Otcové a děti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V realistickém románu je hlavním hrdinou student-nihilista (nihilismus = moderní způsob myšlení v tehdejším Rusku) Bazarov. Se svým mladším přítelem Arkadijem se vydává na cestu k rodičům. Nejdříve u Arkadijových rodičů se seznámí s jeho aristokratickým strýčkem a dobromyslným otcem, který právě zplodil druhého syna se svou o 20 let mladší ženou Feničkou. Bazarov studuje lékařství a chce se stát újezdním doktorem. Svému budoucímu povolání se věnuje bez ustání a tvoří si mezi ruskými mužiky přátele. Dva hrdinové jsou pozváni k panské dámě Anny, která žije z dědictví svého zesnulého muže a přechovává ještě senilní tetu a mladší sestru Káťu. Obě jsou velmi moudré. Extrovertní Anna se s Bazarovem dává do řeči a přes dlouhý čas se spolu přou o věcech odborných. Po čase k ní Bazarov zahoří láskou......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/55_/5571/otcove-a-deti-5571.jpg 4.173
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Otcy i deti, 1862

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Otcové a děti

Přidat komentář
000nugatovej
30.05.2019

Jsme, my lidé, různí. Generačně, jak napovídá název a jak jsem předpokládal od této knihy díky školnímu vzdělání. Jenže Turgeněv je velký spisovatel, takže v románu řeší i rozpory mezi lidmi uvnitř generací. Někdo je bojovník, někdo pohodář. Nakonec však přichází smíření: "... je celý obrův úkol jen nějak slušně umřít, i když po tom nikomu nic není …" (str. 171)
Ovšem kouzelný je pro Čechy i pohled na "rusáctví": "... náš mužik rád okrade sám sebe, jen aby se v putyce opil." (str. 48).

zanzara
02.02.2019

Opět Turgeněv zapojuje do romanu své zkušeností, mám pocít, a představí dva protikladné proudy chování, výrazné v jeho době v Rusku, ale aktualní i dneška: tradiční (ruské) postoje a hodnoty, jako věra, přimočárost, smiření s osudem oprotí revolučním a nihilistickým myšlenkam, založeným jen na rozumu (zapadní způsob uvažovaní). Jak je z děju vidět, to první pomaha v životu, což je ctenaří dokonce lito. Bazarov (poboční postava, která se najednou stane hlavním, nejduležitějším hrdinou romanu) - zastanec nihilizmu, sám sebe zklamé, když se zamiluje do Anny, a ta, i když taky ho má ráda, není ochotná obětovát pro lásku svobodu a pohodlí bohatého života. Řidí se, jako Bazarov, více rozumem, než cítem. Turgeněv zesměšňuje nihilismus, když kreslí osud Bazarova. Zda se, že Bazarov je silný, skoro neporazitelný jeho zástance, a přece ztroskota jako ideolog a člověk. Ukaže se, že oprotí tomu, co řika, je podlehlý zamilovaní, stejně jako romanticí, kterým se posmíva. A zklame taky jako vědec a doktor, který by měl lečit jiný, a přece sám sebe není schopný vylečít - umíra od úplně náhodné nemocí. Já vůbec to spisovateli nevyčitam, že krutě zachází se svým hrdinou. Naopak: fakt, že člověk myslicí, inteligentní a snážicí se žít po svém, odvažujicí se jít protí společností, protí proudu, je odsouzen k selhaní, je u Turgeněva radší věc zkušeností, než idealistické morálky. Je to jeho cít pro tragedií, protože je vidět, že je mu Bazarova hodně líto. Ale prostě ví, že takovy člověk nemuže, zvlašt' v tehdejším Rusku, jinak dopadnout.
Zájimavé, že sám Turgeněv byl možna trochu v situací Arkadije, když obdivoval Vissariona Grigorjeviče Bělinskeho, asi prototýp Bazarova.

Palivo
15.07.2018

Bom dia

Otcové a děti jsem našel na netu, a nechtěl jsem to stahovat, ale ta stránka se jmenovala ulož.to, tak jsem to musel uložit.Já jsem totiž člověk poctivej a dělám co se mi řekne.

Až poté mi došlo, že jsem si knihu už koupil v angličtině a že jsem vlastně od Turgenějeva četl Jarní vody, který byly boží. Takže se opět ukázalo, jak jsem vlastně prozřetelný. Seš dobrej Palivo. Děkuji Palivo.

Otcové a děti jsou o dvou mladých anrachistech, kteří přijedou za rodičema na venkov a jelikož tehdy ještě nebyli Sex Pistols, kopou na dvorku do slámy a říkaj, že everything sucks. Strejc jednoho z nich si myslí, že jsou kokoti, ale než se něco Lešek Semele, anarchisti odjedou očekovat město, kde taky everything sucks. Tam ale potkají frajera, kterej je seznámí s jednou ruskou fiflenou, která je pozve na svůj zámek a tam s nimi intelektuálně obcuje u čaje a v zahradách, vše ovšem bez zapojení vulvy.

