Otcové a děti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vrcholný autorův román řeší generační spor ruských otců, příslušníků liberální šlechty, a dětí na počátku druhé poloviny minulého století. Jeho ústřední postavou je nihilista Bazarov, typ „nového člověka“, racionalisty, který zavrhuje všechny předsudky, ruší zásady a neuznává tradice, jež otcové měli za svaté. Autor tuto postavu představuje na konfliktech s lidmi uznávajícími otcovské tradice, především pak s bratry Kirsanovovými, romanticky orientovanými aristokraty....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5571/big_otcove-a-deti-jCj-5571.jpg 4.294
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Otcy i deti, 1862


více info...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Otcové a děti

Eva2424
24.10.2021

Taková delší povídka nejen o rozdílu mezi starší a mladší generací. Ale taky o mnoha odstínech lásky, o přátelství a odcizení, o tom, co s to s člověkem provede, když se zatvrdí proti vlastním emocím. Čtivé a milé, konec vyřešil Turgeněv zajímavě, vůbec jsem takový neočekávala.

Aaron Lewis
18.08.2021

Příjemné překvapení. Lehce se to četlo (ok, bylo to celkem krátké, jakoby taková povídka) a bylo to takové milé. Snad všechny postavy byly sympatické, což asi nebyl autorův záměr, ale co už:). A ti rodiče! Všichni! Byli úplně úžasní.

A ten konec jsem teda nečekala. Takže ponaučení? O nějakých generací nebo o novém a starém Rusku? Vůbec. Buďte k sobě upřímní. Úplně. Tečka. Jinak je to na hovno:). Nikomu nic nedokazujte, nepřetvařujte se, nepřete se, k čemu. Buďte na sebe milí, svět je hned pak hezčí:).


SydBarrett
16.08.2021

Čurgeněv má styl psaní, který mi osobně velice sedl. Dalo by se říct, že je to pravý opak stylu psaní Lva Tolstého, tj. relativně krátká kniha bez zbytečného natahování a zbytečného množství postav, přičemž lidé činí místo toho, aby si vylévali srdce a tesknili nad nešťastnou láskou a marností života v osamění. Také téma je nadčasové, dost dobře vztáhnutelné i na dnešní dobu a samotní nihilisté se svým nesmyslným negováním všeho dvakrát tolik. Byl to ve své podstatě velice milý příběh o velice milých a dobrých lidech. 10/10

000nugatovej
30.05.2019

Jsme, my lidé, různí. Generačně, jak napovídá název a jak jsem předpokládal od této knihy díky školnímu vzdělání. Jenže Turgeněv je velký spisovatel, takže v románu řeší i rozpory mezi lidmi uvnitř generací. Někdo je bojovník, někdo pohodář. Nakonec však přichází smíření: "... je celý obrův úkol jen nějak slušně umřít, i když po tom nikomu nic není …" (str. 171)
Ovšem kouzelný je pro Čechy i pohled na "rusáctví": "... náš mužik rád okrade sám sebe, jen aby se v putyce opil." (str. 48).

zanzara
02.02.2019

Opět Turgeněv zapojuje do románu své zkušeností, mám pocit, a představí dva protikladné proudy chování, výrazné v jeho době v Rusku, ale aktuální i dneška: tradiční (ruské) postoje a hodnoty, jako víra, přímočarost, smíření s osudem oproti revolučním a nihilistickým myšlenkám, založeným jen na rozumu (západní způsob uvažovaní). Jak je z děje vidět, to první pomáhá v životu, což čtenáře dokonce trochu mrzí. Bazarov (poboční postava, která se najednou stane hlavním, nejdůležitějším hrdinou románu) - zastánce nihilizmu, sám sebe zkláme, když se zamiluje do Anny, a ta, i když taky ho má ráda, není ochotná obětovat pro lásku svobodu a pohodlí bohatého života. Řídí se, jako Bazarov, více rozumem, než citem. Turgeněv zesměšňuje nihilismus, když kreslí osud Bazarova. Zda se, že Bazarov je silný, skoro neporazitelný jeho podporovatel, a přece selhá jako ideolog a člověk. Ukáže se, že oproti tomu, co říká, je podlehlý zamilovaní, stejně jako romantici, kterým se posmívá. A zklame taky jako vědec a doktor, který by měl léčit jiný, a přece sám sebe není schopný vyléčit - umírá od úplně náhodné nemocí.
Spisovateli to vůbec nevyčítám, že krutě zachází se svým hrdinou. Naopak: fakt, že člověk myslící, inteligentní a snažící se žít po svém, odvažující se jít proti společností, proti proudu, je odsouzen k selhání, je u Turgeněva radši věc zkušeností, než idealistické morálky. Je to jeho cit pro tragedií, protože je vidět, že je mu Bazarova hodně líto. Ale prostě ví, že takový člověk nemůže, zvlašt'ě v tehdejším Rusku, jinak dopadnout.
Zajímavé, že sám Turgeněv byl možná trochu v situací Arkadije, když obdivoval Vissariona Grigorjeviče Bělinskeho, jež je asi takový prototyp Bazarova.

