Artim přečtené 172

Čaroděj 2001, Wilbur Smith

Historický román to už není ani zdaleka. Z trojky se stal román až trochu naturálnější pohádka. Zlo a dobro jsou jasně odděleny, už od začátku víte, kdo je padouch a kdo hrdina. Jednička byla malebnější a poutavější, což autor věděl, a tak se trojku snažil "vylepšit" okultismem a mystickým uměním hlavní postavy (lepší překlad než čaroděj je dle mého "mág"). Ale hlavně ten překlad. Pokud jste si zvykli na styl jedničky a dvojky, pak vám minimálně ze začátku bude trojka v překladu znít divně. Překladatel používá pro jedničku netypická slova. Doslova mě vytáčelo označení skoro každé významné postavy "lord". Copak jsme ve středověku nebo u Harryho Pottera? Přesto to nakonec dočtete a bude se to líbit, ale 5 hvězd zkrátka dát nelze, opravdu ne.... celý text

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks

Rozebrat tuto knihu by bylo asi na dlouhý odstavec. Kdybych to měl zredukovat na jednu větu, pak vyberu tu z 59. strany - Předčasná smrt je velké dobro jen tehdy, když člověka ušetří velkého strádání. Přijetí zla ukázkovou propagandou a naplnění této věty se pak postupně rozvíjí až do stavu pomatení smyslů, kdy si v epilogu pan Kopfrkingl myslí, jak všem Židům pomohl a ušetřil jejich trápení. Zajímavé je opakování postav, hlavně motiv dvou manželů, jejichž hádka vždy nenápadně nastíní, co negativního se odehraje v další části a upozorňuje na bláznovství hlavního pseudohrdiny.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Autorčina prvotina. Někde jsem si přečetl, že sepsání knihy jí trvalo 10 let. A vyplatila se tak dlouhá příprava? Určitě ano! Nebyla zrovna troškař a na paškál si vzala snad celé období Československa podané pohledem a osudy několika rodin a jejich generací. Nevynechala snad nic ze smutných a krutých zářezů pohnuté doby. Teď budu trochu netaktní a srovnám dílo s televizními novinami Novy. Ta v necelé hodině do člověka napumpuje všechno špatné, co se na světě děje a na závěr přidá čerstvě narozené štěňátko kdesi v Hornídolní, abychom měli pocit, že život se točí kolem krutých věcí s občas šťastným koncem. Mornštajnová to dělá taky, ale mnohem, mnohem lépe. Pečlivě si hraje s každým detailem a na rozdíl od Novy nejde po senzacích a přehnaných emocích, ale po nacítění lidského života se všemi konturami, které nabývá a ony kruté rány osudu jen dokreslují hloubku, která je na prvním místě. S dalšími jejími díly hloubka přibývá, množství postav a časové období se zužuje, což přidává na hodnotě. Doporučuji proto číst autorku chronologicky, protože toto je rozjezd a Hana je vrchol!... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

"Cesta do hlubin rozervané duše", tak bych asi shrnul postupně gradující román, ve kterém Mornštajnová oproti Haně mnohem více popisuje pozadí hlavních dvou postav a vytváří si ucelený podklad pro závěrečné vyvrcholení. Rozhodně to tak není pumpa, která by co stránku nakládala další a další posunutí děje kupředu. Tempo je mírnější, přesto jsem se nenudil a konec si vychutnal a zatlačil slzičku. Hurá na Slepou mapu...... celý text

