Tajemství domu Thornů

Skvělé završení romance mezi Elisabeth a Nathanielem. Ale nejvíc mě asi bavil Silas.

Líbilo se mi to. Byla to správná tečka na závěr. Dostali jsme pokračování příběhu Elisabeth a Nathaniela (a Silase), příběh byl roztomilý a ačkoliv nešlo o velké drama, tak mě to bavilo.

Takový milý krátký příběh nejen o jednom kouzelném domě. Bylo hezké si přečíst "jak to bylo dál" s našimi hrdiny z předchozího dílu - taková hezká tečka na závěr.
Pohádkové, trochu bláznivé a naivní, ale četlo se to dobře.

Nad závojem tajemství se klidně rozhostí vítr plný sladce nahořklých šepotů, které hladí duši i rozvíří mysl jako čajová konvice na plný plyn, zatímco si člověk pomalu usrkává napětí a dobrodružství v jedné šťavnaté dávce. Tady se zločin a záhada hádají jako kočky o nejlepší pelíšek, ale nakonec se všechny nitky spletou v tak elegantní uzel, že by i šikovný tkadlec žasl nad jemností práce. S každým odhalením se přihraje notička ironie a špetka lehkého cynismu, což zaručuje, že ani ta největší dramatička neztratí úsměv. Místo nudného mlácení prázdné slámy tady čeká jízda na horské dráze, která baví od první jiskry až po poslední výkřik. Jiskřivě vtipné momenty tady tančí s napětím tak šikovně, že oko nezůstane suché, ale i mozek se pěkně protáhne. Pro všechny, co mají rádi, když tajemství voní starými knihami a chutná jako káva za deštivého podzimu, je tahle jízda povinností s pořádnou dávkou šmrncu. Kdo miluje záhady a rád si je okořeněné sarkasmem, bude tady jako ryba ve vodě.

Tak 2. díl docela zklamání, dočetla jsem, ale podle mě to bylo o ničem.

Musím uznat, že Tajemství domu Thornů se mi četla o něco lépe než Kouzla rodu Thornů. Bylo to takové klidné čtení bez větších zvratů. Nicméně mi přišlo, že autorka se tolik snažila o uvolněnou atmosféru, až některé dialogy a situace působili prostě potomě. Zápasem o hadr počínaje, přes oživlé agresivní oblečení, boj pomocí mopu, chozením celý den v brnění až po zápas s oživlými keři.

Co se týče postav, neměla jsem úplně dojem, že bych četla o těch stejných lidech jako v Kouzlech rodu Thornů. Hlavně v případě Elisabeth a Nathaniela. Prostě mi přišlo, že se oba chovají jako malé děti.

Četlo se mi celkem dobře, ale celkově mám z knihy takové dost nijaké pocity. Pokud přivřete oči nad absurditou některých momentů, tak neurazí, ani nenadchne.

Nečekala jsem příliš, vzhledem k tomu, že je tato kniha jen takový bonus. Ale hodně jsem se nasmála a i na těch pár stránkách toho bylo hodně.

Po této knížce jsem sáhla, abych mohla uzavřít tuto knižní kapitolu s Elisabeth a Nathanielem Thornem a jsem spokojená.
Jedná se o odpočinkový příběh, který je zaměřený spíše na romantickou linku mezi postavami, ale navíc je tam přidána záhada ohledně domu Thornů.
Co se týče postav, tak jsme je znali už z knížky Kouzla rodu Thornů a můj názor se na ně nijak nezměnil a mám je ráda, kdo je tady navíc je Mercy, která tady je více zmiňovaná.
Do knížky jsem se hned začetla a knížka se velmi dobře a rychle četla, stránky mi mizely pod rukama.
Za mě je to fajn odpočinková novela, která je fajn pro fanoušky knihy Kouzla rodu Thornů, ale pokud vás neláká tak není pro původní příběh důležitá. Ideální knížka na jeden víkend pro rychlejší na jedno odpoledne.

