Adelheid přehled

"Milostný příběh" mi přijde jako velmi nemístný popis toho, co se v knize odehrává. Je to dost fantastická studie toho, jak se hlavní "hrdina" ztrácí ve svých vlastních vzdušných zámcích, aniž by se pokusil o alespoň nejzákladnější trochu empatie. Až do poslední stránky vůbec netuší, co se děje v nitru jeho "protivnice", vůbec ho nenapadne, že by se mohl ve svých úsudcích o ní plést, a ani na konci si neuvědomí, že se třeba mohl pokusit podívat se na celou situaci z jejího úhlu pohledu. Nikdy ji nevnímal jako člověka, jako osobnost, vždycky pro něj byla jenom tělo. Je to nicméně složitější, protože na něm zároveň byla spáchána spousta traumat, která, až na jednu krátkou "válečnou" historku, s nikým dalším, ani se čtenářem nesdílí. Ocitá se tak v pozici politováníhodné oběti, ale zároveň je kvůli jeho pasivnímu (vůči sobě) a až nepřátelskému (vůči ostatním bytostem) vnitřnímu nastavení těžké s ním soucítit. Pro mě byla jeho nevůle sám se sebou něco dělat a aktivně pracovat na "uzdravení" projevem absolutního sobectví. Když na konci, poté, co je mu odhalen všechen příběhový kontext, ženě v zoufalé a neuvěřitelně složité a vypjaté osobní situaci řekne, že nikoho jiného než ji nemá, tzn. že ani on sám nehodlá pro sebe nic udělat a jenom doufá, že za něj všechnu práci pro jeho budoucí blaho odvede zase ona, je to opravdu, opravdu na ránu. Protože on si opravdu myslí, že pro ni by ta informace měla něco znamenat, že to, že je "jeho jediná" by pro ni snad měla být motivace nebo odměna, a že jí tím, že ji zatíží ještě svými vlastními traumaty, "pomáhá" nebo "projevuje službu". Absolutní sobec. Dnes používám opravdu hodně uvozovek, nutí mě k tomu dojem, že hlavní hrdina je vskutku nechápavý idiot, a tak mám potřebu neustále poukazovat na to, že ne vždy se věcí mají tak, jak se na první pohled zdají, a že svět je komplexní a složitý. Asi to Körner vystavěl velmi dobře, ale zároveň mám problém si takhle negativní zážitek vyložit jinak než... negativně.