Čas opovržení

Za mě z celé série zatím nejzábavnější díl. Příběh byl pěkně plynulý s dostatkem akce a Geralta, ačkoli i Ciri zde dostala opravdu hodně prostoru. Navíc mi přečtení posloužilo i jako alespoň hrubý recap před zhlédnutím nové seriálové řady. Ano, také vnímám rozdíly mezi knihami a seriálem, ale v oblíbenosti zpracování mi stejně nejvíc sedí PC hra, tak mě to zase tak moc netíží.

Předchozí díl byl takový zdlouhavější, ale tohle byla pecka. Autor má skvělý vypravěčský styl, příliš se nezdržuje s popisy, rozvádí děj hodně skrze dialogy, text je velmi dynamický. Některé pasáže jsou napsané tak, že si nejste jistí, jestli je to realita, nebo jen přelud, stejně jako postavy.

Romantická linka mezi Geraltem a Yennefer vás zahřeje u srdce. Jejich vztah je složitý, ale přesto velmi upřímný, ušli velmi dlouhou cestu, ani jeden není dokonalý a na svém vztahu musí velmi pracovat, aby fungoval, což jejich partnerství činí velmi uvěřitelným.

Pokud jde o Ciri, musím velmi ocenit reálnost jejích reakcí na věci, které se jí dějí. Způsob jakým překonává svůj strach, její frustrace, apatie a stud, všechny její emoce a její prožívání jsou tak opravdové, až vám z toho běhá mráz po zádech.

Celkově knihu hodnotím velmi kladně a už se těším, až otevřu další díl, který bude jistě minimálně stejně dobrý.

Parádní čtení. Trochu mi chyběly Geraltovy samostatné výpravy z předchozích dílů, ale i tak nemám co vytknout. Obdivuji podrobný popis bojů. Super děj, který mi stále kazí předchozí shlédnutí seriálu, kde je to trochu jinak, ale příští příběh si naštěstí užiju už jen ve své fantasii. Těším se.

Ke knihám se vracím bohužel s větším odstupem. A vždy se obavám, že se nezačtu, protože si úplně nemůžu vzpomenout na děj z předchozích dílů.
Není tomu tak. Okamžitě se začtu a mám pocit jakoby žádná pauza při čtení nenastala.
Tento díl mě ovšem nadchnul hodně. Je především o čarodějích a politice. Geralt zde nemá tak silnou půdu pod nohama. A ani o něm v tomto díle není tolik slyšet. Ale vůbec to na kvalitu nemá vliv. Moc se těším na další díl.

Kniha byla skvela, ostatne jako vsechny ostatni. Jen takovy maly point pro zdejsi snehove vlocky - ve stredoveku byly sexualni utoky na dospivajici divky dennim chlebem, nejak nechapu, proc se tu kvuli tomu nekteri tak rozcilujete a davate jednohvezdickova hodnoceni naprosto dokonale knize. Ano, je to odporne a zatracenihodne, ale takova byla realita.

(SPOILER) No, tohle byl pro mě zásadní bod, kdy jsem si říkala, jestli s touhle sérií pokračovat. Jako, sexualita dospívajících je jedna věc, ale psát to takovým, jak to říct? Nepříjemně zainteresovaně? Slizce? Jakože haló! To není klasická šukačka, Andrzeji, to je zneužití dítěte! A těsně před tím pokus o znásilnění dítěte! A jestli někdo namítne, že Ciri je přece na svůj věk vysoká, běžte do hajzlu. Já měřím míň jak průměrnej 12ti-letej kluk, a stejně poznám, že proti mně stojí dítě, tím jak se chová a jak moc edgy a otravný je. Kurva, vždyť Ciri je ukázkový malý smrad, jak tu by si někdo mohlo splést s dospělou?? I proto mě těšilo, jak nakonec její "zachránci" skončili. Ještě štěstí. Sice potom Ciri spadla z bláta do louže, ale i tak člověk cítil úlevu, že aspoň tihle zmrdi, co jí podstrkovali fet, dělali z ní bezcitnou svini a někteří z nich zneužívali či se o to pokusili, zkapali. A Mistle a Kayleigh obzvlášť, tu pasáž jsem si neustále četla znova a pořád kolem dokola. Nejhorší ale je, že tím neustálý sexuální napadání Ciri nekončí, je prakticky v každé knize, a mně se z toho místy fakt dělalo na blití.

Edit: Asi jsem se nevyjádřila dost jasně, pokud jde o to napadání a groomování, ono psát o těhle věcech je jedna věc, ale psát to takovým tím způsobem, že je to vyjádření jako něco, z čeho jistý Polák přímo ****** (dotyčnou biologickou funkci u mužů si doplňte sami), jako by to byla normální sex scéna mezi Geraltem a Yennefer, je sakra na pováženou.