Co nesmíte vědět! 2012, Michael Morris

Uff, dočetl jsem ji a ke konci už jsem se i trochu uklidnil. Druhá část knihy o tajných spolcích, organizacích, klanech a rodinách a jejich cílech ve mně nevyvolala úplně pozitivní pocity. Pokud bych s knihou v této fázi seknul (jako že jsem o tom uvažoval), pak bych se musel obsahu buď vysmát, nebo si opatřit revolver, provaz či něco podobného. Autor vám postupně servíruje čím dál tím neuvěřitelnější pozadí hospodářského a především finančního světa. Pokud bych tomu měl věřit stejně jako kvalitě překladu nebo snad ještě horší vazbě knihy, která se mi prakticky rozsypala a to jsem byl první, kdo ji otevřel, pak bych řekl, že to je snůška za vlasy přetažených senzachtivých keců. Já si ale myslím, že to opravdu z prstu vycucané není a dohromady to smysl dává. V dnešní době koronavirové (2020) bych se vsadil, že by autor neobviňoval za rozšířením viru tržnici s netopýry, ale cílený únik viru z laboratoře s cílem vyvolat redukci obyvatelstva. A co nedokoná vir, dokoná ekonomická krize, kterou budou ovládat banky. Už nyní se s koronavirem čile kšeftuje, viz dotace na pacienty s koronavirem v USA, kde je díky tomu kupodivu 5x více infikovaných než ve zbytku světa. Doba postpandemická bude opravdu jiná, než ta, na kterou jsme byli zvyklí.... celý text

Zdravé hubnutí 2004, Josef Šimek

Kniha je místy psána velmi odborně. Z některých stránek jsem si vzal jen pár informací. Přesto kniha udělá i laikovi přehled v makroživinách i mikroživinách. Dozví se něco málo i o stravování podle krevních skupin (pokud tomu věří, není to totiž podrobeno žádné seriózní kritice) a v jedné kapitole dostane dávku reklamy na doplňky stravy. Neškodilo by ale méně odbornosti a naopak více kritiky drastických diet. Výhody, nevýhody.... celý text

Maminka 1965, Jaroslav Seifert

Laskavé dílo. Vztah básníka a jeho maminky od dětství až po maminčin odchod. Básník zachycuje snad všechny pozitivní pocity, především pak lásku. Z negativních je to jen smutek v posledních básních. Vše shrnuje v básni "Píseň". Má nejoblíbenější je však Tatínkova dýmka a Ukolébavka.... celý text

Bonsai nejen v paneláku 2012, Jaroslav Pišl

Není to bůhví jak detailní, ale lepší než jí podobné, které jsou plné malebných obrázků a informací, které jsou naprosto běžné ale bez praktických rad. Tato je jiná. Pan Pišl zjevně ví, o čem píše. Nevadili mi ani KOI kapři na konci spolu se suiseki a japonské zahrady. Ono to patří dohromady. Zatím nejpřínosnější kniha o bonsajích. Stejně ale, tou největší praxí a poznatky jsou naše vlastní chyby a omyly a z nich plynoucí poučení!... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Zhltnul jsem ji. Ke konci se mi svíral žaludek a přestal jsem mít chuť k jídlu. Chleba a věnečky si jen tak nedám, opravdu ne. Nerozumím, jak někdo může napsat, že je kniha moc hezká. Že je strhující, působivá, dechberoucí, šokující, možná nyní v době koronavirové trochu aktuální, ale krásná? Krása má asi mnoho podob... Vždy jsem si říkal, že mistr románů z období dvou světových válek je Remarque, ale tam, kde se Remarque rozepisuje v živoucím popisu hrůz koncentračních táborů, tam je Mornštajnová strohá, přímočará a naprosto bez obalů, což se čte dobře. Naději v dobrý konec vám sebere už po pár řádcích a pokud si myslíte, že hlavní postavy už nic horšího potkat nemůže, pak se pletete jako ony i jako já. Kladu si otázku, proč je kniha tak úspěšná. Lidská tragédie vždy táhla, kor takto chladně zachycená. Navíc je to kus dějin, které se před pár generacemi týkaly nás všech. A o tom to asi je, ty životní osudy nás chytnou svíravě někde u srdce, pocity autorka přenechá nám a nenechá nás vychladnout, dokud si to neprožijeme až do konce...... celý text

