Politre komentáře u knih

Erik Svetoft vydestiloval to nejlepší z Lynchovy snové hrůzy a Lovecraftovi vesmírné a to promíchal s Kafkovským absurdním humorem a vznikl perfektní koktejl, ale aby jste docenili a pochopili jeho bezbřehou omamující chuť a vychutnali všechny jeho ingredience je potřeba si ho dát víckrát než jen jednou. Ale pozor! Hrozí motání hlavy a celková dezorientace v textu i obrazu. Já jsem zatím jen ochutnal, ale vím, že toto je něco proč mám rád komiksy jako médium.
P. S. Zvyšuji denní dávku na dvě vejce. Možná dokonce tři.

Maupassant prostě uměl. A máte-li rádi krátké vypointované povídky z dob dřívějších a krajů francouzských neváhejte, ono totiž lidi jsou furt stejní a témata Maupassantových povídek nestárnoucí. Ústřední, snad nejznámější jeho kratší dílo, dílo maturitní četby, Kulička, naplnilo mé očekávání vrchovatě a ukazuje krásně lidské pokrytectví. Ale i ostatní povídky nezaostávají, jsou-li úsměvné, smutné, strašidelné ba i kruté, tepající-li do měštáctva nebo francouzského venkova, vrtochů můžu i žen, vždy pobavili, většina s opravdu zajímavým závěrem. Čteno bohatě ilustrované vydání z r. 1925.

Jako velký fanoušek, pro něhož je Twin Peaks (spolu s Breaking bad) asi tím nejlepší televizním seriálem, jaký kdy vznikl, a jenž bezmezně miluje celou tvorbu Davida Lynche (mimochodem doporučuji jeho osobitě pojatou autobiografii Místo snění), nemohu být objektivní při hodnocení, prostě to nejde. Deníkově pojatý záznam Lauřina života, počínajíc jejími dvanáctiletými narozeninami a mapující poslední čtyři roky jejího života, kdy je neustále pronásledována BOBEM a propadá se do tenat temnoty, sexuální zhýralosti a koksu, je velice vtahující a smutné čtení a přibližuje nám tak osobnost Laury Palmerové více než by jsme možná chtěli. Opravdu se jedná o temné čtení. Jediné co mi místami přišlo krkolomné byl překlad, za což ale nechci shazovat hodnocení. Kniha určena pro fanoušky, ti ostatní nechť zanechají vší naděje na pochopení a vychutnání si této temné novely a uberou jedna až dvě hvězdičky z celkového hodnocení.

Slovenský Charles Burns nebo Daniel Clowes nám opět přináší další příběh s Oskarem Edem. K velikánům nezávislé tvorby komiksu ho přirovnávám nejen pro jeho výtvarnou podobu, kdy některé panely opravdu jako by vypadly z Burnsovy Černé díry, ale i myšlenkovou a také atmosférou bezčasí a surreálna s kafkovskými motivy odcizení a nepochopení. Oskara Eda provází na cestě "Prázdnota", zde vykreslena jako jakási obluda z Lovecraftova vesmíru, a na té cestě potkává a setkává se s mnoha podivnými figurami, propadne se do podivné stoky a navštíví tajemný hotel. Musím přiznat, že tentokrát mě příběh zasáhl na tom správném místě a asi i ve správný čas a proto maximální hodnocení. Komiks bych určitě doporučil fandům výše zmíněných tvůrců a také Kafky a Davida Lynche. Myslím, že tito čtenáři hledající v příběhu plno náznaků, zrcadlení a podivností, si přijdou na své.

Po delší době jsem vzal do ruky další dílo z cyklu Rougon-Macquartové a opět mě Zola svým popisem tehdejší doby a vhledem do měšťácké pokrytecké společnosti jednoho činžovního domu v Paříži přikoval ke knize až do poslední stránky. Není to asi to nejlepší, co jsem od něj četl, ale to jak tepe do tehdejších měšťáků a jejich morálky, kdy na povrchu jde o ty nejslušnější lidi pod sluncem, ale pod povrchem se skrývá jedna zkaženost za druhou, kdy to doslova dělá každý s každým, a rodiče kupčí se svými dcerami, aby dosáhli bohatství, je nadmíru zábavné číst. Nestárnoucí téma díky kterému je román i dnes čitelný, protože přetvářka, faleš a hraní si na něco je lidem vlastní a bude tady s námi vždy. Proto jsou Zolovy romány nadčasové. Zajímavostí je, že sám Zola se do románu nejmenovitě vepsal a jasně na pár řádcích odkazuje na tento román, který v době vydání spoustě lidem jistě nelibě ležel v žaludku.

