Atekram
komentáře u knih
Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy
Kateřina Havlíková
(SPOILER) Kniha se dobře čte, má kouzlo, líbí se mi svět, který je cítit steampunkem a Miyazakim. A hodně se mi líbí tragická postava lampáře Straata a úvodní kapitoly do jeho pádu. Myslím, že by si knížka zasloužila prohloubit a rozpracovat ještě víc ten zajímavý svět. Hlavně finální bitva a vedlejší postavy jsou takové jednorozměrné a to je škoda. Sice by tím kniha možná přišla o tu pohádkovou jednoduchost, na druhou stranu by to, ale dodalo váhu právě těm vážným dospělým momentům. Nakonec mě překvapilo, jak je ten příběh vlastně smutný. Říkám si, že hlavní hrdina celý život trpěl kvůli něčemu, co prostě nemohl ovlivnit. A ani jeho hrdinství a síla čelit svým démonům, kterou nakonec v sobě najde, mu stejně moc naděje a štěstí nepřinese a staré křivdy se nenapraví. Pohádka nepohádka.
Malí bohové
Terry Pratchett
První Zeměplocha, kterou jsem četla a zároveň první kniha, při jejímž čtení jsem se tenkrát v tramvaji smála nahlas už při čtení prologu.
Tajemství domu Thornů
Margaret Rogerson
Krátké rozšíření závěru Kouzel rodu Thornů a tak je k ní taky třeba přistupovat. Kniha má krásnou obálku, ale je to spíš taková sladká tečka za příběhem, žádné epické dobrodružství se nekoná.
Smrtící vzdělání
Naomi Novik
Do Smrtícího vzdělání jsem se nemohla vůbec začíst, takže jsem ji na dva roky odložila. Hned od začátku na nás hlavní hrdinka hrne desítky na první pohled nesourodých informací, neznámých slov, jmen atd. Takže jsem získala dojem, že to bude nějaká šílená blbost. Protože jsem ale četla předchozí knihy od Novik, nechtělo se mi věřit, že je můj dojem správný. A taky že ne. Potom, co jsem se překonala a dostala se přes prvních asi 50 stran, jsem najednou zjistila, že mě příběh úplně vcucnul a nemůžu přestat číst. Scholomancie je skvělá, napínavá a naprosto originální série. Tempo je rychlé, informací hodně, není to lehké čtení a hlavní hrdinové jsou naprosto sví. Doporučuju ale všemi deseti!
Kosti Mraza
Alžběta Bílková
Kniha se mi líbila. Pokud hledáte fantasy v mrazivých východoslovanských kulisách jsou Kosti Mraza dobrá volba.
Poslední absolvent
Naomi Novik
Ještě lepší než první díl. Tady už jsem byla zaháčkovaná tak, že jsem měla knihu přečtenou asi za den. Skvělé postavy a postupné doplňování informací vás nutí neustále měnit názory a pohled na prakticky všechny věci v příběhu. Do toho přijde každou chvíli nějaká zajímavá dějová klička a k tomu je tu ohromující závěr. Jsem celkem ráda, že jsem nemusela na třetí díl čekat :D.
Zlaté enklávy
Naomi Novik
Závěrečný díl výborné série podle mě funguje skvěle. Kniha je napínavá a plná zvratů, které jsem opravdu neodhadla dopředu, takže jsem prostě knihu nemohla odložit. Všechny otazníky z předchozích dvou dílů se tady hezky doplní. Musím ocenit taky jeden z nejlépe a nejrealističtěji fungujících systémů magie, jaký jsem kdy v knihách četla. Taky už teď vím, že jsem knihy nečetla naposledy, bude zajímavé to udělat znovu a užít si všechny náznaky a drobky informací, když už člověk zná konečné rozuzlení. Navíc mám podezření, že jsou ještě ty knihy záměrně zkreslené pohledem hlavní hrdinky, která má některé dost vyhraněné názory. Jsem zvědavá, co najdu.
Zkrátka a dobře, finále je strhující a budete se bát až do poslední kapitoly.
Ukradený dědic
Holly Black
Ukradený dědic si udržuje vysokou Blackovskou kvalitu. Přesto mi připadá, že je to od Holly taková sázka na jistotu, žádné experimenty, jako v za mě mnohem zajímavější Knize noci, se nekonají. Faktem ale zůstává, že nikdo jiný nedokáže popsat vílí svět, od postav až po jednotlivé chody na hostině, tak živě a barvitě jako ona. Byl to příjemný návrat, moc mě to bavilo. Příběh je klasicky plný zvratů, ale je o dost brutálnější než jindy. Celkově jsem dala 3 hvězdy, ale jen v kontextu předchozích knih, jinak by to bylo o jednu víc.