Krach 2010, Thomas E. Woods

Přidávám se k názoru níže. Výborně rozebráno a to i s ohledem do 19. století. Autor si dává záležet na důkladné dokumentaci a zdrojové literatuře, rozhodně si nic necucá z prstu. Pečlivě buduje argumentaci opřenou o tradici rakouské školy a obrací prst směrem na centrální banky. Uvádí i příklady pro lepší porozumění. Na základě knihy jsem se snažil najít paralely i s dnešní situací (koronavir a počátek krize 2020). Domnívám se, že tento počátek krize bude ještě hlubší než v roce 2008, kdy ekonomika nebyla nucena v některých segmentech zcela zastavit a pak se pracně rozjíždět. Je správné, že pokud vláda ekonomiku zastavila, je nutné jejímu rozjetí pomoci, ale kam to až zajde, to se nechám překvapit. Zatím nejlepší kniha o příčinách krize v roce 2008 i té Velké hospodářské z 30. let!... celý text

Židovská válka 1962, Lion Feuchtwanger

Po prvních stránkách jsem si říkal, že jestli se Josef nepřestane neustále hecovat, co zvládne a co je jeho cíl, tak s tím seknu. Dal jsem tomu 50 stránek. Naštěstí jsem vydržel do druhé kapitoly a příběh na pozadí dvou zdánlivě velmi odlišných náboženských směrů dostával gradaci. Židovství i římský polyteismus si byly vlastně velmi podobné, oba směry plné strachu, příkazů a bezcitného odosobnění. Už se nedivím, že z jejich duelu vzniklo bokem křesťanství, které pak svým oproštěním od strachu, a několika stovek příkazů a zákazů oba směry strčilo do kapsy. Zajímavé také je, že o křesťanství se autor v knize zmiňuje jen jednou a to ještě jako o sektě, která zbaběle prchá z Jeruzaléma. Když jsem dočítal strhující konec, vlastně už mi ten pomalý začátek nevadil a začal mi dávat smysl - určil směr a hodnoty, na kterých kniha posléze staví. Hloubka díla je značná a to se mi vždy líbí!... celý text

Řeka bohů II. 1995, Wilbur Smith

Inu, kdo čeká historický román a Taitovu bravuru, asi bude zklamán. Jsme na propracovanější "Honbě za klenotem Nilu" ze současnosti, kde na nás Taita promlouvá v hádankách. Zvykl jsem si ale docela rychle a opět se těšil, jak to ty záporáci zase schytaj:-)... celý text

Řeka bohů: Román ze starého Egypta 1994, Wilbur Smith

Možná srovnávám nesrovnatelné, přesto se tomu neubráním - Egypťan Sinuhet vs. Řeka bohů. Oba romány naprosto fenomenální za 5 hvězd, přesto pár drobných rozdílností: - U Taity jsme vrženi do jeho nejlepších let, kde začíná příběh, u Sinuheta máme možnost prožít s ním celý jeho život. - Taita je dokonalost sama, ovládá snad všechny dovednosti, co lze obsáhnout a rád to dá na odiv. Sinuhet je omylný, analyzuje své chyby a ovládá jen umění z chrámu života a posléze i smrti. Životní pouť je pro něj cestou rozvoje a poznání. Taita na životní pouti aplikuje své znalosti a dovednosti. - Zlo a dobro je u Řeky bohů jasně rozdělené. Čtenář tak velmi poutavě čeká, jak záporáci zhynou. V Egypťanovi je rozlišení zla a dobra obtížné, vše se neustále vyvíjí a mění. - Sinuhet má pro nás třešničku na dortu v podobě "vau" efektu jeho mystického původu. - Řeku bohů posouvá vpřed honba za mamonem (chvíli jsem si myslel, že se tak jmenuje i faraon) a láska. U Sinuheta je mamon okrajovější a láska komplikovanější. Naopak Waltari odkrývá více rozporuplný vnitřní svět hlavních postav a to, jak se odráží ve vnější realitě. Výše uvedené postřehy ale nepředstavují nic zásadního. Přesto bych za pár let jako první sáhl po Egypťanovi a až pak po Řece:-)... celý text

