Krev elfů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První část ságy o Zaklínači.

Geralt, Ciri, Yennefer, Triss Ranuncul, Yarpen Zigrin a další známí a oblíbení hrdinové ze Sapkowského povídek poprvé na stránkách románu, v němž se odehrává boj o osud světa.

Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět…

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30482/big_krev-elfu-Jqe-30482.jpg 4.63848
Série:

Zaklínač: sága 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Leonardo
Originální název:

Krew elfów, 1994


více info...
Nahrávám...

Komentáře (356)

Kniha Krev elfů

Frosty128
15. září

Sapkowski v sobě povídkáře nezapře. I když jde o román, tak je kniha rozkouskovaná do různých etap, přesně jako v předchozích dvou knihách a návaznosti mezi nimi zůstávají na čtenáři ať si je domyslí. Nemyslím to nutně jako výtku, ale klidně bych si přečetl sto stran navíc abych věděl, jak si postavy počínaly. Taky bych si rád přečetl něco o jejich minulosti (uvidíme jestli Sapkowski se svou velkou oblibou ve flashbacích toto nespáchá v dalších knihách). Příběh je velmi poutavý, ať už se jedná o úvodní třetinu s Triss, prostřední pátrací část nebo závěr s Ciri a Yennefer. Vztahy mezi postavy se krásně prohlubují a v tomto směru mě první díl ságy nadchnul, ale na plný počet to úplně nevidím.

Aykiru
12. září

O třetím díle Zaklínače jsem slýchávala mnoho, od nadšených ohlasů, po ty špatné. Můj názor? Třetí díl Zaklínače a první díl série o zaklínači je prostě jiný.
Skok, který autor udělá mezi druhým a třetím dílem není úplně elegantní, a ne každému musí nový způsob vyprávění sedět. O matoucí časové linii nemluvě. Nové je také zaměření příběhu na Ciri
Další, co asi ne každého příznivce Zaklínače potěší, je fakt, že Geralta a zabíjení monster je tu opravdu pomálu. Naproti tomu klade autor velký důraz na rozvíjení jednotlivých postav a pout, která je spojují. Ke svému překvapení jsem si tak nejen konečně oblíbila Ciri, ale dokonce i Yennefer.
A verdikt? Jak jsem uvedla na začátku, třetí kniha je prostě jiná. A ne zrovna v tom špatném smyslu. Je ucelenější, hlubší a dospělejší. A především je úvodem do další fáze, která nemusí a (podle mě) ani nebude, zdaleka tak přátelsky a mile laděná.
Jednoduše řečeno věřím, že od příští knihy se bude daleko více umírat. A smrt nepřijde jen z rukou našich hrdinů, ale i z rukou jejich nepřátel.


Set123
08. září

Ve své podstatě se mi komentář ke Krvi elfů píše neobyčejně těžce. Tuto knihu, krátkou a jednoduchou, už znám více či méně zpaměti. Pokolikáté jsem ji četl? Po šesté? Nejsem si jist, prostě jsem ji četl mnohokrát. A když máte něco opravdu rádi, nekomentuje se to lehce.

První román je vlastně dost nepřiléhavé označení. S těží bychom mohli tvrdit, že se jedná o souvislý děj, s jednotným vypravěčem a fokalizací. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují spíše volně a pan Sapkowski si s vypravěčem mimořádně pohrává. Pravda, ne tak jako v dílech pozdějších, ale pohrává. Některé narativní postupy z této knihy začnou dávát úplný smysl až později, kdy se propletou s jinými vypravěči a jinými příběhy, ale i bez této hlubší rešerše jsou velice zajímavé.

Kniha je soustředěná a priori na výchovu dívek ve světě zaklínače… Echm… Pardon, na výchovu mladé Ciri. A vzhledem k tomuto hlavnímu tématu jsou nám podávány některé nezapomenutelně anekdoty, které jen podtrhují to, jak skvělý je autor vypravěč. Málokdo po přečtení knihy podle mne zapomene na šatičky a indispozici, na sundání pásky z očí, nebo na příhodu s kůlnou Na druhé straně jsou nám předváděny i silné a vypjaté scény, které dodávají knize punc vyšší literatury. Yarpen hledící na lidi je jen jedním z mnoha případů.

Pro mne je velice přitažlivé to, že se Sapkowski nesoustředí výhradně na tři, čtyři hlavní postavy, ale poskytuje čtenáři pohled z poněkud vyšší perspektivy. Nezapomenutelná je pro mne kapitola šestá, rada králů a setkání s postavami pro svět a charaktery Zaklínače nebývale důležitými. Ať už hovoříme o Bílém plamenu, Vilgefortzovi, Dijkstrovi, Filippě a dalších. A každá jedna z nich, do poslední bude mít ještě velice významnou roly v následujících příbězích.

Samozřejmě už v Krvi jsou některé symboly, které se nám budou prolínat celou ságou. Některé převzaté již z povídek, osud, Calanthé, Pahorek, některé nové, jako například Věštba, která nám uvozuje celou knihu a tím i celou ságu.

Mnoho, opravdu mnoho bych mohl vyprávět o tomto literárním skvostu. Nejedná se o mou nejoblíbenější knihu ze ságy, ale i tak jistě o jednu z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

kachnat
04. září

Tentokrát je hlavní postavou Ciry. Děj se točí kolem ní. Děj ubíhal strašně rychle, musela jsem dočíst během jednoho dne, jinak bych neusnula...

Haloon
01. září

Ucelený příběh působí krapet jinak než předchozí povídkové publikace. Zde není mnoho pokusů udělat z upírů, vlkodlaků a všech možných příšerstev ohrožené druhy, možná proto, že Ciri spolkla půlku příběhu.
Je zde o poznání více politiky a velkých vladařských disputací, což nemá každý v oblibě. Já ano.
Stále nám však dělá radost ten rozkošný trpaslický slang, skvěle zpracovaný svět je bohatý na dramata jak doly Mahakamu, postavy jsou kvalitně zpracovány a jejich vzájemné vztahy jsou tak lidské a opravdové, no krása…

SumýšIrena
20. srpna

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Na rozdíl od ostatních postavu Yennefer přímo zbožňuji. Připomíná mi Zlobu - Královnu černé magie...

cérka
09. srpna

Mé pocity z této knihy (v audio podobě) zcela vystihuje komentář DK197. Nesnáším mocenské boje, kterých je tato kniha plná. Stvůry a "pohádkový" svět zcela vymizel a z Yennefer se vyklubala pěkně protivná ženská. Snad budou další díly této série už jenom lepší. Já si dávám pauzu.

Sklenička
28. července

Občas se ztrácím ve vedlejších postavách, ale to se týká celé dosud přečtené série.

1 ...