Brutální dystopie, která znechutí i ty nejotrlejší čtenáře, a když už jsi myslíte, že nic horšího po všech těch temných místech a inspekcích a lidských zvrhlostech po kterých vás Baztericca napříč příběhem provede nemůže přijít, přijde konec, který vás doslova zbourá, jak porážkové kladivo. Znamenitá mrtvola je kniha, která vás nenechá chladnými, a pokud je účelem jakéhokoliv umění vyvolat emoce, ať už pozitivní nebo negativní, zasáhnout vás do hloubi duše, pak tento text to dělá na výbornou.

Pekelně dobrá sbírka hororových až weirdových povídek. Ballingrud si u mě po slabší Cizotě, která mi tak nesedla, opět vysloužil velikou poklonu. Jeho psaní je temně poetické a plné podivných děsivých fantastických výjevů, co se vám vypálí do mozku. Za mne nejlepší a je to také nejdelší povídka, až novela, je ta o pirátské výpravě na hranice samotného pekla Řeznický stůl, dokonalá atmosféra podivna a beznadějný krvavý závěr. Avšak všechny povídky jsou výrazně originální a zapamatováníhodné, ať už je to postapo Chřtán nebo zfilmovaná Špína, která je vidět (dříve jsem viděl solidní film, jehož hodnocení na ČSFD odráží to, že se nejedná horor pro masy), všechny spojuje téma Ballingrudova pekla, které bych opět zase někdy rád navštívil. V posledku musím vyzdvihnout krásný překlad a vůbec to, že takhle nemainstreamový horor u nás díky Gnómu v náležité péči a podobě vůbec vyšel.

Nakonec cítím spíše zklamání, neboť anotace a základní premisa "westernu na Marsu s prvky hororu" od autora hororové sbírky Severoamerické jezerní příšery, jakkoli zněla slibně, nenaplnila má čtenářská očekávání a chutě. Co stojí za pochvalu je rozhodně překlad Jakuba Němečka a to že Ballingrud psát umí a na čtivosti textu to znát je. Nezbývá než si počkat na vydání knihy Atlas Pekla, sbírku hororových povídek, jež chystá Jakub Němeček a jeho vydavatelství Gnóm, tak nějak cítím, že touhle knížkou by si u mě Ballingrud měl napravit reputaci.

Bezskrupulózní pulpová zábava. Kresba je fantasticky groteskní, temné panely se střídají s těmi barevně extatickými, pastva pro oči. Sice mám radši obvykle vážnějšího a méně "ujetého" Batmana, ale tenhle koktejl je tak dobře promíchaný, že bych nepohrdl i pátou skleničkou a spolu s Dreddem bych vydržel pařit až do rána. Rozsudkem je tedy... ABSOLUTNÍ ZÁBAVA!

Piranesiho doporučuje k přečtení i takový velikán jako Alan Moore, takže jsem věděl, že jistojistě nebudu zklamán. Naopak mě kniha strhla a přikovala ke křeslu. Mix fantasy, psychologického, mysteriózního a detektivního příběhu v originálním prostředí snových místností zaplněných sochami, kdy se probírame deníkovými zápisky jakéhosi Piranesiho a postupně odhalujeme, o co tady jde, je napsán krásným jazykem s mnohdy až poetickými obraty. Příběh knihy ve vás zůstane ještě dlouho po přečtení a jeho interpretace není zcela jednoznačná a nechává prostor pro čtenářovu fantazii.

Komentář patří všem třem částem dohromady, protože jsem měl tu možnost přečíst si všechny tři díly za sebou.
Spolu se Sandmanem asi to nejzdařilejší Gaimanovo dílo. Před knihou a seriálem jsem dal přednost vychutnat si jeho příběh skrz grafický román, jehož scenáristou je dobře známý P. Craig Russell a vizuálního zpodobnění světa Amerických bohů se famózně zhostil Scott Hampton. Je z toho cítit ta správná magická "Gaimanovská" atmosféra, plná památných postav bohů i lidí, příběhů splétajících dohromady síť fantastického dění nabitého emocemi a hlubokými myšlenkami. Po dočtení ve mě knihy zanechávají pocit, že jsem přečetl něco nezapomenutelného. Ano první kniha je pomalejší, seznamujeme se světem a postavami a přešlapuje se chvílemi na místě, ale právě to dotváří atmosféru a vykresluje pořádně postavy a hlavně nikdy nezačne nudit. To že je komiks bohatý na text a sem tam připomíná svou strukturou starší komiksy, kdy se vypráví obrazem a zároveň to samé textem, mi v tomto případě nevadí, protože text sám je kolikrát velice poetický a má kvality vysoké literatury, jak by jinak když vychází z pera Neila Gaimana.

