovalo mimořádně rychle. Za den projdete tři země a nic vás to nestojí.

Co mě nakonec zarazilo nejvíc a uvědomila jsem si to až za dlouho, byla skutečnost, že Thomasova milovaná byla unesena a tento fakt před nás byl postaven buď jak buď. Když jsem Leu četla na internetu, alespoň se tam vyskytovala scéna, kde Thomas vyprávěl, možná vzpomínal, nejsem si jistá, jak vlastně zjistil, že jeho milá byla unesena. A přitom našel svůj milovaný šutřík. V knižní podobě tahle scéna ale úplně zmizela a já se poté ptala: jak to, že minimálně Lea přijímá únos jako fakt a ani se nezeptá, jak se to stalo? Přemýšlí nad únosem jako nad hotovou věcí, ale nikdy se vlastně nikoho nezeptala, co přesně se s Perlou stalo. Prostě je to láska jejího manžela, unesená, ano, v pořádku, je to tak, beru to. Vlastně se tím šulí i čtenář, protože ten taky nemá žádnou vzpomínku nebo myšlenku, která by podpořila tezi o únosu. Ano, máme si to myslet, myslí si to i Thomas, všichni víme, že nebyla unesena a byla to léčka, ale chybí tam ten zásadní moment, kdy nám aspoň Thomas vysvětlí, jak sám přišel na to, že to byl únos.

Pohádka o ledové krásce…celou knihu ji vnímáme jako pohádku, ale potom se najednou ocitneme v Zahradě smutku, zjišťujeme, že je to realita, načež zjistíme, že on tam někdo čekal na vysvobození. Přičemž jsme k tomu do té doby neměli jeden jediný náznak! Ale potom se objeví heroická hrdinka, která ani netuší, že má někoho zachránit, ale zachrání, pročež se rovnou málem zabije, to kdyby nám jí náhodou nebylo dost líto.

K postavám se ani nebudu vyjadřovat. Každá se věnuje jen jednomu základnímu rysu své povahy a tím to končí. Dovolím si poznámku pouze k Thomasovi: přestože to byl neuvěřitelně toxický vůl, jemu jedinému jsem jeho city alespoň věřila. Věděla jsem, odkud jeho láska pramení, na koho míří, proč právě na něho a jak a proč ho ovlivňuje. To mi u ostatních strašně chybělo.

Nedotažený svět bez vychytání základních logických prvků, ploché postavy bez jakéhokoliv vývoje. Smutné je, že autorce samotné dle jejích slov nešlo o ten svět, proto se mu prý tak nevěnovala, jako spíše o vývoj a vnitřní svět postav. To je strašně smutné, protože když poznáte na první straně jednu postavu, chová se úplně stejně i na té poslední. A tak to bylo u všech. Knihu respektuji především z toho důvodu, že se umístila ve své fyzické oficiální podobě na pultech knihkupectví. Za to ta jedna hvězdička. Kdyby si autorka dala říct, neodmítala kritiku, pomoc svých bet, redakční zásahy, které nakonec vlastně ani nebyly, více si s příběhem pohrála, věnovala se tomu opravdu podstatnému a pohrála si se vším jako dospělý člověk a nedělala vše pomalu na truc, tak by z toho nemusel být vůbec špatný příběh. Naopak, já v Lee vidím velký potenciál, jen kdyby si autorka dala říct a opravdu pořádně ten příběh překopala a dotáhla do konce. Protože ona by si to ta kniha vlastně i zasloužila.

A.H.Benett
11. lednaodpad!

(+ SPOILER) Dovolte mi hned na začátek uvést jeden velice vypovídající číselný údaj. A sice že v téhle parodii na knihu se mi podařilo najít celkem 112 pravopisných či stylistických chyb. Sto dvanáct. To je cca jedna na každé třetí stránce. Jednu jsem našla dokonce v NÁZVU KAPITOLY. Jak se to mohlo stát, netuším. Oči mi krvácejí ještě teď, a to nemluvím o neustálém opakování slov, střídání časů z minulého do přítomného nebo měnění pohledu postav uprostřed odstavce bez jakéhokoli varování. Tohle všechno mi říká jenom jednu věc, a to, že Leu nejspíš nedržel v ruce ani pořádný korektor. Jen ji zběžně prolistovala paní, která v běžném životě opravuje chyby v kuchařkách. Jak si někdo mohl myslet, že zvládne udělat korektoru tohohle čehosi, co má zřejmě být pokus o fantasy román, mi zůstává záhadou. Nic proti paní korektorce, ale na něco takového očividně nemá dostatek znalostí, protože jsem snad ještě neviděla, aby někdo tolikrát napsal špatně přímou řeč. A že už jsem přečetla stovky knih. Vůbec se nebudu zmiňovat o chybách ve shodě podmětu s přísudkem nebo chybějících čárkách a už vůbec ne o nářečních slovech, která tu opravdu nemají co dělat. Fakt, že vydavatelství vůbec dovolilo, aby něco s tolika překlepy a hrubkami vyšlo pod jejich záštitou, působí jako nějaký hodně špatný vtip.

