AsiUrčitě přečtené 39

Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Přečteno jedním dechem. Teda třemi, ale musela jsem sem tam dělat i něco jiného :) Byla jsem ráda, že kniha je víc o hrdinech z trilogie Griša než z Vran, protože jakmile se ve Vranách objevily postavy z Griši, byla jsem zvědavá, jak to s nimi dopadlo, a tam se toho o nich člověk moc nedozvěděl. Ale narazíme zde i na Ninu z Vran, což mi nevadilo. Ačkoli si umím představit, že to někomu mohlo přijít jako zbytečná linka, je mi jasné, že v druhém díle to určitě mít význam bude. Všechny příběhy (postavy) mne zaujaly a bylo to napínavé a s nečekanými zvraty. Zajímavé bylo i to, jak autorka nakousla skutečnost, že lidé často zapomínají, co se stalo dříve, a jsou ochotni omlouvat a uctívat ty, kteří dříve tyranizovali, a vykládat historii zcela pokrouceným způsobem. Děj druhé půlky na poušti mi ale zpětně přijde lehce bizarní a nemohu se zbavit dojmu, co vše musela autorka přimyslet a vymyslet, aby to na konci dopadlo, jak to dopadlo. Každopádně, moc se už těším na druhý díl a doufám, že se to vše logicky nerozpadne jako domeček z karet.... celý text

Gregor a zlověstné proroctví 2019, Suzanne Collins

Druhá kniha a i zde se mi opakuje celkový průměrný dojem. Téma je v podstatě stejné jako u prvního dílu – proroctví, ve kterém Gregor hraje hlavní roli. A stejně jako v prvním díle jsem tušila, že to proroctví nebude takové, jak se na první pohled zdá. Bohužel zde opět narážím na to, že ve světě pod zemí se lidé spoléhají především na zrak, i když v knize je zmíněno, že někteří slepí lidé se naučí echolokaci, aby si vynahradili zrak. Kdybyste žili pod zemí, kde není světlo, co byste dělali, abyste tuto nevýhodu eliminovali? A když už žijete pod zemí několik generací, určitě se pokusíte nějak podmínkám přizpůsobit. Chápu, je to kniha pro děti, ale…... celý text

Gregor a město pod městem 2018, Suzanne Collins

Je to kniha pro děti a to je hlavní charakteristika knihy. Ačkoliv klidně zařadím do svého čtenářského deníku sem tam i dětskou knihu pro oddech, tato mě zase tolik nenadchla. Možná to je tím tématem – podzemí, velký hmyz, hlodavci a netopýři – nebo celou tou základní „logikou“ pozemního města, či tím, že to vše bylo napsané velmi jednoduše, aby to cílový čtenář pochopil, ale pro mě to byla, i co se týče příběhu, průměrná kniha. Byly tam dobré části, ale jinak celkem se dalo dobře tušit, jak to asi přibližně dopadne. Umím si ale představit, že malé kluky by to třeba mohlo bavit.... celý text

Vyjednavač 2010, Brandon Sanderson

Od knihy mne odrazovala obálka, která vypadá hodně lacině, i anotace. Od autora jsem dosud nic nečetla a bála jsem se, že některé postavy budou nudné, bude to překombinované a samotný příběh ztratí postupně sílu. Ale vzhledem k vysokým hodnocením zde na DK, jsem si řekla, že to zkusím. A nelituji. Kniha mne uchvátila! Pokud jste fanoušci fantasy, rozhodně vás kniha bude bavit. Má to zajímavé prostředí i postavy (bavily mne vážně všechny linky) a poutavý příběh plný opravdu nečekaných zvratů. Kniha má spád od začátku až do konce a já se tak od čtení nemohla odtrhnout. Jak už to tady ale zaznělo od trudoše, pokud musíte mít ve fantasy knize epické bitvy a různé rasy s různými jazyky, tak spokojeni nebudete. Nicméně já byla nadšena :)... celý text

