Jaroslav Seifert
česká, 1901 - 1986 |
Populární knihy
/ všech 140 knihKomentáře (17)

Seifert byl důvodem mé neemigrace. Vždycky když mi bylo nejhůř začetla jsem se do jeho básní o Praze.Vystála jsem fronty na jeho knížky a našla odvahu dojít si pro autogram.Když zemřel myslela jsem, že už nic nebude jako dřív. Zemřel 10. Ledna(měl narozeniny G.Husák) Vždycky když jdu zasněženou Prahou šeptám si "Sníh navždy bílý a ty jí navždycky budeš milovati...
Díky pane Seiferte,že jsem zůstala...

Mám přečtené 4 jeho knihy a díky němu jsem si zamilovala poezii. Dávám si ho do oblíbených a až se ke mně zase jeho kniha nějakým způsobem dostane, určitě si ji přečtu. Píše moc krásně a jeho verše mě dojímají.

Český rozhlas Dvojka, 24. 9. 2021
Pavel Kosatík: Jaroslav Seifert unesl roli terapeuta národa. Škoda, že si jeho výročí lidé nepřipomínají.
https://dvojka.rozhlas.cz/pavel-kosatik-jaroslav-seifert-unesl-roli-terapeuta-naroda-skoda-ze-si-jeho-8583421?fbclid=IwAR3L55tQogefT15z2D7_azB-nBuIaGw1Z-4ZldMRyjeEi7Hx5LYJu8Vu1GQ

Český rozhlas Vltava, Literatura, 22. 9. 2021
Býti básníkem. Před 120 lety se narodil nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert
https://vltava.rozhlas.cz/byti-basnikem-pred-120-lety-se-narodil-nositel-nobelovy-ceny-jaroslav-seifert-8581162?fbclid=IwAR1SbQn21rx7YfjxK6LfZCI0Kq1QXFYOqmGMBvj7xdEI8ri1ijKERqrVsPc

Když jsem včera pročítala verše indické autorky - tvorbu mladé generace, nevím proč se mi vybavily verše Seifertovy ze sbírky Ruce Venušiny....
A jeho libozvučná čeština mne utvrdila v tom, že nejvíce se vryjí ty nejbližší .... i když si ráda poslechnu i ty cizokrajné ....

Jaroslav Seifert. Jediný český spisovatel, který dostal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho básně jsou asi nejromantičtější a nejkrásnější. Skvělý člověk.

Čtenářka veršů
Tak opuštění samotáři
na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří,
a se složeným čeřenem.
Jak zrnko hrášku v mělké misce
rým o rým něžně zazvoní,
prst náhle zůstal na ořízce,
jako by upad do snění.
Básníku lháři! Jaká slova
ve jménu lásky nalhal tu!
Je krásnější noc fialová
a světla v matném asfaltu.
Někdo jí horce drtil dlaně
a dal jí růži, zahalen
v škrabošce stínu pomačkané;
hodila růži do kamen.
Žal jako spona vlas jí zdobí
a vlas jí padá do spánků;
tak chutná pramen mezi hroby,
tak voní listí krušpánku.
Tak opuštění samotáři
na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří,
a se složeným čeřenem.
Jaroslav Seifert - knihy
1948 | ![]() |
1925 | ![]() |
1999 | ![]() |
1950 | ![]() |
1984 | ![]() |
1971 | ![]() |
1952 | ![]() |
1998 | ![]() |
1985 | ![]() |
1979 | ![]() |
1929 | ![]() |
Žánry autora
Pohádky Literatura česká Literatura světová Biografie a memoáry Příběhy Pro děti a mládež Poezie
Štítky z knih
pohádky Praha dopisy korespondence životopisy, biografie pro děti pověsti paměti, memoáry česká literatura vzpomínky