Palivo
15.07.2018

Bom dia

Otcové a děti jsem našel na netu, a nechtěl jsem to stahovat, ale ta stránka se jmenovala ulož.to, tak jsem to musel uložit.Já jsem totiž člověk poctivej a dělám co se mi řekne.

Až poté mi došlo, že jsem si knihu už koupil v angličtině a že jsem vlastně od Turgenějeva četl Jarní vody, který byly boží. Takže se opět ukázalo, jak jsem vlastně prozřetelný. Seš dobrej Palivo. Děkuji Palivo.

Otcové a děti jsou o dvou mladých anrachistech, kteří přijedou za rodičema na venkov a jelikož tehdy ještě nebyli Sex Pistols, kopou na dvorku do slámy a říkaj, že everything sucks. Strejc jednoho z nich si myslí, že jsou kokoti, ale než se něco Lešek Semele, anarchisti odjedou očekovat město, kde taky everything sucks. Tam ale potkají frajera, kterej je seznámí s jednou ruskou fiflenou, která je pozve na svůj zámek a tam s nimi intelektuálně obcuje u čaje a v zahradách, vše ovšem bez zapojení vulvy.

I přestože tehdy ještě nebylo #metoo, hned poté co jeden anrachista vyzná lásku uvrhne sám sebe do deprese a odjíždí zpět za rodičema. Tam se nudí, protože neexistuje playstation, internet, pornhub a Dwayne Johnson a odjíždí k rodičům svýho kámoše, kde studuje brouky a zkouší další #metoo. Druhej anarchista mezitím valí #metoo na zámku a nakonec se jedno #metoo zadaří. Kdo zasune šavli do pochvy, to vám ale prozrazovat nebudu, nicméně napovím, že kdo jinému vulvu kopá, sám do ní spadne. Beverly Hills USSSR 90210 tedy šťastně končí, ale to by nebyl Turgeněv, aby tam nepřihodil poslední kapitolu, ve které dojde i na moment, po kterém už člověk nemůže pít nadále jaggermeister - tedy smrt.

Já dávám 8/10, páč jsem se bavil.

Koňadra
18.12.2016

Teraz budem trošku mudrovať. No čo už. Otcovia a deti sú pre mňa najlepším dôkazom, že klasická ruská literatúra nemusí byť (a v drvivej väčšine prípadov ani nie je) náročná na čitateľa. Je čítavá, vie zaujať, preniesť vás do sveta svojho autora. Vie mať v sebe kus jemného humoru, ukrývaných vášní, intímnej tragiky i "baldachýnovej" poetiky.

Toffee
22.07.2017

Představa, že jsou ruské romány zdlouhavé a zádumčivé, bere přinejmenším u Turgeněva zasvé. Je to nesmírně čtivý román o něčem, co nikdy nezmizí, ať se doba změní jakkoli: synové hledí na své rodiče jako na staré, nechápající současnost, neschopné přijímat nové věci, prostě jako ty, jejichž "písnička už je dozpívána". Otcové zase vidí, že jejich synové neuznávají tradiční hodnoty a principy, odmítají vlastně cokoli. Jak říká jedna z postav - dřív se mladíci museli učit, nechtěli-li být považováni za ignoranty. Dnes stačí, když řeknou, že všechno na světě jsou nesmysly. Dřív to byli vrtáci, dnes jsou z nich nihilisté.
Bazarov je samolibý, přezíravý, své rodiče vidí jako stařečky, odmítá autority, studium, umění, romantiku, to všechno je mu směšné. A když se to tak vezme kolem a kolem, tak právě na tohle nakonec dojel.
Turgeněv se nezapře jako skvělý pozorovatel přírody. Jeho přirovnání a popisy jsou kouzelné a velmi živé.
Mé srdce navíc při čtení mnohokrát zaplesalo nad použitím krásných polozapomenutých českých slov a obratů, na které už člověk hned tak nenarazí.

1