• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 63 knih

Nové komentáře u knih Ivan Sergejevič Turgeněv

První láska

„Kniha plná bolesti, smutku a zrady. Poslouchala jsem to jako audioknihu v angličtině a jazyk se mi moc líbil, autor popisoval především pocity mladého chlapce, který poprvé čelil romantické lásce. Je to bezesporu důstojný příspěvek ruské literatury.“... celý text
— 101evca

---

Asja

„„Byl jsem mladý, zdravý, veselý, vždy při penězích, starosti dosud žádné, a tak jsem si žil, na nic nemyslel, dělal si, co mě napadlo …“ Takhle pěkně se příběh začíná, příběh, kde mládí zjistí, že …“mlsá marcipán a domnívá se, že to je ten pravý chléb vezdejší; až potom přijde čas, kdy škemrá o suchý krajíc.“ Ale nač o tom teď mluvit … Když čtu takové příběhy (jak říkala moje dcera, když byla malá - ze starodávna) vždycky si připomenu, že život (jak říká můj oblíbený spisovatel Stephen King - život je Ka a Ka je kolo) se točí stále dokola a vše se opakuje, zjišťuji totiž, že se toho moc nezměnilo a život běží stále ve stejných kolejích, je takový, jaký je odjakživa – horlivé a bezstarostné mládí a pod tíhou zkušeností rozvážnější stáří, a to mě svým způsobem uklidňuje. Asja je dalším z příběhů o tzv. „zbytečných lidech“, ruští autoři o nich píšou často (Dostojevský, Tolstoj, a teď vím, že i Turgeněv) – poznáte je, potloukají se po Evropě, neví, kam se zařadit, pro co žít, a tak prostě jen přežívají …“před týdnem přijel do L. a zůstal tu“. V příběhu Asji je to nejvíc vidět právě na postavě vypravěče – jeho váhání a neschopnost jednat předznamenávají co se stane – nečinnost a pasivita vedou ke ztrátě šance! A tohle by se mělo fakt vytesat do kamene! To je to, co jsem si odnesla ze sladkobolně romantického příběhu, který byl tak akorát dlouhý, aby zaujal a poučil, že nestačí nechat se unášet loďkou uprostřed proudu mučivé touhy po štěstí, když budeš totiž váhat chňapnout po šanci, loďku lehce strhne proud a to, co bylo před chvílí na dosah – je fuč! „Po pravdě řečeno jsem v cizině nerad navazoval známosti s Rusy. Poznával jsem je už zdálky podle chůze, střihu šatů a zejména podle výrazu obličeje. Výraz samolibý a pohrdavý, často pánovitý …“ (No jak říkám, nic se nezměnilo, že?)“... celý text
— alef

---

Šlechtické hnízdo

„Nenaplněná láska; téma, které se line celou Turgeněvovou tvorbou. Na rozdíl od autorova předchozího románu Rudin není problém v samotném protagonistovi románu, ale v okolnostech, které vztahu brání. Spartánská výchova bez lásky zploští citový svět mladého člověka natolik, že první vzplanutí citů považuje za lásku na celý život a když se ukáže, že se stal obětí vypočítavé a cynické ženy, je už pozdě. Když později potká sice mladší, ale duševně vyzrálou dívku, vidí v ní vše, čeho se mu nedostává a poznává skutečné hodnoty na kterých by se dal vybudovat pevný vztah. I dívce, formované hluboce a osobně prožívanou vírou zaimponuje starší smutný muž svou opravdovostí, po které v prostředí přetvářky, neupřímnosti a snobismu jejího šlechtického hnízda marně touží. Ona jej povrchně nesoudí podle jeho nepovedeného a skandálního manželství, ale vidí jeho vnitřní kvalitu, on dokáže proniknout k jejímu duševnímu světu a nezastavuje se na povrchu jako jiní. Když se doslechne o úmrtí své manželky žijící mondénním životem někde v Evropě, zdá se, že zamilovaným lidem svitla naděje. Ale osud tomu chce jinak. On tedy za sebou dál musí táhnout svou minulost a ona zůstane věrná svému vnitřnímu přesvědčení, které dovede až do všech důsledků. Nádherný román, plný melancholických tónů, který v sobě nepochybně odráží rozpolcenost autorova vlastního citového života. "Běda srdci, které v útlém věku nemilovalo."“... celý text
— cenda111

---

---

Rudin

„Turgeněvův Rudin je obvykle řazen k literárnímu typu tzv. zbytečného člověka. Rozhodně tyto znaky vykazuje. Je plný ideálů, nápadů, myšlenek, dokáže nádherně mluvit, v jeho výkladu jsou i ty nejsložitější filozofické problémy křišťálově jasné. Je schopný dávat rady týkající se řízení statku, finančního hospodaření, ví co kde zlepšit. Jeho noví přátelé jsou jím uneseni. Tedy ti, kteří ho potkávají poprvé. V tomto prvním plánu se Rudin opravdu jeví jako povrchní a nesympatická bytost, ke které nejsme schopní navázat nějaké pouto. Tím spíš, když svou pasivitou a nedostatkem empatie málem svede mladou, čistou dívku k osudovému kroku. Ve srovnání s její vášní a opravdovostí se Rudin skutečně jeví jako figurka z papíru. Po letech se ale s Rudinem setkáváme znovu, tentokrát jako se starým a zlomeným mužem. Najednou ho vidíme z jiného úhlu a nahlížíme úplně jinou perspektivou prostřednictvím jeho bývalého přítele Ležňova. Rudin sám se nezměnil. Změnili se ostatní a najednou vidí, že to, co považovali za neschopnost a lenost je svým způsobem vize, která pouze v současné době nemůže dojít naplnění. Cítíme, že to, co se děje není jen vina Rudinovy osobnosti, ale že je něco špatně v celém systému, který není schopný lidem tvůrčího ducha dopřát prostor a drtí je v provinčním prostředí mikulášovského Ruska. Ti, kteří dříve vypadali, že objevili návod na správný život, se najednou zdají nezajímaví a konzervativní (což zdůrazňuje popis Ležňova jako obtloustlého). Pro lidi Rudinova typu není místo. Jsou to idealisté, ztracená generace snílků, která pod tíhou samoděržavného systému nedokáže udělat žádné praktické kroky, uskutečnit nic ze svých cílů. Je to jemně skrytá kritika společenských poměrů stojatých vod ruského života. A jako na potvrzení umírá Rudin na barikádách revoluce nikoliv v Rusku, ale ve Francii, kde konečně dojde svého naplnění.“... celý text
— cenda111

---

Otcové a děti

„Uznávám, že je to přelomové dílo. Ve své době. V situaci, kterou řešilo Rusko na přelomu zrušení nevolnictví. Uznávám, že je pěkně vylíčen střet generací a vlastně i politických, až filozofických přístupů staré a nové generace. A taky uznávám, že je docela hezky vykreslená psychologie postav. Ale nezasáhlo mě to. Nevtáhlo. Mám pocit, že ta energie, pro kterou to bylo dokonce kontroverzní dílo ve své době zcela vyvanula a zůstalo u romantického románu. Pokud po tomhle přišel Dostojevský, tak se bojím, že by klenbu času tváří v tvář Dostojevskému vydrželo máloco. Jsem rád, že jsem si to přečetl, ale posílám to dál.“... celý text
— Apo73