Nestvůra z Essexu
Sarah Perry
Kniha se mi líbila, užila jsem si barvité popisy ponurého Londýna i bahnitého Essexu na břehu moře. Jako bych tam byla. Dýchla na mě tajemná atmosféra viktoriánské doby i nepříjemných podobenství a zajímavé postavy. Ještě o tom budu muset popřemýšlet.
Syn podsvětí
Vladimíra Šebová
Syn podsvětí mě bohužel nezaujal tolik jako Dcera zimy, ta se mi líbila mnohem víc. Líbily se mi některé prvky jako třeba ty ztracené věci, kočky, drak, začátek příběhu (dost připomíná Nikdykde), vtipná postava Finna a celá jeho linka a skvělý epilog... Ale trochu mi přijde, že je v knížce tak nějak všeho moc a trochu to ubírá na zajímavosti věcem, které jinak dobře fungují samy o sobě a na jiné (jako některé vratké backstory postav) zase není tolik času, kolik by si zasloužily.
Julie a žralok
Kiran Millwood Hargrave
Překrásně graficky zpracovaná kniha pro děti, kterou si užije i dospělý. Skrývá v sobě spoustu závažných témat a zároveň je moc hezky napsaná.
Báje o hadím srdci
Radek Rak
Tohle je strašně dobrá kniha. Dlouho jsem nečetla nic tak divného, co by mě nutilo tolik přemýšlet. Jazykově je to opravdu klenot, hlavně tedy první část. Jsou tady mraky odkazů a podobenství. Určitě se k ní vrátím, ale musím to zpracovat.
Po stopách Jacka Rozparovače
Kerri Maniscalco
Knížku jsem si půjčila jako e-knihu v knihovně, protože mě zaujal nějaký fanart na Pinterestu a očekávání jsem neměla prakticky žádné. O to víc jsem si knihu užila, opravdu mě to bavilo číst. Není to žádná propracovaná detektivka, kde do poslední chvíle hádáte vraha, ani horor, který by vám nedal spát (i když je tu spousta inspirace gotickými romány). Ale kniha je čtivě napsaná, odehrává se v ponurém viktoriánském Londýně, což můžu a nabízí také zajímavé a místy dost naturalistické popisy míst a činností, u kterých byste nechtěli být. Její hlavní plus jsou dvě sympatické hlavní postavy a jejich interakce. Jasně, že je to kniha pro holky a tak, ale ironické rozhovory a přestřelky hrdinů, zabalené do dobové mluvy a sešněrované pravidly mě opravdu moc bavily číst. Co knize podle mě ubere je konec, který je na můj vkus opravdu ujetý. Jinak jsem spokojená a najít knihu jako náctiletá, určitě bych se do ní úplně zamilovala.
Kruté požehnání
Emily Thiede
Můj názor prakticky shrnuly dva komentáře pode mnou. Je to romantika ve fantasy kulisách, která nemá moc propracovanou mytologii a nesmíte nad ní moc přemýšlet. Za to má sympatické postavy, je čtivá, není hloupá a líbil se mi ten středomořský vibe zdejšího světa. Dostala jsem to, co jsem čekala.
Dívka, kterou spolklo moře
Axie Oh
Poetická kniha, příběh vycházející z asijské mytologie, jednoduchý a pohádkový, se zvláštní atmosférou jako z děl od Miyazakiho. Není to žádná složitá kniha s prokreslenými postavami, zachovává si ráz legendy vyprávěné v rodině z generace na generaci. Najdeme tu vrtkavé bohy, duchy, mýtická stvoření, milostný příběh i nečekané rozuzlení.
Vytkla bych jen občasný zmatek a vyprávění v první osobě z pohledu hrdinky, což mě rušilo.
Kniha noci
Holly Black
Holly Black mě zatím snad ani jednou nezklamala a ani Kniha noci není výjimkou. Obdivuji její schopnost dát svým postavám takový život a rozměr, jaký má i aktuální hrdinka Charlie. Na knize je poznat, že je určená jako oddechovější čtení dospělým, nezabývá se žádným začínajícím románkem ani naivní náctiletou hrdinkou. Postavy i vztahy jsou hotové, zatížené barvitou minulostí. Už si nesou, pro čtenáře tak frustrující, traumata, která neustále ovlivňují jejich činy a pohled na svět. Celá šílená backstory sester Hallových je hned po stěžejním námětu se stíny asi ta nejoriginálnější linka knihy.
