Aaron Lewis
přečtené 743
Šedí bastardi
2019,
Jonathan French
Bože, ten jazyk… moje křehká a útlocitná duše se nad každým druhým slovem vyděšeně krčila... Taková bezbožnost! Chudák Hanka, ta si musela dát, ale čeština si z angličtinou nezadá, v originále je to určitě suchopárný, takže… moje poklona. Některé výrazy jsou naprosto kouzelné - především můj nejoblíbenější Vozmrd... to nevymyslíš:). Jinak, konec dobrý, všechno dobrý. Někde v půlce jsem začala opravdu hodně nemít ráda Nádhernou i toho Šakala, protože dělali všechno hrr a měla jsem pocit, že se to se*e a zamotává právě kvůli nim (ale pak by nebyla žádná zápletka, i když ono možná jen příběhy s Šedými bastardy by byly zajímavé). Každopádně Šakal mě teda rozčiloval, že každého musel zachraňovat a ty jeho ukvapený názory a sebejistota… prostě typ, ze kterého se stane hrdina každým coulem a kterého budu následovat až do pekel. Také mi to chvílemi přišlo tak divně zamotané jako třeba ten Kalňáčí muž, ale pak přišel Zrádný měsíc a koňomrdi (nevěřím, že jsem to slovo opravdu napsala:P) a úplně super. Ten konec mě taky mile překvapil, myslím tím Šakalovo rozhodnutí. Nejsem si úplně jistá, kdo je nepřítel, ten Šikula bude nakonec určitě jen malý pán… doufám že orkové budou víc než jen hora zabijáků, ať je to zajímavější. Uvidíme, co bude s trasořitkami a se špičatouchy. Všechny ty křížence jsem si představovala jako menší orky ala WOW, ale ne zelený, tu barvu jsem nechala jen plným orkům… nemůžu si pomoc:). Pravý ork je pro mě prostě zelený. Určitě jdu na druhý díl a když bude další, tak i ty. Je to přece jen něco jiného, trochu menší, takové lokální, uvidíme, co se z toho vyklube.... celý text
Poslední smrtelné pouto
2017,
Brian Staveley
Ach... je mi smutno. Byl to poslední díl... Tolik věcí jsem nečekala, vždycky se všechno stalo, tak nějak, jak jsem nečekala. Ok, Triste a Kaden se "dali dohromady", ale jak umřeli, a vůbec, celý ten závěr... četla jsem nonstop. A Valyn, pro toho mi srdce krvácí, furt jsem nějak doufala, že se z toho dostane, bohužel... A Ran Il Tornja, byl opravdu záporák... ale vynikající. A Mekshent... taktéž, nic nebylo černo bílé. Snad jen ti Urghulové, ale budiž připsáno plus autorovi, že se snažil vysvětlit jejich povahu všechno pobijeme. Nebylo to jako u Volarů... A Adare nakonec taky dobrá, ale Ran byl nejlepší. Vůbec to bylo krásně všechno zamotané. Nejvíc jsem si asi oblíbila Gwennu a Talala a Annick:). Hezky to bylo vymyšlený, to s těmi bozi a se vším. Moc hezky. I Nira do toho hezky zapadla... jen je to zase smutné... Ach Valyne... njn, ne vždycky je to tak, jak chceme... Každý má svůj život, který žije podle sebe... Hmm, proč se to jmenuje The Last Mortal Bond? Je možný, že si ty knihy koupím, zajímalo by mě i jak jsou přeložený, každopádně by byla škoda je už nikdy nečíst v angličtině, protože autor měl fajnovej jazyk:). A přiíšlo mi, že to mělo víc než 653 stránek, četla jsem to nějak dlouho. No ale bylo to hutný. Jasně, nejraději jsem četla o Gwenně, pak Valynovi a až pak Kadenovi nebo Adare. Ale pak jsem se stejně začetla vždycky i do těch jejich kapitol:).... celý text
Otcové a děti
1970,
Ivan Sergejevič Turgeněv
Příjemné překvapení. Lehce se to četlo (ok, bylo to celkem krátké, jakoby taková povídka) a bylo to takové milé. Snad všechny postavy byly sympatické, což asi nebyl autorův záměr, ale co už:). A ti rodiče! Všichni! Byli úplně úžasní. A ten konec jsem teda nečekala. Takže ponaučení? O nějakých generací nebo o novém a starém Rusku? Vůbec. Buďte k sobě upřímní. Úplně. Tečka. Jinak je to na hovno:). Nikomu nic nedokazujte, nepřetvařujte se, nepřete se, k čemu. Buďte na sebe milí, svět je hned pak hezčí:).... celý text
Kvítek karmínový a bílý
2014,
Michel Faber