Světlo mezi oceány 2013, M. L. Stedman

Docela se divím zdejším vysokým recenzím, ale kniha mě moc nenadchla. Nedokázala jsem se vcítit do hlavních postav, jejich jednání mi přišlo velmi jednoduché a od začátku bylo jasné, jak to asi dopadne. Až v druhé půli jsem byla trochu zvědavá, jak to autorka nakonec vymyslí (variant se nabízelo hodně), a doufala jsem v něco víc dramatického, protože u konce jsem se nemohla zbavit dojmu, že to je tak trochu happy-end.... celý text

Paní jezera 2003, Andrzej Sapkowski

Konečně poslední díl ságy. Na začátku si čtenář musí zvyknout na jiný styl vyprávění. Objevují se zde jiné postavy z jiné doby, pro něž je příběh Ciri, Geralta a Yennefer jen dávná minulost, a který ony dávají dohromady pomocí svých poznatků z historie, legend, pohádek a díky moci nahlížet do minulosti (i ony mají magickou moc). Takto je to asi prvních 50 stran, takže oproti ostatním postavám, které se také v sáze vyskytují, aby příběh podávali ze svého pohledu, zde mě aspoň ta hlavní postava a její příběh zaujaly i kvůli tomu, že jsem se o ní víc dozvěděla. Pak už se vše zase vrátí k normálu a znovu sledujeme děj „v přítomnosti“. Linka Geralta, Ciry a Yennefer mě bavila nejvíc. U Emhyra mi samozřejmě na konci spadla čelist, ale hodně mi vadilo to, jak se vůči Ciri zachoval – postrádalo to jakoukoliv logiku, protože celý ten příběh byl v podstatě skoro o tom, jak chce získat Ciri. Bohužel i zde se objevuje hodně vedlejších postav se svými příběhy, které bych klidně osekala. Nebavily mě bitvy, ani politické plány a ani popis toho, jak to bylo po bitvě. To, co jsem se chtěla dozvědět, jsem se stejně nedozvěděla, tak to pro mě byla jen vata okolo. Obzvlášť popis toho, co bylo bitvě, se mohl vynechat. Pro hlavní příběh to nemělo přidanou hodnotu, bylo to spíš filosofické povahy – že ani po bitvě politikaření nekončí, že nevraživost přetrvává a že někteří hrdinové bývají opomenuti jen kvůli svému původu. Jinak za samotný konec ubírám hvězdičku. Opět jsem z něho byla zmatená – co se stalo, kde to jsme? A především, co ta poslední povídka z Meče osudu? Pokud budu hodnotit celkově ságu, tak byly tam lepší díly, horší díly, ale číst se to dalo. Samotný příběh Ciry a Geralta je zajímavý, ale někdy mu docházela šťáva. Přišlo mi, že autor se snažil vytvořit epické a poučné dílo, ale jak chtěl obsáhnout vše, tak děj ztratil na atraktivnosti. Každopádně hodně bych to celé osekala a vymazala nadbytečné, okrajové postavy s jejich příběhy. A i ty důležité postavy a jejich linky bych udělala zajímavější. Třeba Čarodějnický spolek mě nebavil už od první chvíle, kdy se v sáze objevil, a Vilgerfortzova i Emhyrova linka byla typickým vyprávěním z pohledu padoucha, která ukáže jeho myšlenky, ale celkově děj moc neposouvá. Také bych nemíchala tolik styly vyprávění, když už chce autor příběh vyprávět jinak, tak ať je to tak ve všech dílech a ne nějakých a ať je to aspoň důležitá postava, ne jen někdo, kdo se tam jen mihne a jinak nás nezajímá. Také bych přidala víc porobností o zajímavějších věcech a ne o těch okrajových – třeba o samotném konci, o tom, co přimělo Emhyra jednat, tak jak jednal, a i o tom, jak se naučil Bonhat tak dobře bojovat. Celkem za mě průměr.... celý text

Věž vlaštovky 2003, Andrzej Sapkowski

Ten to díl mě opět zase začal bavit. Velkou zásluhu má na tom to, že tam je hodně Ciri, jejíž příběh je poutavý, ale konečně se celkový příběh začíná dávat do pohybu. Objevují se zde také další postavy, které slouží spíše pro to, aby vyprávěly příběh z jiného úhlu pohledu, ale příběh jich samotných není pro celkový děj vůbec podstatný a ani mě moc nezajímalo, jak jejich dějová linka skončí. Autor se asi snažil o rozmanitost vyprávění, ale za mě by to tam vůbec nemuselo být. Nicméně pro mě jeden ze dvou nejlepších dílů ságy.... celý text