Já miluju dobré konce. A když kniha, co se mi líbila má doprovodnou novelu, která je vpodstatě rozšířený epilog, je to pro mě to největší požehnání.
Novela jako taková nemá příliš hluboký příběh. Řeší se tu zejména vztah Elizabeth a Nathaniela. Jsou tu teda i nějaké další příběhové linky, kromě té romantické, ale všechny jsou tu vesměs proto, aby podpořily právě tu romantickou.
Co se týče postav, většinu známe již z předchozí knihy a není třeba je tedy příliš představovat. Dostaneme však pohled na to, jak žijí poměrně normální život. A díky tomu je poznáme o něco víc.
Suma sumárum, pokud jste četli knihu Kouzla rodu Thornů, líbilo se vám to a milujete dobré konce, toto je kniha právě pro vás. V jiném případě asi nemá cenu knihu číst.

Tato kniha se mi moc líbila. Byla super roztomilá. Elisabeth a Nathaniel jsou pro sebe naprosto stvoření.

Tohle jsem sice nepotřebovala, ale jsem moc ráda, že jsem to četla. To bylo TAK roztomilý! Takhle celou knihu to bylo fantasy jako Kouzla, prostě v podstatě bez romantiky, a pak ten konec, kde už romantika byla a bylo extrémně ňuňu. miluju

Jedná se o krátký a miloučký příběh, který bych si užila asi o krapet víc, pamatovat si lépe předchozí díl. Ne, že by to nějak zvlášť vadilo, ale chvilinku jsem tápala a asi bych se potom i více vžila do příběhu.

Přesto se mi to líbilo a bylo fajn opět se vrátit do tohoto světa. Leč malinkato mě mrzí, že konec nabízí otázku, zda ještě někdy nebude další díl. Ačkoliv není nutný, vlastně by se nabízel. Tak jako tak, když k tomu přistoupíte jako k malé doplňkové jednohubce původního příběhu, myslím, že se vám bude líbit.

Krásná novela, která doplňuje knihu. :) Opravdu kouzelný příběh.

Moc příjemné a vtipné čtení. Klidně bych mohla číst o všech pořád dál. Silas je prostě favorit :)

Přečteno kvůli jedničce, nicméně to bylo spíše zklamání. Návrat k hrdinům a do tohoto světa byl fajn, ale děj mě moc neuchvátil. Možná kdyby zůstalo jen u první knihy, byly mé vzpomínky lepší.

Není to druhý díl spíš taková oddechovka. Ta první kniha byla skvělá, tohle byla taková odbočka na jeden večer.

Jednu výhodu to má, když se nečtou knihy hned po vydání - to, že z prvního dílu mohu přesedlat hned na další :D
Nicméně co se týče této novely, bylo to příjemné pokračování prvního dílu. Taková poklidná, zábavná oddechovka, zaměřena na vztah hlavních hrdinů, pohled na jejich životy po záchraně světa, okořeněná vtípky a drobnými kouzly a tajemstvím, které nabízel neprobádaný dům čarodějnického rodu.
V této knize se extra nic nestalo, snad kromě pár bitev v pokojích, za to mě ale bavily průpovídky postav.
Snad jednou bude pokračování, které by objasnilo, co měl had na mysli.

Bylo fajn se po pár letech vrátit do tohohle světa. Ale tím, že už uběhl nějaký ten pátek po dočtení prvního dílu, tak samozřejmě si jiz nevybavuji detaily v příběhu. Oblíbila jsem si Silase a v této novele byl zase skvělý. Co už pokulhávalo byl děj, ve kterém se toho nic moc extra nestane a vlastně ve výsledku se nedozvíme ani nové informace. No nic.

Před dvěma lety jsem četla Kouzla rodu Thornů a pamatuju si, že se mi to dost líbilo a dala jsem myslím 4 hvězdičky. Co už si ale moc nepamatuju, je děj. Ono je super, že to má každou kapitolu nacpanou nějakou akcí ale právě proto, že se tam toho děje tolik na to člověk lehce zapomene.
Nicméně novela byla fajn, ale už trochu postrádala ten ghibli vibe prvního dílu. Všichni jsou uvěznění v oživlém domě a jedinou cestou ven jsou námluvy. Okay no, proč ne. Možná trochu uspěchané, ale jinak to bylo fajn. Za mě to dost zachraňoval Silas. Autorka tam možná mohla hodit nějakou vedlejší novelku o něm.