Bylo příjemné vrátit se zpátky k této sérii, ale upřímně mi přišel tento díl nejslabší. Většina knihy je plná politiky a keců okolo a pořádný dej začíná až bitvou čarodějů. Jakmile začíná dobrodružství samotné Ciri tak kniha začíná být více zajímavá. Je to menší škoda, ale i přesto si nemohu stěžovat. Tenhle svet mám ráda jen ten začátek knihy byl proste moc zdlouhavý a trvalo než se člověk zacetl.

Hrdinské fantasy, které zde trochu pozbylo svou hrdinskost, tedy lépe řečeno pomalu se z rukou charismatického hrdiny přesouvá do rukou o poznání méně charismatické dospívající dívky, což jsem neshledal už toliko zábavné.

Navíc se začalo dosti politikařit a intrikovat. Přibyli dlouhé dialogy (i když přiznám často vtipné a vcelku i inteligentní) a také zbytečně natahované pasáže (především ty ve kterých figuruje sám Gerald). To vše ubralo Zaklínači na svižnosti s jakou jsem ho četl a tedy bohužel i na mé už tak nevalné oblibě a nepomohla i větší četnost akčních stránek (zejména v druhé půlce knihy).

Ve výsledku tedy hodnotím hůř a bez větších nadějí na změnu k lepšímu pokračuji zvědav na další díl.

S dalším dílem Zaklínače mám stejný problém jako s předchozím Krví elfů. Obávám se, že pokud by mi předem nezáleželo na celém světě Zaklínače, tak to není nic pro mě. Kniha je z většiny popis politického dění světa, který neexistuje. Naštěstí mě tento svět zajímá a tak jsem knihu dočetla relativně s chutí. Zásadní nepříjemností pro mě však byly poněkud erotičtější popisy pocitů 13ti leté Ciri. Bylo jich po skrovnu a i tak to zanechalo nepříjemný pocit.

Po Krvi elfů zase laťka hodně vysoko. Příběh se hodně věnuje Ciri, kterak hledá svoje místo na slunci. Kniha mě naprosto vtáhla do děje, do to fantaskního světa na pomezí mezi historicko-politickým románem a fantasy. Poslední dramatická pasáž s obřími mravkolvi na poušti byla skvěle napsaná a nedalo se přestat číst. Konec opět krásně otevřený vstříc dalšímu dílu.
Mínusy jsou pro mě pouze množství postav a názvů království a měst, těžko se v tom vyznat.

Ještě lepší než první díl, při čtení se vůbec nedokážete odtrhnout a úplně zapomenete na reálný svět

Já mám tuhle sérii prostě ráda. Četla jsem prvně kdysi bílé paperbacky a s napětím čekala na každý další díl. Tento stejně jako onen první seznamuje s množstvím dalších postav, historie, intrik či politikaření. Místy je však odlehčen vtipnou konverzací. Děj se posouvá celkem pomalu a místopisně přeskakuje tak, abychom měli vykreslený komplexní obrázek kontinentu v daný čas. Někdy se však i dějové linky spojí a nastává obvykle mela. Po celé čtení ságy se mi stávalo, že jsem střídala zálibu v jednotlivých dějových linkách. Chvílema jsem se víc těšila na Ciri a jindy na Marigolda či někoho jiného. To asi podle toho jak jsem se s kým dokázala ztotožnit.

Opět jsem knihu zhltla na posezení a děj o Ciri, čarodějkách a tažení Nilfgaardu, to mě bavilo.

66/2025: 23. - 24. 10.

Hodně postav, hodně politiky. Při čtení jsem si ukládala každé jméno a každý rozhovor, každou zmínku a informaci hluboko do paměti, abych se později neztratila v tom množstvím postav, což se vyplatilo. Vlastně žádný velký zvrat ani překvapení v knize není.

Čtěte pozorně a přemýšlejte, abyste nezaměnily hvězdy s jejich odrazem na vodní hladině.

Andrzej Sapkowski se v tomto svazku mimo jiného věnuje dění na ostrově Thannedu a zdejší magické akademii Arethuse. A dělá to z mého úhlu pohledu velmi dobře, protože jsem se u čtení velmi dobře bavil, a pamatuji si, že mě opravdu zaujaly rozhovory na plese. Obzvláště ty mezi Geraltem a veškerým mágstvem. Příběh má zajímavý vývoj a je velice čtivý.

Ostrov Thanned!
Ostrov na kterém je čarodějná škola Arethusa a legendární Tor Lara. Ciri tam s Yennefer přijíždí aby se tam učila. Ale do cesty jim vztopí pár věcí.
Vzpoura, rebélie, vraždy, zrady a jedno velké fiasko. Dokáže Ciri utéct nebezpečí nebo ji nakonec Nilfgaard dostane? A kdyby, náhodou utekla, bude, i tak v bezpečí? Před vámi je napínaví příběh plný zrad a špatných úkladů. Poznáváme historii Falčiny rebélie a pár nových postav. Nicméně Geralt s Ciri a Yennefer se rozdělují. Dokáži se zase sejít nebo jim cestu zahrazí nový, monumentální nepřítel?