I přestože tehdy ještě nebylo #metoo, hned poté co jeden anrachista vyzná lásku uvrhne sám sebe do deprese a odjíždí zpět za rodičema. Tam se nudí, protože neexistuje playstation, internet, pornhub a Dwayne Johnson a odjíždí k rodičům svýho kámoše, kde studuje brouky a zkouší další #metoo. Druhej anarchista mezitím valí #metoo na zámku a nakonec se jedno #metoo zadaří. Kdo zasune šavli do pochvy, to vám ale prozrazovat nebudu, nicméně napovím, že kdo jinému vulvu kopá, sám do ní spadne. Beverly Hills USSSR 90210 tedy šťastně končí, ale to by nebyl Turgeněv, aby tam nepřihodil poslední kapitolu, ve které dojde i na moment, po kterém už člověk nemůže pít nadále jaggermeister - tedy smrt.

Já dávám 8/10, páč jsem se bavil.

Toffee
22.07.2017

Představa, že jsou ruské romány zdlouhavé a zádumčivé, bere přinejmenším u Turgeněva zasvé. Je to nesmírně čtivý román o něčem, co nikdy nezmizí, ať se doba změní jakkoli: synové hledí na své rodiče jako na staré, nechápající současnost, neschopné přijímat nové věci, prostě jako ty, jejichž "písnička už je dozpívána". Otcové zase vidí, že jejich synové neuznávají tradiční hodnoty a principy, odmítají vlastně cokoli. Jak říká jedna z postav - dřív se mladíci museli učit, nechtěli-li být považováni za ignoranty. Dnes stačí, když řeknou, že všechno na světě jsou nesmysly. Dřív to byli vrtáci, dnes jsou z nich nihilisté.
Bazarov je samolibý, přezíravý, své rodiče vidí jako stařečky, odmítá autority, studium, umění, romantiku, to všechno je mu směšné. A když se to tak vezme kolem a kolem, tak právě na tohle nakonec dojel.
Turgeněv se nezapře jako skvělý pozorovatel přírody. Jeho přirovnání a popisy jsou kouzelné a velmi živé.
Mé srdce navíc při čtení mnohokrát zaplesalo nad použitím krásných polozapomenutých českých slov a obratů, na které už člověk hned tak nenarazí.

Damato
23.01.2017

Ale vždyť generační spory byly, jsou a budou a to je přeci pro nás lidi jen dobře. Alespoň se alespoň zdánlivě někam dopředu posouváme . Turgeněv podle mě úžasně příjemně popsal tehdejší život v Rusku. Četlo se to skoro samo a pocity ze čtení fakt dobré - souhlasím s komentářem dole, že je to rozhodně i perfektním překladem - já měla k dispozici z roku 1952 nakladatelství Vyšehrad

Koňadra
18.12.2016

Teraz budem trošku mudrovať. No čo už. Otcovia a deti sú pre mňa najlepším dôkazom, že klasická ruská literatúra nemusí byť (a v drvivej väčšine prípadov ani nie je) náročná na čitateľa. Je čítavá, vie zaujať, preniesť vás do sveta svojho autora. Vie mať v sebe kus jemného humoru, ukrývaných vášní, intímnej tragiky i "baldachýnovej" poetiky.

Továrna
09.07.2016

Román pojednávající o rozkolu mezi starým a novým světem neboli mezi starší a mladší generací. Ale nejen to. Samotná myšlenka tomuto dílu dává naději na nesmrtelnou aktuálnost a pokud k tomu přidáme takový vypravěčský talent jaký měl Ivan Sergejevič Turgeněv, tak se z Otců a dětí stalo dílo aktuální i 150 let po jeho vydání ačkoli žijeme v jiné době a v jiné společnosti.

Obdivuji se mistrovskému stylu Turgeněva. Způsobem jakým vede dialogy, jakým popisuje krajinu, jak si vybírá detaily, které zmíní a vyzdvihne... To celé se pak pojí ve velmi čtivou knihu, kde jak už u Turgeněva bývá zvykem, není žádná složitá zápletka a propletený děj s velkým vyvrcholením, ale i přesto je to svým obsahem poklad v knihovně, který vede k zamyšlení a uspokojí srdce člověka toužícího po uměleckém prožitku.

mgeisselreiter
21.02.2016

Turgeněv je nepochybně velký spisovatel, a co víc (to není u velikánů pravidlem), se i dobře čte. Bohužel tento román je pro dnešního čtenáře, kterého netrápí ani nevzrušuje politická situace v Rusku kolem roku 1861, spíš nezajímavý. Románu chybí jasnější směr, nemá příběh, který někam směřuje, chybí mu vyvrcholení. Děj je rozmělněn do několika směrů, dílo je opravdu spíš poplatné době, takže o něm debatují různé politické směry, ale obyčejný čtenář si ho moc neužije. 65%, 21.2.2016.

1