Havran a jiné básně (14 básní)
kniha od: Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110/havran-a-jine-basne-110.jpg
4.3
1746
Výbor toho nejlepšího z Edgara Allana Poa, který poprvé vyšel již roku 1928 jako druhý svazek edice Prokletí básníci u Rudolfa Škeříka, v překladech Vítězslava Nezvala opět svérázným způsobem proilustroval Pavel Růt. Obsahuje básně: Havran -- Zvony -- Ulalume -- Heleně (1) -- Annabel-Lee -- Matce -- Anně -- Eldorado -- Město v moři -- Spící -- Lenora -- Koloseum -- Hymnus -- Heleně (2)... celý text
Komentáře (127)
Komentáře 127 Recenze 2
Spisovatel, který zemřel v opileckém deliriu na chodníku, někde mezi svým domovem a barem kousek od něho v Baltimore. Také člověk, který se za svého života dočkal velké slávy (nikoli kvůli básním, které později vyšly) ale který žil zároveň celý život v obrovské bídě, bez přátel, rodiny i milované osoby. Spisovatel, který by měl být znám jako mistr popisu změny psychologického rozpoložení svých hlavním aktérů, kteří jsou většinou v roli vypravěče. "Havran a další povídky" je krásným důkazem jeho neuvěřitelné schopnosti být vtažen do vlastní imaginace a děsit tak sám sebe. Zároveň jeho neuvěřitelně frekventovaná postava Leonory (nebo minimálně věrný popis této ženy, ač s jiným jménem) napovídá jeho stálosti v emocích. Myslím, že právě kvůli své emoční sensitivitě to byl nešťastný člověk, kterého bavil spíše povrchní strach než hluboký cit. Minimálně jednu jeho knihu či povídku doporučuji každému, mou oblíbenou je "Zánik domu Usherů" a "Černý kocour".
Mám docela ráda Havrana (stejně to měl být Krkavec), ale jinak mě víc než Poeova poezie zaujala jeho Filosofie básnické skladby. Líbily se mi tedy i další básně jako Annabel-Lee, ale nemyslím, že mi z nich nějaký verš vyloženě utkvěl.
Nádherná sbírka básní, kdy já osobně Poea beru spíše jako prozaika. Přesto tyto básně jsou skvělé, mají úžasně ponurou atmosféru, je z nich cítit autorova fascinace smrtí a úpadku. Nejznámější báseň z toho díla je pochopitelně Havran, která vyjadřuje zoufalství, ale přesto naději ve smrti a dalším shledání se svou milovanou. Ale i ostatní básně jsou výborné, mě se nejvíce líbily Zvony a Annabel-Lee.
Neskutečná obratnost a hravost se slovy a jejich významy. Hloubka některých jeho básní občas vyráží dech a city z nich srší na všechny strany. Na druhou stranu ne každá báseň z této sbírky se mi líbila, některé ke mě zkrátka “nepromluvily”.
Nezvalův překlad "víckrát ne" je daleko havranovitější než Vrchlického "nikdy víc" = stačí dvě slova, aby představila celou esenci dané básnické školy
Na škole jsem analýzu básní nenáviděla a nic se na tom nezměnilo ani po x letech. Dala jsem tomu šanci, snažila jsem se, ale básně nejsou nic pro mě. Dávám 3*, protože asi to bude kvalitní práce, a jen proto, že já tomu nerozumím, nedám 1*.
Nejsem zrovna fanoušek poezie, ale havran mi utkvěl v paměti a i po deseti letech bych ze sebe pár veršů vysoukala :-)
Další kniha, po které jsem sáhla díky výzvě. Co určitě musím říci hned na začátku, je to, že poezie nikdy nepatřila mezi mé oblíbené a odjakživa jsem se mi nečetla zrovna dvakrát dobře. Často při čtení odbíhám myšlenkami jinam, jelikož mám v knize ráda děj, drama a napětí, což mi v básních většinou chybí. Nejinak tomu bylo i zde, i když samozřejmě nepopírám, že Poeovi básně jistě mají své kouzlo a hloubku. Nicméně i tak mě nejspíš hlavní myšlenka spíše minula a nemohu říci, že by mě nějaká báseň, snad kromě Havrana, opravdu zaujala. Ani ona pověstná ponurost ke se mně nějak nedostala. Dočetla jsem více méně hlavně z povinnosti, jelikož nerada odkládám knihy nedočtené.
Poeovy básně jsou první poesií, kterou jsem kdy začal číst (Havrana znám nazpamněť od základní školy) a která dosud zůstává jednou z mých nejoblíbenějších... Poeovy básně jsou nezaměnitelně krásné a ponuré zároveň.