Komentář patří všem třem částem dohromady, protože jsem měl tu možnost přečíst si všechny tři díly za sebou.
Spolu se Sandmanem asi to nejzdařilejší Gaimanovo dílo. Před knihou a seriálem jsem dal přednost vychutnat si jeho příběh skrz grafický román, jehož scenáristou je dobře známý P. Craig Russell a vizuálního zpodobnění světa Amerických bohů se famózně zhostil Scott Hampton. Je z toho cítit ta správná magická "Gaimanovská" atmosféra, plná památných postav bohů i lidí, příběhů splétajících dohromady síť fantastického dění nabitého emocemi a hlubokými myšlenkami. Po dočtení ve mě knihy zanechávají pocit, že jsem přečetl něco nezapomenutelného. Ano první kniha je pomalejší, seznamujeme se světem a postavami a přešlapuje se chvílemi na místě, ale právě to dotváří atmosféru a vykresluje pořádně postavy a hlavně nikdy nezačne nudit. To že je komiks bohatý na text a sem tam připomíná svou strukturou starší komiksy, kdy se vypráví obrazem a zároveň to samé textem, mi v tomto případě nevadí, protože text sám je kolikrát velice poetický a má kvality vysoké literatury, jak by jinak když vychází z pera Neila Gaimana.

Komentář patří všem třem částem dohromady, protože jsem měl tu možnost přečíst si všechny tři díly za sebou.
Spolu se Sandmanem asi to nejzdařilejší Gaimanovo dílo. Před knihou a seriálem jsem dal přednost vychutnat si jeho příběh skrz grafický román, jehož scenáristou je dobře známý P. Craig Russell a vizuálního zpodobnění světa Amerických bohů se famózně zhostil Scott Hampton. Je z toho cítit ta správná magická "Gaimanovská" atmosféra, plná památných postav bohů i lidí, příběhů splétajících dohromady síť fantastického dění nabitého emocemi a hlubokými myšlenkami. Po dočtení ve mě knihy zanechávají pocit, že jsem přečetl něco nezapomenutelného. Ano první kniha je pomalejší, seznamujeme se světem a postavami a přešlapuje se chvílemi na místě, ale právě to dotváří atmosféru a vykresluje pořádně postavy a hlavně nikdy nezačne nudit. To že je komiks bohatý na text a sem tam připomíná svou strukturou starší komiksy, kdy se vypráví obrazem a zároveň to samé textem, mi v tomto případě nevadí, protože text sám je kolikrát velice poetický a má kvality vysoké literatury, jak by jinak když vychází z pera Neila Gaimana.

Dokonale převedený román do komiksové podoby, asi si neumím ani představit lepší podobu, než právě tu jež mu vtiskl Manu Larcenet. Jeho umění vyprávět a vykreslit emoce a náladu pomocí obrazu je geniální. Kresba je detailní a nádherná, zobrazující ohavné a děsivé vize z knihy, které se vám zavrtají do hlavy, a jak se píše na zadní straně desek, zůstanou v ní napořád. Teď už si jen počkat na blížící se vydání původního autorského komiksu Larceneta, které plánuje Argo vydat. Silně doporučuji všem, kteří mají komiksy stále zafixovaný jako to zábavné dětské prohlížení obrázků, protože právě tohle dílo by jim mohlo ukázat sílu a umění komiksového média.

Tak tohle mi hodně sedlo, od pana Červenáka toho moc načteného nemám, akorát asi jeden díl ze série Steina a Barbariče a Chřestýše Callahana, abych mohl Zakletý klášter porovnávat s ostatní jeho tvorbou, ale právě s druhou jmenovanou má styčný jeden důležitý bod a tím je western. A to já můžu a je jedno že na samotném divokém západě se odehrává jen prvních cca 50 stran, protože i poté co se Šarkan navrátí do rodné slovenské země, neztrácí kniha atmosféru divokosti, Červenák jí dokázal vymalovat i ve slovenských horách a přírodě Gemeru. A když dojde na přestřelku tak je výtečně napsaná, krvavá a syrová. Zároveň jsou v příběhu místa gotická až hororová, tajuplná detektivní zápletka a sympatické postavy, některé i historické, třeba pan Dobšinský. Pobavil i WTF epilog, který je jak z jiné knihy, ale něco končí a něco zase začíná, a mě navnadil a vzbudil zájem o pokračování. Pochvalu si zaslouží i samotné vydání a "Burianovské" ilustrace, jak ze starých Mayovek, od Michala Ivana, ty samotné také posunuly zážitek z četby o stupínek výše, a vysloužily knize hodnocení maximální.