Pospěš si a medituj 2014, David Michie

V této knize je všechno, co potřebujete k tomu, abyste začali meditovat. Na rozdíl od knihy "Klidná mysl, cesta k úspěchu" jde tato kniha rychleji k jádru věci a o různých způsobech a typech meditace se rozepisuje mnohem více. Dokáže vás motivovat vědecky doloženými přínosy meditace a to jak pro tělo, tak pro ducha. Autor se zbytečně nerozplývá nad tím, jak mu meditace změnila život, ale místo toho udává více příkladů od předních meditačních guruů.... celý text

Jeho království. Jedenáct listů Marca Manilia Mezentiana z jara r. XXX po Kr. 1991, Mika Waltari

Zakázal jsem si toto dílo srovnávat se Sinuhetem, protože Marcus by obstál jen obtížně. Tato kniha není o úžasně napínavých dobrodružstvích, je o vnitřním přerodu obyčejného člověka (ano, toto je první změna oproti ostatním Waltariho hrdinům, hlavní hrdina zde neodkrývá svůj neobyčejný původ jako v jiných Waltariho dílech). Je to velké hledání vnitřní síly, víry a smyslu života, to celé zasazené do období vzniku křesťanství. Hledání cesty hlavního hrdiny je plné pochybností, ale i naděje a v paralele se vlastně podobně rozvíjí i nová víra. Finálně se pak obě linie postupně spojují. Silné momenty střídá pozvolné rozvíjení děje a ano, nebyl by to Waltari, kdyby zde ženy neměly dost silný vliv na hlavního hrdinu. Zkrátka, kouzlo knihy tkví v hledání vnitřního klidu, víry, osvobození a síly, je o vnitřním království božím. A za toto těch 5 hvězd nakonec dávám!... celý text

Malý princ 2015, Antoine de Saint-Exupéry

Bylo zajímavé zeptat se sám sebe, zda bych v očích Malého prince obstál a stal se jeho přítelem. Zda bych dokázal vykřesat něco víc než jen dospělácký pohled na svět a život a našel v sobě trochu fantazie, empatie a dětské naivity. No, jsem na pochybách. Ty karikaturní charaktery planet až příliš trefně vystihují, co svět ovládalo tehdy i dnes. Díky za tu možnost se v tom najít a trochu se od toho oprostit!... celý text

Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti 2014, Dominik Landsman

Oddychovka, při které se na mě lidé v autobuse při cestě do práce otáčeli, jak jsem se upřímně smál. Je to sice místy přetažené za vlasy, vyhnané ad absurdum, ale v základu uvěřitelné. Je fajn si říct "chlapi sobě a po svém".... celý text

Hovory s Bohem III. – Neobvyklý dialog 1999, Neale Donald Walsch

Lakomec 2008, Molière (p)

Pokud jste viděli Sluhu dvou pánů s Miroslavem Donutilem, pak je vysoká šance, že jste se nad Truffaldinovou vychytralostí dobře bavili. Pokud byste si ale Goldoniho hru nejdříve přečetli, možná by bylo hodnocení tohoto literárního díla slabší. A zde je to podobné. Harpagonova materiální lakota by v kontrastu s upřímnými city ostatních postav vynikla více při hraném projevu. Není to román, je to "jen" divadelní hra, ve které hloubku a kvalitu dle mého vyzdvihnou až herci.... celý text

Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly 2013, Adele Faber

Pokud máte doma už nějakou tu svou ratolest a postupně zjišťujete, že ač se v některých situacích snažíte sebevíc, stejně očekávané výsledky nepřichází, pak je tato kniha ta správná volba. Mohu ji srovnat s knihou "Respektovat a být respektován", která je taktéž velmi nápomocná. Na mě ale působila více učebnicově, s méně příklady než tato. Tato poskytuje velké množství ukázek z praxe, spousty příkladů, ve kterých můžete najít "to svoje". Doporučuji vracet se k ní a postupně pilovat "nový jazyk", který dokáže divy.... celý text