Z jeho rozsáhlé tvorby se v mých očích nejvíce vyjímají básně Havran, Zvony a Červ dobyvatel.
No, nějak jsem to přečetl, ale porozuměl jsem jen výseku. Nejikoničtější je opravdu Havran. Vzpomínám si, jak jsme ho rozebírali na škole. Ale ta už je "never more".
zvlastni, smutne, pribehove, nadherne, doporucuji i lidem co normalne na basne pohlizeji z boku :-) tedy pravda spis pro ty co si odpocinou pri ponurosti, smutku, melancholii apod. to je Poe. vsem co maji radi i jeho pribehy. dejte pribeh jako hlavni chod a dejte nejakou basen jako zakusek :-)
Taková ponurost. Taková melancholie. Básně nejsou zrovna můj šálek kávy a tak se ani nedivím, že některé jsem asi zcela nepobrala. Každopádně nelituji, že jsem je četla.
Docela jsem se na četbu těšil. Jak se dalo čekat, žádná velká sranda to nebyla. Básně byly dost o hrobech a mrtvých, ale i věnované ženám. Některé názvy poněkud nejasné – F.S.S., O-D, F... Dokonce se zde vyskytují dvě rozdílné básně se stejným názvem M.L.S. Názor si musí udělat každý sám, ale občas je dobré přečíst něco méně tradičního.
Poeova poezie mě vůbec nechytla. Většina básní je psána tak "honosně" a složitě, že jsem po jejich přečtení absolutně nechápal o čem byly a u zbytku mě přepadal spíš pocit znudění než potěchy. Světlou výjimkou byla báseň Havran, jež snese nejpřísnější měřítka, ale sama o sobě nemůže zachránit celou básnickou sbírku.
Už strašně dlouho jsem si chtěla přečíst Havrana. Dost často jsem na něj narážela, i v jiných knihách. Na útržky básně. Uchvátila mě. Její ponurost na mě křičela. A nejen z této básně, ale i z těch dalších. Helena, Zvony, Annabel-Lee. Věřím, že každé další přečtení mi přinese něco nového, takže se ke knize budu ráda vracet.
Jsem okouzlena poetickým jazykem sršícím anachronismy, obdivuji nápadité metafory i bohaté lexikum, mé srdce tepe v rytmu rýmů, věrně následuje metrum, jsa uchvácena libou eufonií, žasnu nad básnickými figurami... plácám si játra, plácám, až přes to prášení nevidím na klávesnici.
Poe svými povídkami poznamenal mé dospívání, ve čtrnácti jsem ho žrala tolik, že jsem si na devítidenní cykloputování vzala do batohu 600 stránkovou bichli temných příběhů tohoto spisovatele. Každý večer jsem postavila stan a zatímco se spolužáci i trenéři venku bavili po svém, já náruživě hltala horory. Tam jsem se také poprvé setkala s "Havranem" a neřekla autorově poezii "Nikdy víc!" Raději se však budu držet prózy, kde jsem rozhodně pevnější v botaskách a nemusím u každé třetí sloky zvažovat, co se mi básník snaží říci. Pokud má přímočará, pragmatická duše přece jen zatouží po verších, budu lovit v soudobějších vodách, srozumitelnějších bez chvílemi nadměrného úsilí, jaké jsem musela vyvinout u (zajisté náročného) překladu Vítězslava Nezvala.
Při četbě Poeovy poezie mě prostoupila zvláštní, vznešeně pochmurná až deprimující nálada, prodchnutá vědomím osobní duševní nedostatečnosti. Tento komentář neberte jako kritiku díla; je to obžaloba mé vlastní omezenosti a kulturní nevyzrálosti. "Kamarádi zvířátka" s veršíky Jiřího Žáčka jsou tak akorát pro mě, náročnější umění nejsem schopna patřičně vstřebat ani hodnotit.
Havran byl a vždycky bude mou nejoblíbenější básní, je dokonalá naprosto ve všem - svou dynamičností, temnotou a jedinečností. Pro mě je nejbližší překlad V. Nezvala.
Ostatní básně v tomto souboru nedosahují jeho kvalit - ale např. romantické vyznání v básni Pro Annie mě překvapilo.
Havran je prostě kultovní. Je zajímavé, i když ne neočekávané, jak každý překlad dá básni úplně jiný rozměr. Samozřejmě ale - nic se nevyrovná originálu, který má vábivý rytmus a nejvíc vystihuje pocity autora. Ostatní básně podle mne už jen stěží sekundují titulnímu majstrštyku.