První pocity po dočtení jsou takové. Čtivý, intenzivní, přímočarý a suverénně odvyprávěný satanský mainstreamový horor. Čtivost je určitě ten největší a nejhlavnější aspekt, který si z knihy odnáším, bohužel s děsivostí a mrazivostí příběhu to mám tentokrát u Fracassiho na štíru, možná je to vyšším počtem stran, kdy zhruba v půlce se to láme do akčního módu a mizí atmosféričnost ponurého sirotčince a plíživého zla, nebo mě prostě nesedl žánr vybíjené, kde se mezi sebou zabíjejí děti a děj spěje k tolikrát viděnému v různých filmech. Fracassiho povídková sbírka Hleď, prázdnota i novela Sacculina mě prostě zasáhla daleko více do mého hororového srdíčka, ale i tak dále zůstávám fanouškem a vyhlížím, co dalšího nám Fracassi přinese. Třeba zrovna v těchto dnech vyšlá sbírka Pod bledou oblohou.

Bohužel pro mne jde o velké zklamání, hodnotím pouze první novelu, po jejím přečtení už na druhou ani nemám chuť. Přitom námět zněl hodně zajímavě, jenže samotný autorčin styl psaní a tím kam příběh vedla, mě vůbec nesedl. Spousta nelogických jednání a situací mě vedou k zamyšlení, jak je možné, že pro spoustu lidí jde o skvělý a mrazivý horor. Možná jsem až příliš přísný, je to nedávno, co jsem dočetl dokonalou sbírku od Fracassiho, tak radši doporučím ji.

Podivná zvrácená novela s detektivní zápletkou, která vás doslova odsekne od reality, jako gentleman se sekáčkem odsekne detektivu Klineovi ruku hned na první stránce, a nepustí až do stránky poslední. Brian Evenson dokázal vymyslet vyšinutý absurdně groteskní příběh s tajemstvím ve kterém spatřuji odlesky tvorby třeba takového Cronenberga, Lynche, Kafky, což jsou všichni mí oblíbení umělci. Jedinou výtku mám k tomu, že na pokračování si musí čtenáři ještě chvíli počkat, ale snad to čekání nebude dlouho trvat. Očekávání před dalším dílem nemohou být větší, sem s ním.

Kvalitativně velmi vyrovnaná sbírka psychologického hororu, ba myslím si dokonce, že vyrovnanější soubor jsem ještě nečetl. U více povídek se dokonce jedná o vrchol tohoto "pokleslého" žánru, který právě pokleslý vůbec ale vůbec není a Fracassi dokazuje, že skrz děsivé vyprávění lze sdělovat zajímavé a hluboké myšlenky. Po dočtení mi nezbývá než konstatovat, že na mém pomyslném žebříčku moderních hororových autorů Fracassi vystoupal na příčku nejvyšší. Neváhejte! Pokud vás zajímá horor nebo dobře napsané příběhy, tohle je něco, co vás rozhodně nezklame. Děkuji Gnómu za uvedení takovéhle bomby na naši knižní scénu.
K některým povídkám se vyjadřuji v jejich samostatných záložkách, tam si můžete přečíst více.

Tři věci mě dovedly konečně k tomu přečíst si i něco od Fracassiho a to konkrétně Sacculinu. Za prvé - nedávno oslavil výročí nejslavnější mořský horor Čelisti, za druhé - je oblíbený autor bratra a tedy i na jeho doporučení jsem vzal knihu do ruky, za třetí - byl posledním, nepřečteným, z trojice současných a úspěšných hororových spisovatelů Briana Evensona a Lairda Barrona.
A jsem sakra vděčný, že jsem mu dal konečně prostor na mě zapůsobit hrůzným a děsivým příběhem o partě chlápků, kteří se dostanou do bezvýchodné situace s vidinou odporné smrti. Námět je vskutku mrazení nahánějící a volba slov a popis všech nechuťáren vás doslova vcucnou jak odporní vilejši. Novelu jsem musel dát takřka na jeden zátah, nedalo se odtrhnout. Nejhorší na tom je, že i přesto že to má sem tam vlny Lovecraftova prastarého děsu, není vyloučenou že něco takového se nemůže přihodit. Oceán je ve své hluboké a tajemné neprobádanosti schopný vyplavit na nás odporné a kruté organismy žadonící o svou špetku pozornosti. Zatím ale spí, sní a vyčkává.
Na konec děkuji Gnómu za překlad a vydání, Fracassiho i jiných.