Úroveň celé série neklesá, ale naopak stoupá! Baví mě to čím dál víc a začtu se vždy s velkým očekáváním skvělého příběhu.

,,Tak nastav uši, kámo rváči. Rychtuje se ostrá řežba, kráglovačka, ve který půjde o kejhák. Bez pardonu. Jedni to vyhranou, ty druhý oklovaj vrány. Radím ti brácho, táhni to s těma, co mají šanci. S náma. Od těch druhejch zdrhej, plivni jim mezi oči, poněvadž ti jsou už teďka odkejhaní. Ty tvý starý kecy, že seš neutrální, že máš všechny v prdeli, jedny i druhý, že se prostě zašiješ v horách na morhenským Hradišti. To je blbej plán. S náma bude všecko, co máš rád. Jestli se k nám nepřidáš, všecko ztratíš. Sežere tě prázdno a nenávist, převálcuje tě ČAS OPOVRŽENÍ."

Tenhle díl byl neskutečný nářez. Člověk nestačil koukat, co všechno se může na 270 stranách stát. Rozhodně bych to nečekala.

Autor se v tomto díle zaměřuje hodně na válku s Nilfgaarem a na intriky, které tuto válku doprovází. Je pravda, že v intrikách jsem se někdy malinko ztrácela, ale vždy se nakonec všechno vysvětlilo tak, že jsem pochopila proč, co a jak.

Neskutečně mne baví Sapkowského humor. Miluji zaklínače, který se nepřihlásí o odměnu za zabití zločinců, kvůli problémům s daňovým přiznáním nebo čaroděje, kteří iluzí opravují ruiny sídla kvůli prestiži.

V knize nenajdete jedinou postavu, která by měla černobílý charakter, byla neomylná a všemi milovaná. Ano, ani Geralt takový není. Ač proměněnec, který by neměl cítit jakékoli emoce, stejně cítí veškeré druhy bolesti. Psychické i fyzické. Není tedy neomylný a řídí se city, tak jako my všichni. A tímto tahem se právě Geralt stal takovým fenoménem. Vidíme v něm trochu sami sebe.

Často jsem dostávala otázku na to, zda je v knize Zaklínač tolik milostných scén, jako v seriálu. Musím říct, že jsem ráda, že mohu odpovědět NE. V této konkrétní knize je jen jedna milostná scéna, navíc není nijak extra explicitně popsána. A já jsem neskutečně ráda, protože fantasy by nemělo primárně být o aktech lásky, ale o světě, příběhu a postavách. Aspoň za mne.

Pokud tedy chcete Zaklínače číst a představujete si, že na každé stránce najdete nahého H. Cavilla, budete zklamáni.

Čas opovržení u mne nastartoval touhu číst dál a dozvědět se víc. Víc o Ciri, Geraltovi, Yennifer, ale i o císaři Emhyrovi. Věřím, že i on má své důvody, které ho dovedli až k válce.

Čas opovržení je čtvrtým dílem ze série o Zaklínačovi a také druhým románem o Geraltovi a Ciri. Platí zde tedy víceméně to samé, co pro předchozí díl - nejedná se o povídky, kniha má delší kapitoly a vážnější děj, avšak i pro oblíbený humor Sapkowského se zde našlo dost prostoru. Děj je celkově barvitý a akční, knížka se čte skoro sama. Dozvídáme se více detailů ohledně Nilfgaardského císařství a jeho probíhající války, politiky vládců jednotlivých království a čarodějské Kapituly, jejich intriky, vzájemné spojenectví a zrady. V knize se tak objevuje mnoho jmen a nových postav, což může být pro nové čtenáře místy nepřehledné, já se však díky re-readingu lépe orientuji. Jak už jsem psala u některého z předchozích dílů, to svědčí o tom, že celá sága není záležitostí na jedno přečtení.
Také se v této knize začíná více rozvíjet příběh samotné Ciri, která kvůli událostem kolem sebe musí dospět z dítěte v mladou bojovnici. Líbil se mi zejména závěr knihy, kdy se Ciri setkává s jednorožcem Koníkem, experimentuje s magií a nakonec se přidá ke zbojnické bandě Potkanů, kteří budou mít svou roli i v dalším díle. Rovněž sledujeme přerod Ciri v pověstnou Falku.
Celkově se v tomto díle opět ukazuje epický rozsah této fantasy ságy, komplexnost celého zaklínačského univerza a Sapkowski nadále prezentuje své vypravěčské umění.
Hodnocení: 5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)