koupit eknihy

Jaroslav Seifert

česká, 1901 - 1986koupit eknihy

Nahrávám...

Populární knihy

/ všechny knihy
MaminkaPíseň o ViktorceMorový sloupNejkrásnější bývá šílenáBýti básníkem

Autor

Studoval na několika gymnáziích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin. V této době Seifert trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo. Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921, v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa. Ve 20.... celý životopis(zdroj: http://cs.wikipedia.org )

Komentáře (10)

Přidat komentář
qwill
26.01.2016

Čtenářka veršů

Tak opuštění samotáři
na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří,
a se složeným čeřenem.

Jak zrnko hrášku v mělké misce
rým o rým něžně zazvoní,
prst náhle zůstal na ořízce,
jako by upad do snění.

Básníku lháři! Jaká slova
ve jménu lásky nalhal tu!
Je krásnější noc fialová
a světla v matném asfaltu.

Někdo jí horce drtil dlaně
a dal jí růži, zahalen
v škrabošce stínu pomačkané;
hodila růži do kamen.

Žal jako spona vlas jí zdobí
a vlas jí padá do spánků;
tak chutná pramen mezi hroby,
tak voní listí krušpánku.

Tak opuštění samotáři
na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří,
a se složeným čeřenem.

Luccy78
15.01.2016

Jako překladatel Seifert převedl do češtiny mj. básně Paula Verlaina, Alexandra Bloka nebo Guillauma Apollinaira a rovněž biblickou Píseň písní.

Mnoho umělců Seifertovy básně rovněž zhudebňuje, mj. Karel Plíhal nebo Vladimír Veit.

V září 2010 byla na domě v ulici U Ladronky v Praze 6 na Břevnově, kde Jaroslav Seifert od června 1938 žil, odhalena pamětní deska.

kokoskakokoska
06.10.2015

Prosím nevěděl byste někdo, co touto básní autor myslel?? Píseň o lásce

annihilation
29.04.2014

Když se řekne jméno Jaroslav Seifert, každému se vybaví Nobelova cena, bohužel málokomu už jeho překrásné básně. Seifert byl člověk s nezměrným talentem a je patrné, že při hledání veršů nahlížel hluboko do svého nitra a na papír je pokládal spolu s duší. Ať už píše v rýmech nebo volně, ať už píše o ženách, o mamince, o válce, bolesti, nebo umírání, vždy je v nich přítomná ryzí láska. Láska k umění i umělcům, láska k člověku i všem lidem, láska k lásce samotné. Slova jeho poezie jsou propojením lidskosti, neúprosnosti času, trápení i vykoupení. Vždy je pro mě těžké určit nejoblíbenější knihu, nikdy pro mě ale nebude těžké říct, kdo je mým nejmilejším českým Básníkem.

Býti básníkem

Život už mě dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.

Ve staré chrestomatii,
vydané ještě c. k. knihoskladem,
v roce, kdy zemřel Vrchlický,
vyhledal jsem pojednání o poetice
a básnických ozdobách.

Pak jsem si dal do sklenky růžičku,
rozžal svíčku
a počal psát své první verše.

Jen vyšlehni, plameni slov,
a hoř,
ať si třeba popálím prsty!

Překvapivá metafora je víc
než zlatý prsten na ruce.
Ale ani Puchmajerův Rýmovník
nebyl mi nic platný.

Marně jsem sbíral myšlenky
a křečovitě zavřel oči,
abych zaslechl zázračný první verš.

Ve tmě však místo slov
zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru
rozevláté vlasy.

Byl to můj vlastní osud.
Za ním jsem klopýtal bez dechu
celý život.

Marčullkas
24.01.2014

oprávněný nositel Nobelovy ceny za literaturu :)

vesirena
03.02.2012

na vebu stedentský udeground jsem našla moc hezky zpracovaný živitopis...chci se s vámi podělit
ŽIVOTOPIS - zpracovala albynka@

