Artim přečtené 172

Labyrint pohybu 2018, Pavel Kolář

Panu Kolářovi jsem moc vděčný. Byl to právě on, kdo si troufl ze své pozice odborníka s mnohaletými zkušenostmi sdělit nám po vyšetření našeho syna s DMO, že "Váš syn se postaví". Když jsme se pak s manželkou dozvěděli, že s ním vyšel rozhovor v podobě této knihy, neváhali jsme. Ačkoli kniha může působit tak, jak popisuje Peleus níže, tyto indikace jsem během čtení nijak nevnímal, naopak na mě obdivně působil rozsah zkušeností a vědomostí, které pan Kolář bezpochyby má. Zpětně se sice může jevit, že si v některých pasážích nahání ego, vyjadřuje se až příliš erudovaně a jmenuje celou řadu významných osobností, ale řekněme si to na rovinu, my v jeho kůži, s jeho vědomostmi a zkušenostmi bychom to rozhodně neudělali?... celý text

Hrabě Monte Cristo II (třísvazkové vydání) 1968, Alexandre Dumas, st.

Velké přípravy, tak bych shrnul druhou knihu, tedy 3. a 4. díl série. Zatímco v první knize se Monte Cristo zrodil, v této s veškerou grácií a noblesou rozvíjí podmínky své pomsty. Užíval jsem si ten ryzí tajemný charakter oproštěný od velkých emocí, to gentlemanství, nenucenost a přirozenost boháče, který veškeré své úsilí koncentruje do jediného bodu - dokonalé pomsty. Těším se na poslední knihu, kde už se vše rozjede naplno.... celý text

Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) 1968, Alexandre Dumas, st.

Konečně jsem našel historický román, který se svou kvalitou přibližuje Waltariho Egypťanu Sinuhetovi. Příběh notoricky známý, není třeba komentáře. Těším se na druhou knihu!... celý text

České dějiny očima Psa 2017, Martina Drijverová

Některým komentářům níže moc nerozumím. Tak buď chci co nejvěrnější dějinnou přesnost a hloubku informací a šáhnu po učebnici a nebo něco uvolněného s důrazem na příběh s tolerancí nějaké té nepřesnosti a orientací na děti a pak myslím, že toto dílo může obstát.... celý text

Frankenstein 2020, Mary Wollstonecraft Shelley

Horor? No, s tímto záměrem asi mohlo toto dílo vzniknout. Autorka totiž spolu s přáteli při výpravě v horách uvízla v horské chatě na několik dní a tak pojali nápad vymýšlet děsivé příběhy. Ve výsledku ale příběh na pomezí novely a románu hororový příliš není. Působí to na mě, jako kdybyste četli Erbenovu Kytici s větší porcí emocí. Dílo vzniklo v období romantismu a navíc autorka jako žena vykresluje především mužské hlavní postavy. Výsledek je tedy opravdu mnoho protichůdných emocí ryzí láskou počínaje a bolestnými výčitkami konče, to vše nahuštěné v každé výrazné postavě přičemž jediným východiskem je smrt, v romantismu jak jinak. Onen horor z tohoto díla udělali až moderní filmaři, kteří notně ubrali na emocích a niterné rozervanosti hlavních postav a přidali na krvelačnosti, o kterou autorce vůbec nešlo. Ta chtěla jen vyjádřit potřebu každé bytosti být milován a důsledky, které absence naplnění této základní potřeby přináší, to vše na pozadí podmanivého příběhu vytvořeného v období, kdy se happy endy opravdu nenosily. Když jsem se tedy od půlky knihy oprostil od zkreslené představy, se kterou jsem do čtení šel, sžil se s tou přemírou emocí, které autorka pěchuje do mužských hrdinů a snažil se pochopit ten vnitřní boj, co Frankenstein a netvor prožívají, tak to docela šlo a konec už ubíhal svižně. Nakonec jsem tak hodnocení vytáhl na 4 hvězdy, i když v půli knihy jsem byl odhodlán dát max dvě.... celý text

Na věky věků 2009, Ken Follett

Asi jsem se těšil až moc. Nějak jsem se nemohl začíst a stále čekal na ty silné momenty, ať už v dialozích, událostech či charakterech, kladných i záporných. Nakonec vykrystalizovaly, ale až v polovině knihy zatímco jednička gradovala už od začátku. Zde si autor dával na čas. Druhá polovina sice stála za to, to beze sporu, ale stejných pět hvězd dát nemohu. Trojku tak trochu odložím.... celý text