Začal jsem číst víceméně kvůli legendárnímu Havranovi, z kterého opravdu dýchá temná atmosféra, přičemž rytmus básně je jak tikot hodin.Nedalo mi, abych si nevybavil Simpsonovi a havrana co jen říká nikdy víc.Další básně se táhly v podobně ponurém nebo toužebném duchu. Špatné nebyly třeba Zvony, Zem snů, nebo Sen ve snu.
Jsem na rozpacích. Báseň Havran jsem si opravdu užila, u prvních veršů mi na mysl padl jeden ze speciálních čarodějnických dílů seriálu Simpsonovi. U zbylých básní jsem měla trochu problém se začíst, ačkoliv některé se mi líbily ... Poezie asi nebude můj šálek čaje.
Temná a propracovaná POEzie. Dle mého dobrá volba i pro ty, co obvykle příliš neholdují "básničkám a jiné romantice".
Z této sbírky bych ráda vyzdvihla básně "Havran" a "Koloseum", protože jako jediné ve mně zanechaly hlubší pocity. Proč právě "Havran" asi není třeba rozvádět. Spíše bych se pozastavila nad méně známou básní "Koloseum". Z jejích řádků přímo číší atmosféra dávných časů, kdy tato velkolepá stavba byla místem, kde se konaly gladiátorské zápasy a další události. Následně se dostavuje pocit lítosti nad chátrající památkou, která patří mezi nejvýznamnější stavby římské architektury.
Hodně se mi líbí titulní báseň, kterou bezvadně přeložil Nezval. Celá sbírka má správně pochmurný styl.
Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto sbírku hodnotit. Pravdou je, že jsem lepší poezii nečetl.
Havran mě uchvátil absencí typických básnických prostředků a přesto opravdu hutnou, chvílemi řekněme hororovou atmosféru, která dodávala značně temné podbarvení celé básně. Byť není má nejoblíbenější, doposud se naprosto ztotožňuji s tím, že Havran je určitým průlomem v poezii a jednou z nejlepších básní za poslední dvě staletí.
Další básně nebyly špatné – mě osobně nejvíce zaujalo Město v moři, kde vnímám značný vliv na Lovecrafta a Zvony (nádherně lyrická sprška). perfekcionismus dohnal jeho díla do naprosté dokonalosti – a hlavně v poezii je to znát.
Čtyřmi hvězdami hodnotím hlavně díky tomu, že jsme měli daleko lepší sbírky jeho básní bez závislosti na kvalitu díla jako takovou. Přesto - rozhodně doporučuji!
Only this and nothing more. Poeova teorie se zaměřuje na formu, rytmus rýmů a jejich melodii – báseň má být výsledkem jakéhosi osobního vyznání a projevem citlivé duše. Jeho verše také často pracují se silnou symbolikou, která nemusí být hned očividná.
Krkavec (překládáno jako Havran) je asi jedna z jeho nejlepších básní vůbec – nádherně zvukomalebná, protkaná bolestí a smutkem, doprovázena temnou atmosférou. Je obdivuhodné, jakým způsobem autor vkládá část sebe a svého vlastního utrpení do vlastní tvorby.
Děj se odehrává v klidném pokoji, čas v díle není přesně určen – víme jen, že je pravděpodobně půlnoc a je leden. Doporučuji si Havrana (a další Poeovy básně) přečíst v anglickém originále. Některé české překlady jsou výborné (za mě vede Vrchlický a Nezval). Doporučuji číst báseň nahlas. A několikrát. Vracet se k tomuhle skvostu.
Havran je neuvěřitelné dílo. Přišel si pro mě v dokonalém načasování a já při jeho verších zažíval pocity, jaké mi nikdy před tím čtení nepřivodilo. A to jsem se do té doby poezii docela vyhýbal.
Naprosto úžasný byl úvod autora, ve kterém vysvětlil vznik básně Havran. Hlavní motivy. Smysl. To vše člověk zná ze školy, ale bylo to velmi dobře napsáno. Vlastně je to i takové stručné zamyšlení nad psaním básní obecně. Skladba Havran nemá chybu. Je prostě úžasná. Děsivá. Plná citu. Smutku. Smrti. Beznaděje. A přitom také lásky. Při čtení mám pocit, jako bych v tom pokoji byla také a naslouchala tomu nemilosrdně konečnému Nikdy víc. Ostatní básně se mi líbily různě, některé více, některé jsem nechápala (možná si je přečtu ještě jednou a zkusím se do nich více ponořit). Ale celkově knihu hodnotím dobře.
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Kniha Havran a jiné básně (14 básní) je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 3 203x |
| Čtenářské výzvě | 246x |
| Doporučených | 148x |
| Knihotéce | 299x |
| Chystám se číst | 324x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 16x |