Dál cítím potřebu vyjádřit se k budování světa, protože autorka plácá jeden nesmysl za druhým. Honorovou zemí, ve které konstantně prší a nikdy se neukazuje slunce, počínaje. Lidé v ní samozřejmě nemají potíže kvůli nedostatku vitamínu D a daří se jim bez problémů pěstovat všechno potřebné. Dále existuje stát, samostatný stát, jménem Sluneční vesnice, kde naopak neustále svítí slunce, i když leží jen kousek od Honorovy země. Potom třeba Bellské království, ve kterém asi lidi nedělají celé dny nic, než že se škrobeně prochází po ulici, protože se tu krása staví nadevše a jakmile se někdo objeví na ulici neupravený, čeká ho trest. Jak můžou pracovat a udržovat zemi v chodu, zůstává záhadou. A konečně Třpytící se město, jehož existence mě sama o sobě uráží. Skoro nikdo v něm nebydlí, protože všechny domy tam jsou z drahých kovů a kamenů a dovolit si to může jen hrstka lidí. Co to má sakra být? Proč vůbec něco takového stavěli? A samozřejmě ještě nikdo celé to bohatství nerozkradl, i když ho vůbec nic nehlídá.

Postavy. Lea se po dobu celého příběhu chová jako ufňukaný, žárlivý a pomstychtivý spratek. Je sice z vesnice, ale hrozně jí vadí spát na zemi. Dokáže porazit v souboji na meče nejlepší honorskou válečnici jako nic, ale nezvládne udělat ani jeden poživatelný lívanec. Svého manžela nesnáší, ale přesto umírá vzteky, když se na něj jenom podívá nějaká jiná. Oh, a je děsně krásná. Thomas je zase prvotřídní vůl s naprosto neadekvátními reakcemi a chováním, o kterém sní celá ženská část lidu jeho země. To, že vyhrožuje Lee fyzickým násilím, znásilněním a dělá si legraci z jejího pokusu o sebevraždu, je tímto odpuštěno, protože je přece sexy. Sice o sobě prohlašuje, že je ztělesněním cti, ale čestný je asi tolik jako Lea vyspělá. Fleur je sice elitní válečnice, které se podle Thomasových slov umí dokonale ovládat, ale přesto propadá záchvatům vzteku a má zvláštní zálibu v házení jídlem po Lee. Partick chová tajné city k Lee, jenom aby bylo nějaké drámo, a jinak je plochý jak lívanec, který Lea nedokáže udělat. Stela by měla být služka, ale chová se jako někdo se stejným postavením jako Lea, očividně umí čarovat a Thomasovi říká ,,chlapče". Jediná relativně normální postava je Kristián.

A k samotnému ději..., který musíte dost obtížně hledat, protože celá kniha je vlastně úplně o ničem, tudíž nemám moc co říct. Ale když už ho objevíte, zjistíte, že je v něm plno nelogičností a děr. Absolutně jsem nepochopila, jak se liší Obchodník a Stín. Nebo proč Thomas s Leou bydlí ve vojenském táboře, když mají hned vedle jeho hrad. Proč Lea trvala na tom, že pojede s Thomasem hledat Perlu. Jak může Lea vědět, že existuje něco jako černá díra. Jak to, že Lea po pádu do ledové vody zůstane několik dní v bezvědomí. Asi tak všechno, co se stalo v Bellském království. A samozřejmě ta geniální scéna, kdy Leu unese Obchodník (Stín?). Takovou kravinu jsem teda neviděla už dlouho, hodně dlouho. Autorka mimo jiné očividně netuší, jak se liší temeno a týl.

A vůbec celé je to plné úplných hovadin a ještě ke všemu se vlastně nic neděje. Pokud trpíte nespavostí, doporučuju si přečíst třeba kapitolu o příjezdu do Třpytícího se města.

Abych to shrnula. To jediné vydařené na téhle knize je obálka. Obsah je naprostý odpad. Svět, který nemůže fungovat, postavy, co jsou nesnesitelně tupé, toxické a nedávají smysl. Děj, který vlastně není dějem a má milion děr. A do toho ta hromada pravopisných chyb. Já myslím, že mám dost. Nerozumím, jak něco takového mohlo vyjít a jak se to ke všemu může prodávat za takovou cenu. Ačkoli myslím, že to v sobě nese určité povzbuzení pro všechny, kdo se touží stát jednoho dne spisovateli. Protože jestli mohla vyjít Lea Honor, může už vyjít naprosto cokoli.

Ukončila bych to připomínkou, že to, že někdo píše fantasy příběh, neznamená, že jeho svět nemusí dávat smysl. Naopak. U high fantasy je logika ještě důležitější než u příběhů z našeho světa. Lea by se měla stát ukázkovým příkladem toho, jak NEpsat knihu.

1