Hmm, tak takhle se píše, až na ty píčy, fuj, nemám ráda vulgarismy. A co je čmíra? Menstruace? Hm? V půlce jsem měla krizy a přestalo mě to bavit, protože to bylo pořád stejný, přeskakovalo se od jedné postavy k druhé, Sugar mi nepřišla nijak zajímavá atd. No a pak umřel Henry a já byla úplně v šoku, protože on a Emmelína mě nakonec bavili nejvíc (A Emmelína je moje nejoblíbenější postava, ta ženská má kuráž a je sama sebou). Takže jsem se zase začetla a když me to zase přestávalo bavit, tak se zase něco stalo, jako Sugar guvernantkou a ten konec. Prostě otočím stránku a konec? WTF? Doufám, že Sugar žila někde šťastně se Sofíí, fakt jim to přeju a Williama mi není ani líto, i když to byl dobrák, ale jak se zachoval k Sugar nakonci, fuj, zasloužil si to. A to s tím Cheesmanem? Bylo to nutné? Nakonec jsem měla Sugar ráda, ale jak se přizpůsobovala, to muselo být šíleně únavné, hrát někoho jiného. A Caroline byla taky úžasná, tu jsem měla ráda hned od začátku, doufám, že se má dobře. Docela by jim to s Henrym slušelo:). Nečekalo jsem to, vůbec jak se kniha vyvíjela a Agnes byla taky úžasná, vůbec všechny charaktery byly takový svý a ne klasický, jak bych očekávala, samotná Sugar už, vlastně co o ní vím? Co si přeje? Vůbec nevím... Takže za mě určitě dobrý, ne plný počet, ale čtyři hvězdy, přece jen mě to místy nudilo:).... celý text
Slepí ptáci
2016,
Ursula Poznanski
Do poslední chvíle jsem neměla ponětí o co go. Buď stárnu, nebo to bylo tak dobré nebo přitažené za vlasy? Nevím... život těhle lidí je pro mě úplně neskutečný. Navíc jsem si ještě něž přišel ten nechutný (nemyslím špatně napsaný) vklad o válce, tak jsem si četla o rozpadu Jugoslávie, ale to jsem si řekla, že to raději jen přelétnu, protože je to hnus. (Stačilo mi to Kosovo). No a podívejte, je tam válka v Chorvatsku... to bylo rychlé... Takže, četlo se to hezky a opravdu jsem neměla šajnu o co se jedná, ale jakože vůbec ani prd, kdo, kde s kým a proč. Vůbec... Takže originální, co se týče uprchlíků z Jugoslávie aktuální (pro mě), a možná je i fajn, že je to hnus i pro ostatní, takže asi dobře, že se o tom píše... Hm, takže z celý knihy si budu pamatovat Nikolu.. hmm, super a už brečím... No co na to říct... prostě už s tím nikdo nic nedělá takže... "hold on to love:)" díky Darrene:). Jinak Bea pořád fajn, s Florinem to je jasné, ale lásku teď přeju každému a Ribarovi...? já nad tím ani raději nepřemýšlím... kdo jsem, abych dělala soudy....... celý text
Meč Přísahy
2019,
Brandon Sanderson
Konec byl super. Myslím ta bitva atd.. spousta věcí pro mě byla úplně šokující a nečekaná, asi nejlepší, že lidé jsou Voidbringeří... Wow. Kaladin je pořád můj bobík:), jsem ráda, že Shallan je s Adolinem, super, že odmítl být králem a přiznal se, že zabil Sadease. Paráda. A Dalinar? Wow. Ze začátku mě nudil, i ty jeho vzpomínky, ale potom.. WOW... asi všechno, jak to všechno bylo, že měl být nakonec Odiovým šampiónem a on mu odolal a jak a tak vůbec... wow, ta bitva prostě úžasná. Je mi trochu líto Sadeasových vojáků, to si nezasloužili a i Amaram... njn. Jasnu začínám mít docela ráda, jako královna bude super:). Tavaraign? Hmm, pořád mě ta jeho linka překvapuje, Lift super a Szet báječný! BÁJEČNÝ!!! Já jsem to pak tušila, když si měl vybrat, co bude následovat:), takže paráda. Shallan mě začala docela otravovat s těmi jejích schitzofrením:) chováním, ale tak asi aby byla jiná a zajímavá... je fakt, že tam nic není černobílý (ale Adolin ten je:)) a má štěstí, jak se ke konci rozhodla:), Kal je můj:). A Renarin, taky paráda, a corrupted spren? Wow, to nevymyslíš i to s tou Jasnou, mile mě překvapila a pak Maya, ten meč, jsem si myselal, že jí Adolin oživí a bude taky Knight Radiant... njn. A Venli nakonec taky mile překvapila... prostě to je epická sága jako hrom:D. A ještě 7 dílů, škoda že nejsou