Pohádky (27 pohádek) 1973, Hans Christian Andersen

Andersen neměl rád pohádky, soustředil se spíše na romány či divadelní hry, paradoxně se ale stal známý právě díky svým netradičním pohádkám nebo dle mého spíše povídkám či bajkám. Za pohádky v pravém slova smyslu bych je totiž neoznačil. Typická pohádka v této knížce není ani jedna. Vždy je na ní něco divného. Tak třeba ve Sněhové královně místo aby Kaj zachraňoval Gerdu, je tomu naopak. V Křesadle je hrdinou voják, který se neštítí zabít čarodějnici, která mu ale pomohla k bohatství a pak nechá zabít krále i královnu, čemuž princezna bezděčně přihlíží. Hloupý Honza je parodií na pohádku, Císařovy nové šaty jsou absurditou a Mořská ženka skončí špatně. V pohádkách nejsou typičtí pohádkoví hrdinové. Nenajdete tam krásného, chudého ale chytrého mládence, který překoná více či méně nadpřirozené zlo pomocí svých sil a více či méně nadpřirozeného dobra a vyslouží si tak lásku života. To vše s morálním ponaučením. Zde je hrdina mnohdy nezajímavý prosťáček, nebo dítě či opovrhované zvíře nebo rostlina či hračka. Řeší banální záležitosti netradičním způsobem, naruby a nutí čtenáře dívat se na příběh jinak, než by zprvu čekal. Andersen nechtěl čtenáři zprostředkovat onu krásu pohádek, spíše pomocí příběhu či bajky poukázat na temnější stránky života i smrti. O to více mě překvapilo, když jsem zjistil, že má velmi oblíbená pohádka O Janovi a podivuhodném příteli vychází z Andersenovy pohádky Dva přátelé.... celý text

Tatér z Osvětimi 2019, Heather Morris

S tak velkou mírou přímé řeči jsem se snad v žádné knize nesetkal. Je patrné, že kniha vznikla na základě scénáře. Čte se rychle, ale hlubší popisy a vykreslení v ní vcelku chybí. Za srdce vás proto tolik nevezme. Hrůzy, které čekáte, jsou v ní sice vylíčeny, ale tak povrchně a bez větších emocí, že milostné vzplanutí obou hlavních postav uprostřed Osvětimi působí místy až příliš idylicky. Je to román za ostnatým drátem, jehož primární cíl sice není ve vykreslení hrůz holocaustu, ale právě preciznější zachycení kontrastu místa a lásky hlavních hrdinů by knize hodně pomohlo. Kvalit Remarqua kniha rozhodně nedosahuje, což je škoda, potenciál tam díky tématu byl. Druhý díl bude lepší.... celý text

Černobílý svět 2011, Kathryn Stockett

Na tuto knihu jsem se opravdu těšil. Xenofobie a rasismus - tak vzdálené a přitom nám čecháčkům někdy připisované. Pustil jsem se do toho a po chvíli se zalekl přemíry estrogenu, kterým je kniha prodchnuta. Spousty lásky a něhy na jedné straně a na druhé opovržení a intriky jak z mexické telenovely. Žádná výrazná mužská postava. Bílé paničky vs. barevné hospodyně. Postupně jsem ale přicházel na to, že autorce nešlo o velké a zjevné projevy, ale především o ty nenápadné, skryté a hluboko zakořeněné, co si jich zprvu ani nevšimnete... A ty vám sází s postupnou gradací až se s tím estrogenem sžijete a chcete víc... Moc povedené, díky za tu knihu!... celý text