Klient 1995, John Grisham

Tato kniha se mi líbila víc, než Porota, kterou jsem četla dříve. Asi proto, že zde bylo více děje, nebylo to tak popisné a i zde bylo více dialogů. Také se méně přeskakovalo mezi postavami v textu, takže jsem se lépe orientovala, co kdo udělal, ale beru to tak, že tohle je prostě Grishamův styl psaní. Jen jsem se nemohla ubránit dojmu, že kdyby to ten kluk řekl už úplně na začátku do telefonu, tak by si to vše ušetřil, protože policajti by to jeli prověřit už jen kvůli tomu, že to tělo hledali dlouho. A o něho by se nikdo pak dál ani nestaral, protože k tomu, aby vraha zatkli, nepotřebují znát totožnost volajícího, a právník jasně spáchal sebevraždu. Stejně tak Markova snaha na konci ověřit, zda je to pravda nebo ne, mi přišla, že tam jen pro dramatický efekt. Ale neznám to prostředí, tak nevím. Jen mi to trochu kazilo dojem ze čtení.... celý text

Porota 2003, John Grisham

První kniha od autora a nemyslím si, že to byla dobrá volba. Četlo se mi to velmi špatně, především proto, že autor hodně přeskakuje mezi postavami. Odstavec začne z pozice jedné postavy, pak se tam objeví další, tak přesuneme k ní, a pak se klidně opět přesune k první, aniž by zmínil jméno toho, ke komu se text váže. Podmět je jen se zájmenem on/ona, což orientaci moc neusnadní. Takže jsem měla pocit, že text stále patřil té předchozí postavě, i když už to tak nebylo. Musela jsem číst některé odstavce vícekrát, abych pochopila, co kdo udělal nebo si myslel. V knize je také hodně nepřímé řeči, což v kombinaci s předešlým mi ztěžovalo čtení ještě více. Děj byl psán spíš popisně a prosté otázky, kdo to je a proč to dělá, mi zde k tomu, aby mě to zaujalo, nestačily. Dozvíte se hodně o kouření, co způsobuje, a jak jednají tabákové společnosti, ale to bohužel moc záživné čtení není. Zajímavý tak byl akorát vhled do právnického prostředí a toho, jak to u amerických soudů s porotou chodí.... celý text

Sběratelé zla 2020, Mark Griffin

Kniha mne na začátku velmi zaujala – téma psychologie sériových vrahů znělo zajímavě. Styl vyprávění mi nevadil, zápletka se zdála být na dobré cestě. Pak jsem ale hlavního padoucha začala na základě jednoduché logiky podezřívat, a ono se to částečně vyplnilo. I když finální rozuzlení – kdo, jak a proč – bylo celkem zajímavé, tak už to prostě pro mne ztratilo tu šťávu, kdy si řeknete „páni“. A to jsem se na závěr kvůli tomu, že mě kniha jinak bavila, těšila. Třeba Holyina sbírka mě dost překvapila. Myslím ale, že nejvíc knihu zabilo to, kdy se Holy vydala za padouchem sama, a i když mluvila v tu chvílí s Bishopem, tak mu neřekla, kdo je vrah, ale jen to naznačila a telefon mu položila. A stejně tak ono klasické – namísto toho, aby utekla, když cítila, že se něco špatného semele, tak prostě „nemohla“ a pokračovala dál přímo vrahovi do náruče. Škoda. Nicméně, až tu vyjde druhý díl, ráda si ho přečtu.... celý text

Přízrak 2014, Jo Nesbø

Když si na konci knihy řeknete „no, konečně“, asi je něco špatně. Tato kniha mi potvrdila, že Nesbø opravdu můj oblíbený autor nebude. Četbu jsem odkládala, co nejdéle to šlo, a když už jsem začala, tak jsem spíš četla, abych to dočetla. Nejvíce mi vadí, že Harry si vykládá pravidla po svém. Chodí do práce opilý, je schopen vydírat člověka, aby dostal, co chce, porušuje pravidla, kde se dá, ale na druhou stranu se ve finále obhajuje, že „to prostě musí udělat“, protože je to policista, který ctí zákony a morální principy. A jeho schopnost přežít byla tady opravdu obdivuhodná – jakoby Nesbø přemýšlel, jak by hlavní hrdina mohl vyváznout co nejbizarněji.... celý text