napsaný, njn. Nejsem z toho už tak odvařená jako z prvních dvou, nevím, jestli to bylo Kindlem nebo angličitnou, ale to asi ne, rozumím už všemu. Ale ta bitva nakonci a všechno okolo toho, to byl fakt mega nářez... opravdu, nic bych nedokázala předpovedět:D, i že Kaladin neřeknul třetí přísahu, to bylo moc hezky, ať ho nakonec taky zachrání někdo jinej:). Jo Dalinare, jseš dobrej:). Docela mě mrzí Moraš... myslela jsem, že umřel, to by bylo lepší a nelíbilo se mi, že zabil Jezeriala či jak se jmenuje... njn. A kdo je Ash? Ta divná s tou tváří?? Nepamatuju:D Každopádně, tohle je fantasy jak má být, absolutně originální a úžasně barevná, nic není černobílé, ale přitom není tak hořká a krutá jako MKP, kterou už ani kvůli tomu nedokážu přečíst, to bych byla v depresích, kdežto Sanderson dává naději, jo, tak to mám ráda:). Spokojená, maximálně, dokuď je tam Kaladin s Adolinem a Szetem v závěsu, tak spokojená. Jsem taky zvědavá, co se vyklube Z Wit- Hoida a kdo je ten Pattern na konci.... a že Oathbringera píše Dalinar, to už je taková třešnička:), ten spisovatel má ale úžasnou fantazii........ celý text
Šest vran
2017,
Leigh Bardugo
Vynikající. Přečetla jsem to za jednu neděli:). Asi by se dalo, co vytknout, hlavně věk postav, všem bylo 17, ale ten by znát dle mého názoru jen u Inej, jinak bylo podle mě zbytečné všechny narodit do upířího věku:P. A právě Inej mě s Kazem moc nebavili (jako románek), ale ke konci už dobrý. Inej mě bavila nejmíň, měla takovou zvláštní povahu... nijakou a to byla vrah... hmmm. Kaz byl jasnej, Jesper taky super (s tím Wylandem či jak se jmenoval, to bylo taky jasný, ale nemusela autorka dělat pár ze všech), zase něco jiného a Nina s Matthiasem na výbornou:), njn, ty byli super. Četlo se to jedním dechem, nebylo slabého místa, prostě jsem jela dál a dál a najednou konec. Ten jsem tušila, bylo mi jich líto, hned jak se psalo o tom předávání, jsem si říkala a sakra, něco se posere, jinak by to tam autorka nedávala. Pak jsem si myslela, že to Kaz zvládne a bohužel... no jdu hned na dvojku:).... celý text
Prohnilé město
2018,
Leigh Bardugo
Dobré to bylo. Určitě budu číst pokračování, jestli bude, ale Šest vran se mi asi líbilo víc. Nevím proč. Nemělo to takové grády. Byla tam překvapení a bylo to jinak, to jo a mělo to happy end, ale nevím:). Jsem asi náročná.... celý text
Život po životě
2005,
Raymond A. Moody
Popravdě řečeno mě překvapuje, že někdo o tom vůbec ještě pochybuje. Po všech těch knihách, co jsem už přečetla, mám v tomto naprosto jasno. Děkuju za doporučení další literatury a co se týče doslovu překladatele, v peklo nevěřím, asi to bude tak, že v co věříme, to si zase vytvoříme:). Miluju tě Bože, btw:).... celý text
Nejvyšší princip - Cesta od strachu k lásce
2014,
Alexander Loyd
Kdyby tam tolikrát nepsal to marketingové "tohle vám zaručeně změní život", bylo by to lepší, ale tak, co se dá dělat. Zkouším, za tím je to asi necelých 14 dní, tak uvidím:), jestli mi tato kniha změnila život (edit po 2 letech - nezměnila:)). Jinak to prozření, vypadá to, že se vždycky musí přihodit něco strašného, aby člověk prozřel, já doufám, že prozřu, protože prostě chci:).... celý text
Sama sebou - Zrození sebevědomé ženy
2015,
Ivana Molnárová
Zase jsem zjistila, že pořád hodnotím a kritizuji... a přitom chci úplně to samé, jen si to nechci přiznat, ani v duchu a nedejbože nahlas. Takže děkuju spisovatelce, že je alespoň upřímná a taky má pravdu v tom, ať děláme zaměstnání, které nám vyhovuje a ne, které když vyslovíme před někým, tak prostě dobře zní. V tom má pravdu. Takže děkuju:). "Můj život je zcela neobyčejný." "Můžu si dělat, co chci." "Jsem vzácná a výjimečná a tak mám k sobě i vzácného a výjimečného partnera." "Jdu si směle za vším, po čem mé srdce zatouží."... celý text