Jaroslav Václav Seifert se narodil 23. září 1901 na Žižkově v Riegrově (dnes Bořivojově) ulici č. 19
český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel
otec: Antonín Seifert, narozen 23. března 1861 v Praze, vyučený zámečník, pak úředník, obchodník s obrazy, dělník v ortopedické dílně
matka: Marie, rozená Borutová, se narodila 8. září 1873 v Kralupech nad Vltavou
1. listopadu 1905 se narodila sestra Blažena
vychodil šest tříd gymnázia, poté studií zanechal
r.1919 debutoval verši v časopise Republika a začal svou žurnalistickou a literární dráhu
ve dvacátých letech se stal spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil
r.1921 vstoupil do KSČ
mezi 1922-29 působil jako redaktor Komunistického nakladatelství a knihkupectví v Praze na Perštýně
redigoval řadu komunistických deníků a avantgardních časopisů (Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Nová scéna, Kytice)
19. ledna 1928 se na žižkovské radnici oženil s Marií Ulrichovou
r.1929 podepsal spolu s dalšími předními levicovými spisovateli manifest proti Gottwaldovu vedení KSČ, za to byl ze strany vyloučen
od roku 1930 byl členem sociální demokracie
r.1936 byla jeho sbírka Ruce Venušiny poctěna státní cenou za písemnictví
r.1946 se stal členem České akademie věd a umění
r.1949 odešel do invalidního důchodu a žil pak jako spisovatel z povolání
r.1955 získal za knihu Maminka státní cenu za literaturu
r.1956 pronesl - s velkým ohlasem - kritický příspěvek na 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů
byl těžce postižen chorobou pohybového ústrojí
r.1966 byl jmenován národním umělcem
r.1968 získal za knihy Koncert na ostrově, Halleyova kometa a Odlévání zvonů státní cenu za literaturu
r.1968 byl zvolen předsedou rehabilitační komise Svazu československých spisovatelů
r.1977 podepsal jako jeden z prvních Chartu 77
r.1982 byl jmenován členem Bavorské akademie krásných umění
11. října 1984 mu byla za "poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti" udělena Nobelova cena za literaturu; cenu ve Stockholmu 10.12. jeho jménem převzaly jeho děti
v září 1985 podepsal protestní prohlášení Charty 77 zaslané Evropskému kulturnímu fóru v Budapešti; podpis později pod nátlakem odvolal
10. ledna 1986 zemřel v pražské nemocnici na Strahově na selhání srdce
z iniciativy F.Janoucha byla 11.1.1986 Nadací Charty 77 ve Stockholmu zřízena Cena Jaroslava Seiferta za nejlepší díla české a slovenské literatury, která nesmějí být publikována v Československu (po listopadu 1989 byl statut ceny změněn)

*Ve svých literárních počátcích byl velkým proletářským bojovníkem (Město v slzách, 1921; Samá láska, 1923)
*Poté přešel k poetickému okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF, 1925)
*Následně ve svém díle vyjadřuje cit k drobným darům života, k domovu a národní kultuře (Poštovní holub, 1929; Jablko z klína, 1933; Ruce Venušiny, 1936; Vějíř Boženy Němcové, 1940; Světlem oděná, 1940; Kamenný most, 1944)
*Sbírka Přilba hlíny (1945) shrnuje dobu ohrožení a zápas o svobodu
*Sbírky Šel malíř chudě do světa (1949) a Chlapec a hvězdy (1956) inspirované díly M.Alše a J.Lady
*V 60. letech jeho verše zdrsněly, rým se vytratil a z básní zaznívá melancholie; objevuje se motiv smrti, vzpomínky na dětství a mládí (Koncert na ostrově, 1965; Odlévání zvonů, 1967; Halleyova kometa, 1967; Deštník z Piccadilly, 1979; Morový sloup, 1981; Býti básníkem, 1983)

Jitule Š.
17.05.2011

Jsem ráda, že Pistalka nevyjmenoval (a) všechna období, kterými Seifert prošel. A zřejmě není nutné to psát, každý by to měl vědět. Nositelů NC zas tolik nemáme! Nejkrásnější kniha je Píseň o Viktorce, nejkrásnější básně Býti básníkem a Poštovní holub - ale ta je profláklá, je v čítankách (asi i dneska). Za nás teda byla:-))) U Seiferta mám ráda volné verše a pozdní období - když byl nemocný a psal pesimističtější věci. Poetismus nemusím vůbec, ale zas oceňuji, že to mělo spád, rytmus a že se to rýmovalo:-))) A nejhezčí citát? Život mě dávno naučil, že krása a poezie jsou nejkrásnější věci. Kromě lásky ovšem - paráda!

pistalka
13.11.2010

Náš nejlepší básník, mistr proletářské poezie, avantgardy a poetismu, autor intimní procítěné lyriky, básník radostí, obav i pesimismu, po zásluze oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Nejlepší dílo: Na vlnách T.S.F. (Svatební cesta)

Monnyska

Tatínkova dýmka (Maminka)

Tatínek kouřil z dýmky
vždy večer,
než šel spát.
Vidím ho z měchuřinky
do dýmky tabák cpát.

Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.

Sedával na pavlači,
když se už setmělo,
a plamen sirky stáčí
posvítit na čelo.

Co by byl bez vzpomínky
náš život? Co by byl?
Obláčky z jeho dýmky
jsou nejhezčí z mých chvil.

Maminka však se zlobí,
ne zle, spíš jenom tak.
Tatínek totiž drobí
z pytlíčku na tabák.

A když mu dýmka chladne,
brání se nesměle.
Komupak nevypadne
trošičku popele.

Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.

Když stůně, dýmka leží
na okně
pavlače.
A maminka jen stěží
nedá se do pláče.

A něžně k ní se sklání
a nic se neštítí.
A dnes jí nezavání.
Dnes voní po kvítí.

Hladí ji usmířena
a rdí se před námi.
Dýmka je posázena
samými perlami.

Obláček namodralý
tiše se rozplýval.
To, co jsme milovali,
milovat budem dál.

Gabibi

Jaroslav Seifert - Píseň o lásce

Slyším to, co jiní neslyší
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.