Pilíře země 2001, Ken Follett

Kniha mě zcela pohltila, byla napínavá, strhující, sotva čtenář nabyl dojmu, že už se nic stát nemůže, hned nastal dějový zvrat. V mnoha ohledech brilantní dílo, přesto se neubráním dvěma kontroverzním výtkám, jelikož někdo je naopak může brát jako velké klady: 1) Follett už v samé předmluvě uvádí, že s náboženstvím rozhodně kamarád není a z knihy to bohužel je patrné. Modlení je zde bráno jako práce, směna, kterou si mnich odkroutí ať už s větším či menším potěšením. Vztah k bohu je pragmatický - já ti budu sloužit a ty mi zajistíš cestu na věčnost. Já vyšlu modlitbičku a pokud to budu dělat dostatečně kajícně a dlouho, ty mi hodíš záchranné lano. Chyběly mi zkrátka přesahy, které ve svých románech má Waltari nebo Eco. Na druhou stranu, nepopírám, že i Follettův přístup byl realistický a rozhodně ne každý duchovní je vtělením Dalajlamy. 2) Překvapila mě detailnost výjevu sexuálních scén. Vztah muže a ženy do historických románů patří, jinak by to nebyly ani romány, avšak ne vždy je nutné zacházet do detailů a je možno nechat něco na čtenáři. Na druhou stranu, Follett detailním výjevem dal čtenáři pocítit hluboký prožitek, který byl pro charakter postavy důležitý. A přiznávám, tyto scény jsem vcelku hltal. Celkově úchvatné dílo byť na Waltariho mi tam troška chybí. Přesto se nemůžu dočkat druhého dílu...... celý text

Koučink duše 2014, Michaela Merten

Útlá knížka o tom, jak autorka překonala mnoho svých duševních karambolů a našla odvahu podělit se o tom se čtenáři. Nastudovala k tomu i několik duchovních knih a jak vyplývá z textu, nyní žije naplněný a šťastný život a čtenáři předkládá návod v podobě 5 rad. Kniha se dá proto lehce shrnout do pěti bodů: 1) Zvolte si cíl, ke kterému směřujte, jasně ho ohraničte, prožijte a soustřeďte se na něj. 2) Uberte tempo a nenakládejte si toho moc, nerozplizněte se do mnoha všedních úkolů. 3) Oprostěte se od balastu negativních emocí, proveďte očistu těla, ducha, duše. 4) Nechejte na povrch vyplout vše, co vás tíží a mluvte o tom, ukliďte si uvnitř sebe ale i doma. 5) Milujte sebe takoví, jací jste, pak se dostaví i možnost milovat ostatní i celý svět. Mně osobně zaujalo jen posledních 20 stran, dobrý mi přišel návod na zvládnutí hádky ze strany 175. Zbytek na mě působil jako takové omílání stále dokola. Možná to bylo i tím, že kniha cílí hlavně na čtenáře něžného pohlaví, kteří prožívají podobné osudy jako autorka a hledají cestu, jak z toho ven. Pak je kniha určitě fajn start.... celý text

Pět neděl v baloně 1923, Jules Verne

Tak jsem to s vypětím všech sil dočetl a stejně jako mnozí si to dám do výzvy, zatím největší. Plně souhlasím s tím, co píše Yokolobuna. Navíc dodávám, že jsem to četl jako pdf verzi z roku 1923 a na archaickou češtinu jsem si dlouho zvykal, uff. Jako zajímavé mi přišlo vnímat velkou propast mezi civilizovanými a necivilizovanými, primitivními národy, které jsou mnohdy popisovány Vernem ani ne jako lidé, ale jako krvelačná zvěř - 19. století z toho čiší - bylo to století vynálezů a technických objevů, sociologie a antropologie byly v plenkách. Nejvíce se mi páčil Joe a jeho přístup k životu. Cituji ze str. 221: „E což! pane, třeba se jen vpravit v události, a člověk vybředne z nesnází! A hleďte, ještě s lepší se potáže, přijme-li věci tak, jak se sběhnou.“... celý text

Ranhojič 1996, Noah Gordon

Nejdříve jsem viděl film, který mě okouzlil, nyní jsem dočetl knihu a toto pořadí, ač náhodné, bylo určitě správné. Obráceně bych ve filmu hledal něco, co bylo mnohdy kompletně přepracováno. Kdybych si z knihy měl vzít jen jednu věc, pak by to byla rada Karimova otčíma: "Kdejaký podělaný běžec se modlí za vítězství. Představ si, jak to Alláha musí zmást! Je lépe ho poprosit, aby ti dal rychlost a vytrvalost a nechal odpovědnost za vítězství nebo prohru na tobě." (str. 358) Už se těším na Šamana!... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Opět typická Mornštajnová: 1) Postavy nechává umírat s lehkostí sobě vlastní. 2) Každou postavu si postupně buduje a to snad už od narození. 3) Každá postava má jasně daný charakter, podle kterého si jede až do své smrti. 4) Dějinné události ČSSR opět hrají svou tu více tu méně důležitou roli. 5) Opět je to za 5 hvězd, avšak začínám mít obavy, zda příště už nebude autorka nucena vykrádat samu sebe.... celý text