Křest ohněm 1999, Andrzej Sapkowski

Za mě nejhorší kniha ságy. Čtení mě vůbec nebavilo. Jen se putovalo z jednoho místa na druhé a děj byl vcelku o ničem. Chápu, že autor chtěl popsat válku a vše, co obnáší, ale tohle se opravdu nepovedlo. Je tu pár chvil, které celkový příběh někam posunují, ale jinak mě nedokázala ani jedna dějová linka dlouho zaujmout. Stejně tak postavy, které se tu objevily, se mohly objevit klidně jinak a sága by se obešla bez tohoto rozvleklého výplňového dílu.... celý text

Levhart 2013, Jo Nesbø

Velmi dlouho mě trvalo, než jsem si vzpomněla, o čem vlastně kniha byla. A myslím, že už to je samo o sobě známkou, že kniha nebyla tolik zajímavá. Pak jsem si vzpomněla, co se v knize dělo, ale také na to, že její čtení mne tolik nebavilo. Kniha se celkem táhla. I když pár zajímavých momentů tam bylo a padouch nebyl na první pohled odhalitelný, ale tak bohužel jsem si s čtení moc neodnesla.... celý text

Winter 2016, Marissa Meyer

Konečně finále celé série. A pro mne trochu zklamání. Nějak jsem si nedokázala představit, že Cindeřino video bez dalších důkazů, všechny zmobilizuje, po tom, co byli neustále utlačováni a veškeré povstání bylo vždy krutě potlačeno. Také jsem nechápala, proč Levana pro sjednání pořádku na Měsíci nepoužila své měsíční vojáky. K čemu jí tedy ty stovky vojáků byly? (Jasně, aby vyděsila Zemi, ale to nemají už mít žádné jiné vyžití?) Navíc Cinder záhadně přežila pokus o svou vraždu způsobem, který nikdo jiný nepřežil. A to nemluvím o tom, že šla do války, ale zhroutí se v okamžiku, kdy začnou první lidé umírat. A při závěrečném masakru už nehne ani brvou. Toto trochu ubírá knížce body. I nadále se čte rychle, ale už mne to tolik nebavilo. Nebylo tu tolik překvapení, neboť čtenář velmi často ví, co se stalo s tím či oním, nebo, co se plánuje, díky vyprávění z pohledu různých postav. Zase ale Winter byla celkem zajímavá. Někdy věci viděla velmi jednoduše a naivně, ale byla také zároveň velmi chytrá a důvtipná. Přesto byla opět Sněhurka v podstatě jen zasazená do tohoto světa a nic originálnějšího vymyšleno s touto pohádkou nebylo. A konec? Trochu jsem čekala něco víc, ale jde to v duchu celé knihy (a formátu Young Adult). No, prostě pohádka :)... celý text

Cress 2014, Marissa Meyer

Příběh Cress byl trochu zajímavější, než Scarlet. Líbilo se mi, jak autorka líčila Cressino nadšení z čehokoliv, co viděla na Zemi. Na druhou stranu jsem si nemohla zvyknout na to, že Cress, která tajně schovávala Cinder a její loď, bude tak strašně bojácná. To, že je naivní, je pochopitelné vzhledem k tomu, že strávila prakticky celý svůj život v satelitu, ale když už se z ní stala prvotřídní hackerka, tak si neumím představit, že bude tolik bojácná a bude se prakticky schovávat před čímkoliv – před lidmi, před tím, aby promluvila atp. Také mě překvapilo, že se nezapojila více do plánování, když byla takovou přebornicí v hraní strategických her (šachy atp.). Alespoň, že se tam objevili dospělí, kteří řekli, že plány hlavních hrdinů jsou děsně naivní, takže to pak pozměnili (i když to nebylo o moc lepší). I nadále se příběh čte velmi dobře, ale retelling není tolik originální jako u Scarlet, prostě se jen pohádka převedla do budoucnosti. Navíc mi vadilo, že autorka tolik nepracovala s napětím, takže čtenář ví, co se stane. Opomenu-li, že příběh z různých úhlů jednotlivých postav (a ty mužské úhly tam jsou kolikrát navíc), stačilo by kolikrát, aby tam prostě nebylo napsáno, kam se jede, kdo žije, co se zjistilo, ale nechat tam trochu toho tápání.... celý text