Líbila se mi celková ponurá atmosféra, která - jak už tu někdo zmiňoval - připomíná Daň peklu nebo Valiant. Některé zvraty jsem sice uhodla pár stran předem, vždycky jsem se ale modlila, aby se nestaly, jen aby vzápětí postavy utržily další zásah. Konec je trochu moc rychlý a zmatený, přesto mě finále dostalo a moc ráda si přečtu druhý díl.
Nikdykde
Neil Gaiman
Skvělá urban fantasy, která se odehrává v alternativním Londýně. A my ho sledujeme očima Richarda, normálního, obyčejného člověka, kterému se svět otočí naruby a on z něj už nikdy nevyjde stejný jako dřív. Kniha je krátká, ale živá, se skvělou atmosférou a zajímavými postavami. Čtení pro mě bylo v té době ještě umocněné návštěvou Londýna, takže všechny ty čerstvé dojmy se hezky propojily.
Největší české záhady: Vládci démonů
Otomar Dvořák
Záhady od pana Dvořáka, to je něco pro mě! Knihu jsem přečetla podruhé a to po tom, co jsem viděla novou pohádku Krakonošovo tajemství a chtěla jsem si připomenout všechny pověsti a symboly v ní. Mám ráda, když do sebe věci zapadnou. Jako by kolem nás a v naší mysli ty informace dávno byly a my na ně jenom zapomněli.
Gallant
V. E. Schwab (p)
Nejdřív bych ráda vyzdvihla nádhernou grafikou úpravu knihy, včetně transcendentních ilustrací a ořízky. Odtud by tu pro někoho mohly být lehké SPOILERY.
Co se příběhu týká, je velmi ponurý a znepokojivý. I když sám o sobě není nijak převratně originální (dva světy, zeď, duchové, strašidelné panství, dívčí škola, deník, sirotek atd. atd.), obsahuje velmi zajímavé a neokoukané dílčí prvky. Ale to už by mě u této autorky nemělo překvapovat. Postavy, vykreslené na pár stránkách, jsou jednoznačně největší plus. Němá Olivia, skrz kterou vnímáme všechny emoce, mě často nutila cítit frustraci i vnitřně křičet. A právě tento handicap a její vnímání světa, spolu se silnou osobností je velmi originální. Dalším plusem je neutěšená šedá atmosféra a pro mě opravdu děsivé přízraky. Konečně rozuzlení příběhu je překvapivé a troufám si říct, že kniha neskončí tak, jak byste čekali (a nebo jak byste chtěli) a už vůbec nepředloží na stříbrném podnose odpovědi na všechny otázky. To je mimo jiné věc, kterou má společnou s Addie i Tváří magie. A já jsem za to ráda :).
Temná kněžka
Margaret Rogerson
Tak tohle bylo opravdu výborné. Po přečtení všech tří u nás vyšlých knih autorky musím znovu potvrdit, že jejich kvalita začala vysoko a dál stoupá. Proto se už moc těším na další, které přijdou.
Vespertina je za mě zatím nejlepší. Příběh se odehrává ve světě, který sužují mrtví, a který má skvěle vybudovanou ponurou atmosféru. Základní premisa mi sice po pár prvních stránkách okamžitě evokuje Lockwooda a spol., naštěstí se ale kniha nakonec ubírá jinými cestami. Svět je pevně vybudovaný a prodchnutý náboženskou víru, což mu dodává výborný viktoriánsky gotický vibe.
Hlavní hrdinka Artemisia je někdo, komu celkem rozumím. Asi proto se mi kniha tak líbila, poznávala jsem se totiž v některých aspektech jejího chování. Artemisia je introvert, asociál, nemá ráda lidi, protože neví, jak s nimi komunikovat a nerozumí jim, což ji stresuje, také trpí jasnou PTSD, která se projevuje mnoha způsoby (a všechno tohle je opodstatněné a vysvětlené v průběhu knihy). Zní to temně, ale plyne z toho hodně zajímavých a zábavných situací, především v interakcích s druhou důležitou postavou - přízrakem. Každopádně, taková hrdinka se v YA moc nevidí a já to oceňuji, protože si myslím, že je potřeba - hlavně v cílové skupině čtenářů. Je příjemné po všech těch dokonalých a vyrovnaných bohyních najít někoho, kdo by si nejradši místo záchrany světa (která obnáší pozornost lidí) zalezl do krypty a balazamoval mrtvoly.
Díky tomu se kniha vyhne několika velkým klišé. Baví mě, jak umí být naturalistická a pravdivá a potom je to čistokrevná fantasy.
Musím zmínit ještě vedlejší postavy. Kromě sarkastického přízraku je jich tu ještě pár, ke kterým najdete sympatie, ale nechci spoilerovat :).
Je to skvělé oddechové čtení a já doufám, že se stejně jako u Thornů dočkáme pokračování.