Stařec a moře 2015, Ernest Hemingway

Když se Hemingwaye ptali poté, co se kniha stala velmi úspěšnou, co díky ní chtěl vlastně sdělit, řekl, že vůbec nic. Kniha dle něho neměla žádný přesah, hlubší myšlenku či podtext. Byla jen o tom, co v ní je, nic víc. A my tam přesto tu hlubší myšlenku hledáme, protože by tam přeci měla být no a kdo hledá, najde - vztah člověka k přírodě, k sobě samému, boj ale i pokora, symbolika, to všechno tam je. A nebo je to skutečně jen obyčejný příběh o člověku, který se pošetile bije s něčím, na co už nestačí? Položme si otázku jinak. Za jakých okolností by to slavná kniha nebyla? 1) Kdyby hlavní postava byl pohledný arogantní mladík (Ivánek z Mrazíka), který si jde za svým americkým snem a vzdá to, nebylo by to hrdinské. 2) Kdyby stařec vyrazil na moře hned, aniž bychom poznali vztah k chlapci, nebylo by to dojemné. 3) Kdyby stařec nechytil nic, nebo jen malou rybu - byla by to nuda. 4) Kdyby marlína dotáhl do přístavu celého - byl by to hepáč. 5) Kdyby tam nebyli pasáže o baseballu, o páce, o snech a tužbách - nebylo by to lidské.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Povídka o muži, který sázel stromy. To je vše a má přes 90 % hodnocení. Cooo??? No to jsem si během 20 minut musel ověřit na vlastní oči. A ověřil. Jde to úplně proti všemu epochálnímu, hrdinskému, tragickému, co bylo napsáno. Jde to jednoduše mimo proud a cílí to na to skomírající pouto, které s přírodou ještě jako lidé máme. Vyhodí vám to všechny vlastnosti moderního uspěchaného člověka z hlavy a zanoří vás to k myšlence, co je smyslem vašeho života. Donutí vás to zastavit a zamyslet se.... celý text

Ekonomické bubliny 2019, Dominik Stroukal

Konečně kniha, která nejede čistě v režimu určité školy, např. populární rakouské. Zároveň není čistě konspirační, není čistě negativně kritická, no zkrátka, zachovává si nadhled a více úhlů pohledu, což je skvělé. Ano, autor si ji po sobě mohl přečíst, jelikož pravopisných chyb je tam jak maku, ale to jsem byl ochoten skousnout. Pro mě je důležité, že jsem zase o něco více pochopil onen složitý mechanismus krizí a především peněz. Hurá na další ekonomicky zaměřenou knihu!... celý text

Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti 2019, Daniel Prokop

Původní fragmentace na články byla sice patrná, ale i přesto byl obsah konzistentní a jednotlivá témata rozhodně byla výzvami české společnosti (autor si tak názvem trochu články ospravedlnil). Nevadilo mi ani srovnání s jinými zeměmi s důrazem na USA, ke kterému má autor nejblíž. A ačkoli člověku, který se v dané problematice pohybuje více, nemusí nutně přijít některé výsledky jako zajímavé či překvapující, přesto vědecké ověření a rozebrání z více úhlů pohledu dělají knihu přínosnou. Sympatické jsou hlavně možnosti řešení a východiska, byť nelehká, která autor pod palbou vlastní kritiky nabízí. A na závěr trochu osobně, je to můj spolužák a má rozhodně můj respekt!... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Nesbø mi padl do výzvy a jelikož byla kniha Sněhulák jediná v dosahu, řekl jsem si, proč nezkusit žánr, ze kterého mám přečteno jen pár knih. Jako u zbylých detektivek jsem byl v určení vraha zcela mimo a zahradník tu bohužel chyběl:-) Jelikož jsem měl prostor, zhltl jsem to za dva dny a nebylo to úplně špatné. Dávám 5, i když od detektivek dám zas na nějakou dobu ruce pryč.... celý text

Havran a jiné básně (14 básní) 2008, Edgar Allan Poe

No, nějak jsem to přečetl, ale porozuměl jsem jen výseku. Nejikoničtější je opravdu Havran. Vzpomínám si, jak jsme ho rozebírali na škole. Ale ta už je "never more".