Čas opovržení 2007, Andrzej Sapkowski

Na to, jak jsem byla nadšená z předchozího dílu, tak to trochu polevilo. Tempu vyprávění došel trochu dech. Ano, konflikt čarodějů je velmi akční, ale bohužel jsem se trochu ztrácela v těch jménech a kdo je s kým, takže spíš, než abych si užila pořádnou bitku, jsem byla zmatená z toho, kdo kam patří. Následné putování Ciri po poušti mne moc nebavilo. Spíš bylo zajímavé to, zda ji opravdu dostanou a odnesou Nilfgaardu, než co se jí děje.... celý text

Stárnutí mě (zatím) baví 2012, Daniel Pískovský
odpad!

Nevím, jaké jiné hodnocení mám dát knize, kterou jsem ani neměla chuť dočíst. Hlavní hrdina mi byl nesympatický, ale pokud máte v oblibě někoho, kdo si celou dobu hraje na to, jak je strašně nad věcí, a hází jednu "hlášku" za druhou, tak se Vám to bude líbit. Do cca 80. stránky jsem si říkala, jaký to vlastně má děj. A když už se kniha trochu rozjela, tak děj byl velmi předvídatelný. O jednu Filimbu míň a vůbec by se nic nestalo. Skončila jsem po cca 120. stránce. Zbytek jsem jen prolistovala, zda přeci jen knize nekřivdím a nebude to pak lepší. Ale usoudila jsem, že jsem opravdu o nic nepřišla.... celý text

Scarlet 2013, Marissa Meyer

Bohužel druhá kniha z Měsíčních kronik mne trochu zklamala. Asi to bylo hlavní zápletkou. To si jako Scarlet opravdu myslela, že nakráčí k únoscům své babičky, řekne, že ji chce zpět, a oni jí ji jen tak vydají? Scarletina milostná linka byla stejně předvídatelná jako Cindeřina a Kaie, takže ani tohle mě tolik netáhlo. I když chápu, že pro cílovou skupinu to takto stačí. Vlčí smečka je zajímavý nápad, ale nenadchlo mě to tolik, jako ošklivá Popelka na plese bez nohy či nechuť královny k zrcadlům. Líbilo se mi jen to, jak Červená Karkulka utíká lesem před vlkem. Nakonec mě tedy nejvíce bavila opět Cindeřina linka. Kromě její snahy ovládnout měsíční kouzlo, zjistíme, že pro Cinder (Popel) je její jméno opravdu trefné.... celý text

Protože tě miluji 2008, Guillaume Musso

Okolnosti Laylinyho návratu byly čím dál víc podezřelé, stejně tak její chování. Zajímavé byly i ostatní postavy a to, jak se všechno na konci propojilo. Bohužel jsem ale po několika měsících zcela na knihu a její obsah zapomněla, takže nemohu dát vyšší hodnocení. Celkově vzato ale docela zajímavý nápad. I když tedy trochu sci-fi a nevím nakolik by to mohlo fungovat, ale zase to podle mě nebyla úplná fantasmagorie, protože si umím představit, že pokud by to šlo, tak by to mohlo pomáhat.... celý text

Krev elfů 1998, Andrzej Sapkowski

Jeden ze dvou dílů, které mě ze ságy nejvíc bavily. I kvůli tomu, jak se tam Ciri vše učí a dozvídáme se tak mnoho zajímavého. U této knihy jsem si říkala, že už chápu, proč je autor tak opěvovaný. Velmi se mi líbilo také použití stylu vyprávění jen skrze přímou řeč v některých částech. Čtenář sice nemá scénu popsanou přímo, ale díky dialogu si to velmi dobře domyslí.... celý text